Čhándógja upanišad II.

kuan-jin 

 

Překlad © Eva Zemanová, pracovní verze, asi 1997. verze:
0.5
22-VIII-2006

Rukopisní překlad do elektronické podoby přepsala Lucie Talová, 2006. Text je uveden bez finální korektury (zatím překladatelkou nedokončena) a rovněž bez jakéhokoliv zásahu hlavního editora. Sanskrtské pojmy nejsou ve tvaru přesné transliterace.

I. Sáma vidjá
 

1.
Aum veškeré rozjímání o sámanu je dobré. Cokoli je dobré, nazývají lidé sámanem a cokoli není dobré asámanem.

 

2.
Právě tak se říká (mezi lidmi): „Přišel k němu se sámanem“, což znamená: „Přišel k němu s dobrými úmysly.“ A také: „Přišel k němu s nedobrými úmysly.“

 

3.
A ještě se říká: „Tohle je pro nás vskutku sáman“, to znamená: „To je pro nás moc dobré“, když je něco opravdu dobré. Říká se: „To je pro nás bez sámanu“, když chce někdo vyjádřit: „To pro nás není dobré“, když něco není vhodné.

 

4.
Kdokoli poznal sáman jako dobrý a uctívá jej takto, k němu se brzy přidruží všechny dobré vlastnosti a budou ho následovat.




II.
 

1.
Paterý sáman by měl být uctíván v těchto světech:
země je himkára (zpěv přípravný)
oheň je prastáva (zpěv úvodní)
obloha je udgítha (zpěv hlavní)
slunce je pratihára (zpěv niterný)
nebe je nidhana (zpěv závěrečný)
Takové jsou ve směru vzestupném.

 

2.
A nyní v obráceném pořadí:
nebe je himkára
slunce je prastáva
obloha je udgítha
oheň je pratihára
země je nidhana

 

3.
V pořadí vzestupném i v pořadí obráceném slouží světy tomu, kdo zná a uctívá paterý sáman světů.




III.
 

1.
V deštivé bouři by měl být paterý sáman uctíván takto:
první vítr je himkára
usebrání mraku je prastáva
déšť sám je udgítha
blesk a hrom je pratihára

 

2.
vyjasnění je nidhana
Ten ovládá déšť, pro něj prší, kdo zná a uctívá paterý sáman v deštivé bouři.




IV.
 

1.
Paterý sáman by měl být uctíván ve (všech) vodách takto:
usebrání mraku je himkára
déšť sám je prastáva
vody tekoucí k východu jsou udgítha
oceán je nidhana

 

2.
Ten ve vodě neumírá a má vody vždy dostatek, kdo zná a uctívá paterý sáman ve (všech) vodách.




V.
 

1.
V ročních dobách by měl být paterý sáman uctíván takto:
jaro je himkára
léto je prastáva
období dešťů je udgítha
podzim je pratihára
zima je nidhana

 

2.
Roční doby slouží a přináší bohatství tomu, kdo zná a uctívá paterý sáman v těchto dobách.




VI.
 

1.
Ve zvířatech by měl být paterý sáman uctíván takto:
kozy jsou himkára
ovce jsou prastáva
krávy jsou udgítha
koně jsou pratihára
člověk je nidhana

 

2.
Zvířata se stanou vlastnictvím toho, kdo zná a uctívá paterý sáman ve zvířatech, zvířata budou bezpochyby jeho bohatstvím.




VII.
 

1.
Mezi silami tělesnými by měl být paterý sáman, nejlepší ze všech, uctíván takto:
dech je himkára
řeč je prastáva
oko je udgítha
ucho je pratihára
mysl je nidhana
To jsou vskutku ty nejskvělejší.

 

2.
Jemu patří to nejlepší, nejskvělejší ze všech světů, kdo zná a uctívá tento nesrovnatelný paterý sáman v silách tělesných.
Tolik o pateru.




VIII.
 

1.
Nyní je na řadě sedmero. Sedmerý sáman by měl být uctíván v řeči takto:
veškeré hum v řeči je himkára (zpěv přípravný)
veškeré pra v řeči je prastáva (zpěv úvodní)
veškeré á je ádi (pořátek, první hymnus)

 

2.
veškeré ud je udgítha (zpěv hlavní)
veškeré prati je pratihára (zpěv vratný)
veškeré upa je upadrava (blížící se k závěru)
veškeré ni je nidhana (zpěv závěrečný)

 

3.
Řeč přináší mléko, totiž mléko řeči samé tomu, kdo zná a uctívá sedmerý sáman v řeči, zajisté se mu dostane bohatství jídla a on bude jeho pojídačem.




IX.
 

1.
Slunce by mělo být uctíváno jako sedmerý sáman. Je stále stejné (sama), a proto se nazývá sáman. Je stejné ke každému a lidé si myslí: “ Dívá se na mne! Dívá se na mne!“ Proto je sáman.

 

2.
Mělo by být známo, že všechny bytosti vezdejší na něm závisí. Před východem je himkára (příprava). V této podobě jsou s nám svázána všechna zvířata. Proto volají him. Ona jsou opravdovými souputníky slabiky him v sámanu.

 

3.
Právě po východu slunce je prastáva. V této podobě jsou s ním spojeni lidé. Proto jej touží chválit (prastuti), touží mu vzdávat díky. Oni jsou opravdovými účastníky prastávy v sámanu.

 

4.
Když přijde čas vyhánění krav (plného rozbřesku), je tu ádi (počátek). S ním jsou spojeni ptáci. Ti poletují kolem dokola, podpírají (ádája) sami sebe, aniž by jim bylo třeba jiné opory, nežli oblohy. Oni jsou pravými souputníky ádi v sámanu.

 

5.
Když je pravé poledne, nastává udgítha (hlavní zpěv). S ní jsou svázáni bohové. Právě proto jsou nejlepší ze synů Pradžápatiho. Jsou pravými účastníky udgíthy v sámanu.

 

6.
Když přijde odpoledne, ale nenastal ještě večer, je tu pratihára (odpověď). Na ní závisí dosud nenarozené plody. Jsou právě tak zadržovány (pratihrta) a nespadnou dolů. Ony jsou opravdovými účastníky pratiháry v sámanu.

 

7.
Nastane-li pozdní odpoledne, ale slunce ještě nezapadá, je tu upadrava (blížící se ke konci). Jsou s ní spojena divoká zvířata. A tak spatří-li člověka, běží se schovat (upadravanti) do svých úkrytů a děr. Oni jsou pravými účastníky upadravy v sámanu.

 

8.
Když je doba právě po západu slunce, nastává nidhana (závěr). Jsou s ní spojeni otcové (předkové). Proto lidé odkládají (ni-dhá) své otce (své předky). Oni jsou totiž souputníky nidhany v sámanu.




X.
 

1.
Měl by být uctíván sedmerý sáman, jenž je sobě vlastní měrou a vítězí nad smrtí. Himkára má tři slabiky. To je stejné.

 

2.
Ádi má dvě slabiky. Pratihára má čtyři slabiky. Když z nich přidáme jednu ke druhé, je to stejné.

 

3.
Udgítha má tři slabiky, upadrava čtyři slabiky. Tři a tři, to je totéž, jedna zbyde. Jelikož je sama ze tří slabik, je stejná.

 

4.
Nidhana má tři slabiky. To je také stejné. To je vskutku dohromady slabik dvaadvacet.

 

5.
S jednadvacátou získáme slunce. Slunce je odsud vpravdě dvacáté první (12+5+3+1). S dvacátou získáme to, co je nad sluncem. Je to blaženost, prostá tužeb (smutků).

 

6.
Ten získá vítězství slunce, ba právě vítězství větší, než je vítězství slunce patří jemu, kdo zná a uctívá sedmerý sáman, jenž je svou vlastní měrou a vítězství nad smrtí, ach ano, ten, kdo uctívá sáman.




XI. Gájatra sáman
 

1.
Mysl je himkára.
Řeč je prastáva.
Oko je udgítha.
Ucho je pratihára.
Dech je nidhana.
Toto je gájatra sáman utkaný životními silami.

 

2.
Kdo zná tento sáman jako utkaný silami života, stane se pánem všech sil a smyslů, bude žít plný běh života, bude žít šťastně a v hojnosti potomků, domácí zvěře i slávy. Měl by být velkomyslný. Takový je řád (slib, pravidlo).




XII. Rathantara sáman
 

1.
Tření dvou dřev je himkára.
Zjevení kouře je prastáva.
Záře je udgítha.
Žhavé uhlíky jsou pratihára.
Vyhasnutí je nidhana.
To je Rathantara sáman utkaný ohněm.

 

2.
Kdo zná tento sáman jako ohněm utkaný, bude zářit posvátnou moudrostí, žít v hojnosti jídla plný počet svých dnů, bude žít šťastně, bohatý na syny, domácí zvěř a velkou slávu. Neměl by však srkat vodu před ohněm ani do něj plivat. Takové je pravidlo.




XIII. Vámadévja sáman
 

1.
Když ji tajně vzývá, je to himkára.
Když ji žádá, to je prastáva.
Když se ženou leží, je to udgítha.
Když na ní spočívá, je to pratihára.
Když dostoupí vrcholu nastává nidhana.
Když vše skončí, je to nidhana.
To je vámadévja sáman utkaný na tělesné rozkoši.

 

2.
Kdo zná tento sáman jako utkaný na tělesné rozkoši, stane se místem mnoha setkání, každým skutkem rozkoše se množí, žije plný běh svého života, žije šťastně v bohatství synů, domácích zvířat a ve velké slávě. Neměl by však odmítat žádnou ženu. Takové je pravidlo.




XIV. Brhat sáman
 

1.
Vycházející slunce je himkára.
Slunce, jenž právě vyšlo, je prastáva.
Polední slunce je udgítha.
Odpolední slunce je pratihára.
Slunce, zapadlo-li, je nidhana.
To je brhat sáman utkaný sluncem.

 

2.
Kdo zná tento sáman jako sluncem utkaný, stane se oslňujícím, pojídačem všech jídel, bude žít plný počet svých dnů, bude žít šťastně, v hojnosti synů, domácí zvěře a ve velké slávě. Neměl by však nikdy urážet záři slunce. Takové je pravidlo.




XV. Vairupja sáman
 

1.
Shlukování mlh je himkára.
Usebrání mraku je prastáva.
Déšť sám je udgítha.
Hromy a blesky jsou pratihára.
Stáhne-li se déšť, je to nidhana.
To je vairupja sáman utkaný deštěm.

 

2.
Kdo zná tento sáman jako deštěm utkaný, získá mnoho domácích zvířat různých a překrásných podob, dosáhne plného počtu svých dnů, bude žít šťastně, ve slávě a hojnosti synů i zvířat. Neměl by však nikdy zatracovat déšť. Takové je pravidlo.




XVI. Vairádža sáman
 

1.
Jaro je himkára.
Léto je prastáva.
Období dešťů je udgítha.
Podzim je pratihára.
Zima je nidhana.
Takový je vairádža sáman utkaný ročními dobami.

 

2.
Kdo zná tento sáman jako utkaný na ročních dobách, září jako král (viradžati) mnoha dětmi, hojností dobytka a světlem posvátné moudrosti, žije plný běh života, žije šťastně, ve velké slávě, v bohatství synů a domácí zvěře. Neměl by však nikdy proklínat roční doby. Takové je pravidlo.




XVII. Šakvarí sáman
 

1.
Země je himkára.
Obloha je prastáva.
Nebe je udgítha.
Směry prostoru jsou pratihára.
Oceán je nidhana.
To jsou verše šakvarí sámanu utkaného na světech.

 

2.
Kdo zná tyto verše sámanu na světech utkané, stane se pánem světů, bude žít plný počet svých dnů, bude žít šťastně, ve velké slávě, v hojnosti synů a domácí zvěře. Neměl by však nikdy zatracovat světy. Takové je pravidlo.




XVIII. Révatí sáman
 

1.
Kozy jsou himkára.
Ovce jsou prastáva.
Krávy jsou udgítha.
Koně jsou pratihára.
Člověk je nidhana.
To jsou verše révatí sámanu utkané na zvířatech.

 

2.
Kdo zná tyto verše sámanu na zvířatech utkané, stane se vlastníkem mnoha zvířat, dosáhne plného počtu svých dnů, bude žít šťastně ve veliké slávě, v bohatství synů a domácí zvěře. Neměl by však nikdy zatracovat zvířata. Takové je pravidlo.




XIX. Jadžňájadžníja sáman
 

1.
Vlasy jsou himkára.
Kůže je prastáva.
Maso je udgítha.
Kost je pratihára.
Morek je nidhana.
To je jadžňájadžníja sáman utkaný na částech tělesných.

 

2.
Kdo zná tento sáman utkaný na částech tělesných, stane se pánem a vlastníkem všech údů těla, žádný z nich nebude poškozen. Dožije se plného počtu svých dnů, bude žít šťastně ve veliké slávě a hojnosti potomků i domácí zvěře. Neměl by však po celý rok pojídat morek. Takové je pravidlo. Raději by morek neměl jíst vůbec.




XX. Rádžana sáman
 

1.
Oheň je himkára.
Vítr je prastáva.
Slunce je udgítha.
Hvězdy jsou pratihára.
Měsíc je nidhana.
To je rádžana sáman utkaný na kosmických mocnostech.

 

2.
Kdo zná tento sáman utkaný na božských (kosmických mocnostech), přijde do stejného světa, v němž oni žijí, dosáhne rovnosti a sjednocení s těmi mocnostmi, bude žít plný počet svých dnů, bude žít šťastně a ve velké slávě, v hojnosti synů a domácí zvěře. Neměl by však nikdy zatracovat bráhmany. Takové je pravidlo.




XXI. Sarvasmin sáman
 

1.
Trojí poznání je himkára.
Tři světy jsou prastáva.
Tři vládci světů (oheň, vítr, slunce) jsou udgítha.
Hvězdy, ptáci a světelné paprsky jsou pratihára.
Hadi, Gandharvové (nebeští pěvci) a otcové (předci) jsou nidhana.
To je sáman utkaný na veškerenstvu.

 

2.
Kdo poznal tento sáman utkaný na veškerenstvu, sám stane se veškerenstvem.

 

3.
Jsou o tom verše:
„Jsou všechny věci trojí a ty zas pateré
nad jejich řádem vyššího není.
Kdo poznal je, ten bytí zná veškeré
a strany nebeské dary jej cení.“
Měl by však uctívat myšlenku „Jsem toto všechno.“ Takové je pravidlo, ach ano, takové je pravidlo.




XXII. Sáman
 

1.
„Vyberu si vysoký zvuk při zpěvu sámanu, podobný řevu dobytka“ – taková je udgítha, která náleží ohni. Nerozlišená podoba patří Pradžápatimu, pro sómu je tu podoba předurčená, měkká a hladká (jemná) náleží větru, hladká a silná (pevná) patří Indrovi, volavčí zpěv Brhaspatimu, špatně znějící (falešná) Varunovi. Všechny mohou být užívány, ale ať se každý vystříhá té, která náleží Varunovi.

 

2.
„Kéž přinesu bohům nesmrtelnost“, s tím je třeba zpívat. „Kéž přinesu obětiny otcům, lidem naději, zvířatům trávu a vodu, nebeské světy obětníkům a sobě jídlo“, s tím je třeba zpívat chvály, pečlivě a v plném ponoření do těchto věcí.

 

3.
Všechny samohlásky jsou tělem Indry. Všechny hlásky dyšné jsou tělem Pradžápatiho. Všechny souhlásky jsou tělem Pána Smrti. Přichází-li za námi někdo kvůli samohláskám, měli bychom říci: „Mým pánem je Indra. Ten ti odpoví.“

 

4.
Přichází-li za námi někdo kvůli hláskám dyšným, měli bychom říci: „Mým pánem je Pradžápati. Ten ti odpoví.“ Přichází-li za námi někdo kvůli souhláskám, měli bychom mu říci: „Mým ochráncem je Pán Smrti. Ten tě spálí na prach.“

 

5.
Všechny samohlásky je třeba pronášet silně a zněle, s myšlenkou: „Kéž mi Indra sešle sílu.“ Všechny dyšné hlásky je třeba pronášet velmi otevřeně, bez polykání, bez vynechávání, s myšlenkou: „Kéž mi dá Pradžápati své pověření.“ Všechny ostatní souhlásky je třeba pronášet pomalu, bez vzájemného směšování, s myšlenkou: „Kéž se odpoutám od Pána Smrti.“




XXIII. Dharma sáman
 

1.
Jsou tři druhy povinností ctnostného života – obětování, studium a dávání. První ze všech je askeze. Druhý je život studenta v domě učitele, kde poznává posvátnou moudrost. Třetí je úplné ovládnutí smyslů za života v domě učitele. To vše vede ke světům vznešených duší. Kdo je pevně zakotven v Brahmanu, dojde věčného života.

 

2.
Dumal jednou Pradžápati o světech. Z jeho úvah vzešlo trojí vědění. Když pak přemýšlel o trojím vědění, vzešly z něj tři slabiky: bhúr, bhuvah, svar.

 

3.
I dumal o nich dále, znovu a znovu, a vzešla slabika Aum. Jako listy drží pohromadě stonek, tak všechnu řeč drží pospolu Aum. Vpravdě je Aum tímto vším, ach ano, slabika Aum je toto všechno.




XXIV. Jadžamánasja sáman
 

1.
Ti, jenž promlouvají ústy moudrosti, tvrdí, že ranní oběti patří Vasnům, polední oběti Rudrům a třetí, večerní oběti Áditjům a bohům (Višvédévam) veškerenství.

 

2.
Který svět pak patří obětníkům? Neví-li to, kterak může konat svou práci? A pak nechť ji koná ten, kdo to ví.

 

3.
Před započetím ranních zpěvů sedí u ohně, který patří zemi (gárhapata), s tváří obrácenou k severu zpívá hymnus zasvěcený Vasuům.

 

4.
„Otevřete brány svého světa, abychom Vás spatřili a přijali, jenž je svrchované.“

 

5.
Pak nabízí úlitby ohni a říká: „Pozdraven buď, ó ohni, jenž přebýváš ve světech. Najdi svět pro mne, obětníka. Tam mířím, do světa obětníků.

 

6.
Tam přijde obětník, až jeho život skončí. Otevři závoru: Sváhá.“ Když domluvil, vstane. Jeho ranní obětiny Vasuové zajisté přijmou.

 

7.
Před započetím poledních zpěvů sedí u ohně, který patří obloze (Ágnídaja), s tváří obrácenou k severu zpívá hymnus zasvěcený Rudrům.

 

8.
„Otevřete brány svého světa, abychom Vás spatřili a byli obdařeni vší svrchovaností.“

 

9.
Pak nabízí úlitby ohni a říká: „Pozdraven buď, ó větře, který přebýváš na obloze, který přebýváš ve světech. Najdi svět pro mne, obětníka. Tam mířím, do světa obětníků.

 

10.
Tam přijde obětník, až jeho život skončí. Otevři závoru: Sváhá.“ Když domluvil, vstane. Jeho polední obětiny Rudrové zajisté přijmou.

 

11.
Před započetím třetích, večerních zpěvů sedí u ohně, který patří nebi (Áhavaníja), s tváří obrácenou k severu zpívá hymnus zasvěcený Áditjům a bohům veškerenství.

 

12.
„Otevřete brány svého světa, abychom Vás spatřili a byli obdařeni vlastní svrchovaností.“

 

13.
To je pro Áditji. A nyní pro bohy veškerenství: „Otevřete brány svého světa, abychom Vás spatřili a byli obdařeni Nejvyšší svrchovaností.“

 

14.
Pak nabízí úlitby ohni a říká: „Pozdraveni ať jsou Áditjové a bohové veškerenství, kteří přebývají v nebi, kteří přebývají ve světech. Najděte svět pro mne, obětníka.

 

15.
To je vpravdě, kam mířím, do světa obětníků. Tam přijde obětník, až jeho život skončí. Otevři závoru: Sváhá.“ Když domluvil, vstane.

 

16.
Jeho třetí, večerní obětiny Áditjové a bohové veškerenství zajisté přijmou. Kdo zná, co bylo vyřčeno, zná tajemství obětního obřadu, ach ano, ten, kdo to zná.

 

 

Zdroj: http://www.tantrajoga.cz/hlavniokno.php?rub=upanisady_1_1