Jane Roberts - Sethovy promluvy

FYZICKÁ REALITA

- je iluze, která se pro nás stává realitou. Smysly nejsou schopny vnímat skutečnou realitu, ale pouze fyzickou, která je ve své podstatě iluzorní. Náš fyzický svět je pouhou replikou našich vnitřních tužeb a myšlenek. Je to projev našeho vnitřního já. Je to vlastně promítnutí našeho vnitřního já ven

Všechny systémy reality nejsou materiálně orientované.

Jde o neustále se pohybující obraz, který nás nutí vnímat pouze předsunuté podoby. Zdají se být skutečné tak, že na ně musíme neustále reagovat. Slouží k zamaskování skutečnějších realit – obraťme se na ně. Co si v tuto chvíli vědomě uvědomuji? ( ptejme se s otevřenýma a zavřenýma očima ).

Obraz, který vidíme, ještě nemusí nezbytně existovat. Neberme to, co vidíme, jako konečnou realitu. Jsou i jiné hlasy, které neslyšíme a prostor, který nevidíme.

Fyzické smysly vlastně formují prostředí, ve kterém žijeme. Omezují realitu na trojrozměrnou. Oni ji nevnímají, ale vytvářejí ji. Zkreslují jako brýle, protože nás nutí vše vnímat jako materiální záležitost a ne skutečnost. Jsou rozšířením vnitřních smyslů. Stejně jako naše smysly trvají na tom, že předměty jsou pevné, stejně tak si zakládají na skutečnosti, že existují v prostoru.

Vnitřní smysly pracují nezávisle na fyzických smyslech. Nejsme si jich vědomi. Když bychom byli, viděli bychom svět zbavený iluzí ( pokoj jako hra molekul ). Cvičíme je v jiných stavech vědomí, než je ten běžný, bdělý. Prostřednictvím jich zažíváme události, které mozek není schopen zaregistrovat.

Fyzická realita není pouhý klam. Je jedním z nekonečného množství způsobů vnímání. Je vnímána pouze fyzickými smysly. Ty nedokáží vnímat nic jiného . Přirozenou tvořivostí je zde materializace psychických, spirituálních a fyzických tendencí lidstva naprogramovaných před staletími. Vidíme ji takovou, jak ji vidíme ve své mysli.

Jsme natolik zaujati fyzickou realitou, že jsme stále v hlubokém transu. Kolem nás jsou ale další reality, které ignorujeme. Zadupáváme veškeré podněty, které z nich přichází. Fyzická realita je iluze vytvořená z našeho psychického vědomí. Zdánlivě nám poskytuje stabilitu a bezpečí.

Skutečná realita, kterou nevidíme, existuje nad fyzickým světem. Abychom ji viděli, je nutno odvrátit pozornost od materiálního světa, vypnout fyzické smysly a soustředit se na skutečnosti, které nám unikají.

Naše prostředí není pouze tento svět, ale i minulé životy, na které se nyní nesoustřeďujeme.

Naším skutečným prostředím jsou v podstatě myšlenky a emoce. Z nich vytváříme tuto a jiné skutečnosti v realitách, kterých se zúčastníme. Ze skutečného prostředí vytváříme fyzický svět, který známe. Zde neustále vnitřně komunikujeme.

Každý si svoje prostředí vytváří sám – jsou to naše výtvory a je to také velká odpovědnost. Prostředí neexistuje nezávisle na nás. Je to součet našich znalostí a zkušeností.

Události jsou pouze materializované zkušenosti, vytvořené podle našich představ a přesvědčení.

Události a objekty nejsou absolutní, jsou tvárné a ohebné, neustále se mění. Nikdy nejsou stálé. Jsou to jen aktivity, které je naše normální bdělé vědomí schopno vnímat. Uvědomme si, že vlastní vědomí je oddělené od fyzické reality.

Některá zjevení jsou materializované myšlenky vysílané osobnostmi, které si prošli dlouhým trápením a hněvem. Tyto osobnosti se nenaučili vstřebat svoje vlastní zkušenosti – jsou pronásledovány vytvořenými duchy ( plýtváme tak energií ).

Myšlenky, emoce, touhy = pseudoformy, které mají určitou energii ( není to astrální forma ). Objevují se tam, kde na ně myslíme, nebo se potkáme s jejich materializovanou představou.

Nejsme-li naladěni na takovou frekvenci, nebudeme schopni vnímat fyzické objekty.

Z toho vyplývá, že svět je pouhým odrazem vnitřní reality.

ZKUŠENOST JE ZÁKLADEM VĚDOMÍ A EXISTENCE VŮBEC. NEEXISTUJÍ ŽÁDNÁ „MÍSTA“, SITUACE NEBO PODMÍNKY, KROMĚ TĚCH BEZPROSTŘEDNĚ PO FYZICKÉ SMRTI, KTERÝMI KAŽDÝ JEDINEC MUSÍ PROJÍT.

Mnoho lidí se však vyhýbá zkušenostem v rámci fyzického systému, aniž by při tom spáchali sebevraždu.

Neexistují žádné hranice mezi realitami. Jedinou bariérou jsou odlišné schopnosti osobností vnímat a zpracovávat informace.

Existujeme uprostřed různých systémů reality, ale nejsme schopni si to uvědomit.

Existuje daleko více druhů vědomí než fyzických forem a každé má jinou strukturu vnímání, ale všechny přinášejí vnitřní poznání skutečnosti, které je skryto pod závojem iluzí a vytváří skutečnou realitu.

Naše prostředí není ve skutečnosti takové, jak si ho představujeme. Když se narodíme, jsme již naprogramováni vnímat realitu.

Realizujeme duševní pochody v podobě fyzických událostí. Jinde se nematerializují.

Skutečný charakter fyzické reality je skryt. Je z větší části iluze. Nese sama o sobě jistý význam a účel.

Fyzický svět závisí pouze na naší existenci a soustředění se na něj. Neobsahuje žádné pevné objekty. Existují zde různé druhy vědomí, které fyzický svět nevnímají jako fyzické objekty. My se vzájemně nevnímáme, ale občas se naše vědomí prolínají ( to si ale neuvědomujeme ). Prolínají se v bodech = dvojitá realita ( prolnutí různých rovin reality ). Zde se vytváří obrovský energetický potenciál.

Tyto body jsou :
1. koordinační body – 4 kanály, kterými prochází energie z jedné reality do druhé
2. subordinační body – jsou to transformátory, které neustále přeměňují energii v tvůrčí sílu, je jich v našem prostoru mnoho ( např. pyramidy ). Slouží k přeměně myšlenek a emocí na fyzickou hmotu. Když je myšlenka intenzivní, přitáhne energii jednoho ze subordinačních bodů a je jím nabita. Místa, kde jsou, jsou energetičtější a vitálnější.

Mezi nimi je rozdílné množství energie. Jsou to vlastně ohniska energie. Musíme je však aktivovat, jinak jsou latentní. Jsou aktivovány emocemi – jejich intenzitou. Reagují na ně rostliny, např. lepším růstem. Koncentrací na tyto body dochází k zrychlení myšlenek a emocí ( např. v místnosti ). Z hlavy jdou siločáry k těmto bodům, vytvářejí trojúhelník. Proto pyramidy obsahují koncentrovanou energii. V blízkosti koordinačních bodů se prostor smršťuje a dochází k rychlé materializaci myšlenek a vzniku náboženství…….

VĚDOMÍ vytvoří myšlenku ( tj. energii ). Ta se aktivuje pomocí SOBodů. Výsledkem je fyzická hmota ( tj.sražená myšlenka materializací )

Celý proces závisí na intenzitě. Tak se převádí náš vnitřní svět do „skutečnosti“. Proto je nutno přemýšlet pozitivně. Koordinační body aktivují činnost atomů a molekul. Podporují tendenci slučování se do organizací a skupin.

Fyzické prostředí a osobní majetek je iluze vytvořená vesmírnou vitalitou.
Skály, hory, země jsou živé iluze z psychického vědomí.

Jsme-li přesvědčeni, že jsme vydáni na milost a nemilost podmínkám, které nemůžeme ovlivnit, je potom těžké snášet současnou fyzickou realitu nebo se snažit změnit své prostředí a celý život.

Slova nejsou zkušenost a ani myšlení.

Vnitřní smysly se nenechají oklamat fyzickou realitou. Na to jsme pozapomněli.
Fyzická realita zůstane po smrti v našich vzpomínkách.

Pocity a emoce nabírají formu. Pokud silně myslíme na určitý objekt, někde se objeví. Pokud silně myslíme na bytost, která je na jiném místě, promítneme do tohoto místa pseudoformu našeho já = SEKUNDÁRNÍ KONSTRUKCE ( neobsahuje plné vědomí osobnosti ).

Realita jednoho jedince není totožná s realitou druhých, mohou se však podobat typově.

Svůj svět můžeme změnit jenom uvědoměním, že je založen na myšlence, kterou sami vytvoříme podle charakteru svého přesvědčení a myšlení. Život je požehnaný a zlo v něm neexistuje ( na tom je založeno mnoho jiných systémů pravděpodobností ).

Materializovaná pravda je pro ego lépe pochopitelná a přijatelná.
Člověk se ztotožňuje s bohy, které si sám vytvořil. Nechápe charakter své vlastní vynalézavosti a tvůrčí energie – bůh a člověk jsou jedno, není mezi nimi rozdílu.

Horizontální roviny ukazují alternativní roviny, které se postupně vzdalují těm našim. Jsou to systémy, kde neexistuje život ani smrt v podobě, jakou známe. Neměří se zde čas. Případné zkušenosti z těchto rovin považujeme za iluzi a fantazii. Z tohoto důvodu nemáme cestovat těmito směry. Objeví se překážky.

Co naše smysly vypovídají o předmětech, je naprostý omyl. Prostor existuje pouze v trojrozměrném světě, jinak je to nesmysl. Teoreticky prostor, kam se uchýlíme po smrti, může být uprostřed obýváku.

Vnímáme realitu teprve když dosáhne určitého stupně intenzity, když se mění v hmotu. Ale existují i jiné reality, které jsou relativně platnější. My jsme však naladěni na tu naši.