Kvantové vědomí - praktická příručka

kvantové psychologie

Autor: Stephen Wolinsky

O autorovi:

Dr. Stephen Wolinsky začal svoji psychologickou činnost v roce 1974 v Los Angeles v Kalifornii. Jako terapeut a učitel vedl kursy v různých psychologických oborech, a v roce 1977 se vydal do Indie, kde žil téměř šest let a studoval meditaci. Jeho nejvýznamnějším učitelem byl Šrí Nisargadatta Maharádž (1897-1981), jehož odkaz je českým čtenářům přístupný v několika publikacích („Já jsem“ nektar nesmrtelnosti; Já, skutečnost o sobě; Konečná medicína; Prožívání ničeho; Semena vědomí). V roce 1982 začal Stephen Wolinsky znovu s psychologickou činností a vzdělával terapeuty v Ericksonově terapii, NLP a rodinné terapii.

Popis knihy:

Doktor Stephen Wolinsky vytvořil jeden z nejzajímavějších a nejpodnětnějších psychologických směrů od dob Abrahama Maslowa. Od doby, kdy jsem roku 1970 psal pojednání k Maslowovým "New Pathways in psychologii" (nové cesty v psychologii), jsem fascinovaným pozorovatelem pozvolného odfreudizování psychologie. Nejprve přišla Existenční psychologie Viktora Frankla, která se zrodila z jeho zkušeností v nacistických koncentračních táborech a zakládala se na poznání, že duchovní a tělesné zdraví člověk závisí na jeho vědomí smyslu. Zhruba ve stejnou dobu upoutala pozornost anglických a amerických čtenářů curyšská škola existenčních psychologů pod vedením Ludwiga Binswangera, který zdůrazňoval, jak důležité je pro psychoanalytika dostat se do neurozy a přestat vnášet vlastní předsudky. Východiskem Assagioliho "psychosyntézy" bylo poznání, že člověku je vlastní ústřední bytostné jádro, "já", a že když pozná své tvůrčí možnosti, může se vyvinout směrem k nadvědomí. Maslow také rozhodně odmítal Freudův mechanistický pohled na člověka a hovořil o "vyšších mezích lidského vědomí". Pro mě to je esence všech lidských zkušeností, ona nenadálá blesková síla a čirá životní radost, která je charakteristická pro všechny zdravé lidi. Carl Rogers rozpoznal ústřední význam sebevědomí, což je idea, důmyslně rozpracovaná Nathanielem Brandenem.

V určitém smyslu představují všechny tyto vývojové směry návrat k pozorování, které učinil William  James v roce 1900 v knížečce "On Vital Reserves". Poukazoval na to, že "lidský jedinec, žije obvykle daleko uvnitř svých mezí: vlastní sýly nejrůznějšího druhu, které obvykle nepoužívá, a identifikoval ústřední problém člověka jako "hluboce zakořeněný návyk pocitu méněcennosti vůči našemu plnému já. Zatímco Freud se snažil dokázat, že člověk je mnohem bezmocnější, než předpokládáme, pokoušeli se James a jeho následovníci ukázat, že člověk je mnohem silnější, než si sám uvědomuje, a že je léčba jeho neuróz závisí na tom, do jaké míry se naučí to poznat.

Podle mého názoru je jeden z nejzajímavějších vývojových směrů poslední doby technika „zaostření“, která byla vyvinuta Eugenem T. Gendlihem. Zakládá se v podstatě na tom, že se pacient učí nahlížet do sebe a snaží se „zaostřit“na postatu svého problému a vyjádřit ho slovy. I když to má cosi společného s Freudovou „terapií pohovorem“, je to technika, která je zcela přirozená pro spisovatele – obzvláště básníky: člověk se učí vylít problémy na napír a vypudit je tak ze svého systému.

To vše ukazuje, že v psychologii neexistuje něco jako „originalita a jedinečnost“ Psychologie je nakonec vědou o lidské duši, a každý, kdo je schopen přesného pozorování, pozná nevyhnutelně tytéž fundamentální pravdy a základy. Co mi na Stephenu Wolinském připadá tak zajímavé je to, e se těmto pravdám přibližoval v témže duchu jako tolik „náboženských outsiderů“. Stephen doznává, že byl „kursovým narkomanem“, že studoval šest let v Indii a pak dalších šestnáct let meditoval třikrát denně. Je zřejmé, že jako pro svatého Augistina,  Jakoba Boehmeho, George Foxe, Blaise Pascala a Šrí Ráma Krišnu měla pro něj otázka „osobního spasení“ téměr tělesnou naléhavost. A nakonec ho sebepozorování dovedlo k poznání, že „ pozorovatel nejen pozoruje a sleduje, co probíhá jeho myslí a tělem, nýbrž je též toho tvůrčím zdrojem.“to lze snadno pochopit, když si silně promnete oči, pak je zavřete a budete se snažit pozorovat poletující barevné formy. Vaše vlastní pozorování tyto formy mění, když se snažíte je pozorovat.Husserl nazýval tento efekt „záměrností“.Stephen Wolinsky dává přednost tomu, hovořit o Heisenbergerově principu neurčitosti, při němž je pozorování procesů uvnitř atomů ovlivňováno pozorovatelem. A to ho zase dovedlo k vyvinutí techniky, jak se „dostat za vytvářejícího pozorovatele“ a dosáhnout stavu, který nazývá „bezestavým, neurčitým“. Poznal základní pravdu Bohmovy ideje „implicitního (vnitřního) řádu“, který ktví za fenoménem  a „tvoří nenarušenou celistvost, jež nás všechny spojuje.“

Zde tedy odkryl Dr. Wolinsky základní mystickou zkušenost. Je popsána kupříkladu  v Pathways Through to space (cesty skrze vesmír) od Franklina Merrela-Wolfa: „Pak jsem s otevřenýma očima abstrahoval subjektivní okamžik – prvek „já jsem“ či átmán – od celistvosti různorodého objektivního vědomí. Na to jsem se soustředil. Přirozeně jsem narazil na cosi, co je z relativního pohledu temnotou a prázdnotou. Ale poznal jsem to jako Absolutní Světlo a Plnost, a poznal jsem, že já jsem To. To v Merrel-Wolfovi vyvolalo cosi, co nazývá „kvalitou ambrózie“, pocit čiré radosti a svobody, který trval několik dní.

Dalo by se říci, že skutečný problém psychoterapie spočívá v tom, odkrýt nejhlubší úrovně vlastní identity a poznat: „to jsi ty“, „Tat tvam asi“. Výsledkem je pocit čiré extáze a úlevy, osvobození od „nepravého já“, které nás svíralo. Rámakrišna tento pocit prožil v okamžiku, kdy páchal sebevraždu a vrážel si do hrudi meč. Dokonce Graham Greene, jeden z nepochmurnějších spisovatelů naší doby, zažil něco velmi podobného, když hrál s revolverem ruskou ruletu a kladívko dopadlo na prázdnou komoru. Je jasné, že tuto metodu nelze doporučit k použití.

Jak jinak toho lze dosáhnout? Zde nám Dr. Wolinsky předkládá výsledek svého dvanáctiletého pozorování. Vyvinul řadu cvičení – a ta tvoří páteř této pozoruhodné knihy, která umožní každému člověku „pracovat sám na sobě“.

Základní pozorování spočívá v tom, že veškeré naše mentální stavy sestávají v podstatě z forem energie. Některé formy – potěšení, svobodu – považujeme za dobré a jiné – utrpení, vinu – za špatné. Ale rozpoznat je prostě jako energetické formy znamená oddělit „nepravé já“ od situace a odstranit „zpětnou vazbu“. V tomto ohledu doporučuji obzvlášť kapitolu 8, „živoucí prázdnota“, a cvičení nazvané „Einsteinův rébus“, v němž si představujeme konflikt (v tomto případě se jedná o to, zda zůstat ve vztahu, či ne) jako částici v prostoru, a na prostor se pak nahlíží jako na sestávající z téže substance jako částice (jak řekl Einstein). Výsledek: „konflikt mizí“.

Na Wolinském je občerstvující jeho vybroušená mysl, těšící se ze schopnosti rozřešit problémy. Je zcela upřímný ohledně svých názorů a jak k nim dospěl. Hovoří s otevřeností muže, který nemá co skrývat. Bez ohledu na cvičení považuji jeho knihu za oživující a proto za terapeutickou zkušenost. V reakci na Wolinského snanu učinit problémy pochopitelnými ho čtenář začíná předbíhat a prožívat pocit vlastní svobody – to měl na mysli Buckminster Fuller, když řekl: „Zdám se být slovesem“.

Každá psychoterapie je pokusem _zmapovat duši“. Analogie jako Heisenbergův princip neurčitosti jsou prostě druhem „systému souřadnic“, které nám umožňují orientaci. William James upřednostňoval analogii vitálních rezerv, pohlížel na duši jako na jakousi baterii, která se může vybít. Gurdžijev upřednostňoval analogii spánku a boje proti spánku. Frankl na to nahlížel jako na  problém „zákona opačného úsilí“. Na Wolinském mi připadá vzrušující, že opětovně dokázal, že dobrý základní systém souřadnic umožní vystihnout problém a vyvinout zdravý smysl pro svobodu, onu sílu lidského ducha, která vyřeší jakýkoliv problém. Tak jako už james, Frankl, Maslow, Rogers a Asssagioli nalezl Wolinsky novou a velim originální cestu k uvědomění jedné z nejparadoxnějších pravd lidské zkušenosti, totiž okolnosti, že věta „mám svobodu“ je méně výstižná než věta „jsem svoboda“

Názory na knihu:

„Jsou knihy, které čtenáře informují, a jsou knihy, které čtenáře změní . Kvantové vědomí činí obojí – a mnohem více. Dr. Stephen Wolinsky odkryl tajemství a roviny kvantového světa a vyjadřuje je srozumitelným způsobem, zakládajícím se na přímé zkušenosti. Kvantové vědomí probouzí k životu prastarou moudrost, že jsme všichni přímo spojeni se srdcem vesmíru, a tím nás Dr.Wolinsky vede mimo jakékoliv rozštěpení k osobní svobodě.“

Dr. F. David Peat

„Dr. Wolinsky je představitel vznešené a krajně vyzrálé integrace moderní fyziky, buddhistické moudrosti a západní psychologie.“

Dr. Carl Whitaker

Dr. Stephen Wolinsky nám mimo jiné v této knize poskytuje více než 80 praktických cvičení, která lze provádět samostatně, ve dvou nebo ve skupině a která nás vedou do nových světů vědomí.