28.11.06   Jaroslav Chvátal

V poslední době jsem zveřejnil sérii článků týkající se nových převratných objevů v oblasti lidské mentální energie a lidské DNA (jsme na začátku a tato seriálová řada bude pokračovat). V této souvislosti je třeba si uvědomit skutečné lidské historické dědictví a to v těch nejširších souvislostech. O tom, že lidské dějiny byly v mnoha ohledech zfalšovány tím nejhrubším zrnem dnes již snad není pochyb. Ortodoxní učení ztrácí dech a pod vlivem nových energií a frekvencí se pomalu a jistě dere na povrch nová koncepce reality do které samozřejmě patří i historie v tom nejširším slova smyslu. V této reportáži bych se chtěl věnovat jednomu velmi zajímavému tématu. Po pravdě řečeno půjde o téma, které jsem na jiných místech již opakovaně naznačil a zde v této reportáži bych ho rád opět o kousek posunul. Takže půjdu hned k věci. Jistě znáte autora publikace "Pán prstenů" (již brzy se objeví další díl specifického seriálu na téma Pána Prstenů z pohledu esoterických koncepcí). Ano "Pán prstenů" od J.R.R. Tolkiena se stal jedním z nejzábavnějších příběhů moderní doby. Tato tajuplná trilogie byla poprvé vydána v padesátých letech 20. stol. Přenáší do našich dob prastará mystéria z temných doba mýtické Středozemě. V mnoha bodech připomíná jiný mysteriózní příběh jež se dotýká pro změnu tradic S. Grálu. Víly, skřítci a šotci a?. a tradice Prstenů. To vše s čímsi souvisí a možná Sv. Grál a mysteriózní Společenstvo Prstenů mají k sobě velmi, velmi blízko. Možná za tím vším stojí ještě něco víc??.

V příběhu Sv. Grálu se setkáváme s Artušem a jeho rytíři, kteří se prodírají nebezpečnými pustinami na cestě za hledání prastaré relikvie. S podobnými skutečnostmi a analogickými příběhy se ovšem setkávání i v prostředí jiných balad a bájí jakými jsou Popelka, Robin Hood, Spící Kráska a nebo?. Samotný Dracula. Co všem těmto baladám a pohádkám společné? Zkusmě uvolnit intuici a zkusme se napojit?.. Je jím historický základ čehosi mystického a tajuplného. Je jím existence skutečného "Řádu Pánů Prstenů".

Od roku 4000 př.n.l. je "Prsten" primárním symbolem, ale také nástrojem moci tzv. "Pánů Anunnaki", kteří byli zodpovědní za založení místní správy a královské praxe ve starověké Mesopotámii. S ohledem na tyto informace je zajímavá odpověď pana Tolkiena na otázku do jakého období zasadil existenci "Středozemě". Odpověděl, že do období zhruba 4000 let př.n.l. Kořen Tolkienova příběhu byl získán především ze saského folkloru, ale jak zjistíme tato koncepce není vůbec nová. Saský či chcete-li germánský bůh Wotan (ekvivalent k sumerskému Pánovi Anu) dovíti Prstenů Světa - ten devátý v sobě pojí zbylých osm. Již v informacích obsažených v této větě se pojí mnoho velmi zásadních skutečností.

Koncepce systému fungování "Deviti Prstenů" je velmi blízka koncepci Sv. Grálu. Přinejmenším jde v obou případech o získání či udržení svrchovanosti. Přičemž jak Sv. Grál tak Prsten může být zneužit s katastrofálními důsledky pokud je ústředním motivem jeho funkce - "zbraň".

Z generace na generaci přecházel od starověké Mesopotámie a Egypta ideál dynastického královského majetstátu, který se šířil přes středomoří do Balkánských zemí, černomořské oblasti a Evropy. Ale v běhu času a událostí byla velmi důležitá esence starověké moudrosti s tím spojené ztracena. A tak se moci chopily dynastické kulty, které neměly nic společného s původní a originální královskou linií. Místo toho se o nadvládu počali bít nespokojení, frustrovaní jedinci a rody, kteří získali své trůny silou meče.

Je pro mne z mnoha důvodů důležité o těchto věcech hovořit. I proto, že je v této pohnuté době řekl bych bytostně nutné připravit lidskou společnost na jisté skutečnosti, které byly lidské společnosti odepřeny poznat. S rokem 2012 se blížíme k dalšímu veskrze unikátnímu cyklu lidského vývoje. Vesmír nám otevře svou náruč a setkáme se s hvězdami. Stejně tak nám bude odhalena skutečná koncepce role planety a Slunce. Chopíme se nových dimenzí života a stím vším úzce souvisí jistá fakta spojená s realitou, kterou nelze zničit ani potlačit trvale. Je ovšem velkou otázkou jak bude reagovat lidstvo této planety na skutečnosti, které jsou jsoucí po mnoho set tisíc let a možná to všechno jde ještě dál.

Starobylá posvátná kultura přesto všechno přece jen byla udržena. Jde o tzv. "Mesiášskou Linii Krále Davida Judaha" (asi 1008 př.n.l.) jehož význam přetrvával ve faraonové linii vládců a nikoliv v jeho obecně zobrazovaném původu od Abraháma a Semitské linie. Právě z ohledu na tuto skutečnou dědičnou linii mohl syn Davidův - Šalamoun vybudovat v Jeruzalémě chrám (Šalamounův Chrám) ve stylu Egyptského majestátu.

A tak když Egypt byl sužován cizími vlivy z Libye, Nubie toto vedlo k obnově Svaté země faraonů a bývalého Mesopotámského hnutí "Rosi - Crucis". To vše bylo umožněno s tím, že se muselo upustit od tradičních manželských tradic faraonů a princezny se musely vzdát své diplomatické aliance. Dovolte mi nyní abych na moment pojednal o slovním výrazu "Rosi - Crucis". Oficiálně je totiž tento pojem spojován s čímsi co plně neodpovídá skutečné realitě. Informace v následujícím odstavci prosím vnímejte jako inspiraci pro vaše další hledání. Jde o jistý logistický základ, který možná v budoucnosti ještě více rozvedu.

"Rosi - crucis" (jeho zástupci se nazývali Rosekruciáni) je často mylně interpretován jako "Růžový Kříž" a nebo také "Kříž Růží". Ve skutečnosti má tento termín jiný původ. Velmi originální a doposud neoficiální zdroje uvádí, že původ tohoto názvu vychází z řeckého slova "rosi" resp. "rosa" a od slova "crusis" což ve spojení a překladu dává význam "Ohnivý Pohár" - viz. slovní prvek "cricible". Ve skutečnosti "Rosi - crucis" znamená "ohnivý šálek". Z ikonografického pohledu pak hlavním symbolem tohoto výrazu je "červený kříž uvnitř zlatého kruhu čili prstenu". Tento ikonografický základ pak odvozuje např. známý "keltský kříž", který používaly jako svůj důležitý symbol především tzv. pohanské národy. Tento symbol (doufám, že si ho dokážete představit) tvoří ikonografický základ tzv. "svrchovanosti". Původní mystifikátoři Bible učinili z jeho ryzí verze to čemu se dnes říká "Kainovo znamení". Tento stejný emblém je zároveň ikonografickým východiskem a značkou pro tzv. "Svatý Grál" - "Pohar Rosy - Ohnivé Vody". Slovo "Gral" pak pochází ze sumerského pojmu "gra - al", který definuje prestižní dědictví Anunnaki po ženské linii od zakladatelky královské pokrevní linie "Nin - kharsag".

Původně a ve skutečnosti po velmi dlouhou dobu byl "Prsten" symbolem božské spravedlnosti, který byl podporován jiným znamením v podobě "Prutu". Sumerští králové a královny jako Marduk a Lilith, Sameš, Ur - Nammu, Ashur, Samael a jiní z dob mezi 3.000 až 2000 roky př.n.l. jsou individuálně zobrazovány jak drží "Prut" a "Prsten". V některých případech je "Prut" symbolizován jako (moderní pravítko). V pozdějších dobách "Prsten" metamorfuje jako symbol královské moci v to čemu dnes říkáme "Královská Koruna" a "Prut" v segment, který je nyní znám jak "Žezlo". Původní ikona "kruhu uvnitř s křížem" metamorfuje v panovnickou regálii v podobě "kříže, který je připevněn na kouli". Je možné, že prvek koule může druhotným způsobem také symbolizovat planetu Zem.

Všimněte si jiné zajímavé věci. Je analogicky shodná jak s "Prstenem" tak s "Grálem". Zcela neomylně nachází-li se výše uvedený nástroj ve špatných rukách (mentálně a psychicky slabý člověk, nevysokých morálních kvalit) počne síla dané relikvie postupně stále více a více zotročovat jejího držitele. Síla sebedestrukce nabývá na dominanci. Tak "Prsten" může být skutečně tou pravou svatozáří, kterou symbolizuje koruna na hlavě vladaře, ale stejně tak se může velmi rychle stát smyčkou s nezvratným koncem.

Před rokem 751 byli králové v linii Grálu vysoce zasvěcení kněží. Byli známí jako "Králové Fisher" (Králové Rybáři - vysvětlím později proč). Jenže záhy byla jejich kněžská práva silně podkopána církví. Jejich dědictví bylo opuštěno, ale přetrvalo v Galské oblasti. V souvislosti s těmito fakty bych vás chtěl seznámit ještě s jednou podstatnou skutečností o které se v dnešních dobách mnoho neví. Jde o to, že v originálním pojetí je reprezentativní substancí královského majestátu kněze byly:

a)       Zlato (majestát)

b)       Kadilo (kněžství)

c)       Myrha (znalosti)

Jsou to právě tyto substance, které tzv. Mágové přináší a předkládají Ježíšovi jako nesporně identifikující prvky dynastického kněze - krále v pokrevní příbuzenské linii Grálu. Onen původní význam Mágů byl z historického odkazu šikovně vymazán a nahrazen situační scénou narození ve stáji. Přesto je třeba na tomto místě zmínit zajímavou perličku. Přesto všechno je z nějakého neznámého důvodu symbolizmus Grálu  zachycen církví do dnešních dob v podobě "eucharistie", kde víno symbolizuje krev Krista (Gra - al, obsah posvátného kalichu Rosi - crusis).

Je zřejmé, že skutečný symbolizmus a informace na něho navázané byl církví a jinými mocnými institucemi strategicky zahalen přičemž "Tradice Grálu" a Tradice Prstenu" byla odsouzena jako ničemné kacířství.

Zdroj: MATRIX 2001