KABALA Původně talmudské označení ústní tradice. Termín byl později přenesen na židovskou mystiku a na učení předávaná od dávných časů ústně. Podstatou kabaly je intenzivní víra v nepřerušovaný vzájemný vztah mezi Bohem jako nekonečným zdrojem síly a moudrosti ve světě nahoře a člověkem v konečném světě dole.
Samo slovo "kabala" (původně psáno se dvěma "b") je odvozeno ze slova "kábal" ("kébil"), které znamená obdržet něco, resp. ze slova "kibbel", které znamená ústně něco sdělit, obdržet ústní sdělení. Hebrejsky se slovo kabala píše - odprava doleva - l k q (l-b-q). Obsahem kabaly je tradice patriarchů, poznání získané malým předoasijským kmenem Hibri z těch pramenů, z nichž sála magie perských a egyptských kněží, které bylo uvedeno v syntézu knězem Osirisova kultu, Mojžíšem. Hlavní spisy filosofické kabaly jsou Sefer Jecira (Kniha stvoření), Sefer ha-bahir (Kniha lesku) a Zohar (Kniha záře). |
Pokud chcete ocenit naši práci, můžete ZDE