Silové místo Cumpanama

 

(Peru, amazonský prales)

 

rok 2000

 
 
 
 

Texty

 

 (V těchto promluvách se PCH napojuje na nadosobní složku bytostí, na tzv. Univerzální  Inteligenci, Vědomí, které vše vytváří a které je podstatou všeho. PCH se během promluvy nachází ve  stavu plného  transu a  neidentifikuje se s  lidskou rolí,  mluví k nám jeho BYTOSTNÉ JÁDRO - vyšší Já, nesmrtelná kosmická osobnost.)

 

 

Být re-transformován v TO, čím jsi byl na počátku - to je jediným skutečným cílem této takzvané evoluce vědomí.

 

Jediné, co děláš, je, že zapomínáš a zase si vzpomínáš.

 

Naštěstí je zde stále přítomna inteligence, která si pamatuje úplně všechno. A tato inteligence ti někdy podá ruku. Na ní je navlečen kašpárek mimozemské civilizace nebo gurua nebo takzvaného šamana.

 

Nic není náhoda. Vše je řízeno Superintelektem, jímž ve své podstatě jsme. Teď nám šaman s mocnými magickými schopnostmi například nabídl skořápku s divně opalizující, vpravdě kosmickou tekutinou, že? Ale to je jen trik Supervědomí, nic víc. Šaman tu není, ani tato džungle. Jsou to jen soubory dat, sugesce, tendence Mysli, energeticko informační vortexy (víry) Mysli. Je tu jen Vědomí, rafinovaně budící a rafinovaně uspávající sebe sama – tak je tomu od věků a navždy.

 

Je zde jen Nesmírná Záře Ultrasvobody, nic jiného. Ale my o tom občas nevíme. Toto je pekelný svět, kde jsou duchové narvaní do dětí podrobeni nemilosrdné drezuře Tmy. Jsou zde z nich naděláni muslimové, katolíci, ateisti. Lidé jsou duchové naroubovaní na zvíře.

 

Klíčem k osvobození se je konec takzvané výchovy dětí, konec velkých robotizačních kampaní. Děti jsou vychovávány roboty. Tak programy předků přecházejí do lebek jejich potomků. Je to staletí nepřerušený teror proti mysli, krčící se v lidských lebkách.

 

Jsme si navzájem největšími nepřáteli. Nevidíme Světlo jen proto, že jeden druhého navzájem tak pevně svíráme, proto zatlačujeme dolů, do své uměle vyrobené tmy. Navzájem si rafinovaně zastiňujeme UltraSlunce. Jen proto nám připadá, že žijeme kdesi v kosmickém sklepení… Ve skutečnosti je všude kolem nás a v nás, což je zcela totéž, neuvěřitelný Jas a Svoboda až hrozivá.

 

Lidská duše je kosmický orel s očima přelepenýma náplastí.

 

Jsme miliardy orlů, naházených do temné a těsné jámy, kterou jsme si vymysleli. Zde – v této neexistující jámě - se navzájem strašně zraňujeme, samozřejmě už jen svou navzájem nevhodně sdílenou přítomností...

 

Zbavte se představy, že jste „lidé“. Je to zrůdná představa.

 

Nenechte ze sebe, duchové, udělat lidi!

 

I ten nejbohatší pozemšťan je naprostý žebrák. I ten nejvlivnější politik je cosi žvatlající ztracené dítě. Není oč stát, lidství je tragické.

 

I ten nejslavnější herec, umělec nebo sportovec je jen ubohý, malý uzlíček nervů, zítra shnilých a rozpadlých. Ztotožnění se s lidskou chimérou přináší plnou nevědomost a nesmírnou bolest.

 

Pozemskými prostředky nikdy nedosáhnete Štěstí nebo Spokojenosti.  Můžete  s jejich pomocí po velmi omezenou dobu hrát „úspěšnou“ nebo „spokojenou“ bytost, ale to nic nezmění na tom, že sami pro sebe nebudete ani šťastní, ani spokojení.

 

Člověk je smrtelný, vy ne. Jste sakra duchové, tak jaká pak smrt? Smrt je váš živel. Tam, kde člověk končí, se vy smějete a rozpínáte se vstříc Veliké Radosti.

 

Vy nejste limitováni smrtí, narozením, lidskou formou. Protože jste duchové a ne lidé, nemusíte se bát smrti ani narození. Jste mocnější než smrt, protože ta patří do světa iluzí, kdežto vy pocházíte ze světa Skutečnosti.

 

Můžete se hned teď rozhodnout nezemřít. Kdokoliv z vás, kdo se udrží v tomto stavu bdění, jednoduše ani nemůže zemřít, protože je duchem už teď, tedy drobná změna  v podobě ztráty těla se jej ani nedotkne.

 

Vy všichni, myslíme celé lidstvo, se můžete třeba hned, nyní, masově rozhodnout neumírat.

 

Pokud se ve své mysli učiníte duchy, nikdo z vás už nikdy nezemře. Problém je  v  tom, že vy se bojíte být vědomě nesmrtelní. Vy chcete umírat. Miliardy z vás dosud touží po stáří a smrti. Bojíte se jakékoliv větší změny. Za cenu nezměrného a zhola zbytečného utrpení se snažíte udržet starý pořádek.

 

Ve vás je stále Propast Absolutní Všemožnosti a co je ve vás, je kolem vás. Bojíte se na to přijít. Proto doufáte, že nebudete probuzeni ze hry na lidi, která je jen vaším útěkem před realitou.

Zdroj: http://www.petr-chobot.eu/cumpanama_texty_1.htm