2. DÍL - OSIRIS, PÁN REINKARNACE

V Egyptě existovala uzavřená a tajemná organizace kněží, jejímž symbolem bylo Hórovo oko.  Kněží představovali skutečnou moc ukrytou ve stínu faraónů. Byli pokračovateli kněží, kteří přežili konec předchozího cyklu lidstva. Potopu světa vnímali jako příležitost obrátit lidstvo k vyššímu cíli a vytvořit společnost, jenž by se věnovala duchovnímu rozvoji.

Potopa 10.940 př.n.l.

Z ničeho se kolem chrámů a náboženských center začala postupně vytvářet egyptská civilizace. V chrámech soustředili znalosti, moc, materiální i duchovní bohatství. Každý chrám se věnoval jinému tématu.

Chrám Osiris v Abydosu se zabýval reinkarnací.

Chrám v Kom Ombu dualitou.

Chrám v Luxoru lidským tělem.

Chrám bohyně Hathory v Dendeře plodností.

Chrám Isis ve Philae ženskou podstatou.

Každý chrám se podílel na rozvoji evolučního procesu.

Chrám Hóra v Edfu odhaloval existenci osvícení.

Chrám v Karnaku se zaměřoval na vývoj mysli.

CHRÁMY

Každý chrám byl živou knihou, která vyprávěla jiný příběh, jenž se specializoval na jednu část odhalení. Chrámy lidem předávaly své znalosti pomocí vyprávění mýtů, ve kterých vystupovaly neobyčejné postavy. K odhalení informací jim pomáhaly fantastické příběhy, jež byly parabolou ke klasické výuce. V mýtech vystupovalo množství symbolických postav, které lidem popisovaly život jako část procesu zdokonalení. Každá postava představovala jednu sílu, která utváří charakter a která člověka nutí chovat se určitým způsobem. Jejím výsledkem je pak určitý druh jednání, který prohlubuje. Formy postav a jejich jednání, které symbolizují, odkazují k veliké moudrosti kněží Hórova oka.

Aby vybrali ty správné zástupce konkrétních vlastností, pečlivě studovali živočichy i hmyz. Nejprve se snažili pochopit, jaké jsou jejich hlavní vlastnosti a k čemu jim slouží. Pak vybrali zvíře, které nejlépe reprezentovalo danou vlastnost a spojili ji v jednoduchém grafickém znázornění s člověkem. Tak dosáhli toho, že lidská mysl přijala za své jejich rysy a vlastnosti. Muž s hlavou sokola se promění v bytost, která vidí vše. Letící pták evokuje svobodu a nehmotnost duše. Muž se šakalí hlavou zdědil jeho orientační schopnosti. Muž se slunečním kotoučem nad hlavou symbolizuje moudrost, která z něj vyzařuje a vysoký stupeň rozvoje jeho mysli. Jednu z těchto symbolických charakteristik pojmenovali Osiris.

ABYDOS

V Abydosu, ukrytý za vysokými zdmi, stojí chrám, který je nabyt historií. Jedná se o enormní komplex, kde žily tisíce lidí. Abydos se nachází 150 km na sever od Théb. Byl posledním hlavním městem egyptské říše a také jejím posledním náboženským centrem. Zde kolem roku 1300 př. n. l. Seti I. a jeho syn Ramesse II. nechali postavit chrám, který měl lidem objasňovat princip reinkarnace.

Chrám tvořila dvě uzavřená nádvoří. Nacházely se zde obrovské haly s vysokými sloupy, sedm svatyní a řada modlitebních místností.

Osiris je pánem reinkarnace. Představuje sílu, která řídí proces vývoje člověka, během jeho mnoha životů, během nichž se postupně stává perfektní a nesmrtelnou bytostí.  V  tomto chrámu sdělovali kněží Hórova oka lidem, že reinkarnace je proces vývoje stvořený Bohem za účelem toho, aby člověk pochopil smysl vesmíru.

Tyto informace se v mysli člověka prohlubují během jeho mnoha životů. Počáteční ignorance člověka se postupně proměňuje v moudrost. Jde o proces, při kterém se nezkušené duše proměňují v rozumné bytosti chápající důvod své existence. Reinkarnace proměňuje neotesaného a nechápavého člověka ve flexibilní a éterickou bytost, která vibruje vysokou frekvencí lásky. Krůček po krůčku mění další životy animálního člověka v moudrou a uznáníhodnou bytost, která dokáže přistupovat ke své nezměrné moci zodpovědně - v nadčlověka.

K procesu zdokonalování dochází v univerzální škole protikladů, v realitě protichůdných faktorů,  jež je polarizovaná a duální, kde existuje světlo i tma, hmota i duše, utrpení a spokojenost. Protiklad nám umožňuje porovnávat obě strany. Protichůdné situace nám pomohou pochopit, kde leží pravda, co nás dovede k duchovnímu zdokonalení, ke klidu a harmonii.

Tato brána se otevírala pouze 4x ročně. Ve čtyři významné dny, kdy společnost, řídící se podle hvězd, ukazovala ostatním prostřednictvím architektury své znalosti o pohybech Slunce. Tyto dny rovnodennosti a slunovratů určují jednotlivá období na Zemi. Tato čtyři postavení Slunce jsou znamením změny ročních období, záplav na Nilu, setí a sklizně. Když branou prošel první sluneční paprsek, ozářil svatyni boha Amon-Ra zlatou loď. Loď je symbolem putování mysli po zemi, slunci a nebi, jež je příčinou střídání dní a nocí ve vesmíru, který se nikdy nezastaví.

Lidé mohli vstupovat jen na nádvoří, kde se za východu a západu slunce konaly obřady, a to jen ve dnech slunovratu či rovnodennosti. To platilo pro všechny chrámy v Egyptě. V prvním salónu najdeme informace a čase i prostoru a cyklech zvěrokruhu, jenž mají vliv na těžké a dobré časy, které se ve vesmíru plném kontrastů pravidelně střídají.

Ve světě těchto cyklů dochází k opakovanému vtělování duší, aby v lidském těle prožily všechny situace, které jim pomohou pochopit hodnotu vesmíru. V každém životě přijme duše novou osobnost. Má jinou rodinu, žije na jiném místě a v jiné době, aby si mohla vyzkoušet situace, jež jí připravil její nový osud. Má možnost svobodně se rozhodnout, jak se zachová k okolnostem, které prožívá, aby mohla analyzovat důsledky svého chování. Tak se člověk vyvíjí. Musí učinit milión rozhodnutí a prožít jejich důsledky.

Jeden z těchto nápisů obsahuje zvláštní symboly, které zaujaly vědce svoji podobností s helikoptérami a létajícími předměty. Tisíce příběhů vysvětlují jejich význam. Někdo tvrdí, že do těchto hieroglyfů ukryli Egypťané svou zprávu pro příští generace. Jakmile lidé vstupující do chrámu rozluští význam těchto symbolů, začne věk Vodnáře a lidstvo se dostane ke konci dalšího cyklu a do stavu mimořádných změn.

36 sloupů podpírá vysoký strop haly zasvěcené univerzálnímu řádu, která stojí před sedmi svatyněmi chrámu. Na jedné z jejích stěn nalezneme Isis, sestru Osirida, která dává mysl lidem zastoupeným faraónem Sethim I., jenž je považován za vůdce celého lidstva. Propůjčuje mu dech života. Je to úžasný okamžik, při kterém do těla vstupuje duše, aby hledala pravdy o vesmíru a naučila se rozumět důsledkům svých rozhodnutí v životě.

V každém životě dostane člověk nové tělo, které poslouchá rozkazy mysli a které přijímá informace z okolního světa skrz své smysly a nervová propojení. Život za životem zažívá situace, při kterých se setkává s ostatními lidmi. Těžké okamžiky pro něj představují lekci, kterou se má naučit, osud, jenž je mu předurčen. Reinkarnace člověka postupně proměňuje v tolerantní bytost. Učí se respektovat ostatní a nesnažit se je měnit, být flexibilní a chápat, že každý zde má nějaký úkol. Vyvíjí se a začíná chápat, že se prostřednictvím svých zážitků učí všemu, čemu má. Že všechno, co se děje, je perfektní. Že kontrasty existují proto, aby pochopil vesmír. Takto se v něm postupně upevňuje veliká důvěra v Boha. Své utrpení obrátí v mír, intoleranci v respekt, agónii v harmonii. Nalezne štěstí a zvyšuje svoji vitální energii, díky níž získá přístup k větší moci a silnějším smyslům. Stane se z něj citlivý člověk.

Reinkarnace přetvoří smrtelného a limitovaného člověka v nesmrtelnou bytost s trvajícím vědomím, která dokáže s pomocí své vůle do hmoty vstoupit, i z ní vystoupit. Člověk žije vícekrát. Smrt je jen branou ke změně okolností a k umožnění nového osudu. Každý život nám má dát jiné ponaučení. Je součástí procesu zdokonalování, který nás dříve či později dovede skrz respekt a vnitřní klid k nesmrtelnosti.

Egypťané tvrdili, že každá duše má na svoje zdokonalení celý jeden  kosmický cyklus, dokud sluneční soustava neoběhne kolem centrálního Slunce galaxie. Během této doby, 25.920 let, planeta Země projde všemi dvanácti konstelacemi, souhvězdími, která představují dvanáct znamení zvěrokruhu na nebi. K tomuto cyklu dochází proto, aby duše obdržela různé energie. V průběhu dvanácti věků, každého trvajícího 2160 let, na ni působí síly hvězd. Dvanáct cyklů, které způsobují různé procesy a stavy.

Během tohoto cyklu se duše člověka vtělí do 700 různých těl na různých místech a v různých dobách. Zažije jiné okolnosti, podmínky a získá jinou osobnost. V průběhu těchto životů projde od prvního stupně mysli až k sedmému. V každém životě se naučí něčemu jinému. Pokaždé ji ovlivní jiné síly, které vyzařují hvězdy.

MÝTUS OSIRIDA

K odhalení tohoto procesu, zdokonalování pomocí reinkarnací, stvořili egyptští mudrci mýtus Osirida. Příběh o dvou protichůdných silách, které se odrážejí v mysli i v polarizovaném vesmíru a umožňují vývoj. Mysl člověka ovlivněná napětím mezi těmito fundamentálními silami musí činit rozhodnutí, která přinášejí následky, jejichž prostřednictvím se učí. Utrpení nám dovoluje poznat štěstí. Úzkost nás učí rozumět míru. V mýtu vystupují 4 fantastické postavy. 4 sourozenci, kteří se spojují v přirozené páry a představují tak dvě protichůdné síly - světlo a temno. Osiris a Isis představují sílu světla, která vede člověka k duchovnu, k harmonii, k rozvíjení svého poznání. Jsou motory reinkarnace. Seth a Nephtys symbolizují sílu temnoty. Člověka vedou k materiálním a tělesným požitkům, do hlubokého stavu nevědomosti, k zaslepené intoleranci.

OSIRIS je mužská aktivní síla, vůle založená na získaných jistotách, ověřená informace podporující jednání vedoucí k harmonii, míru a spokojenosti. Symbolická forma Osirida je znázorněna jako muž omotaný obvazy neboli jako  duše, která je ukryta v tělesné schránce. Má bílou korunu představující duši formující jeho mysl, doplněnou o dvě péra symbolizující dvě polární síly vesmíru. Neslučitelnou dualitu, která člověku dovoluje poznat pravdu. Ve své levé ruce drží pastýřskou berlu, představující sílu, jež vede lidstvo na cestě plné přeměn a znamení. Ve své pravé ruce třímá nástroj, pomocí kterého odděluje dobré od zlého. Každé rozhodnutí, každá žeň přináší své ovoce. Zažíváme jak špatné okamžiky, tak ty dobré, plné  harmonie a naše mysl je porovnává a pomáhá nám zdokonalovat se.

SETH představuje animální podstatu člověka, která oddaluje spiritualizaci matéria. Jeho vůle je ovládána egoismem a požitky i za cenu, že způsobí chaos a ostatní kolem budou trpět. Dominují u něj instinkty. Střet těchto dvou aktivních mužských sil je doplněn konfrontací jejich pasivních ženských protějšků.

ISIS vnáší do vnitřního světa člověka vyšší emoce, jako jsou intuice, inspirace, a pomáhá mu utvářet nové myšlenky, hledat a uctívat Boha, prožít extázi.

NEPTHYS zastupuje pocity a přání produkovaná tělem. Okolní svět analyzuje prostřednictvím smyslů.

7 SVATYNÍ

Na konci salónu univerzálního řádu se nachází 7 svatyní, které představují srdce chrámu. Objasňují základní poznatky o vývoji, vznik lidského myšlení, božské principy a síly, které pomáhají člověku zdokonalovat se.

PRVNÍ SVATYNĚ je zasvěcena Thóthovi a narození faraóna Sethiho I. Najdeme zde vysvětlení zrození mysli člověka ve vesmíru. V první symbolické scéně nejvyšší kněz školy Hóra oděný v jaguáří kůži, symbolu překonané původní zvířeckosti člověka, pomáhá při zrození faraóna Sethiho I. Takto se zrodila mysl, která se může zapojit do vývoje vesmíru. Thóth, muž s hlavou Ibisa, symbolizuje božské slovo, které pojmenovává vše živé. Představuje mnohočetné principy jediného Boha, který tím, že pojmenuje, stvoří božskou bytost. Thóth drží Knihu osudu, kam zapisuje jména každé duše. Jména, podoby a rozdílné osobnosti v řetězci reinkarnací vedoucích člověka k nesmrtelnosti. Každá duše obdrží tělo, se kterým prochází životem, a jméno, v tomto případě Sethi I., který je dočasně faraónem. Objevil se na určitém místě a za určitých okolností, aby pokračoval ve svém vzdělávacím procesu. Thóth do své knihy zapisuje jméno doprostřed smyčky, kterou Egypťané nazývali kartuš. Každá další smyčka se připojuje k té základní a představuje nejnovější osobnost, do které se vtělila věčná duše. Jméno je vibrací božského světa, který dává tělu tvar a určuje, jaká bude dočasná osobnost duše. V každém životě máme rozdílnou osobnost, která představuje lekci a osud určující okolnosti, jenž musíme prožít, abychom se poučili. Thóth je božským písařem. Archivuje lekce, které se má vtělená duše naučit v Knize osudu a v okamžiku smrti člověka zaznamená, čeho se mu podařilo dosáhnout. Protože je zodpovědný za slova, je považován za vynálezce jazyka, písma a intelektu, který hodnotí, porovnává a analyzuje. Po boku Thótha stojí Sešat s korunou složenou ze sedmi lístků. Sedm je číslo procesu. Sedm je číslo stupňů mysli člověka. To ona vpisuje faraónovo jméno a umožňuje mu vstoupit do nového cyklu.

Část Osiridova mýtu pojednává o tzv. Posledním soudu, který se odehrává, když duše mrtvého doputuje do duatu, dimenze oproštěné od fyzikálních zákonů. Zde se člověk setká se silami, které řídí jeho mysl ve vesmíru plném protikladů v životě na Zemi. V duatu člověk znovu prochází svým životem, ohodnocuje svoje působení a rozvíjí tím svoje dosavadní poznání o vesmíru předtím, než se znovu převtělí, aby pokračoval v procesu svého zdokonalování.

Anubis, muž s hlavou šakala, odvádí duši mrtvého do imateriálního světa. Šakal symbolizuje průvodce. Egypťané, kteří zabloudili v poušti, z ní úspěšně našli cestu ven, když sledovali jeho stopy. Anubis pokládá srdce, symbolizující myšlenky, pocity a činy mrtvého, na váhy Maat, bohyně pravdy a spravedlnosti. Jako protizávaží je položena Pravda, aby Bohové poznali, zda se mrtvý v životě naučil tomu, čemu měl. Pak přichází Thóth s hlavou ibisa, který je symbolem jediného Boha v okamžiku, kdy množil život. Důsledek každého rozhodnutí člověka je pečlivě zvážen. Je hodnoceno jeho jednání při všech důležitých okolnostech předurčených v jeho osudu, v jeho lekci pro dané vtělení. Thóth vše zapíše do Knihy osudu. Postupně zaznamenává transformační proces každé vyvíjející se duše, jméno, které měla, podobu, jež přijala, místo, kde se narodila, zkušenosti, kterými prošla a poučení, jaké si odnesla.

Všechno pozoruje stvoření složené z částí těl několika zvířat. Představuje podoby, do nichž se duše vtělila, její původní zvířecí podstatu. Tato animalita upínala duši k hmotným statkům, vášním a touhám a tělesným prožitkům. Je to síla Setha, stinné stránky každé lidské bytosti, která zpomaluje její vývoj.

Duše přenáší poznání získané během dočasného života do své věčné části. A od Thótha přijímá nový osud, novou lekci a také nový život. Odchází doprovázena Hórem, světlem její mysli. To on na ni bude čekat, až se zcela osvobodí, až dokončí koloběh reinkarnací, až se naučí všemu. Ukazuje duši, aby vyhledala nové útočiště v dalším těle, kde se nacházejí ostatní síly, které ovlivňují jeho mysl. Na trůnu sedící Osiris je silou, která celý proces žene kupředu, směrem ke spiritualizaci a oproštění duše od zvířecích vášní. Pomáhají mu Isis a Nepthys, které spojují duši s pocity a emocemi těla, do kterého se právě vtělila.

NÁSLEDUJÍCÍ TŘI SVATYNĚ jsou zasvěceny jedinému Bohu, kterého Egypťané uctívali. Bohu, který je všude. Viděli ho, ale ve třech fázích, třech různých stádiích jediného Boha. Egypt je zemí jediného Boha. Vždy tomu tak bylo. Jediný Bůh, univerzální vědomí, se ve vesmíru vyskytoval ve třech různých okamžicích vývoje světa. Kněží těmto třem fázím stvoření přidělili tři různá jména, aby jednoduše a postupně vysvětlili, jak rozumějí Bohu.

V první fázi, před samotným vznikem vesmíru, existoval jeden absolutní Bůh. Původní jednota, kterou Egypťané pojmenovali Atum-Ra. Nikdy ho neznázorňovali ve fyzické podobě. V hieroglyfech ho najdeme zpodobněného jako zlatý disk, symbolické Slunce, zdroj světla. Svatyně Atum-Ra je první z trojice. Atum-Ra je absolutní Bůh, který zatím ve vesmíru nestvořil jednotu, homogenní základní hmotu. Je to chaos, který v sobě ukrývá velkou sílu. Nicotu před velkým začátkem. Naprostou nicotu. Božského ducha, věčného a neměnného, který je všude a všechno ví.

V následující svatyni je Ptah. Bůh, jehož vůle se chystá ke stvoření a uspořádává vesmír. Ve své druhé fázi Bůh zaktivoval svoji vůli, svoji božskou energii, aby uspořádal vesmír a stvořil hmotu. Tento Bůh, jenž stvořil vesmír, se nazývá Ptah-Ra. Ve svatých písmech je znázorněn jako bůh omotaný obvazy třímající hůl se třemi symboly. Anch - symbol vitální, tvořivé energie se v těle projevuje pulsacemi vaskulárního systému. Je božskou silou, klíčem k životu. Was - představuje hlavní tepnu. Symbolizuje kanál, skrz nějž proudí energie do celého těla. Také má tvar prutu, jenž používali Egypťané v poušti k ovládání hadů, k ovládání proudů života. Energetický had kundalini šplhající se po páteři. Džed - symbolizuje potenciál růstu a rozvoje života. Páteř, která formuje těla živočichů a dává jim různou podobu.

Ptahova hůl má hlubokou symboliku, která se vztahuje k energii vytvářející život. Ptah představuje okamžik, ve kterém aktivní boží vůle zapůsobí sama na sebe a koncentruje původní substanci Boha, kterou nazýváme duch. Tento akt uvedl do pohybu protichůdnou expanzivní sílu, která rozhýbala celý vesmír. Tyto dvě opačné síly se postupně dostaly do stavu rovnováhy, ve kterém vznikl kosmos, planety a příroda. V současnosti vědci tento okamžik označují jako "velký třesk". Koncentrující sílu označují jako centripetální sílu a následnou expanzivní reakci jako odstředivou sílu. Od dob Einsteina je hmota považování za formu energie, kondenzaci nebo kolagulaci světla. Duše je považována za původní substanci, která se dokáže pomocí kondenzující síly smrštit a vytvořit hmotu, kondenzované světlo. Aby to dokázal, musí vytvořit protichůdnou sílu, která se snaží uvolnit z formy, do níž je stlačována. Výsledkem jejího působení je pohyb a čas.

Třetí a poslední fází stvoření je okamžik, kdy Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Dal mu možnost tvořivě myslet a také ho obdaroval svědomím. Tohoto Boha pojmenovali Amon-Ra. Hlavním symbolem Amon-Ra je jeho vysoká koruna, která symbolizuje mysl, jež existuje v duálním světě. Proto je rozpůlená na dvě větve, které vycházejí z jednoho základu. Každá větev má sedm listů, sedm hladin, kterými prochází mysl člověka od prvního okamžiku, kdy se vtělí do lidského těla až do doby, kdy se osvítí a osvobodí od hmotných omezení.

Když zanikl kněžský stav, význam všech těchto symbolů zmizel s ním. Hodně badatelů bylo přesvědčeno, že ve svém náboženském systému uctívali mnoho Bohů. Přesto obyvatelé starověkého Egypta věřili jen v jediného Boha. Musíme pochopit význam každého symbolu, abychom odhalili jejich komplikovanou teologii a pak zjistíme, že je stejně jednoduchá jako geografie Egypta.

V chrámu Osirida v Abydosu je každé fázi Boha zasvěcena jedna svatyně. Poslední svatyně je  Boha Amona, který představuje okamžik, kdy Bůh v již existujícím vesmíru stvořil člověka k obrazu svému a vdechl mu život. Chtěl, aby si člověk uvědomoval svoji existenci. Je to hlavní kaple chrámu. Tím vzdali jeho stavitelé hold vzniku vědomí ve vesmíru. Na jejích zdech se objevují symboly Amon-Ra a faraóna, zastupujícího uvědomělého člověka, který děkuje za dar života. Přijímá jeho světlé i stinné stránky, radost i bolest. Chápe, že vše je součástí procesu zdokonalení. Amon-Ra také symbolizuje znásobení vědomí vesmíru tím, že má přirození na břiše, tedy místě, kde roste člověk. Vždy má u sebe několik svatých symbolů. Klíč k životu a ke kanálu energie.

Vesmír a jeho esence - člověk, se vyvíjí ke stavu absolutního vědomí. Osudem člověka je dospět  do další fáze vývoje, stát se duchovní a vysoce mentální bytostí. Faraón zahaluje Amon-Ra do průhledné kápi, která symbolizuje pojmenování Boha lidskou myslí, pochopení důvodu jeho existence. Svým prstem ukazuje na třetí oko - místo, které mnoho kultů považuje za bránu mimo fyzický svět. Amon-Ra od faraóna přijímá nádobu ve tvaru srdce, která obsahuje lásku a moudrost vznikající při vývoji lidstva.

Následující tři svatyně jsou zasvěcené Osiridovi, Isidě a ta poslední jejich synovi, Horóvi. V polárním pojetí světa jako propojení sil světla a temnoty, zastupují Osiris a Isis světlo, vývoj mysli během cyklu života, smrti a renovace. Protikladná síla je zastoupena Sethem, pánem temnoty, jenž brzdí člověka koncentrovanou hmotou zvířecími vášněmi. Hórus se narodil, když světlo zvítězilo nad temnotou. Je synem Osirida a Isidy. Představuje okamžik, ve kterém se každá bytost obrátí k duchovnu a přestane vnímat svoji zvířecí podstatu, promění se v bytost bez jakýchkoliv omezení, uvědomí si všechny životy, jež prožila. Na zdech svatyně najdeme Osirida s různými symbolickými korunami na jeho hlavě, značícími různé okamžiky na cestě ke zdokonalení, různé etapy a získané zkušenosti.

Evoluční proces probíhá simultánně dvěma směry. Viditelný a vnější směr je fyzický vývoj, při kterém se sofistikovaná forma těla přenáší dál pomocí dědičnosti. Druhý směr je neviditelný proces vývoje duše skrz reinkarnace směrem k vyšším stupňům vědomí, dokud nedosáhne okamžiku zrození Hóra, kdy při proměně svého já opustí původní animalitu jež tíží jeho vědomí a odlehčené vědomí osvětlí vše.

Ve svatyni Isidy kněží vysvětlovali žákům existenci ženského principu schopného vytvářet světlo. Její jméno znamená trůn. Každý symbolický obraz vyjadřuje jednoduchým způsobem nějakou myšlenku beze slov. V esoterické filozofii se učí, že každý symbol má 7 klíčů. Isis je znázorňována jako žena se supem na hlavě, na němž jsou připevněny kravské rohy se zlatým diskem uprostřed.

Osiris a Isis zastupují zdvojenou sílu orientovanou směrem ke spiritualizaci hmoty směrem k vývoji vědomí. V mýtu se o nich hovoří jako o sourozencích nebo jako o manželích.  Sup je pták, který se pečlivě stará o svá mláďata. Ve svých útrobách přeměňuje zetlelé zbytky v potravu, v nový život. Kráva symbolizuje nutritivní princip. Její rohy mají tvar měsíce, matky cyklů. Obklopují zlatý disk, sluneční svit, zdroj života, světlo vědomí.

MÝTICKÝ PŘÍBĚH O OSIRIDOVI, ISIS A SETHOVI

V mýtickém příběhu byli vládci Egypta Osiris a Isis. To oni stanovili zákony. To oni byli nástroji své civilizace. Učili respektu a hledání Boha. Po dosažení tohoto cíle Osiris hledal další dimenze, další pravdy a znalosti. A království, symbol mysli, přenechal Isidě, své ženě a sestře. Seth, jeho bratr, temná zvířecí síla, si chtěl přivlastnit království, mysl člověka i Isis, do které se bláznivě zamiloval. Když se Osiris vrátil, Seth ho společně se 72 šlechtici pozval na banket. Připravil speciální dřevěný sarkofág, přesně odpovídající rozměrům Osirida. Prohlásil, že jej věnuje tomu, komu padne. Jeden za druhým si jej zkoušeli. Jakmile si do něj lehnul Osiris, přiklopili jej víkem, zalili olovem a hodili do Nilu. Seth, který představuje zvířecí a vášnivou podstatu každého živočicha, se ujal vlády nad myslí a omezil ji jen na tělesné pocity a vášně.

Počet spiklenců symbolizuje reinkarnace, které musí mysl uvězněná v tělesném sarkofágu prožít během jednoho kosmického roku, aby proměnila hmotu zpět v ducha. 72 let uplyne, než Země urazí jeden díl nebo se posune o jeden stupeň v rámci  30-ti stupňového úhlu, který má vyhrazeno každé souhvězdí na nebeské klenbě. 12 souhvězdí je rozmístěno na nebi v 360°, 12 znamení zvěrokruhu. Velké otočení slunečního systému, zvané kosmický rok, trvá 25.920 let. Podle mýtu doplul Osiridův sarkofág do Libanonu, kde ho zachytily větve tamaryšku a proměnil se v nádherný strom. Sarkofág se stal součástí jeho kmene. Zdejší král si všiml tohoto překrásného stromu a nechal ho uříznout jako sloup do svého paláce, aniž by tušil, že uvnitř se skrývá sarkofág. Po mnoha útrapách se Isidě nakonec  podařilo sarkofág zachránit a dovézt jej zpět do Egypta.  Seth ho ale objevil a Osiridovo tělo rozsekal na 14 dílů, které rozeslal po celé zemi. Isis se ale vypravila na cesty a postupně shromáždila 13 částí, až na Osiridovo přirození, které podle legendy sežraly ryby. To má symbolizovat oproštění od sexuality a animality. Thóth pomohl Isidě poskládat jednotlivé části Osiridova těla a tak se  ji podařilo duchovně propojit se svým manželem, který ji oplodnil svojí podstatou a ona v sobě nosila Hóra.

Hórus představuje osvícení, kdy skončil koloběh reinkarnací a člověk získal potřebnou moudrost, kterou už z mysli neztratí. Tento příběh symbolizuje vývoj. Proces cesty lidské duše od prvního vtělení přes mnoho životů k vyšším emocím, inspiraci a intuici, kdy dosáhne osvícení a moudrosti navěky.

POSLEDNÍ SVATYNĚ chrámu je zasvěcená Hórovi. Je branou ke hvězdám. Hórus symbolizuje moment zmrtvýchvstání, osvícení a nesmrtelnosti, konec materiálních omezení, okamžik, kdy spatříme všechny naše prožité životy a navždy si uchováme získané vědomosti. Nauka kněží potvrzuje, že člověk musí projít mnoha životy, aby se nakonec dopracoval k takovému stavu mysli, ve kterém pochopí smysl svojí existence a existence fundamentálních sil vesmíru. Toto prozření jeho duše spolu se zkušenostmi ze všech minulých životů dovede člověka do stavu harmonie, kdy se oprostí od koloběhu reinkarnací a omezení hmoty. Tento okamžik nastane, když se člověk naučí respektovat vše živé. Když pochopí, že vše, co se děje, je dokonalé a přináší klid a harmonii. Když se naučí uchovávat vysokou hladinu životní energie a rozhodne se ji celou věnovat na hledání  Boha v jednom jediném životě. Když dosáhne této hladiny a rozhodne se pokračovat ve zdokonalování se, může otevřít bránu k Hórovi, transformaci umožňující mu opustit neustálý koloběh reinkarnací. Hórus představuje triumf světla nad temnotou, překonání zvířecí podstaty člověka, konec materiálních omezení, definitivní odklonění od ignorance k moudrosti, dimenzi, která nás vynáší ještě více v hierarchii vesmíru.

Hórus je symbolizován zlatým sokolem, který vidí všechno a létá svobodně jako duše nad materiálními statky. Všichni lidé se převtělují a zdokonalují hnáni silou Osirida a uvnitř nesou semínko Hóra, cestu k nesmrtelnosti a trvalému vědění. Můžeme se tam dostat jen tehdy, naučíme-li se být flexibilní a dokážeme-li ocenit to, co máme. Měli bychom přijmout život, respektovat lidi kolem nás, poděkovat za šanci prožít život a uvědomit si, že jsme byli stvořeni k lásce.

Zdroj: Škola mystérií Hórova oka