Atlantida kontra MU (2)

28.08.09   Bílý Medvěd

Toto je příběh mých předků a rodin, kteří přišli na tento kontinent. Kontinent, na kterém žili mí předci před tím, se rozprostíral uprostřed moře, ale ten museli mí lidé opustit. Museli jsme se přemístit na nový kontinent, který povstal z moře a který se objevil daleko na východě. Díky tomu jsme mohli vstoupit do nového počátku. Mnohé z toho co se stalo, bylo způsobeno postoji mých předků v jistých situacích. Povím vám, proč se některé z těch věcí přihodily a za jakých okolností mí předci dorazili na nový kontinent, který nazýváme „Čtvrtým Světem – Tóowakachi“ a co jim stalo poté.

Ale nejdříve mi dovolte říci, že jsem všem lidem, kteří mi poskytli dar poznání a porozumění. Mnohé z věcí jsem se dozvěděl, když jsem byl malé dítě, jiné pak, když jsem byl mladý muž a jiné, když jsem vstoupil do stáří svého života. Za svůj život jsem prošel mnohými z obřadů a slavností, které po generace udržovaly v mysli a srdci mého lidu vzpomínky na naše dějiny.

Jistě asi víte, že v tradicích Hopiů je velmi důležitá rodová linie, která se vine skrze matku. Proto také za mnohé vděčím své matce, babičce a dalším ženám v mém rodu. Ženy v mém rodu pocházely tradičně z prastaré linie „Kojotů“ a muži pak z linie „Medvědů“. Součástí této linie byl i můj otec. Po stovky let byli muži této linie pro náš národ tzv. „Průvodci“ čili „Oraibi“. Všechno to co jsem se naučil od mého otce a strýce – náčelníka „Tawaquaptiwa“ vychází z poznatků z linie „Medvědů“.

Existuje mnoho jiných mých přátel, kteří se podělili se mnou o množství své moudrosti a poznání a všem jsem za to vděčný. Všichni patří do rodů a rodin, jenž v současné době žijí v této oblasti. Tyto rody si dodnes ve své paměti uchovávají vzpomínky na bolest a trpení našich předků které jim přinesla jejich migrace.

Jsem přesvědčen o tom, že v těchto chvílích nadešel čas, kdy je potřeba hovořit o tom, kdo jsme a proč jsme právě tu v naději, že jednoho dne bude naším slovům porozuměno. Jde o určité poselství, které by mohlo být považováno v této době i za jisté varování. I to je jeden z důvodů proč o těchto věcech mluvím právě teď.

V souvislosti s příběhem, který se chystám vyprávět, čas nehraje takovou roli jako v dnešním světě. Implementace času do soudobého fungování civilizace mnohdy všechno spíše komplikuje, čas se stává překážkou. Rovněž tak materiální věci tohoto světa mají pro národ Hopiů jen malý význam. Pokud byste nás delší dobu sledovali, zjistili byste, že děláme jen to, že žijeme naše dějiny.

Pakliže byste navštívili naše vesnice, uviděli byste, že naši lidé nikdy nezapomněli na starý příběh našich předků. A právě tento příběh se v následujících řádcích budu snažit co nejlépe popsat.

Dávné doby

Podle naší tradice jsme v prehistorických dobách žili na dvou jiných světech (zemích) a to před tím, než jsme dospěli do světa třetího a poté i světa čtvrtého, ve kterém žijeme dodnes. V našem prvním světě Bůh Táiowa stvořil člověka. Taiowa stvořil všechno v tomto vesmíru. Neexistuje nic, co by nestvořil. Nikdo neví, kde se nachází, ale tam někde ve vesmíru se nachází dodnes. Člověku poskytl Mysl a také všechno to co člověk potřebuje ve svém životě. Poskytl mu práva, ale také uložil povinnosti, které souvisely s odvěkými principy tohoto vesmíru.

První svět byl zničen ohněm a to z toho důvodu, že lidé se ve svém jednání a chování dlouhodobě porušovali uvedená nařízení. Mnozí z našich předků však tuto pohromu přežili a ve svém vývoji posunuli dále. Druhý svět byl zničen ledem a mrazem. Zbytky našich předků nakonec dorazili do dalšího působiště, které dnes nazýváme třetí svět.

Třetí svět – „Kasskara“

Třetí svět se nazýval „Kasskara“. V současné době jen velmi málo lidí zná skutečný význam tohoto prastarého jména. Já jsem se jeho význam dozvěděl od Otto Péntewa. Znamená – „Matka Země“. Kasskara byl kontinent. S největší pravděpodobností šlo o stejnou zem, která se v současné době nazývá „Mu“, nebo také „Lemurie“. V tehdejších dobách se většina kontinentů nacházela jižně od rovníku a jen malá část pevnin byla orientována severně. Kasskara byla nádherná země. V porovnání se stavem dnešního světa byla skutečným rájem.

Lemurie podle známé mystické vize Cortezze a Mórgany

Mohli jsme pracovat, ale nemuseli. Od našeho vzniku v „Prvním Světě“ jsme sledovali plán našeho Stvořitele. Vždy jsme měli hojnost potravin. Jedna z těchto potravin s námi prošla přes „Druhý“ a „Třetí“ svět až do současné doby. Tou potravinou je kukuřice. Díky tomu, že jsme mohli komunikovat s rostlinami i živočichy dozvěděli jsme se mnoho tajemství o tomto světě. Dozvěděli jsme se mnoho užitečných informací o jevech a věcech, které jsou stále skryté před přítomností lidských smyslů.

V tehdejších dobách k sobě lidé projevovali velmi silnou a upřímnou úctu. Velké rody měly své duchovní vůdce. V sociálním prostředí našich předků byl střídavým způsobem zvolen vždy jeden kmen, který měl po určitou dobu vůdčí roli. V této roli jednotlivé kmeny, se postupně střídali stále dokola. Tento stav však netrval věčně. Po určité době došlo k velké a velmi nepříjemné změně. Úroveň úcty počala klesat. Jedinci, ale i skupiny počaly mezi sebou soutěžit o bohatství, které však ve skutečnosti nebylo ničím jiným než pomíjivou iluzí, ale zároveň i těžkou zkouškou pro náš národ.

Než budu pokračovat dál v mém vyprávění, chtěl bych zdůraznit, že předci Hopiů nebyly pochopitelně jediným národem na tomto světě. Na jiných místech našeho světa se nacházeli lidé jiných národů a civilizací.

Atlantis

Na východ od naší země se nacházel kontinent, který jsme nazývali „Talawaitchqua“ čili „Země na východě“. V jazyce hopiů dodnes slovo „tichqua“ znamená „země“. Mezi oběma kontinenty se rozkládala velká vodní plocha. Lidé současné doby znají onu zemi spíše pod názvem „Atlantida“.

Na počátku „Třetího Světa“ žili lidé z Atlantidy s námi v míru. Měli jsme stejný božský původ. Měli jsme podobné písmu a dokonce i jazyk. Ale postupem času se situace změnila. Atlanťané začali objevovat tajemství Stvořitele, která se člověk neměl nikdy dozvědět. Jistá tajemství patří pouze Bohům, a pokud je lidská bytost začala studovat, vstoupila do rozporu s původními pravidly a zákony.

Ve skutečnosti má Člověk stejná práva jako jeho Tvůrce, ale tajemství měla být člověku odhalena postupně v souladu s jeho duchovním stářím. To se však nestalo, jelikož lidská bytost přišla na metody jak toto důležité pravidlo obejít. Jde skutečně o velmi důležitou věc. Rád bych se u této skutečnosti na moment zastavil. Velmi mi záleží na tom, aby všechny důležité souvislosti tohoto tomatu byly dobře pochopeny. Již tenkrát bylo zřejmé, že každý, který přináší světu jakýkoliv objev, nese zároveň vysokou dávku odpovědnosti, jak bude s jeho objevem později naloženo. V lidské historii je však velmi zřetelným písmem vepsáno, že až na pár výjimek nemá objevitel prakticky žádnou možnost ovlivnit, jak bude s jeho objevem v budoucnosti naloženo.

S velkým znepokojením náš lid sleduje soudobý výzkum směřující k vyrobení umělého člověka. Vidíme, že historie, jak již mnohokrát se začíná opět opakovat. Náš Stvořitel nám na samém počátku naší evoluční pouti sdělil velmi vážná slova. Náš lid na ně nikdy nezapomněl:

„Pakliže chcete být mé děti, nesmíte používat své znalosti k ničení a zkáze. A pokud nebudete respektovat tento zákon, pak nemůžete být již nadále mými dětmi“.

Zdroj: MATRIX 2001