7. DÍL - DENDERA, POČÁTKY ASTRONOMIE

NÁBOŽENSKÝ KOMPLEX V DENDEŘE

Náboženský komplex v Dendeře leží na 26° severní šířky. Byl zde počáteční bod starodávné cesty k Rudému moři. Později byly o několik kilometrů jižněji postaveny Théby. Na úsvitu egyptské civilizace během noci letního slunovratu se na místě pečlivě vybraném kvůli postavení hvězd konal obřad Put-Ser. Faraón společně s nejvyšším knězem Školy mystérií Hórova oka obklopený davem přihlížejících nalezli skupinu hvězd nad severním pólem Země. Nazvali ji souhvězdím Tuaret, jeho symbolem byla červená těhotná hrošice.

Dnes se stejné seskupení hvězd nazývá souhvězdí Draka a jeho symbolem je saň. Nejjasnější hvězdou souhvězdí byla Alfa Draconis nacházející se v té době přesně nad otáčivou osou Země. O 4320 let později ji nahradila Polárka, která dnes vede naše mořeplavce. Během jednoho cyklu otočení solárního systému kolem centra galaxie, které trvá 25.920 let se nad pólem vystřídá šest různých hvězd. Hvězda nad pólem symbolizovala základní mateřskou sílu, která stvořila hmotu a umožňovala existenci života, bohyni Hathor, ženský princip, jemuž byl chrám zasvěcen.

Faraón a velekněz napjali lano mezi dvěma kůly orientovanými ke hvězdě Alfa Draconis. Kněžky chrámu zatloukly kůly do země a vyznačily tak chrámovou osu, která později rozdělovala svatyně. Umístili kámen do středu prostoru a pak do 4 rohů budoucích hradeb. Vysoké zdi měly chránit zachování věčného života. Na severní stranu umístili vstup, který byl poslední v řadě bran, které se táhly od vnitřní kaple Hathořina chrámu a vyznačovaly část oblohy, na které vycházela Alfa Draconis. Díky tomu bylo snadnější objevit ji na noční obloze a systematicky zaznamenávat její pohyby. Na této noční obloze objevili další hvězdu, která zářila na obloze v úhlu 90° k ostatním. Pojmenovali ji Sirius a stala se symbolem bohyně Isis. Na její počest vytvořili osu druhého chrámu a druhý vstup do komplexu. Vstup do chrámu bohyně Isis označuje místo, kde Sirius a Slunce vycházejí o letním slunovratu, 21. června. Chrám postupně rostl a kněží dál zaznamenávali pohyby hvězd a studovali procesy, jež ovlivňovala jejich energie. Svá zjištění tesali do kamenných stěn.

SIRIUS

Sirius, symbol bohyně Isis, byl také nazýván psí hvězda, protože se nachází na chvostu souhvězdí Orion, symbolizujícího boha Osirida. 120 dní se ukrýval za horizontem a jeho východ oznamoval  příchod záplav na Nilu. Zůstal viditelný po 40 dní, tedy po celou dobu záplav. Tento vztah udělal ze Siria velmi významnou hvězdu pro Egypt. Rok rozdělili do tří období zvaných tetrameny, které rozlišovaly záplavy na Nilu. Východ hvězdy Sirius na obloze, který oznamoval příchod záplav, když zmizela, řeka se vrátila do svého normálního stavu.

Synchronizace života Egypťanů s hvězdami s Sluncem byla tak důležitá, že faraón při nástupu na trůn musel přísahat, že nikdy nezmění dny kalendáře. Nicméně čas východu Siria závisel na poloze chrámu. V Elefantině na jihu ho bylo možné spatřit o 7 dní dříve než v Bubastisu na severu. Kněží využívali Slunce také jako hodiny měřící délku roku, protože východ Siria připadl na období letního slunovratu. V Dendeře, na horizontu před chrámem Isis, se Sirius objevoval jako první a pak vyšlo Slunce. Na úsvitu letního slunovratu Sirius společně se Sluncem označovaly začátek nového egyptského roku na kosmických hodinách. Při obřadu na terase chrámu byl zapalován nový oheň pro celou zemi.

CHRÁM V DENDEŘE

Napoleonova vojska našla chrám v poměrně dobrém stavu, neboť byl po tisíce let zahrabán v písku. Stal se útočištěm nomádských kmenů, které svými ohni začernily barvy na jeho nádherném stropě. Na strop této haly vytesali poslední kněží v Dendeře astronomické tabulky. Pracovalo na nich několik generací kněží, kteří chtěli zajistit, aby jejich znalosti nikdy nezmizely. Najdeme tu všechna souhvězdí zvěrokruhu plující v symbolických bárkách s obrázky bohyně Nut, symbolu nebes, která každý večer pozřela slunce a ráno ho zase porodila. Kněží na stěny chrámu přepsali několik důležitých papyrů, např. astronomické záznamy, které unikly Kambýsésovu  plenění, aby se zachovaly dalším generacím.

V Hale života pracovali písaři na svatých papyrech, teologických pojednáních, rituálních modlitbách a tabulkách s astronomickými záznamy. Umění, teologii, magii, astronomii a medicíně vyučovali učitelé Školy mystérií právě v této Hale. Zde zaznamenávali pravidelné změny polárních souhvězdí a sledovali precesi rovnodenností. Skrz tuto vysokou Halu se dostaneme do Haly zjevení, nízké místnosti podepřené šesti sloupy, kudy ze svatyně nosili svatou sochu bohyně Hathor na obřady a procesí. V horní části chrámu jsou kaple zasvěcené Osiridovi, symbolu procesu zdokonalení, kterým prochází každý člověk během svých reinkarnací, kdy se ze zvířete proměňuje v nadčlověka.

V jedné z kaplí se nachází slavný denderský zvěrokruh, který popisuje tento proces, k němuž dochází při otáčení sluneční soustavy kolem centra galaxie. V druhé kapli je zpodobený mýtus o Osiridovi. Kolem této haly se nachází šest hal určených pro každodenní rituály. V první byly uskladněny kultovní předměty. Místnost očisty s dveřmi k posvátnému jezírku používali kněží k očistným rituálům za úsvitu. Chrámy měly posvátné jezero vyhloubené až k hladině podzemní vody, obložené kameny a doplněné několika schodišti, po kterých sestupovali kněží do vody a omývali se před bohoslužbami v chrámu. Následuje místnost bohoslužeb. Ústí do chodby s točitým schodištěm vedoucím na terasu, kde kněží v noci zaznamenávali hvězdnou oblohu. Nalevo se hala otevírá do volného prostoru, kde duchovní vůdci každý den přijímali dary, které jim nosil lid. Potrava a zvířata určená k obětování byla skladována a připravována v dalších dvou místnostech.

Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se dvěma schodišti. Pravé, točité schodiště se využívalo při procesích, kdy po něm byla vynášena zlatá loď se sochou bohyně Hathor nahoru na terasu, kde čekala na východ slunce o letním slunovratu. Toto schodiště je symbolem světla, vzestupu života na hladině vědomí, matérií měnící se v ducha. Levým, dlouhým a přímým schodištěm se procesí vracelo zpět s novým ohněm. Přímé schodiště symbolizuje ducha sestupujícího na zemi, koncentrujícího se v matérii a životní zkušenosti, které vedou k porozumění vesmíru. Tímto vstupem se dostaneme do předpokoje svatyně, kde hořel oheň – nástroj bohů, první substance vesmíru, nejzákladnější forma hmoty. Zde se dávaly obětiny bohyni Hathor, ženskému principu, jenž stvořil ve vesmíru život.

Nalevo od této haly se nacházela kaple se zlatou lodí, přenosnou svatyní, symbolem fyzického pohybu Slunce. V této lodi se po Nilu převážela socha Hathor do nedalekého chrámu v Edfu během procesí, které se konalo ve třetím letním měsíci, při oslavách nádherného setkání. Otevřený strop vedl také do předpokoje svatyně. Před ním se nacházela tzv. Čistá kaple nebo Wabet. Do tohoto volného prostoru byly umísťovány symbolické sochy, aby mohly obnovit svoji sílu pomocí sluneční energie. Čím hlouběji se dostáváme do chrámu, tím je tmavší. Stropy se snižují, dveře se zužují, podlaha se zvyšuje, aby ze svatyně mohli všichni, i přes hlavy všech účastníků obřadu pozorovat hvězdu Alfu Draconis. A konečně uprostřed chrámu, na jeho hlavní ose se nacházelo jeho srdce, jeho nejsvatější místnost, domov Hathor. V malém svatostánku byla umístěna její socha ze zlata, symbolického materiálu používaného na těla soch bohů s očima z polodrahokamů. Jen faraón a nejvyšší kněží Školy mystérií Hórova oka sem mohli vstoupit, a to teprve po důsledné očistě vodou.

MUŽSKÝ A ŽENSKÝ PRVEK

Egypťané věřili, že stejně jako všechny bytosti ve vesmíru má Bůh mužský prvek, ze kterého proudí informace a ženský prvek, který je přijímá a vytváří živá stvoření.

Mužskému Bohu dali tři jména: Atum - zastupující Boha před stvořením vesmíru, Boha jenž se zatím neprojevil; Ptah – zastupující Boha, který tvořil vesmír, hvězdy, planety a přírodní království na jejich povrchu; a Amon-Ra – zastupující Boha, který propůjčil člověku vědomí.
Odpovídajícím způsobem pojmenovali i jejich tři ženské protějšky: Nun – byla homogenní, panenská, beztvará substance s dokonalou harmonií, plodová voda neprojeveného vesmíru. Jméno Sekhmet získala, když se rozdělila na dvě protichůdné síly, které ji proměnily v zářivou substanci, v oheň, v množící se princip pohybu, který stvořil Nefertum neboli vesmír, který dočasně harmonizuje protichůdné síly. Oheň produkuje pohyb, čas, prostor a dokáže spojovat hmotu. Dokáže vytvořit vzduch, vodu, zemi a také životní sílu reprezentovanou Hathor. Substancí, jež znásobuje vědomí, schopné vnímat čas a prostor. Pojmenovali ji Mut, když stvořila čtyři síly, které podporují rozvoj vědomí člověka. Tyto čtyři síly jsou – Osiris, Isis, Seth a Nepthys.

KAPLE DENDERSKÉHO CHRÁMU

Hathor představuje loď života, loď světla. Ztělesňuje lásku, organizační princip vědomí ve vesmíru a severní loď, jež obsahuje principy přírody. V tomto svatostánku Hathor, bohyně života, přijímala modlitby od těch, kteří chtěli prodloužit svůj život nebo se vyléčit. Kolem svatyně, podél chodby a proti vnějším stěnám chrámu, se nacházela série kaplí, svatých míst zasvěcených všem základním silám. Bylo možné je identifikovat podle posvátných symbolů vytesaných do jejích vnějších zdí. Tak se lidé, kteří neměli přistup do chrámu (ten byl povolen jen knězům a jejich žákům) mohli modlit k fundamentálním silám vesmíru.

Napravo od Kaple Hathořina ucha se nacházejí dvě propojené kaple zasvěcené jedinému Bohu, stvořiteli lidského vědomí. Jedinému a všudypřítomnému Bohu - Amonu-Ra. Jeho symboly byly také vytesány do vnější zdi. Dvě propojené kaple na levé straně byly zasvěceny fundamentálním silám Dolního Egypta a byla v nich uctívána bohyně Hathor a její hudební nástroj sistrum. Čtyři kaple na pravé straně byly zasvěceny Hórovi, Sokarovi, Isis a denderskému Gnómu, svatému patronovi regionu, kde byl chrám postaven. V další kapli byl uložen náhrdelník Menat, který používali veleknězi při obřadech a procesích. Obsahoval čtyři figurky bohyně Hathor doplněné symbolickým trůnem. Čtyři trůny symbolizovaly nejvyšší síly vesmíru – lásku, moudrost, nezměrnou moc božské vůle a harmonii.

KABIRÍM = MĚŘITELÉ OBLOHY

Když vystoupáme po strmém schodišti, dostaneme se na terasu, kde se uskutečňovala pozorování hvězdné oblohy. V jihozápadním rohu stojí přístřešek, ve kterém kněží čekali až se na nový rok objeví hvězdy a slunce, jež svými paprsky zapálí nový oheň. Kněží se v noci scházeli v tomto malém ukrytu, kde rozdělovali hvězdnou oblohu na sektory, aby mohli zaznamenávat její pohyby a pohyby planety Země. Kněží v Dendeře bývali označováni jako Kabirím, měřitelé oblohy. Oni jako první nakreslili mapu hvězdné oblohy, kde zaznamenali pozice hvězd, ohňů na obloze. V Dendeře se zrodila astronomie. Astro znamená hvězda. Astronomie znamená popis hvězd nebo nauka o hvězdách.

Přes terasu se dostaneme ke dvěma kaplím zasvěceným Osiridovi, božskému principu evoluce všech lidských bytostí prostřednictvím reinkarnací. Je tu znázorněn mýtus o jeho osobě. Jeho bratr Seth se chtěl zmocnit jeho trůnu a také jeho ženy Isis. Proto rozsekal jeho tělo na 14 dílů a rozeslal je po celém Egyptě. Na reliéfech je znázorněna Isis ve formě letícího jestřába poté, co se jí podařilo rozdělené tělo znovu sestavit. Usedá na Osiridův penis, otěhotní a porodí syna Hóra.

ZODIAK – ZVĚROKRUH

Na stropě druhé kaple je znázorněn denderský zvěrokruh. Ohromný reliéf hvězdné oblohy kolem severního pólu udávající postavení hvězd v roce 700 př.n.l. o půlnoci kolem letního slunovratu. Je to replika originální desky, která fascinovala Napoleona poté, co byl seznámen s jejím hlubokým významem. Originál je dnes uložen v pařížském Louvru. V této kapli, na stejném místě, kněží Hórova oka po tisíce let periodicky doplňovali mapu hvězdné oblohy. Po tisíce let při každém letním slunovratu zaznamenávali pozici sluneční soustavy a Země. Kněží, kteří přežili despotickou vládu peršana Kambýsése, vytesali reliéf, který uchránili před zničením a který obsahoval poslední záznamy hvězdné oblohy tak, jak vypadala v roce 700 př.n.l. během vlády faraóna Taharky z 25. dynastie.

Nebeskou sféru podpírá osm klečících soch Hóra a čtyři sochy Isis. Toto symetrické rozmístění doplňuje kruh hieroglyfů. Původně bylo nebe natřeno modře, aby vynikly symbolické figury. Čtyři postavy svými žezly ukazují na bod nedaleko středu hvězdné oblohy. Saturn, otec planet, Jupiter, Mars a souhvězdí Orion představující Osirida s partnerskou hvězdou Sirius, personifikací Isis. Ukazují na hruď Tuaret, hrošice s krokodýlím ocasem a lvími tlapami, která vládne nebi a představuje souhvězdí, které dnes označujeme jako souhvězdí Draka, jehož hvězda Alfa Draconis zářila přímo nad zemskou rotační osou.

Orientace osy chrámu je 71,5° na jihovýchod. Brány chrámu rámují výsek oblohy, na kterém vycházela Alfa Draconis zářící na prsou hrošice. Vedle ní se nachází souhvězdí Červeného šakala v jehož nohách září hvězda Mitzar. Egypťané tak přezdívali souhvězdí Malé medvědice a tou zářící hvězdou byla Polárka. Alfa Draconis ležící na hrudi hrošice se nyní nachází mimo střed oblohy. Tato nerovnováha vznikla ekliptickým pohybem vesmíru, díky němuž se nad osu Země posunula Polárka. Polárka se nyní nachází ve středu oblohy. Polární hvězda, okolo které se zdánlivě hvězdná obloha otáčí, byla pro Egypťany velice důležitá. Představovala totiž energii rotační osy Země, její páteř, která je organizačním prvkem orgánů všech živých organismů, od hmyzu přes člověka až po planetu.

Kněží během vlády faraóna Senefrea, dávno předtím než byla postavena Velká pyramida předpověděli, že až bude Alfa Draconis nahrazena Polárkou, bude to znamenat konec jejich civilizace. Papyrus z Neferohu to potvrzuje. Hathořin chrám byl orientován tak, aby kněží mohli zaznamenávat souhvězdí rozmístěná nad zemskou rotační osou. Těchto 6 polárních souhvězdí ovlivňuje naši planetu daleko významněji než 12 souhvězdí zvěrokruhu. V době, kdy den a noc přestavovaly život a smrt, měla oblast nebe nad pólem, kdy byly hvězdy neustále patrné, na rozdíl od těch co vycházely a zacházely, význam moci temnot, kterou zrušil až východ slunce.  

Původní temnotu, prázdnotu a chaos ztělesňovala červená hrošice. Když hroši vystoupí z řeky, uvolňují červenou tekutinu. Když se Nil vylil z břehů a zaplavil zem, jeho voda vlivem oxidu železitého zčervenala. Červená je symbolem mateřského zdroje. Kněží pozorovali i další souhvězdí, např. Leg s hvězdou Mesket, nyní zvané souhvězdí Cefea s hvězdou Alfir a souhvězdí Herkula. Při svých nákresech vyšli od Polárky a nebe rozdělili na 12 sektorů, každý z nich zaujímal 30° z kruhu a popsali souhvězdí, jež obsahují sérii 36 velmi jasných hvězd, kterými prochází sluneční soustava. Sluneční systém procházející každým ze 12 sektorů, stejně jako člověk, přijímal odlišný energetický vliv, jenž ve vtělených duších podporoval různé procesy zdokonalení. Aby vysvětlili, které souhvězdí podporuje daný proces, přidělili mu symbol zvířete. Představoval různou hladinu vědomí na cestě reinkarnacemi k získání moudrosti skrz zkušenosti s protichůdnými extrémy vesmíru, světlem a temnotou. Vznikl tak zvěrokruh neboli zodiak.

Krab ve znamení Raka symbolizuje fázi „já cítím“ - období, kdy člověk nejistě přijímá duchovní potravu, kdy je jeho vědomí ještě neurčité, teprve zahajuje svůj vývoj a poprvé experimentuje se svými smysly.

Dvojčata v Blížencích symbolizují zjištění „já myslím“ - touhu učit se a objevovat, dualitu potřebnou k nalezení pravdy, znalost a zkušenost získanou porovnáváním protikladů.

Souhvězdí Býka v ženách probouzí mateřství, znamená „já mám“ čili materiální vlastnictví -  kořen, díky němuž země přijme sílu života a stvoří semena, plodnost.

Beran nebo skopec představuje ve světě „já jsem“ - uvědomění si vlastní existence. Sílu, která čelí utrpení a proměňuje skálu v krystal. Hmotu, která se dokáže kontrolovat a stává se transparentní. Množící sílu, která rozhýbává život. Jaro.

Ryby charakterizuje věta „já věřím“. Získání systému víry. Proplouváme nevědomím a hledáme původ jazyka a jednání.

Vodnář ozařuje znalosti, které získali Blíženci. Dopravuje duši člověka ke vzdáleným světům a říká mu „já vím“.

Kozoroh naloží s nashromážděnými znalostmi v duchu věty „já užívám“ a koncentruje hmotu dokud není transparentní.

Střelec říká „já vidím“ a představuje fázi, ve které se vyvíjející vědomí posunulo nad svoji zvířecí podstatu. Vědomí Kentaura je soustředěno k božské duchovní moci myšlenek, moudrosti věků.

Štíra charakterizuje věta „já si přeji“. Je to zvíře, které se dokáže usmrtit vlastním jedem. Zkušenosti ho dovedou ke zjištění, že vesmír je dokonalý a že všichni bychom měli být šťastní.

Váhy sdělují „já vyvažuji“. V této fázi se učíme těžit ze svých zkušeností být flexibilní, snažit se dosáhnout harmonie. Všechny zkušenosti jsou zváženy a my si ponecháváme jen to, co je cenné.

Pannu charakterizuje formulace „já analyzuji“. Sklízíme, co jsme zaseli. Panna je matkou vesmíru. Díky ní se učíme nereagovat, přemýšlet a až pak mluvit.

A konečně Lev tvrdí „já mohu“. Je králem zvířat, velkým otcem zvěrokruhu, silou ohně. Ověřil si všechny pravdy tím, že prožíval důsledky svých rozhodnutí v mnoha vtěleních.  V této fázi se člověk přestává identifikovat se svými zvířecími instinkty. Jeho vědomí už není pramenem nekontrolovatelných vášní, opouští kruh zvířat. Lev se povznáší nad Raka a postupuje k dalšímu stupni vesmíru, kde člověk zažívá situace vyžadující větší zodpovědnost, protože se stává průvodcem vědomí ostatních na cestě zdokonalení vedoucí k Bohu.

Evoluční proces se uzavírá, jakmile během mnoha reinkarnací přijmeme všech 12 energií a zažijeme procesy, jež nám připravili. Znamení zvěrokruhu, ve kterém člověk zemře, je znamením, ve kterém se ve své příští reinkarnaci narodí. Prožívá životy různých osobností a působí na něj vliv rozdílných sil putujícího slunečního systému. Tuto pouť nyní nazýváme precese rovnodenností, ale nerozumíme jejímu významu pro náš evoluční proces. Západní svět neuznává duchovní zdokonalení založené na procesu mnoha reinkarnací. Mapa hvězdné oblohy je důkazem astronomických a filozofických znalostí kněží Školy Hórova oka. Ti vnímali život jako proces navržený Bohem jenž měl za úkol proměnit ignorantského živočicha v moudrého nadčlověka.

Vystoupáme-li po schodišti u stěny bohatě zdobené hieroglyfy, dostaneme se na terasu chrámu. Pořád tu můžeme vidět díry, do kterých kněží umísťovali své nástroje, aby adekvátně zaznamenali pohyby hvězd. V Hathořině chrámu zaznamenávali pohyb polárních hvězd a v roce 4320 př.n.l. předpověděli nahrazení Alfy Draconis, tehdy se nacházející nad severním pólem, Polárkou, která je dnes průvodkyní mořeplavců. Na této terase se po mnoho letních slunovratů konaly obřady oslavující nový egyptský rok, při kterém byla vynášena na terasu hathořina loď, symbolizující násobící princip vědomí, k němuž dochází v prostoru a čase. Zde oznamovaly první sluneční paprsky, východ Síria nad horizontem, zapálením nového ohně, síly, která uvedla vesmír do pohybu a vytvořila místo, kde se vědomí může učit významu lásky díky existenci strachu.

Zdroj: Škola mystérií Hórova oka