Atlantské objevy (1)

10.08.06   Ivo Wiesner

Zlom nastal tehdy, když atlantští archeologové objevili ruiny měst. Byly to pozůstatky pracivilizací, které Zemi obývaly před první kataklyzmatickou srážkou s Nimiru před asi 115 000 lety, která dala mimo jiné vzniknout právě ostrovu Atlantidy. Atlantští archeologové nalezli vstupní brány či přechody do paralelních dimenzí, kde byla uchována celá města, byly nalezeny cenné vědecké záznamy, vzorky přístrojů a zařízení, které pro další vývoj atlanťanů znamenaly zlom zejména ve směru mentální a etické revoluce, což zapříčinilo přechod od čistě duchovní na bezohledně technokratickou společnost.

Dávní učitelé

Jedna z takových vstupních bran se dodnes nachází v Tibetu a vede do opuštěného netknutého města Shanů. Druhá je v jednom zatopeném hyperborejském archipelagu a dnes je nepřístupná stejně jako třetí z bran, která se nachází v zavaleném podzemí ruin chrámu zasvěceného Slunci na jednom z ostrovů jezera Titicaca. Čtvrtý vchod byl v podzemí Antarktidy. Právě ten v Zemi královny Maud v Antarktidě byl pro atlantské vědce nejužitečnější.

Komunikační křišťály

Základní technologií, kterou atlanťané objevili a zcela ovládli, bylo používání velkých přírodních krystalů křišťálu, berylu, ametystu aj., které sloužily k ovládání energie proudící ze Slunce, ze středu Galaxie a z nitra Země, tzv. energie Zero. Tato technologie byla zprvu používána výhradně k léčení, prodlužování věku a duchovnímu očištění, později také k úpravám lidského genomu, telepatické komunikaci či vytváření dopravních tunelů propojujících obrovské vzdálenosti. Schopnosti každého krystalu závisely na jeho barvě, druhu a tvaru. Protože zásoby vhodných krystalů potřebné velikosti byly omezené, začali časem Atlanťané vyrábět umělé. Používali taveninu křemene, ke které přidávali přesné dávky různých kovových solí. Atlanťané údajně ovládli i řízenou řetězovou jadernou fúzi. v průběhu tohoto procesu lze odebírat produkty mající neobvyklé vlastnosti. Přidáváním těchto meziproduktů k tavenině čistého křemene byly tvořeny krystaly, které umožňovaly nejen získávat energii, ale také ji dopravovat na velké vzdálenosti, transformovat ji či vyrábět gravitační víry.

Výrobou velkých krystalů, zvaných tuaoi (800 x 300 cm), a jejich umisťováním na vysokých věžích byla vytvářena energetická síť, z níž si odebíraly energii např. malé letouny, pozemní dopravní prostředky či osvětlovací agregáty. Vrcholem technologie bylo zjištění, že není nutné, aby krystal měl přesně definované vnější tvary, ale stačí vytvořit ve hmotě jednotnou monokrystalickou síť, kdy Tento objev byl učiněn v době, kdy veškerou moc převzali stoupenci Belialu (Děti temna), jejichž symbolem byla lebka. Místo aby odlévali a pracně upravovali krystaly, byly dále odlévány pouze lebky a tavenina byla chlazena řízeným způsobem v energetickém poli. Dostupné informace hovoří o tom, že si např. Mayové křišťálové lebky přinesli po útěku z potápějící se Atlantidy.

Dalším příkladem významu krystalů jsou mimozemské letouny. v nich krystalové měniče obklopují anihilační reaktor a uvolněnou energii skalárního pole transformují a usměrňují tak, aby se vytvořilo ovladatelné rotující gravitační pole. Tyto krystalové měniče byly nalezeny i v havarovaných mimozemských letounech a jsou v principu identické s těmi atlantskými.

Luminiscenční osvětlování

Dalším z atlantských objevů je technologie luminiscenčního osvětlování vnitřků budov. To vyžaduje jednak znalost vhodného luminoforu, jednak zdroj elektrického napětí nebo vhodný zdroj záření. Luminofor je látka krystalické struktury, která je schopná měnit kratší světelné vlny na světlo větší vlnové délky, vnímatelné lidským okem. Přípravu luminoforů popisuje egyptský Leydenský rukopis a další staré alchymistické texty. Existence chodeb osvětlených zelenavým světlem zmiňují mnohé legendy kmenů Severní a Jižní Ameriky, Asie, i tibetských lámů. Toto světlo postačovalo tak na všeobecnou orientaci, intenzitou dennímu světlu se blížilo osvětlení luminiscenčními lampami napájenými stejnosměrným elektrickým napětím. Tyto elektrické zdroje, návody k jejich zapojení, princip konstrukce, funkce a použití ukazují nástěnné malby v chrámu bohyně Hathor v Dendeře. Luminiscenční lampy byly pravděpodobně používané i k osvětlování vnitřků pyramid a podzemních síní královských hrobek v Údolí králů. Pokud by totiž byly používány svíce, lampy či pochodně, musely by zanechat stopy na stěnách v podobě sazí, které však nikde nalezeny nebyly.

Stavba pyramid

Další neméně zajímavá atlantská technologie se týká výroby stavebních hmot, zejména umělého kamene. a opět budeme čerpat z Egypta, kam před útoky stoupenců Belialu uprchla část elity atlanťanů včele s Thowtem. Na nilském ostrově Sehel byla nalezena kamenná stéla pokrytá hieroglyfy, jejíž stáří bylo odhadnuto na 2300 let. z více než 2500 hieroglyfů nejméně 650 popisuje přípravu umělého kamene, potřebné suroviny i lokality jejich výskytu. k výrobě umělých kamenů a spojovacích malt bylo potřeba 29 surovin. z jiných pramenů je známo, že technologie výroby umělých kamenů byla běžně používaná v Atlantidě a do Egypta ji přinesl právě Thowt. Umělé kameny obsahují značné množství vody různě vázané v jeho vnitřní struktuře. Vysokofrekvenční rádiové vlny (radarové paprsky) jsou právě v důsledku vysokého obsahu vody umělými kameny pohlcovány daleko více, než kameny přírodními. v roce 1974 uskutečnila skupina amerických vědců v čele s chemikem profesorem Davidovitsem ve spolupráci s káhirskou univerzitou Ain-Shams řadu měření skenovacím radarem.

Cílem mělo být potvrzení či vyvrácení existence skrytých komor ve Velké pyramidě v Gíze. k velkému překvapení se nepodařilo zjistit nic, protože radarové vlny byly hmotou pyramidy pohlcovány tak, jakoby byly z betonu nebo teraka a ne z asuánského granitu, porfyru a dolomitických vápenců. Prof. Davidovits, odborník na staviva, vyvodil závěr, že podstatná část kamenných bloků Velké pyramidy byla odlita na místě. Zamotal tím hlavu archeologům, zvláště pak když se ve výbrusech vzorků kamenů Velké pyramidy nalezla textilní vlákna, lidské vlasy a zvířecí srst.

Mimochodem, na podzim vyjdou v České republice dvě knihy Josepha Davidovitse - Nový výklad historie pyramid a Bible měla pravdu, kde vědeckými metodami dokazuje to, co zjistil už v r. 1974 o výrobě umělých kamenů - geopolymerů a jejich použití při stavbě pyramid. Zaobírá se také některými aspekty Bible, jakým je např. původ židovského obyvatelstva. Díky znalosti čtení hieroglyfů objevuje nové spojitosti mezi texty Bible a některými egyptskými tabulkami.

Teorii umělých kamenů odpovídají také historické důkazy - Herodot se při návštěvě pyramid dozvěděl, že stavba Velké pyramidy trvala asi 20 let a účastnilo se jí asi 100 000 dělníků střídajících se po třech měsících. Jak řada výpočtů dokázala, nelze za tuto dobu se zmíněným počtem dělníků pyramidu z dovážených kamenů vystavět. z umělých kamenů, odlévaných na místě, však ano.

Díky profesoru Davidovitsovi jsou umělé kameny používány v mnoha oblastech i dnes. Jsou to nové stavební materiály vhodné pro stavbu protihlukových stěn, úložiště nebezpečného odpadu, jsou z nich vyrobeny části karoserií vozů formule 1 nebo i kostní náhrady v lidském těle. Česká republika se má shodou okolností v budoucnu stát centrem výroby umělých kamenů pro celou Evropu.

Mistři metalurgie

Neméně překvapivé závěry souvisejí s objevy v oblasti metalurgie. Počátky metalurgie, jak se obecně soudí, souvisejí s objevem výroby mědi někdy kolem roku 5000 př. n. l. o 1500 let později měl být objeven bronz a někdy v období 2000 až 1500 let př. n. l. bylo objeveno železo a přichází železný věk. Objevy posledních let však tyto hypotézy narušují. Zejména v oblasti jezer Ontario a Michigan byla objevena rozsáhlá ložiska přírodní ryzí mědi. Podle nálezu dřevěných artefaktů je poslední dolování datováno do doby 3000 až 5000 let př. n. l. Nic to ovšem neříká o datu zahájení těžby. Podle odhadu důlních odborníků zde bylo vytěženo 100 000 až 500 000 tun mědi. Kam se všechna poděla? Historické prameny udávají, že měď byla hojně užívána v celé Atlantské říši, také v Hyperborii či Egyptě. Staré kmeny ovládaly také kalení mědi, která je pak daleko odolnější než např. železo. Svědčí o tom nálezy mečů či nožů v měděných pochvách, které byly tisíciletím prakticky nedotčené, zatímco po meči nezbylo téměř nic.

Práce s kovy a jejich odlévání je tedy další z technologií Atlanťany vynalezené či zdokonalené. Odlévané filigránové ozdoby z mědi, zlata a platiny jsou překvapivě dokonalé. Přitom roztavenou měď je nutné odlévat ve vakuu či v inertní atmosféře neobsahující kyslík, jinak dojde ke znečištění odlitku oxidy mědi. Platina má zase vysoký bod tání, 1773,5 °C.

S technologií odlévání je spojeno už zmíněné odlévání křišťálových lebek. Převažuje názor, že ony lebky jsou vyrobeny postupným vybrušováním. Plochy lebek jsou však naprosto hladké a nerovnosti nelze pozorovat ani pod mikroskopem. Proti broušení hovoří také vlastnost přírodních krystalů - brousit se dají jen v určitém směru, jinak se objevují praskliny. Ale ani tavení křemene není lehké. Křemennou taveninu je nutné udržovat při teplotě přibližně 2000 °C, aby byla dobře tekutá a zatekla i do malých dutin. Odlévat je dále nutné za sníženého tlaku vzduchu (nejlépe ve vakuu), jinak se v odlitku vytvářejí bublinky vzduchu a plynů. Většina dosud nalezených lebek je dokonalá. Existuje však jedna, nalezená v r. 1889 v ruinách jednoho aztéckého chrámu (byla nazvána Tiffany), vyznačující se tím, že obsahuje právě vzduchové bublinky přesně v takovém uspořádání, v jakém se vytvářejí při odlévání viskózní taveniny za atmosférického tlaku.

Letouny

Poslední dnes představenou technologií (o které už v článku byla zmínka) není nic menšího, než létající talíře a jiné dopravní prostředky a také zbraně.

V jedné z místností chrámu mrtvých v Abydosu byl v jednom panelovém stropním překladu nalezen basreliéf, znázorňující atlantský aerodrom s různými typy letadel, letounů a lodí. Stáří tohoto zobrazení je asi 3000 let. v době jeho vytvoření neměli Egypťané zdaleka takové znalosti, které jsou potřebné k tomu něco podobného zkonstruovat. Wiesner vyslovuje na základě jím provedené systémové analýzy a dostupných informací domněnku, že také tyto znalosti do Egypta přišly s uprchlým atlantským vědcem Thowtem a jeho skupinou.

Podle dokumentů, které má v držení americká Lemuriánská společnost, měli Atlanťané velmi silné vojenské letecké síly, rozmístěné nejen na Atlantských ostrovech, ale i jinde po světe - v Evropě, Americe i Antarktidě. k dispozici měli také řadu vířivých zbraní založených na jaderné fúzi, paprskové zbraně, různé biologické i chemické a neznámé genetické zbraně, které způsobovaly rozvrácení imunitního systému a deformací DNA, což ve svém důsledku znamenalo zánik postižených národů nejpozději do tří generací. o těchto zbraních a jejich účincích vypráví také eposy Mahabharáta a Ramajána.

Ve 30. letech minulého století objevili němečtí archeologové rozsáhlé komplexy prostor v části Antarktidy, kterou pojmenovali Neu Schwabenland. Byly to pozůstatky stejné kultury, z jejíchž znalostí čerpali i Atlanťané. o podrobnostech tohoto nálezu i vlivu objevů např. na průběh druhé světové války jsme už psali . Teď se zaměříme jen na zbraně a letecké objevy, které Němci zkoumali. Byly to předně paprskové zbraně, Němci nazývané KSK (Kraftstrahlenkanonen = paprsková děla), které dokázaly údajně ještě ve vzdálenosti 100 m prorazit tankový pancíř o tloušťce 10 cm. Tyto KSK využívaly zvláštní druh neelektromagnetické energie, v atlantské technologii zvané navaz. k jejich konstrukci byly používány určité druhy krystalů. Dále byly nalezeny zbraně s neznámou výbušnou látkou. Při výbuchu jedné z nich došlo doslova k odpaření celého zařízení laboratoře včetně všech přítomných.

Nakonec bylo v podzemních sálech nalezeno i několik typů letounů diskoidního a kulovitého tvaru, většinou plně funkčních. Němečtí inženýři je rozdělili podle typu pohonu na skupinu Haunebu a Vril. Typ Vril vytvářel antigravitační pole pomocí skupiny vysokofrekvenčních cívek, pracujících v navzájem odlišném režimu, rotující gravitační pole - gravitační vír - byl vytvářen rotací cívek či kondenzátorů, nebo pomocí krystalových receiverů. Řízení tohoto procesu bylo v období Atlantidy svěřeno lidskému vědomí, které k tomu bylo připravováno již od dětství. Typ Haunebu měl vlastní zdroj energie, který němečtí inženýři nazvali thule tahcyonator. Jde o generátor, v němž se uskutečňuje řízená fúze atomových jader, provázená vznikem stabilních velmi těžkých nuklidů, a uvolňuje se velké množství energie anihilací části hmoty.

Wiesner se opět na základě systémové analýzy domnívá, že většina letounů, které Němci nalezli ukryté v podzemních sálech Antarktidy, byly vyrobeny v Atlantidě a do antarktického areálu byly uloženy Atlanťany ještě před zničením jejich ostrova, tedy asi před 17 000 lety. Pak byla Antarktida překryta při dalším průletu planety Nimiru mohutnou vrstvou ledového příkrovu z její vlečky.