Blízká setkání čtvrtého druhu (1)

 

blizka_setkani

 

07.09.06   C.D.B. Bryan

Ve dnech 13. až 17. června 1992 se konala konference v MIT (Massachusettském technologickém institutu), jejíž součástí byla panelová diskuse s unesenými lidmi ze všech vrstev obyvatelstva. Konferenci zpracoval ve formě reportáže novinář C. D. B. Bryan, do té doby zcela skeptický k celému fenoménu UFO.  Zajímavé na celé akci bylo to, že se jí zúčastnili kromě předních vědců, zabývajících se tímto fenoménem (včetně skeptiků) i lidé, kteří během diskusí podali faktickou výpověď o svých zážitcích a zkušenostech. Konference jednoznačně vypovídá o tom, že existuje poměrně významné procento obyvatelstva, kteří nejen viděli UFO, ale především byli kontaktováni a prožili řadu z větší části nepříjemných procedur, pro které v mnoha případech zůstaly i fyzicky existující důkazy především ve formě jizev či implantátů. Co za tímto fenoménem stojí, zda jiné civilizace, nebo vyspělé technologie některé z mocností nechme na posouzení čtenářů. Že se ale jedná o skutečnost a ne o fikci je víc než zřejmé.

Co jsme o UFO věděli před konferencí

Jak již bylo uvedeno, v červnu roku 1992 se v MIT konala konference, zastřešená mezi vědeckou veřejností renomovanými vědci Davidem E. Pritchardem, atomovým a molekulárním fyzikem z MIT, a Johnem E. Mackem, psychiatrem z Harvardu. Právě tato jména a místo přinesly konferenci prvořadou pozornost. Na konferenci bylo několik set jednotlivců, vzájemně se vesměs neznajících, kteří bez jakéhokoliv vztahu či informovanosti o UFO vyprávěli svůj příběh tak, jakoby mluvili o ranní cestě autobusem, a kteří přesně popisovali bytosti, se kterými se setkávali, i procedury, které museli podstoupit. Již před konáním konference vyšla v USA řada titulů od renomovaných autorů, např. J. Allena Hyneka, který již v roce 1966 napsal do časopisu Science o nejkřiklavějších omylech, které jsou s výskytem UFO spojovány. Jsou to především tyto: 

1. Zprávy o spatření UFO podávají jen fandové UFO. Opak je pravdou - většina zpráv je od běžných inteligentních lidí, kteří byli naprosto šokování tím, co viděli, a byli tím zcela překvapeni, protože se nikdy o tyto věci nezajímali. Fandové jsou často rozpoznáni hned v počátku díky značným rozporům ve výpovědích a faktech.  

2. O UFO nikdy nereferují vědecky vzdělaní lidé. Další nesmysl - ty nejlepší zprávy pocházejí od vědců, pouze nejsou publikovány v populární literatuře, případně v novinách, protože tito lidé chtějí zůstat v anonymitě.  

3. UFO nebylo nikdy zachyceno radarem ani přístroji, sledujícími meteory a satelity. Tyto přístroje zaznamenaly zvláštnosti, jejichž identifikace byla nemožná, tedy nebylo možno tyto zvláštnosti jednoznačně vyhodnotit - ale není pravda, že nebylo nic zachyceno.

Pro konferenci se stala Hynekova klasifikace důležitá ještě v jednom ohledu. Hynek uvádí ve své knize Zkušenosti s UFO pojem Blízká setkání, později zpopularizovaný Stevenem Spielbergem ve filmu Blízká setkání třetího druhu. Jen pro informaci - toto jsou údaje z roku 1972, myslím že neexistuje nikdo zestřední generace, kdo by neznal alespoň název Spielbergova filmu, ale už zdaleka ne každý zná původní znění a podstatu tohoto pojmu. V knize se o nich již potom moc nehovoří, ale pro nutnou kategorizaci pojmů, pokud se chceme tímto tématem zaobírat, je nutné je telegraficky vzpomenout. Jak Hynek rozděluje pozorování UFO je patrné z Tab.1.

blizka_setkani

Roztřídění pozorování UFO podle J. Allena Hyneka

Ještě několik zajímavých čísel. V publikaci T. E. Bullarda Ukradený čas je popsáno celkem 300 únosů (kniha vyšla v roce 1987), z toho 132 se událo v USA, 50 ve zbytku anglofonního světa, 69 v Latinské americe, 28 v Evropě a 3 v SSSR, zbytek v ostatních částech světa. Z hlediska charakteristiky těch, kteří zažívají únosy, lze říci, že neexistuje žádná významná korelace. Může to být naprosto kdokoliv v členění 2/3 muži a 1/3 ženy. Z 309 případů je 76% zaznamenáno pouze jedním svědkem. Z hlediska věku jsou evidentně zajímaví především mladí lidé do 30 let, po dosažení tohoto věku nápadně klesá frekvence únosů a i z jiných zdrojů se lze domnívat, že tyto osoby jsou osobami již dříve unesenými, které jsou určitým způsobem "kontrolovány". Nejstaršímu unesenému bylo 77 let.

Konference se měla týkat právě problematiky blízkých setkání IV. druhu a posledních poznatků lidí, kteří tato setkání prožili. Do doby konference byla knižně zpracována především setkání George Adamskiho, Daniela Frye a Orfea Angelucciho. Z ostatních zdrojů bych uvedl knížky Giorga Dibitonta o setkáních s pozitivními vyššími bytostmi, tentokrát v Itálii, a publikaci Mimozemšťané v pozadí vlády USA (odhalení instituce MJ12). Protože se dále v textu budeme zabývat především obdobím posledních asi 10 až 20 let a zkušenostmi lidí, kteří byli účastni "Blízkých setkání IV. Druhu", rád bych se na chvíli zastavil u těchto základních zdrojů a to především proto, že popisují dva základní typy kontaktů, tedy kontakty s pozitivními a s negativními mimozemšťany.

 

George Adamski

George Adamski napsal velice zajímavé knížky Létající talíře přistályUvnitř kosmických lodí, ve kterých popisuje setkání s velmi vyspělými humanoidními bytostmi, které ho hostily na svých lodích, ukazovaly mu technologie, které používají, vysvětlovaly některá neštěstí, která se stala při kontaktu s jejich letouny a předávaly mu poselství a moudra jejich civilizace. V poznámce vydavatele Adamskiho knížek (u nás je vydalo nakladatelství STAR) je uvedeno doslova toto: "Nyní je již jisté, že existují UFO. Pochybnosti o existenci UFO může mít jen člověk v tomto ohledu nevzdělaný, neznající nebo ignorující mnoho vědeckých, vojenských a státních dokumentů, které byly v minulých letech zveřejněny." Kniha je doplněná spoustou fotografií, z nichž některé byly později zpochybněny, zejména nejasné fotografie mateřských lodí doutníkového tvaru, ale u většiny fotografií diskoidních letounů byla potvrzena jejich pravost.

V předmluvě publikace je řada Adamskiho tvrzení doložena vědeckými expertizami a výpověďmi svědků. Adamski psal o tom, jak v první polovině padesátých let v oblasti Palomar Gardens v Kalifornii fotografoval létající talíře (mnoho fotodokumentace je v knize) a jak následně, patrně telepatickým kontaktem, se setkal s bytostmi, zjevně humanoidními, se kterými se zúčastnil opakovaně letů do vesmíru, při kterých mu byly vysvětlovány principy fungování vesmírných lodí, jejich rozdělení do jednotlivých tříd podle jejich velikosti i účelu nasazení a účel působení těchto bytostí na Zemi a v jejím okolí. Mimozemšťané pocházeli zjevně z našeho solárního systému, jejich posádky byly složeny z obyvatel různých planet - především Marsu, Venuše a Saturnu.

Adamski popisuje ve své knize mimo jiné i shlédnutí Venuše, popisuje pozorování oceánů, jezer, pohoří a měst a to s velkými detaily. Kniha obsahuje technické schéma pohonného systému lodí a také odpovídá na řady otázek a předává poselství mimozemšťanů. Kniha je doplněna řadou písemných prohlášení vědců a odborné veřejnosti, potvrzujících z jiných zdrojů, že řada tvrzení George Adamskiho je správná a ověřená především výsledky kosmických expedic po jeho smrti v roce 1965 - například informace o povrchu Měsíce apod. Lodě vyfotografované Adamskim silně připomínají svou konstrukcí letouny Haunebu, jejichž fotografie s výsostnými znaky SS jsou dodnes předmětem spekulací o schopnostech německé armády za II. světové války.

Řada faktografických údajů v Adamskiho knize koresponduje mimo jiné se zjištěními Ivo Wiesnera, zkrátka z dnešního pohledu se zdá, že jakkoliv jeho vyprávění může znít trochu neuvěřitelně až pohádkově, jeho fakta souhlasí s pozdějšími poznatky. G. Dibitonto ve své knize Andělé v hvězdných lodích popisuje rovněž setkání na odlehlých místech v horách, kde se setkal s velmi duchovně vyspělými bytostmi s podobným scénářem, jako u Adamskiho, a také, stejně jako u Adamskiho, je jeho setkání korunováno návštěvou vyšší bytosti, která má svěřeno jak praktické, tak i duchovní vedení nejen posádky, ale celé mise lodí, které putují vesmírem. Takové setkání je vždy malým duchovním zážitkem, jenž je patrný i z textu v této knize. Dibitonto je zřetelně člověk věřící v Boha, nicméně fakticky potvrzuje to, co se přihodilo Adamskimu.

Skupina MJ 12

Během let následujících po druhé světové válce čelily Spojené státy americké řadě událostí, které měly změnit nejen jejich vlastní budoucnost, ale i budoucnost celého lidstva způsobem, který se vymyká veškeré lidské představě. Odstupující prezident Truman a jeho nejvyšší vojenští generálové tomu museli bezmocně přihlížet, ačkoliv  vyhráli nejdražší a nejpustošivější válku v dějinách lidstva.

Mezi lednem 1947 a prosincem 1952 se na Zem zřítilo nebo muselo nouzově přistát asi 16 cizích vesmírných lodí. Bylo nalezeno 65 mrtvých cizinců a jeden živý. Další vesmírná lod' explodovala, avšak její zbytky nebyly nalezeny. Třináct z těchto případů se odehrálo na území USA, tři další případy nastaly v ostatních zemích. Výskyty UFO byly časté a tehdejší prostředky pro zkoumání těchto jevů nebyly dostačující.

Na náhorní plošině v blízkosti Azteku v Novém Mexiku byla 13. února 1948 nalezena jedna cizí lod'. Další byla nalezena

Dne 25. března 1948 v Hart Canyon v blízkosti Azteku, rovněž v Novém Mexiku. Měřila v průměru 33 metrů. Z lodi bylo vyproštěno asi 17 mrtvých mimozemšťanů. Daleko významnější bylo nalezení a odhalení částí těl pozemštanů v těchto vesmírných lodích. Sklíčenost se brzy zmocnila všech, kdo o tom věděli.

Po události v Roswellu informoval prezident Truman o vývoji mimozemského problému nejen spojence, ale i Sovětský svaz pro případ, že by se mimozemšťané stali nebezpečím pro lidskou rasu. Byly vypracovány plány, na jejichž základě by bylo možné v případě invaze z vesmíru Zemi ubránit. Největší potíže činilo mezinárodní utajení těchto skutečností. Bylo rozhodnuto zřídit zvláštní skupinu, která by střežila koordinaci mezinárodních snah k zachování tajemství a k ochraně vlád před zveřejněním těchto věcí tiskem. Výsledkem bylo vytvoření tajné společnosti, která byla nazvána Bilderberg podle názvu místa a hotelu, kde byla založena. Její hlavní stan se nachází ve švýcarské Ženevě.

Prezident Eisenhower věděl, že se bude muset problému mimozemšťanů chopit a vyřešit jej. Věděl také, že do tohoto tajemství nebude moci zasvětit kongres. Na počátku roku 1953 se nový prezident obrátil na svého přítele, spolupracovníka a člena Rady pro zahraniční vztahy (CFR) Nelsona Rockefellera a požádal jej o pomoc při řešení tohoto problému. Eisenhower a Rockefeller začali plánovat tajnou organizaci, která měla střežit mimozemské aktivity a která pak byla během jednoho roku založena. Tak se zrodila MJ12.

V roce 1953 odhalili astronomové ve vesmíru velký počet létajících objektů, které se blížily k Zemi. Nejdříve byly považovány za asteroidy. Pak se ukázalo, že tyto objekty jsou vesmírné lodi. Projekt Sigma zahájil s těmito mimozemšťany radiokomunikaci. Když se objekty dostaly do blízkosti Země, začaly ji ve velké výšce obíhat. Jejich záměry zůstávaly neznámé. Pomocí radiokontaktů se podařilo projektu Sigma a novému projektu Plato zaranžovat přistání, při němž došlo ke kontaktu tváří v tvář s mimozemskými bytostmi z jiných planet. Projekt Plato byl pověřen navázáním diplomatických styků s těmito kosmickými cizinci. Mezitím navázala jiná rasa mimozemšťanů, podobných lidem, kontakt s vládou USA. Tato skupina nás varovala před mimozemšťany, kteří kroužili kolem Země, a nabídla nám pomoc pro náš duchovní vývoj. Jako podmínku spolupráce od nás žádali zastavení výroby nukleárních zbraní a jejich zničení.

Odmítli výměnu technologických zkušeností s poukazem na to, že jsme duchovně nevyspělí a že nejsme schopni zacházet ani s technologiemi, které jsme měli už tehdy k dispozici. Předpokládali, že technologie, které by nám případně předali, bychom využili jenom k tomu, abychom se navzájem vyhubili. Tito mimozemšťané prohlásili, že jsme na cestě k sebezničeni a že je třeba přestat se vzájemně vraždit, znečišťovat Zemi a znásilňovat přírodní zdroje Země a naučit se žít v souladu. Tyto podmínky se setkaly z naší strany s nejvyšší nedůvěrou, obzvláště požadavek zničení nukleárních zbraní. Věřilo se, že splnění této podmínky by nás učinilo vůči mimozemšťanům bezbrannými. Nukleární odzbrojení nebylo považováno za prospěšné pro USA a tak byla tato nabídka zamítnuta.

Během roku 1954 přistála rasa velkonosých, šedých mimozemšťanů, kteří kroužili kolem Země, na základně Holloman Airforce. Bylo dosaženo zásadního ujednání. Představili se jako rasa pocházející z Rudé planety ze souhvězdí Orionu. Tvrdili, že jejich planeta umírá a v nejbližší budoucnosti na ní již nebudou moci žít. Ke druhému přistání došlo na základně Edward Airforce. Tato historická událost byla předem naplánována a podrobnosti původního předběžného ujednání byly při ní oficiálně odsouhlaseny. Prezident Eisenhower se s mimozemskými bytostmi setkal a podepsal úmluvu mezi mimozemšťany a USA. Po podepsání úmluvy byl akceptován první mimozemský vyslanec z vesmíru Krill.

V úmluvě byla podmínka, že se mimozemšťané nebudou vměšovat do našich záležitostí a my zase do jejich. My utajíme jejich přítomnost na Zemi a oni nám předají nové technologie a pomohou nám v našem vědeckém rozvoji. Dále se zavázali, že neuzavřou úmluvu s žádným jiným státem. Bude jim umožněn odvoz určitého počtu lidí k lékařskému pozorování pod podmínkou, že tito lidé neutrpí žádnou škodu, budou vráceni na svá původní místa a na nic si nevzpomenou. Mimozemšťané budou instituci MJ12 předkládat pravidelné zprávy o kontaktech s lidmi a dávat k dispozici zprávy o vlastních usneseních. Dále bylo ujednáno, že každá strana přijme vyslance druhé strany. Dohodlo se rovněž, že budou vystavěny podzemní základny pro mimozemšťany a dvě základny pro společné používání. Výměna technologií se měla odehrávat právě na těchto společně zřízených podzemních základnách. Základny pro mimozemšťany byly budovány pod indiánskými rezervacemi v Utahu, Coloradu, Novém Mexiku a Arizoně. Další základna byla zřízena v Nevadě, na území známém jako S4, asi 7 mil jižně od západních hranic území 51 (Dreamland). Všechna území užívaná mimozemšťany včetně personálu kontrolovalo ministerstvo námořnictví. Eisenhowerův tajný rozkaz uložil vytvořit trvalou komisi. Byla nazvána Majority 12 (MJ12) a měla dohlížet na všechny tajné aktivity, řídit je a zabývat se otázkami mimozemšťanů.

V roce 1955 bylo zřejmé, že mimozemšťané Eisenhowera přelstili a porušili ujednání. Na mnohých místech USA se objevovaly zohavené mrtvoly lidí a zvířat. Vzniklo podezření, že mimozemšťané nedodržují platnou dohodu o svém kontaktu s lidmi a pod záštitou MJ12, která jim povolila odvážet lidi k pokusům, svou kompetenci překračovali. Vznikly obavy, že odvezení lidé se již nikdy nevrátí. Objevilo se rovněž podezření, že spolupracují i se SSSR, které se později potvrdilo.

Další nemilou okolností bylo, že mimozemšťané začali používat lidi a zvířata jako zdroj různých enzymů, hormonů a krve, a rovněž i pro různé genetické pokusy. Mimozemšťané vysvětlovali, že je to nutné pro jejich přežití. Prohlašovali, že jejich genetická struktura je tak narušena, že se nemohou dále rozmnožovat. Tvrdili, že jestliže se jejich genetická struktura nezlepší, jejich rasa přestane existovat. My jsme jejich vysvětlení samozřejmě přijímali s nejvyšší nedůvěrou. Protože však naše zbraně byly proti zbraním mimozemšťanů prakticky neúčinné, rozhodla se MJ12 setrvávat s nimi v dobrých vztazích, a to do doby, než se nám podaří vyvinout takovou technologii, která by nám umožnila postavit se proti nim vojensky. Bylo rozhodnuto nabídnout Sovětskému svazu i jiným státům spolupráci v této věci a společně pracovat na přežití lidské rasy. Variantami této spolupráce byly projekty nazvané Alternativa 1, 2 a 3.

Konference: Den první

Na konferenci bylo konstatováno z hlediska vědeckého přístupu k celému problému, že pojem unesený člověk je naplněn za těchto okolností: 

1. Jestliže je člověk unesen proti své vůli ze svého pozemského prostředí bytosti jiného než lidského druhu.  

2. Bytosti musí vzít dotyčného na uzavřené nezemské místo (v době konference patrně nebyl dostatečný přísun zpráv o únosech do podzemí, o kterých můžeme číst v zahraničních zdrojích a u nás v knihách ing. Ivo Wiesnera) - tímto místem může být samozřejmě kosmická loď.  

3. Na tomto místě musí být dotyčný podroben komunikaci,nebo vyšetření, nejčastěji obojímu.  

4. Na tyto zkušenosti si osoba vzpomene buď vědomě,soustředěnou koncentrací, případně v hypnóze.

Zajímavé bylo i vystoupení T. E. Bullarda, který v době konference měl již zdokumentováno více než 700 únosů a který uvedl, že některé z nich byly tzv. dobrovolným pozváním a nabídkou nezištné spolupráce. Tato poznámka vzbudila všeobecný smích, protože jak vyplývalo z výpovědí účastníků únosů, tak to ani v jednom případě neprobíhalo.

Dalším řečníkem byl Budd Hopkins s více než 1500 zdokumentovanými případy. Ten mluvil o tom, že nejčetněji dochází ke kontaktům v noci, když lidé spí, a prvním příznakem je paralyzování osoby, která v podstatě může hýbat pouze očima.

Následuje přenos v kuželu světla do vesmírné lodi. Toto se často děje ale také v noci při různých společenských akcích, kde je za normálních okolností spousta svědků - např. při party, přičemž ostatní lidé jsou zcela paralyzováni a tento stav si vůbec neuvědomují. Návrat bývá zpravidla po několika hodinách, symptomem únosu bývá krvácení z nosu.

Zajímavé je, že po přečtení Hopkinsových a Bullardových knih se mnoho zážitkářů - tedy těch co přestáli únos - definitivně utvrdilo v tom, že to, co se jim stalo, nebyl sen ani halucinace, ale že to byla skutečnost.

Tom Benson, další přednášející, definoval základní převažující typ kontaktu - setkání IV. druhu - následujícím sledem událostí: 

1. Upoutání pozornosti - zářící světla, hukot talíře ap.  

2. Objekt je spatřen v těsné blízkosti.  

3. Kontaktovaný je pod silným vnitřním tlakem, nebo dokonce "slyší" příkaz k přesunu na jiné místo.  

4. Přistání objektu (obvykle těleso září oranžovočerveně,světla po jeho obvodu rotují proti směru hodinových ručiček, není vidět žádná bytost).  

5. Objevuje se bytost.  

6. Kontaktovaný je přijat na palubu.

Tento přednášející potvrzuje že typické blízké setkání je ve vysoké korelaci s únosy.

Nesmírně zajímavé je vystoupení dalšího řečníka, kterým byl David E. Jacobs - má zkušenosti s hypnózou a provedl osobně 325 hypnotických seancí s více než šedesáti unesenými. Poznatky z hypnotických seancí, kterým se ještě budeme věnovat, shrnul do několika zásadních okruhů. Především zážitky z únosů rozdělil na primární - tedy ty, které se dějí téměř vždy, a sekundární, které se staly jen části unesených. Dále popisoval i přidružené zážitky, sem mimo jiné spadají zážitky sexuální. Primárním zážitkem je položení uneseného na stůl a následující vyšetření. Stůl je zpravidla obdélníkový, někdy do tvaru Y, a vždy na jedné noze. Následuje vyšetření s odběrem vzorků tkání. Po něm následuje zpravidla vložení implantátu zpravidla do dutin, slzovodů, méně často již do paží a genitálií. Tyto činnosti vykonávají šediváci - tedy bytosti zřetelně menší, s kapkovitýma velkýma očima, malými ústy a šedou pokožkou.

Tyto bytosti jsou podřízeny velké bytosti (zážitkáři nazývané doktor) kterou na slovo poslouchají. Zřetelně se tedy bude jednat spíše o bioroboty, vykonávající pomocné a rutinní práce, zatímco doktoři budou bytosti, které celý projekt řídí. Tyto bytosti mají po fyzickém vyšetření na starosti mapování intelektu - zpravidla formou patrně telepatického nebo jemu podobného přenosu informací, protože při tomto vyšetření hledí unesenému upřeně do očí. Unesený přitom cítí pocity lásky, důvěry, klidu, ale i obav a strachu. Někde je tato procedura doplněna dalším vyšetřením, kdy je například ženě takto vyvolán velice rychle orgasmus - opět čistě za účelem mapování jejích reakcí a intelektu, což bylo pro unesené velmi nepříjemnou až ponižující zkušeností.

Další informace přinesl John E. Miller, specialista na mimořádné případy, který mimo jiné uvedl, že na základě jeho zkušeností s unesenými osobami mimozemšťany v podstatě nezajímají životně důležité části lidského těla jako játra, slezina, žaludek nebo slinivka, ale centrem jejich zájmu je lebka. Nepoužívají k vyšetření žádný z postupů, které běžně známe z naší medicíny, značnou pozornost věnují kůži.

Joe Nyman uvedl shodné prvky každého únosu, vyplývající z jeho čtrnáctileté praxe práce s lidmi, kteří se znovu snažili prožít své skryté zážitky. 

1. Úzkostná předtucha čehosi neznámého.  

2. Vědomí opouští stav normální bdělosti - často například za přítomnosti světelného kuželu, bytosti ap.  

3. Psychofyzická koncentrace a interakce.  

4. Převládnutí pozitivních pocitů a uvolnění - v unesené osobě se rozhostí pocit smysluplnosti, do mysli jsou jí vkládány pouze pozitivní zkušenosti, různá vidění, setkání s vyššími bytostmi ap.  

5. Přechod vědomí zpět do stádia normální bdělosti, při kterém nastává opožděný nástup pocitu strachu, touhy, potěšení nebo štěstí. 

6. Rychlé zapomínání na většinu, nebo na veškeré události předchozích okamžiků.  

7. Stádium "maják" znamená, že to málo, co si člověk pamatuje, si pamatuje jako snůšku nesmyslných, nesouvislých vzpomínek a opakovaných snů.  

8. Cyklický charakter - tyto zkušenosti jako zkušenosti opakovaného charakteru mohou provázet člověka celý život.

Z dalších příspěvků toho dne vyplynulo, že dětské popisy bytostí, které je unesly, byly v podstatě totožné, děti neomylně poznaly bytosti, které je braly na výlety nebo do raket a lodí.

Dále z příspěvků jednotlivých vědců vyplynulo, že ne všichni jsou schopni na otázku "Byl jste unesen UFO?" odpovědět, protože nemají dostatek vědomých vzpomínek. Proto byla vypracována sada otázek a z odpovědí na ně (ano/ne) se dá usoudit, jeli pravděpodobné, že dotyčný byl či nebyl unesen.

Zde jsou: 

1. Spatřili jste ducha?

2. Měli jste pocit jako byste opouštěli vlastní tělo?

3. Spatřili jste UFO?

4. Probudili jste se ochromeni, s pocitem, že v pokoji je cizí osoba nebo bytost či něco jiného?

5. Měli jste pocit že se vznášíte vzduchem, ačkoliv nevíte jak a proč?

6. Zaslechli jste nebo spatřili jste slovo TRONDANT a byli jste přesvědčeni, že má pro vás tajný význam?

7. Prožili jste časový úsek (hodinu či více), kdy jste byli zjevně mimo, ale nepamatujete si proč ani kde jste byli?

8. Spatřili jste v místnosti neobvyklá světla nebo světelné koule, aniž byste věděli co je způsobilo nebo odkud se vzaly?

9. Našli jste na těle záhadné jizvy, aniž byste si nebo někdo jiný pamatovali jak nebo kde jste k nim přišli?

10. Zažili jste vizuální kontakt s děsivými postavami, v dětství nebo v dospělosti (může jít o zrůdu, čarodějnici, ďábla, nebo nějakou jinou pekelnou postavu) ve vaší ložnici, pokoji či jinde?

11. Měli jste živé sny o UFO?

 

Kurzívou vytištěné otázky byly považovány za stěžejní a tyostatní za kontrolní, tedy jednak pro srovnání s dalšími postiženými, jednak pro kontrolu, zda lidé neodpovídají nesmysly - viz TRONDANT. Těmto otázkám byly vystaveny desítky milionů (!!!) občanů a po vyhodnocení jejich odpovědí se zjistilo, že minimálně 560 000 Američanů bylo uneseno. Přestože byl výsledek tohoto průzkumu některými zpochybněn pro nevhodnou formulaci otázek a malou obsažnost, i ti, kteří výsledky tohoto výzkumu zpochybnili, připustili, že na základě získaných poznatků je nepochybné, že tito lidé "něco" viděli, že mimo nás tedy asi "něco" existuje a že toto všechno nemá nic společného s mentální úchylkou.

Dalším tématem probíraným na konferenci bylo téma implantátů. Jako základní problém implantátů bylo konstatováno, že se neobjevují na rentgenových snímcích ani v zápisech z lékařských prohlídek. Z implantátů, které byly fyzicky zkoumány, vyplynulo, že tyto jsou schopny v člověku růst, ale nebylo možno jednoznačně prokázat jejich mimozemský původ a už vůbec ne účel, proto se jimi konference šířeji nezabývala, neboť je nebylo možno ukotvit do vědeckého rámce celé akce. Ve věci implantátů však od té doby přibylo mnoho informací a dnes je jejich existence mnohem obtížněji vyvratitelná. V současnosti např. Dr Roger Leir, o jehož práci nedávno také informovala Epocha, vyňal již řadu implantátů z různých částí lidského těla. Kovové implantáty obsahuji membránu, zabraňující jejich vyloučení z těla. Měkká tkáň, ze které byly vyňaty, obsahuje shluky nervů bez jejich zanícení. Nekovové implantáty bývají zpravidla umístěny pod kůží a jejich umístění signalizují viditelné jizvy. Další charakteristické znaky těchto objektů jsou fialové světélkování, jejich umístění je až na výjimky na levé části těla. Implantát byl podroben i zkoumání magnetického pole a vyšlo najevo, že vytváří velmi slabé pulsní pole.

V pokračování článku se budeme zabývat konkrétními zážitky účastníků.

 další díl