Kabala Odhalená #2: Vnímání Reality

odkaz na video: https://youtu.be/PCEALhA3kOs

 

Lekce představená americkému televiznímu kanálu Shalom TV

Anthony Kosinec

  • Zvýrazněno: Původní Baal HaSulamuv text
  • Normální: Komentáře Tonyho Kosineca
  • Kurzíva s malými prvními písmeny: zdůrazněná slova
  • Kurzíva s Velkými prvními písmeny: přepis z hebrejštiny

 


Ahoj, znovu vás vítám v Odhalené Kabale. Jsem Tony Kosinec. V prvním díle jsme si udělali přehled o čem Kabala je a o čem není. Pokud si pamatuje na co Kabala je - je pro člověka, který si pokládá otázku, „Co je smyslem mého života?" Podívejme se, kam se dostaneme odsud. Začněme s definicí Kabaly, co je tato definice a kam nás může zavést.

Kabala je moudrost, věda, která umožňuje člověku, jedinci, cítit a poznat vyšší realitu. Takto (kabala) přistupuje k smyslu života, ale samozřejmě vyvstává otázka: Co je jedinec? Co je člověk? Co je vyšší realita? Co to je, co umožňuje jedinci cítit, znát a vstoupit do vyšší reality?

[kreslí]

Pokud si vzpomínáte, dívali jsme se na tento diagram předtím. Vidíme, že žijeme, naše existence se odehrává uvnitř úplné a kompletní reality, která nezáleží na ničem, která je neohraničená; je ve všem úplně propojená, naplněná nekonečnou rozkoší, úplným poznáním a kontaktem se vším, co v realitě existuje. Ale kabalisté, ti co dosáhli celého systému, nám říkají, že jsme z tohoto způsobu existence sestoupili s nějakou úlohou, skrze tuto cestu bytí, skrze systém nazývaný „světy." Světy jsou Olamim, z hebrejského slova Olam, které vychází z kořene He'elem, což znamená „skrýt," „skrytí." Sestoupili jsme z tohoto úplného spojení s realitou dokud jsme nedosáhli místa, hraničního bodu zvaného bariéra, a naše existence se odehrává velmi omezenou cestou zde, na místě zvaném „náš svět." Náš svět je místo, které nemá vůbec žádné vnímání jakéhokoliv z těchto světů - a tyto jsou Duchovní Světy, všechny tyto - tohle je to, co je považováno za fyzický svět neboli hmotnou existenci.

Pokud chcete znát smysl života, význam vašeho života, byla by dobrá věc vědět, co byl plán. Zdá se to nemožnou věcí; je téměř zdrojem vtipů, že by někdo vůbec mohl zodpovědět otázku o smyslu a záměru života, ale tady Kabalisté začínají. Ti, kteří dosáhli celé reality nám říkají, že je zde plán - náčrt - pro celek reality a pro celé stvoření. Říkají nám, že smyslem života je stvořit stvoření, a naplnit jej neohraničenou rozkoší; stvořit stvoření a naplnit to stvoření neohraničenou rozkoší. To je kompletní a úplný smysl, úloha, směr všeho, co se kdy může objevit, objeví se...se děje pouze pro tento cíl. V této myšlence, v tomto záměru, v této myšlence za vším stvořením, byla položena všechna pravidla pro vše, co se stane (stalo). Všechny hlavní zákony, které vládnou duchovním a fyzickému světu, mají všechny kořen v této jedné myšlence. Nic, co se děje v tomto světě se neděje za žádným jiným důvodem než s účelem stvořit stvoření a přivést toto stvoření k neohraničené rozkoši.

Co je to, co drží člověka vně Duchovního Světa? Co je člověk? No, musíme porozumět, jak nám naše vnímání této reality, způsob jímž realitu vnímáme, způsobuje skrytí (reality).

[kreslí]

Tohle je člověk, zavřená skříňka s pěti otvory. Těchto pět otvorů je našich pět smyslů. Teď...člověka obklopuje vyšší realita, úplná realita, duchovno, a z této úplné reality k nám věci přistupují. Tohle se zdá jako vnější realita určitého druhu neforemného něčeho, přiblíží se k člověku a skrze pět smyslů, které máme, určíme, co ta věc je; jinými slovy z čeho se realita skládá podle mých smyslů.

Tento duchovní objekt se přiblíží ke skřínce, ale stane se zde něco zvláštního. Nevstoupí ve skutečnosti do skřínky. Skřínka je uzavřený systém, protože místo, aby ten objekt vstoupil, narazí na bariéru - druh přenašeče, jako ušní bubínek, sítnice, nebo nerv na povrchu kůže, či chuťová buňka. Místo získání věci venku, ta věc je zredukována a prochází programem; touhle věcí tady (ukazuje na kresbu). Jak prochází tímto programem, stává se nějak interpretovanou, abychom jí mohli porozumět podle principů uvnitř programu. Poté, co tímto projde, opustí naši skřinku nebo tenhle stroj a co vytvoří je naše realita. 
[pokračuje v kreslení]

Nezáleží na tom, jak vnímavý tento senzor je. Řekněme, že to je vaše oko; může to být Hubblův teleskop nebo můžete být úplně krátkozrací a neschopní vidět věc přímo před vámi. Nezáleží na stupni vnímavosti. Na čem záleží, je naprogramování, co se stane zde v tomto subjektivním systému, ve stroji. Cokoliv sem vejde, může být jen to, co tento program řekne, že to je. Ne co je tohle (ukazuje na specifické místo na kresbě), ale redukce, která může být programem pochopena.

Co je tento program, který nás omezuje? Tohle (ukazuje na specifické místo na kresbě) je objektivní realita a tohle (ukazuje na specifické místo na kresbě) je její omezená část, kterou můžeme vnímat. Tento program se nazývá „egoismus." Je to sebezájem - „Co je v tom pro mě?" „Jak mě to ovlivní?" Výsledkem toho jsem uzamčen do....člověk je uzamčen do subjektivního pohledu na všechny tyto věci - pouze ve vztahu k tomu, jak je cítí uvnitř skříňky. V žádném bodě nemá žádné vnímání toho, co skutečně exituje vně skříňky.

Máme problém, protože jeden každý z našich smyslů pracuje na úplně stejném programu. Ani jeden nám nemůže říct nic o tom, co existuje mimo tento program. Abychom poznali, co nás obklopuje, co je vyšší realita, musíme vyvinout další smysl, který kabalisté nazývají „šestým smyslem." Ne šestý smysl dámy, která vám vykládá budoucnost, ale smysl, který skutečně dokáže kontaktovat to, co existuje vně, který není svázán s tím druhem naprogramování.

Abyste to udělali, no, musíte potřebovat to udělat. Není možné pracovat vně, stavět něco vně skříňky, dokud se spokojíme s „Co je v tom pro mě?" Myšlenka stvoření v tom vestavila zákony, které člověka přivádějí k tomuto úplnému naplnění. Je zde motivační síla, která nám umožňuje dojít k bodu,  kdy se potřebujeme dostat vně skříňky. Pokud porozumíme jak tomu, co jsme - což je vůle přijímat, "Co je v tom pro mě?;" že jsme postaveni jako egoisté; ale to je v pořádku, protože to je to, co potřebujeme, abychom dosáhli tohoto naplnění - není na tom nic špatného. Musíme se pouze naučit, jak to používat, jak to využít, a jak využít sílu vývoje, kterou pro nás Myšlenka Stvoření připravila.

Co je to, co hýbe věcmi v realitě? Co způsobuje, že se věci dějí? Nikdo v tomto světě nic nedělá - ať už je to vnitřní věc nebo duchovní věc mimo tento svět. Vše, co se děje, se děje pouze výsledkem...no, podívejme se na to. Sedíte tady. Možná se ve své židli vrtíte; jak se pohybují vaše oči; možná jste si vzali něco na pití. Jakýkoliv pohyb, který děláte, se děje pouze jako výsledek jedné kalkulace, že se začínáte cítit nepohodlně tam, kde jste, že se ve vás vyvinula potřeba - objevila se - a vy se přesouváte do nové pozice nebo do nové situace, která, jak věříte, vám přinese větší požitek, než ta, ve které jste byli předtím.  

Tento nedostatek a naplnění rozkoší; a síla touhy je to, co motivuje vše v realitě; a nakonec člověka odvede z hmotného světa, z našeho vnímání fyzického světa, omezení, která zažíváme, a utrpení, která s nimi přichází. Pokud jsou správně používány, provedou člověka touto cestou skrze bariéru a do Duchovního Světa.

[Začíná kreslit]

Všichni cítíme touhy a cítíme, jak se mění, ale opravdu si tohoto systému, který je v nás umístěn, nevšímáme natolik, abychom mohli porozumět, co pro nás dělá. Všichni chápeme, že rozkoše prvního typu jsou pouze rozkoše, umožňující nám přežití. Jako první kategorii vidíme rozkoš jako nutnost: sex, jídlo a přístřeší. Všechna naše snaha, naše práce, to, co kolem nás vnímáme, celý smysl našich životů má co dělat s nalézáním a získáváním těchto věcí, a toto je touha, kterou máme se zvířaty společnou. Nepotřebuje jiné lidi, tohle potřebujeme prostě jen k přežití.

Poté, co máme tohle naplněno, uvědomíme si, že život je víc než toto a nedokážeme se s tím spokojit a objeví se druhá kategorie tužeb. Toto je touha po bohatství. Bohatství je nashromáždění první kategorie, abych se o ni už nikdy nemusel starat, abych byl schopen ji kontrolovat. Poté, co naplníme tuto touhu po bohatství, přijdeme k pocitu „je tohle opravdu všechno co je?" Objeví se v nás něco dalšího. Teď, všimněte si, že to není jednoduše další touha, která se objevuje, ale větší touha, která obsahuje tu před ní.

Jinými slovy, zde máme malou touhu a malou náplň. Zde máme touhu, která vzrostla a vyžaduje větší náplň; a tahle je začleněna v této. Teď pokud nemohu být naplněn bohatstvím, povstane ve mně nová touha a to je touha po moci. To se v životě neděje pouze jednotlivcům, ale během historie tomu tak bylo i s lidstvem jako celkem. Celý rámec historie byl vývoj těchto tužeb. Moc je schopnost kontrolovat jak tohle, tak toto, všechny systémy, které mi přinesou větší soubor tohoto. Je to politická moc, impérium, kontrola v mé práci. Poté co to získám, nemohu už tím být uspokojen. Stanu se prázdným. Cítím nedostatek a je ve mně umístěna čtvrtá touha - větší rozšířená touha po něčem, co zahrnuje všechno tohle, a to je poznání.

Poznání je bariéra ve smyslu toho, co definujeme jako fyzický svět. Tyto touhy, jedna, dvě, tři a čtyři mají všechno co dělat s tím, co vnímáme jako rozkoš. To je to, čím jsme naplněni a co chceme - co nás uspokojí. No, poznání je věda, je to náboženství, je to umění, je to vrchol toho, co máme za to, že lidstvo vůbec může dokázat. Přesto kdokoliv, kdo se opravdu ponoří do této velké touhy a pokusí se ji naplnit, nakonec objeví, že je také prázdná; že ve vědě nejsou odpovědi na opravdové příčiny věcí. Protože tu není odpověď na (otázku) smyslu; jsou zde pouze mechanické odpovědi. Odpovědi mají co dočinění pouze s těmito touhami.

Náboženství, ačkoliv nám dává přesvědčení, nám nemůže dát přístup k tomu, co opravdu chceme - přímému poznání. Poté, co se člověk stane prázdným, výsledkem toho, že má tohle naplněno, stane se něco velmi odlišného a velmi zvláštního - objeví se nová touha - ale tato touha není z tohoto světa. Tato touha, vložená do našeho srdce, je součtem všech tužeb, které máme - jak pro tento svět a pro to, co je mimo něj.

Touha je v nás umístěna z úplně jiné úrovně vývoje - z vyšší reality. To co se objeví uvnitř našeho srdce je „bod v srdci" - takto jej Kabalisté nazývají. Tento bod je součástí vyšší reality. Má duchovní aspekt který, pokud bude tato touha naplněna, oproti těmto (touhy 1-4) postupně roste, dokud nezaplní celé naše vnímání, celou naši existenci a může nás dovést do Duchovního Světa.

Takže co je vrchní realita? Kabalisté, kteří dosáhli celku reality nám říkají, že se skládá z určité kvality. Říkají nám, že jsme stvořeni v přesně opačné fázi ke kvalitě, která existuje ve Vrchních Světech a to je proč nemůžeme vnímat, co tam je. Vypadá to, jako by tam nebylo vůbec nic. (ukazuje na kresbu) Z kresby víme, z čeho se skládáme, z čeho se člověk, jednotlivec nebo stvoření skládá, je egoismus. To je to, co je uvnitř skříňky.

[pokračuje v kreslení]

Co je uvnitř skříňky je nazýváno „vůle přijímat." Tato vůle přijímat nás nutí prožívat omezenou existenci, nutí nás prožívat utrpení, izolaci, a všechny věci, které v životě shledáváme obtížnými. Co existuje vně tohoto je ne-subjektivní stav egoismu, objektivní realita, která, jak nám Kabalisté říkají, je „vůle věnovat." (will to bestow - věnovat, dát, poskytnout, udělit, propůjčit) Vůle věnovat je nepodmíněný altruismus. Jinými slovy je vnímání tady venku neomezená existence, neohraničené rozkoš a slast. Avšak nemůžeme to cítit, protože nemáme prostředky, jak se tam dostat. Nebo máme?

V Duchovním Světě je kvalita, která se ve své vlastnosti liší od fyzického světa. Ve fyzickém světě je pohyb, to co nás dostane z jednoho místa na druhé, čistě mechanický. Mohu tedy vzít dva objekty, které jsou ve své formě, dokonce i ve svém účelu, úplně odlišnými, a mohu je spolu k sobě mechanicky přiblížit a mohu říct, „Máme tu blízkost." Ale v Duchovním Světě mohou být věci považovány za blízké pouze za úplně jiných podmínek, protože zde není čas ani prostor - není zde nic mechanického.

Kabalisté nám říkají, že Duchovní Svět je udělán pouze ze stavů vnímání, ze sfér vlivů, které mají co dělat s určitými atributy, kvalitami - vnitřními vlastnostmi - a že veškerý pohyb v duchovnu se skládá z podobnosti a rozdílnosti mezi dvěma stavy cítění nebo dvěma vlastnostmi. Jinými slovy, můžeme to vidět v přátelství. Pokud můj přítel v komedii nachází určité potěšení a já se o komedii nezajímám. Jsem jen vážný člověk, pak není moc pravděpodobné, že budeme velmi blízkými přáteli. Pokud komedii nesnáším, pak jsme považováni za vzdálené. Ale pokud miluji komedii a miluji stejné komedianty a stejné filmy, které udělali, pak v tomto ohledu lásky ke komedii, jsme já a můj přítel v tomto pocitu blízcí. Jinými slovy v duchovnu, pokud jsou dva atributy, dva pocity, podobné, jsou považovány za blízké; pokud jsou odlišné, jsou považovány za vzdálené. Ale - a toto je pro nás nejkrásnější a nejdražší věc, věc, která nás skutečně může přesunout z fyzického do duchovního - a to je, že pokud mají přesně stejnou vlastnost, účel a záměr, pak jsou stejnou věcí - jsou svázány, spojeny. Je to tento zákon, zvaný „zákon stejnosti formy," který nás může dostat z našeho egoistického stavu oddělení,  abychom byli schopni vybudovat další smysl, který může cítit, co je vně.

[ukazuje na kresbu]

Co potřebujeme udělat, je vybudovat v nás podobnou frekvenci, podobnou vlastnost, další smysl, který má uvnitř sebe vlastnost dávání. Ačkoliv to ještě nejsme schopni vnímat ve své jednoduchosti, Kabalisté nám říkají, že v realitě existují jen dvě věci - je zde jen Stvořitel a stvoření.

[pokračuje v kreslení]


Vše, co vnímáme, je jednoduše vlastnost Stvořitele a vlastnosti stvoření. Stvořitel je Vyšší Svět a stvoření je nižší svět. Vlastnost Stvořitele je vůle věnovat; vlastnost stvoření je vůle přijímat. To je vše, co existuje. Dostat se ze skříňky znamená to že to, co musíme udělat, je pohybovat se v duchovního prostoru. Pohyb v duchovním prostoru znamená měnit tuto vlastnost, vůli přijímat, kvalitu stvoření, aby se stávala více a více podobnější kvalitě Stvořitele. Způsob, jakým od nás byla celá realita skryta skrze sestup přes tyto světy, no, tyto světy jsou udělány pouze z poměrů vůle přijímat proti vůli dávat.

[pokračuje v kreslení]

Celý žebřík, jímž jsme sestoupili do tohoto světa, může být zdolán jednoduše tím, že změníme naši vnitřní vlastnost přijímání, egoismus, touhu přijímat pro sebe, na větší a větší míru vůle věnovat místo vůle přijímat. Takže každý z těchto stavů, schodů žebříku jsou větší poměry vůle věnovat oproti vůli přijímat. A tímto růstem podobnosti, schopností cítit, co vlastnost věnování opravdu je, co to znamená milovat a podporovat vše, co existuje, a vybudovat tuto podobnost v sobě - to je to, čím se Kabala zabývá. Je to metoda, jak být schopen vnímat dávání (bestowal) a vytvořit vnitřní podobnost k této vlastnosti.

To je to, co budeme dále zkoumat, zatímco se podíváme na klíče ke skryté moudrosti.

Zase se k nám připojte.

 

Zdroj: http://www.kabbalah.info