Velké učení

V pestrém kánonu čínského písemnictví a vzdělanosti najdeme některé rozsahem nepříliš velké texty, jež jsou jakoby všudypřítomné. Takové je Velké učení Daxue (vyslov Tásüe). Citace a narážky na tento nepříliš rozsáhlý etický traktát najdeme v Číně na každém kroku, jeho rétorický styl byl nezaměnitelný a navíc jej všichni znali nazpaměť. Původně čtyřicátá druhá kapitola starší Knihy obřadů byla totiž pozdějšími konfuciánci osamostatněna a vyzvednuta mezi posvátné Čtyři knihy - ke Konfuciovým Hovorům, Menciovým Spisům a sesterské Doktríně středu. Konfuciánci považovali Velké učení za klíč ke Konfuciovu odkazu.

 

I.

Cesta velkého učení
spočívá ve vysvětlení jasné ctnosti,
spočívá v obnově lidu,
spočívá v zastavení u nejvyšší dokonalosti.

 

Komentář překladatele: Zahajovací odstavec předesílá, že je trojí cesta "velkého učení" či "učení se velikosti".

Za prvé: je to vysvětlení, vyjasnění té nejjasnější mravní síly, ctnosti, jež jsou tou velikostí, o níž je tu od začátku do konce řeč. Neboť hovoří-li se o rodině, o státu, oobci, o vládě, stále je řeč o mravní síle ve všech jejích projevech a na různých úrovních, o mravní síle, jež je tou jedinou výsadou, ale i povinnou odpovědí člověka, jedince v jakémkoli postavení. O tuto mravní sílu a o její integritu v člověku jde především, o jasné světlo, o jasné vysvětlení té mravní síly, o její vyjevení, jež je alfou a omegou celého učení.
 
Za druhé: jde o to skrze tuto mravní sílu a touto mravní silou obnovovat, "regenerovat" lid min. Dvojí interpretace této věty je stále aktuální. Interpretace se láme na dvojím skriptu. Jedna interpretace trvá na autenticitě písemného znaku ve výslovnosti qin, ve významu "blízký, spřízněný"; druhá interpretace (Songové Zhu Xi a jeho předchůdce a hlavní vzor Cheng Yi) trvá na záměnce foneticky a graficky blízkého slova / znaku xin, ve významu "nový, obnovený, originální". Tato druhá alternativa měla vrch. Její platnost byla stvrzována užitím právě tohoto slova/znaku xin v následujícím druhém odstavci.
 
Za třetí: v onom "zastavení" u nejvyšší dokonalosti jde o dosažení a podtržení stavu jistého naplnění, jde o zastavení u cíle, či spíše před cílem, v té charakteristické obavě před překročením míry. Schopnost něčeho dosáhnout byla důležitá, neméně důležitá byla schopnost se u toho zastavit. Vědět, kdy se zastavit, a na tom vytrvat, to je to, co nám často chybí, to je ten charakteristicky čínský modus myšlení, všem vlastní, bez ohledu na různost filosofických a náboženských východisek. Sousloví "nejvyšší dokonalost, nejzaší dobrota", zhi shan, ve smyslu té nejzažší kvality, najdeme u Starého Mistra v jeho metaforické litanii o vodě jako té "nejzažší dokonalosti", o vodě, jež byla Starému Mistrovi tou královskou metaforou řádu Cesty, o vodě, v té její měkkosti a přitom všeprostupnosti.

 

II.

Až jsme pochopili zastavení, potom se dobereme stálosti,
v této stálosti se pak dobereme schopnosti klidu,
v tomto klidu se pak dobereme schopnosti pokoje,
v tomto pokoji se pak dobereme schopnosti rozvahy,
v této rozvaze se pak dobereme věcí a bytostí.

 

Komentář překladatele: Zastavení, odtud stálost, odtud zklidnění, tímto zklidněním nabytá schopnost pokoje a míru. Jen mysl zklidněná a pokojná je shopná rozvahy, hluboké rozvahy a rozmyslu, kterým se zmocňujeme objektivního světa, řádu věcí a bytostí kolem nás.

 

III.
 
Věci a bytosti mají kmen a větve,
události a jevy mají konec a počátek.
Pochopíme-li, co předchází a co následuje,
přiblížili jsme se Cestě!

 

Komentář překladatele: Věci mají svůj řád, svůj pořádek, svou logiku; rozumět znamená vědět, co je podstatné a co je nepodstatné, co je velké, co je malé, co je jedinečné a co obyčejné, co je správné - v místě jako v čase.

 

IV.
 
Chtějíce ve starověku vysvětlit jasnou ctnost,
museli napřed ovládnout svůj stát;
chtějíce ovládnout svůj stát,
museli napřed usebrat svou rodinu;
chtějíce usebrat svou rodinu,
museli napřed vypěstovat svou osobnost;
chtějíce vypěstovat svou osobnost,
museli napřed napravit své myšlení;
chtějíce napravit své myšlení,
museli si napřed přiznat své vědomí;
chtějíce si přiznat své vědomí,
museli se napřed dobrat porozumění,
porozumění spočívá v rozebrání věcí a bytostí.

 

Komentář překladatele: Argumentace tohoto odstavce je charakteristicky hierarchická, cesta naplnění ideje té mravní energie, která konfuciáni říkali De a kterou my většinou překládáme "ctnost", je zde předvedena retrográdně: stát - rodina - osobnost - mysl - úmysl - porozumění - rozebrání. Od poznání, rozebrání, analýzy objektivního světa k schopnosti porozumět, od prosté schoposti porozumění k pravdivému přiznání úmyslu, jež je předpokladem uspořádané myslí, jež je zase předpokladem vypěstování té osobnosti, bez níž není řádné rodiny, která je podmínkou a vlastně i analogem dobře spravovaného státu; vláda státu je na vrcholku této pyramidy. Výstavba tohoto odstavce je charakteristická pro tento způsob myšlení. Základem harmonického stavu této externí triády (stát, rodina, jednotlivec) jsou tři interní úrovně kultivované osobnosti: mysl, úmysl, porozumění; pořádek mysli, opravdovost úmyslu, schopnost porozumění. Hluboko v základech této pyramidální šestice leží "rozklad, analýza věcí a bytostí"; v zenitu této pyramidy svítí hvězda oné "mravní energie, oné ctnosti", jež, jak víme z triadického zahájení, je onou první kvalitou cesty toho "velkého učení", této velikosti.

 

V.
 
Až po rozkladu věcí se lze dobrat schopnosti porozumění,
až po porozumění si lze přiznat vědomí,
až po přiznání vědomí lze napravit myšlení,
až po nápravě myšlení si lze vypěstovat osobnost,
až po vypěstování osobnosti lze usebrat rodinu,
až po usebání rodiny lze vládnout státu,
až po ovládnutí státu nastane v podnebesí mír.

 

Komentář překladatele: Stavba pátého odstavce je zrcadlovým převrácením logického diagramu předchozího odstavce. Porovnáme-li pátý odstavec důsledněji, zjistíme, že analogonem one jasné ctnosti, od níž se odvíjí předchozí odstavec, je zde jiná pointa: mír v podnebesí, jako něco univerzálně nadřazeného šestici externích a interních triád, jimiž se děje konkrétní svět.

 

VI.
 
Od Syna Nebe po prostého člověka jsou všichni zajedno,
pěstování osobnosti mají za kmen.

 

Komentář překladatele: V šestém odstavci je trochu překvapivě jakákoliv hierarchie zrušena. Kvalita kultivované osobnosti jako kvalita mezní je zde vyhlášena za základ lidského konání v jakékoli sociální roli, od císaře (Syna Nebe) až po posledního prosťáčka. Není-li ovšem tato práce na osobnosti výsadou toho nahoře, co je vlastně nahoře a co je dole, je vůbec nějaká výsada či povinnost předem daná, neřku-li vrozená; nejspíš není. Zbývá všelidský úvazek, odpovědnost a z ní plynoucí povinnost, z níž je kterákoli výsada pouze odvozená a tudíž také odvolatelná, odvolatelná na principu udělené a zrušené delegace a zmocnění.
 

 

VII.
 

Není-li v pořádku kmen, je vyloučeno, aby kdy byly v pořádku větve! Nikdy se nesmí stát, abychom podceňovali to, co má hodnotu, a naopak přisuzovali hodnotu tomu, co je samo o sobě bezcenné.

 

Komentář překladatele: Kmen (ben), my bychom řekli "základ", nesmí být v chaosu luan. Čínské pojmy jsou vesměs vnitřně souvislá opozita, spojité metafory; protivy, jež se nevylučují, naopak vymezují se, opozita soumezná, protivy z jednoho rodu, sémanticky podmíněné: není kmene bez větví, není větví bez kmene. Takže sice víme, že "základ" by byl dobrým ekvivalentem "kmene", leč zůstala by ta absence poukazu k rozvětvenosti a spletitosti, jež "základ" ve svých opozitách postrádá. Vždycky znovu si připomínám geniální větu židovského filosofa Martina Bubera: "Důležitá slova jsou vždycky dvě slova." - Ještě jednou podtrženo, jako to podstatné: to základní, to kmenové rozhoduje o všem. Rozhoduje obecný konsensus jako řídící (kulturní) konvence (modus). Není cesty mimo vyzkoušený řád! Všechno nové je jen kritické přezkoušení vyzkoušeného.