Jane Roberts - Sethovy promluvy

SMRT

Neexistuje žádný určitý bod smrti. Smrt je součást života. Žijeme mezi malými okamžiky smrti. Neumíráme ani ve smrti.

Naše vědomí se třepotá jako světluška – kolísá v neustále se měnících tělesných podobách. To si ale neuvědomujeme.
V kosmickém metabolismu je fyzická smrt pouze změnou rytmu.
Krátké změny jsou například výměny buněk během života.
Dlouhý interval je například smrt.
Tělo, které opustí vědomí, úplně nezaniká. V atomech zůstává primitivní vědomí.

Víra v ráj nás přivede do ráje. Strach ze smrti nás dostává do komatu. Takže záleží na myšlence. Svoji realitu si vytváříme sami, svými myšlenkami a tužbami.

Průvodci jsou ti, kteří fyzicky spí, ale pomáhají duším, které se nevrátí zpět, v postupu nahoru.
Posmrtné prostředí nemusí být nezbytně náročnější, nemusí znamenat vystřízlivění. Naopak. Zde platí jiná pravidla, méně omezující. Posmrtné prostředí přináší radostnější zkušenosti. Zde pracuje vědomí. Jsme zde vítáni zemřelými přáteli i blízkými ( většinou ne těmi z posledních inkarnací ). Vyjdou najevo skutečné vztahy, protože zde není přetvářka. Pravda vyjde napovrch. Budeme se zde učit novými metodami. Uvědomujeme si význam a důležitost posledního života i minulých a začneme plánovat své příští existence, pokud se pro ně rozhodneme. Před tím se sebezpytujeme. Toto stádium snášíme špatně. Uvažujeme, zda se vrátit. Můžeme znovu prožít některé části svých minulých existencí. Přátelé jsou kolem nás. Kdyby lidé získávali tyto zkušenosti ve spánku, mohli by změnit celou civilizaci.

Po smrti primitivní vědomí atomů, buněk a orgánů zůstává v těle jistou dobu poté, co ho opustí vědomí. Po smrti duše pozoruje své tělo, je udivena a překvapena. Smrt je symbolické překročení řeky STYX. Je to skutečný symbol. Zde čekají průvodci. Cestu známe, nepotřebujeme mapu. Pomáhají nám symboly, kterým rozumíme.
Po smrti je léčena naše psychika a to podle stupně vývoje. Učíme se promítat emoce a myšlenky do fyzické reality. Děje se to v jakýchsi nemocnicích, zotavovnách, školících střediscích a výchovných centrech. Zde jsou třídy pro ty, kteří se chtějí vrátit do fyzického prostředí.

Někteří po smrti odmítají smířit se s tím, že jsou mrtví. Chtějí se vrátit na Zemi něco dokončit. Průvodci se jim to snaží vysvětlit, ale nevnímají to. Jde o ty, kteří se příliš ztotožní se svým fyzickým tělem. Ti se chtějí do těla vrátit, dokončit projekt……

Po smrti a proškolení jdeme do prostředí, které navštěvujeme ve snech. Existuje všude kolem nás, ale my ho nevnímáme. Zde můžeme přijímat na sebe jakékoli formy ( např. z předešlých životů – mladík, filozof….. ). Probíhá to v jiných rovinách reality. Nemáme však schopnost pohybovat fyzickými objekty.

Po smrti můžeme opravit některé naše chyby a rozhodnutí, ale nemůžeme již vstoupit do tohoto systému ( když už se nechceme inkarnovat ). Můžeme si znovu přehrát náš život a nějaké situace si znovu prožít. Můžeme různě přehazovat časové události z našeho ukončeného života.

Za života jsme navštěvováni svými mrtvými přáteli a příbuznými. Jsou na různých stupních rozvoje ( takže POZOR!!! ). Nejsme schopni vnímat jejich formu.

Učitelé a průvodci duši vysvětlují alternativy. V tomto mezidobí dochází k neuvěřitelnému pokroku. Pokud se rozhodneme zamíchat a zpřeházet události z předešlého života a zkusit to znovu, jiným způsobem, potřebujeme školení. Je možno prožít pozemské roky, ale v jiné posloupnosti. Jako herec si přehráváme celý film a můžeme se svobodně rozhodnout, jak na to. Jedná se o vědomou práci s událostmi. Zde se dozvídáme, že osobnosti, vedle kterých jsme žili, jsou jen materializované myšlenky, které vlastní určitou vědomou realitu. Všichni jsme vlastně materializované myšlenky. Náš život je uvnitř a teprve potom vychází ven.

V tomto mezidobí si můžeme udělat přátele, se kterými se budeme potkávat.
Vyspělé duše si plánují další inkarnace sami. Méně vyspělé s učitelem.
Tento čas rozhodování o budoucí inkarnaci někomu trvá déle než porozumí skutečnému stavu věci. Zjišťujeme, že ráj je nudný a „mrtvý“. Zbavujeme se hluboce zakořeněných mylných názorů.
Sebevraždy nemají vyměřený žádný trest a nejsou ani předem odsuzovány. Problémy, kterým se nedokážeme postavit v tomto životě, nás čekají v dalším. Platí to nejen pro sebevrahy. Ti budou nakonec pronásledováni vinou, ale mají k pomoci učitele a terapie. Sebevražda je jenom útěkem od problému. Je to vyhýbání se zkušenostem.

Smrt je uvolnění osobnosti z fyzické pláně, neboli užíváme pojem „fyzické pole“. Pro ego je to vystrašená budoucnost. I spánek je pro ego něco jako pohlavek. Pro celostní já je mnohem negativní strach ze smrti, i když je to příjemný psychologický zážitek, kterým můžeme charakterizovat zážitek smrti. Je to pouze vnímání duality, které způsobuje, že smrt je brána jako strašná věc. Osobnost si najednou uvědomí, že v životě na fyzické pláni byl svázán fyzickými daty a už není. A že ve fyzickém životě nejvíce reálná její část je nezávislá na fyzické hmotě a nakonec i to, že není potřeba mít strach ze smrti, protože to není konec osobnosti.

Citát:
Nikdy se nevzdávejte. Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy – v ničem, velkém, či malém, důležitém, či nicotném – nikdy se nevzdávejte ničemu, jenom závazkům cti a zdravému rozumu. Nikdy nepodléhejte zdánlivě nepřekonatelné síle nepřítele.

Zdroj: http://www.matrix-neo.cz/autori/jane-roberts-sethovy-promluvy/smrt.htm