4. DÍL - KVĚT ŽIVOTA

Egypt je zemí jediné řeky. Nil proudí v klidném rytmu a zásobuje vodou vegetaci na svých březích, jež jsou obklopeny obrovskou pouští. Je to největší oáza v nejrozlehlejší poušti světa. Okolní krajina je prostá, snadno pochopitelná, její zákoutí vyzývají k rozjímání. Všechny body horizontu nás nutí přemýšlet o nesmírnosti. Egypt je zemí jediného Boha.

Po tisíce let obývala jeho území civilizace, která žila v míru a harmonii, aniž by překročila svoje přirozené hranice a ohrozila ostatní kultury. Tato civilizace byla zcela oddána duchovnímu zdokonalování. Naše představa o této civilizaci stále ještě přesně nepostihla všechny její úspěchy. Její písmo zůstávalo po tisíce let nerozluštěno. Podařilo se rozluštit jen jeho základní úroveň, symboly, které reprezentují zvuky řeči.

Vyšší úrovně, které symbolizují koncepty, ne zvuky, se ještě nepodařilo rozluštit. Překlady se soustřeďují především na fonetickou část jazyka anebo je překladatelé interpretují podle svého přesvědčení. Ti, kteří Egypťany považují za primitivní barbary, přicházejí pouze s jednou interpretací. Ti, kteří si myslí, že to byla vysoce rozvinutá civilizace založená na duchovnu a dosud neobjevených technologiích, nám předkládají zcela jiná vysvětlení.

NETER NEZNAMENÁ BŮH

Náboženští badatelé, kteří vyrůstali pod vlivem Bible či Koránu, považují Egypťany za despoty, kteří uctívali mnoho Bohů. Proto křesťané, židé a muslimové nikdy nepovažovali Egypt za zdroj, jenž obohatil kořeny jejich vlastní víry. Tato představa vznikla nesprávným překladem slova NETER ve významu Bůh nebo Bohyně. Zatímco pravým významem je fundamentální příčina, božský princip, síla řídící vesmír. Neteri představují atributy Boha. Byl to jednoduchý způsob, jak vysvětlit lidu, že jediný Bůh, autor všeho stvoření, má různé charakteristiky. Neznamená to, že uctívali více božstev. Muž může být učitelem, otcem a zároveň manželem, aniž by představoval několik osob najednou. Jsou to jen rozdílné charakteristiky jediné bytosti.

Pro mnoho historiků představuje současná civilizace okamžik největšího rozvoje lidstva na Zemi. Toto přesvědčení také přispělo k nepochopení významu Egypta, protože vědci nepřijali informace, které by mohly současnou teorii zpochybnit. Částečně přijímají dokumenty vládců Egypta, které se zachovaly do dnešní doby, ale odmítají záznamy před vládou krále Meniho, protože je považují za nepravdivý mýtus. Racionalističtí výzkumníci také zkreslili egyptskou historii, protože popřeli existenci vědy a filozofie před starověkými Řeky, přestože velcí řečtí myslitelé nalezli svoje odpovědi právě v Egyptě.

Všechny tyto faktory ovlivnily konstrukci zkreslené představy o Egyptě. Egypťané jsou díky těmto předsudkům považováni za primitivní národ podřízený modernímu civilizovanému světu, který jim stavěl chrámy a pyramidy, obrovské a času odolávající hrobky faraónů.

Cílem našeho programu je znovu prozkoumat jejich kulturu, odhalit pravdy vytesané ve stěnách jejich chrámů, otevřít dveře k jejich koncepci reality a s otevřenou myslí se podívat za mýty, v nichž jsme je pohřbili.

ZÁKONY, PROCESY A PŘÍČINY VESMÍRU

Starověcí Egypťané vykládali vesmír, jeho zákony, procesy a příčiny, na základě logických, analytických a racionálních soudů, jenž jsou hodnotným odkazem pro svět vstupující do nového milénia. Na povrch vyplouvají nové skutečnosti. Vědci a technici nalézají důkazy o neuvěřitelných technologických vynálezech, preciznosti jejich stavitelství a rozsáhlosti jejich projektů. Jejich úspěchy byly podceňovány. Nedostatečné pochopení jejich technologie nepopírá fakt, že dokázali přesouvat těžké náklady na dlouhé vzdálenosti. Otesávali, opracovávali a tvarovali tvrdé žulové a dioritové desky s ohromnou přesností, která je možná jen s pomocí ultrazvukových nástrojů. Jejich stavby jsou tak matematicky přesné, že např. na 5 hektarové základně Velké pyramidy je jen 8 mm nerovnost. S použitím současné technologie bychom dosáhli 40 cm nerovnosti.

Jejich systém měření dokázal přesně popsat rozměry naší planety i pohyby sluneční soustavy v galaxii. Důležité informace ohledně kosmických cyklů, které přinášejí periodické katastrofy, nemohou být odmítnuty jako pouhý mýtus. Toto dědictví je součástí naší dávné budoucnosti. Fakta, jenž byla do dnešní doby zjištěna, dokládají, že Egypťané měli velmi rozvinutou vědu, umění, filozofii a náboženství.

KNĚŽÍ ŠKOLY MYSTÉRIÍ HÓROVA OKA

Jejich poznatky čerpají z dávno zaniklé civilizace zvané Atlantida, která existovala před potopou světa. Přežilo jen několik kněží, kteří položili základy cyklu, ve kterém žijeme dnes. Lidstvo bylo na vysokém stupni rozvoje. Několik kněží předpovídalo katastrofu a připravilo se na přežití. To oni stojí za náhlým rozvojem egyptské civilizace, která předtím stagnovala na strnulém bodě. Tito mudrcové založili uzavřenou kastu kněží a soustředili se v chrámech, kde učili své následovníky, jak vést lid po cestě ke zdokonalení, která měla trvat po tisíce let. Mluvíme o kněžích Školy mystérií Hórova oka.

Oni shromažďovali všechny dosažené znalosti. A jejich vize života na Zemi jako procesu zdokonalování animálního člověka v nadčlověka vytyčila Egypťanům jejich cestu. Pojetí vesmíru knězi jako procesu neustálého zdokonalování je neocenitelné pro obyvatelstvo dnešního světa, neboť lidé vnímají rozvoj člověka jen na základě hromadění hmotných statků. Škola mystérií urychlila proces zdokonalování několika žáků, kteří získali informace, jak rozumět duálnímu světu, ve kterém žijeme, extrémním protikladům světla a temnoty, strachu a lásky. Pochopili, že v každém svém životě zažívá člověk na vlastní kůži extrémy, jenž jsou výsledky jeho svobodné volby. Může je porovnávat a zjistit, kde leží pravda. Každý život je nutným krokem k získání znalostí. Egypťané považovali člověka za prostředek k pochopení celého vesmíru. Tím, že pochopí svoji existenci, může člověk objevit hlubší pravdy, odvodit jaká je realita při pohledu zdola i shora. Tito moudří kněží učili, že vše existuje v jedné velké mysli, že jsme myšlenkami Boha a že jsme sami schopni v naší mysli vytvářet názory.

Všichni jsme aspekty jediné reality. Vše je jedno. Jedno je vše. Proto rozvíjeli vědu, umění, náboženství a filozofii jako multidisciplinární nauku bez vedlejších specializací, které člověka zaslepují. Stvoření považovali za vědomý akt jediného Boha. Studovali sami sebe, aby našli děj a pochopili jeho různé podoby, kterým dali jméno a symbol, aby o nich mohli lépe hovořit.

Atum pojmenovali neprojeveného Boha, jeho podobu před stvořením vesmíru. Stvoření existovalo pouze jako skrytý potenciál v jeho nitru. Ptah pojmenovali Boha, jenž projevil svoji vůli a stvořil vesmír. Jméno Amon dali Bohu, který vytvořil člověka k obrazu svému a umožnil mu svobodně myslet. Z této koncepce vzniku světa vychází i květ života, svaté projevy Boha, o kterých si povíme při návštěvě chrámu Osirión v Abydosu.

Chrámy sloužily jako velmi přesné vědecké nástroje k měření zaznamenávání pohybu planet. Jejich odkaz nám sděluje, že planety řídily cykly ve vesmíru a procesy, jimiž procházelo lidstvo. V chrámech soustředili znalosti, které nashromáždili při studiu sebe sama, při procesu zdokonalování ducha. Zde simultánně rozvíjeli vědy, umění, náboženství a filozofii v dynamické jednotě, protože věřili, že žádný aspekt reality není odtržen od ostatních. Kolem těchto chrámů se pod vedením vysoce duchovně obohacených kněží rozvíjela nejméně pochopená a nejvíce rozvinutá civilizace na Zemi. Nastal čas převzít od nich naše dědictví.

PÍSMO

Odkaz této civilizace, jejich představa o vesmíru, se ukrývá v několika málo symbolech moudře zvolených z prvků jejich reality. Užití obrázkového písma má výhodu v tom, že určité sdělení vysvětluje velmi jednoduše mimo samotný jazykový systém a jeho význam lze pochopit i o mnoho tisíc let později. Protože znázornění sokola či určité pozice člověka se nikdy nezmění. Podle Egypťanů přichází člověk na svět, aby se naučil, jak má reagovat v situacích, jimž musí čelit. Porovnáváním následků svých činů se učí a zdokonaluje. Proto nejdůležitější je akce, sloveso, jednání přinášející výsledky a tudíž zlepšení. Jazyk lidé používají k tomu, aby si sdělovali, jak jednali. Každá část celku nějak jedná a přináší výsledky. Každá část má formu, kterou potřebuje, aby jednala odpovídajícím způsobem. Egypťané vyjadřovali svoje myšlenky prostřednictvím tří druhů symbolů nebo písem -  hieroglyfického písma, hieratického písma a démotického písma. 

Jazykový odborník Jean Francois Champollion se začal věnovat studiu textu vytesanému na kameni. Zjistil, že egyptské písmo stejně jako všechna semitská písma, používalo jen souhlásky. Samohlásky se užívaly pouze v mluveném jazyce kvůli gramatické formě. Roku 1822 se mu podařilo rozluštit záhadu porovnáním dvou kartuší hieroglyfů. Jedna z nich se nalézala na okrouhlé stéle na ostrově Philae na druhém pylonu chrámu Isis, kde bylo vytesáno jméno faraóna Ptolemaia VI. Rozluštil tedy dva hieroglyfy se jmény posledních faraónů Ptolemaia a Kleopatry. Tyto nápisy mu pomohly rozluštit a objasnit egyptské písmo. Zvuky řeckých slov přeložených do koptštiny, jazyka egyptských křesťanů, pomohly odhadnout zvuk jazyka starověkých Egypťanů. Tak došlo k rozluštění první roviny písma se 24 symboly vytesanými do kamene před tisícovkami let. Roviny písma užívající pouze souhlásky, ne celé myšlenky.

Ale v hieroglyfickém písmu existuje i vyšší rovina komunikace - více než 700 symbolů nádherných grafických forem zachycujících realitu, probouzejících myšlenky a jednání v mysli. Obrázek v tomto případě zastupuje celé slovo. Symboly imitují tvary přírody vybrané kvůli činnosti, kterou evokují v mysli. Pták symbolizuje let a svobodu. Sokol ještě navíc zdůrazňuje dobrý zrak. Obrázek oka symbolizuje zrak. Každý symbol je přesně navržen tak, aby přesně zastupoval zážitky, jež se vyskytují v životě člověka. Také používali snadno rozeznatelné části, které mysl člověka odkazovaly na nějakou činnost. Dvě vzpažené ruce znamenaly modlitbu, dvě nohy chůzi, natažená ruka ukazování, dvě spojené ruce jednotu. Ruka také krmila, sela, nalévala ze džbánu. Tyto symboly popisují okamžiky ze života člověka, jenž přinášejí ovoce. Zobrazení nástroje symbolizovalo činnost, kterou s ním lze vykonávat. Pluh, hrábě, síť.

HIERATICKÉ A DÉMOTICKÉ PÍSMO

Kromě hieroglyfického písma existuje další forma, která se nazývá hieratické písmo, které se užívalo jen v oficiální a obchodní komunikaci.

Třetí forma písma existovala pouze na sklonku egyptské civilizace, když kolem roku 700 př.n.l. Písaři opisující starověké texty zjednodušili hieratické symboly a vytvořili z nich téměř těsnopis. Toto písmo se nazývá démotické.

Začínají se objevovat nové interpretace těchto písem, které nám dovolují pochopit, že mýty a symboly používané Egypťany měly za úkol přenášet znalosti a vyjádřit přístup k realitě. Pochopení myšlenek je snazší, jsou-li vykládány pomocí příběhů. Mudrci si byli vědomi, že nemá smysl přinášet lidem informace, aniž by je chápali.

CHRÁMY V GÍZE A OSIRIÓN V ABYDOSU

Na počátku egyptské civilizace byly stejnou stavební technikou postaveny 3 chrámy. Mají stejný architektonický styl, velmi jednoduchý a zároveň mohutný, který už později v Egyptě nebyl nikdy využit. Dva z nich stojí v Gíze. První je Chrám Sfingy, který se nachází přímo před ní a na jih od něj stojí Údolní chrám, který byl v té době obrácen směrem k Nilu. Třetím chrámem je mohutný Osirión v Abydosu.

Chrámy v Gíze se skládají z ohromných bloků, které stavitelé odstranili, aby mohli zformovat tělo Sfingy. Jen v těchto dvou egyptských chrámech byly využity takto velké kamenné kvádry. Jsou to masivní, téměř kyklopské kameny, které jsou od vnějšího světa odděleny ohromnou kamennou zdí se dvěma symetrickými vchody. Průměrná váha každého kvádru využitého ke stavbě chrámu je 50 tun. Egypťané museli ovládat nějakou usnadňující techniku, která jim pomáhala přemísťovat kamenné kvádry vysoké jako domy. Použité kamenné bloky nebyly pravidelné. Každý byl jiný. Jejich hrany byly zabroušeny do odlišných úhlů, ale bloky na ně postupně vršené do nich zapadaly na milimetr přesně. Další specifikou těchto staveb je speciální úprava rohových bloků, které tvoří součást obou stěn, jež spojují. Energie se tak může přelévat z jedné stěny stavby do druhé bez omezení. Taková podmínka si častokrát vynutila  otesání kamenů více než o 30 cm, aby přesně zapadly do rohu. Ani v organické přírodě nikde nenajdeme pravé úhly. Tyto rohy umožňovaly proudění energie a tekutin.

Tyto chrámy měly ve svém středu halu s kamennou střechou, již podpíraly gigantické, symetricky umístěné sloupy. Společně tvořily terasu, ze které byl vynikající výhled do okolní krajiny. Ani na pilířích, ani na sloupech chrámů nenalezneme ornament nebo hieroglyfy. Podlahy chrámů jsou vykládané alabastrem. Ve střeše chrámu, nad hlavní halou, byly úzké otvory, kterými procházel kužel světla, jenž ozařovat neteri (jako například sochu bohyně Sechmet v chrámu v Karnaku). Tyto chrámy byly využívány už na počátku Zep Tepi, nové doby, po potopě světa, při ceremoniích, jež vykonávali kněží Školy mystérií Hórova oka.

Ve dny rovnodennosti vystavovali na terase chrámů ve výši očí Sfingy zlatou loď. Symbol procesu vývoje člověka na Zemi, jeho reinkarnací a putování Slunce po nebi. V okolí lodi probíhaly obřady a Sfinga mezitím pozorovala východ slunce a v noci pak sledovala hvězdy souhvězdí Lva.

Čtyři důvody podporují domněnku, že Sfingu a chrámy nechal postavit faraón Chefrén.

Za 1) byla v chrámu Sfingy nalezena jeho černá dioritová socha se sokolem za krkem zahrabaná hlavou dolů.

Za 2) se vědci domnívají, že tvář této sochy je identická s obličejem Sfingy. My jsme ale zjistili, že její rysy se od Chefrénových výrazně liší.

Za 3) mezi tlapami Sfingy byla nalezena stéla, kterou nechal zhotovit Thutmóse IV. a na níž je vytesáno jméno Chefrén. Ale také tam stojí, že Sfinga se na tomto místě nachází od počátku Nové doby - Zep Tepi.

Za 4) protože i stavba hlavní pyramidy v Gíze je přičítána Chefrénovi. Před touto pyramidou stojí chrám, jenž je podzemní chodbou propojen s Údolním chrámem.

Kamenné kvádry použité na stavbu chrámů jsou ze stejného typu kamenného monolitu, z něhož byla vytesána Sfinga. Dozajista to jsou zbytky tohoto monolitu. Také se nacházejí ve stejném stádiu eroze způsobené deštěm jako masív Sfingy, což umožnilo geologům stanovit dobu jejich vzniku k roku 9.000 př.n.l. Je jisté, že faraón Chefrén nechal přestavět původní chrám a přikázal zakrýt zdivo poničené erozí žulovými deskami.

DOLNÍ A HORNÍ EGYPT

Starověcí Egypťané rozdělili svou zemi na dvě části podle určitých charakteristik, jež ovlivňoval tok Nilu. Na deltu, která se nachází v místech, kde se Nil vlévá do Středozemního moře a vytváří úrodnou oblast nazývanou Dolní Egypt. Jejím hieroglyfickým symbolem je včela a faraón má na hlavě červenou korunu, aby ukázal svoji autoritu nad tímto územím.

Úzký pruh úrodné země po obou stranách Nilu, který se rozkládá až k hranicím s Núbií a končí na rozhraní s deltou, se nazývá Horní Egypt. V písmu ho symbolizuje keř a faraón zde nosí bílou korunu značící, že on je vládcem zdejšího kraje.

Známá historie Egypta se datuje od spojení těchto dvou území v jediné a sjednocení koruny do červenobílé, jehož dosáhl faraón Meni, zakladatel Memphisu, města ležícího na spojnici obou oblastí.

CHRÁM OSIRIÓN V ABYDOSU

V Abydosu v Horním Egyptě stojí bok po boku dva chrámy. První z nich - chrám Osiris - nechal postavit faraón Sethi I. a při archeologických výzkumech byl objeven druhý - chrám Osirión, který je částečně pod vodou. Hladina podzemní vody brání úplnému odhalení chrámu, protože voda do něj proudí větší rychlostí než jakou zvládnou odčerpávat čerpadla. Archeologové se domnívají, že tento chrám byl postaven na kopci někdy kolem roku 9.000 př.n.l., kdy byly hladiny podzemní vody a Nilu o 10 m nižší. Tento chrám byl prvním v Egyptě, který vysvětloval existenci života na základě neustálého převtělování, které nám umožňuje poznávat vesmír a rozvíjet se z neuvědomělých bytostí v mudrce. Jeho holé stěny bez jediného hieroglyfu a masivní těžké žulové bloky, z nichž je postaven, nám velmi připomínají podobu chrámu u Sfingy.

I zde jsou enormní nepravidelné bloky, každý rozdílný, s precizně upravenými hranami a spoji, které do sebe přesně zapadají. V rozích se kameny stáčejí stejně jako stěny stavby. Musely být otesány, aby získaly tento přesný tvar. Musela to být velmi náročná práce, neboť materiálem je velmi tvrdá asuánská žula. Všechny tyto stavební útvary vyžadují stavební techniku, která nám není známá. V té době nemohli mít Egypťané nástroje, pomocí nichž by tak přesně tvarovali kameny a pak je přesouvali a umísťovali s takovou precizností. 

Tuto techniku jim zřejmě objasnili pokračovatelé civilizace, jež zanikla při potopě světa a sdíleli ji jen s malým počtem kněží soustředěných v tajné organizaci. Tyto techniky a nástroje kněží nikdy nedali k dispozici obyčejnému lidu. Bylo by asi jistě velmi nebezpečné svěřit je primitivním myslím, které neuměly ovládat své emoce a vášně. Je možné, že s nimi mohl manipulovat pouze někdo, kdo žil v dokonalé harmonii s vesmírem a kdo uměl ovládat sílu psychicky či zvukově a ne mechanicky, jak to dokáží dnešní nástroje moderního člověka.

Chrám má obdélníkový tvar a jeho centrum je ohraničeno vodním kanálem a uprostřed vyvýšeno. Vstupovalo se do něj po schodištích umístěných na obou stranách, které dnes nejsou téměř vidět, protože jsou ukryta pod vodou. Tvar chrámu popisuje tvar pahorku, který jako první vystoupil po potopě světa z vod a na němž se vylodili kněží, aby založili novou civilizaci. Tento chrám připomíná Zep Tepi, období, kdy začala nová kultura zasvěcená duchovnímu zdokonalování.

KVĚT ŽIVOTA

10 masivních kamenných sloupů, každý vytesaný z jediného červeného granitového bloku o váze více než 100 tun, podpírá masivní portikus, na kterém byla položena kamenná střecha. Okolo vodního kanálu se nachází 16 svatyní, kde kdysi bývaly uloženy svaté symboly. Dnes jsou utopené pod vodní hladinou. V horní části jednoho ohromného sloupu se nacházejí dva kruhy s geometrickými vzory, jenž se vzájemně dotýkají. Žula vypadá jakoby byla opálena tenkými kruhy. To je květ života, symbol posvátné egyptské geometrie, který popisuje první akty Boha, když tvořil vesmír.

Květ života je esoterický symbol, který popisuje posvátnou geometrii, jež stvořila vesmír a určuje přirozené procesy jako je mitóza nebo pohyby sluncí a planet. Je to forma, která charakterizuje život jako proces založený na čase, rytmech, hodinách, dnech, měsících, pohybech nebeských těles, během níž získávají myšlenky svou podobu a semínka rostou. Květ života představuje okamžik, ve kterém Bůh zaktivoval svoji vůli, aby stvořil vesmír, kdy opustil stav klidu, neexistence, nebytí, prázdnoty a temnoty.

Je to okamžik, kdy se Atum-Ra, neprojevený Bůh, proměnil v Ptaha, Boha stvořitele všeho živého. Fiat lux je okamžik, kdy se zrodil květ života, vše začalo a zahájilo svůj první koloběh. Egypťané věřili, že Boží pohyby vycházejí z jednoho centrálního konceptuálního bodu, Hórova oka, z něhož pochází i květ života, jehož plodem je vesmír. Tento bod dokládá, že existují pohyby, v něm začíná všechna posvátná geometrie a z něj Bůh stvořil první virtuální prostor ve vesmíru.

TROJJEDINOST

Tento bod dokáže vystoupit ze sebe sama a znásobováním své podoby vytváří přímku, maskulinní formu. Takto Bůh-otec ukázal svou energii a svou informaci. Jeho aktivní vůli transformuje Bůh-matka, nekonečná substance ukrývající ve svém nitru odpověď. Doplňuje je Bůh-syn jenž se vrací s nashromážděnými poznatky. Takto Egypťané chápali trojjedinost jako simultánní rovnostranný proces, v němž je informace nejprve vyslána, poté obdržena a nakonec zvnitřněna. Proto je rovnostranný trojúhelník základnou tetraedru první čisté maskulinní formy všeho stvořeného. Tento proces sám sebe násobí v prostoru a čase, dopředu i nazpět, nahoru i dolů, napravo i nalevo. Tak Bůh vytváří virtuální prostor vztažený k sobě samému.

PLATÓNSKÁ TĚLESA

Simultánně otáčením tohoto objemu okolo počátečního bodu se vytváří femininní princip, sféra, pasivní prostor bez napětí se všemi body orientovanými do středu, k Hórově oku. Sféra je placenta, jež obsahuje všechno, podstatu všech objemů a tvarů, vyjádření jednoty, úplnosti a integrity. Žádný z bodů na jejím povrchu není důležitější než ten druhý a všechny jsou stejně vzdálené od jejich energetického centra, které je všechny vytvořilo. Atomy, buňky, semena, planety a slunce nabývají tohoto tvaru jednoty a potencionality. První virtuální sféra v sobě zahrnuje pět pravidelných polyedrů, těles, jejichž všechny strany a úhly jsou shodné. Jsou nazývány Platónská tělesa na počest Platóna, který se naučil květu života od egyptských učenců.

Tato tělesa jsou základními stavebními kameny, ze kterých je sestaven vesmír. Symbolizují 5 přírodních sil - oheň, zemi, vzduch, ducha či éter a vodu. Tak Bůh pochopil, pojal a stvořil ze svého energetického centra první konečný prostor, Zemi, uprostřed nekonečného prostoru nebes. V Bibli se píše, že Bůh na počátku stvořil nebe a zemi. Země byla beztvará a prázdná, všude byla temnota a duše Boha splývala s vodami.

Poté Bůh učinil svůj první pohyb z centra první sféry až k jejímu okraji, k hranici vesmíru. Z nového centrálního bodu pak vycházely jeho další pohyby, jež se opakovaly a vytvořily novou sféru. Na hranici dvou identických sfér vzniká ten nejdůležitější tvar. Nazývá se Vescica Piscis, studna kalicha a symbolizuje slovo Boží. Egypťané ji považovali za původce čísel, sedmi základní zvuků, písmen a veškeré moudrosti stvoření. Má stejný tvar jako lidská ústa nebo oko. Vejdou se do ní dva rovnostranné trojúhelníky, které se spojují v pravoúhlý čtyřúhelník, jenž je základem zlatého řezu, Božského řezu.

Tato úměra byla využívána při stavbě všech jejich chrámů, např. Osiriónu, aby spojila všechny tři dimenze mezi sebou a také s přírodou. Z tohoto základu odvozovali všechny matematické operace a významná čísla jako fí a pí. Také symbolizuje spojený pohled, pochopení mezi rovnocennými partnery, společný základ. Vescica Piscis, studna kalichu, je sdílený prostor, křižovatka mezi původní a novou sférou, jež vznikla na jejích hranicích. Poté dochází k dalším pohybům po obvodu a ke vzniku další nové sféry. Každá nová sféra představuje novou dimenzi, nový zvuk na stupnici, novou barvu v chromatické škále. Postupně tedy vznikly čtyři sféry, pak pět, šest sfér, až nakonec byla vytvořena poslední sedmá sféra, u níž končí první cyklus a semeno života je kompletní. 

Platónská tělesa se shodnými stranami a úhly spojují středy všech sfér. Objevuje se v nich tetraedr, krychle, octaerd, icosaedr a dodecaedr. Jsou to symboly nedělitelného vztahu mezi částmi a celkem. Vytvářejí princip jednoty pro ostatní geometrické tvary bez ohledu na jejich rozdílnost. Vzory, tvary a struktury, které se objevují v přírodě od těch nejmenších částeček přes formy života viditelné lidských okem až po nesmírný vesmír. Vše sleduje geometrický vzor, který nám odhaluje přírodu v každé její podobě. Květ života nám dokazuje, že vše je propojeno nedělitelnou jednotou. Připomíná nám náš vztah k celku. Dovoluje nám porozumět posvátným příčinám stvoření. Pomocí květu života vysvětlovali kněží Hórova oka všechno. Kdo je Bůh a jak promítá svoji mysl do životů lidí na zemi.

Zdroj: Škola mystérií Hórova oka