Zasvěcení lidská a sluneční - 2. kapitola

Definice zasvěcení

 
Vymezení čtyř pojmů

Co máme na mysli, když mluvíme o Zasvěcení, o moudrosti, vědění anebo o Zkušební stezce? Tyto pojmy jsou používány ukvapeně, bez správného zvážení jejich opravdového významu. Vezměme například první pojem: zasvěcení neboli iniciace. Má mnoho definic a vysvětlení, týkajících se rozsahu od přípravných kroků, práce mezi jednotlivými zasvěceními až po důsledky a účinky zasvěcení. I nejpovrchnější student si okamžitě všimne, že toto téma je tak obsáhlé, že pokud s ním chceme správně zacházet, je třeba ho pojmout z hlediska zasvěcovaného. Jinak vše, co bude řečeno, může být rozumné, logické, zajímavé a podnětné, ale nebude průkazné.

Slovo Iniciace pochází ze dvou latinských slov: „in“ – „v“ a „ire“ – „jít“, takže znamená začít něco anebo vstoupit do něčeho. Lze tedy předpokládat, že tento pojem v širším významu a v oblasti, kterou studujeme, znamená vstup do duchovního života anebo do nového stadia tohoto života. Je to první krok, po kterém budou následovat další na Stezce Svatosti. A proto člověk, který prošel prvním zasvěcením, již učinil první krok do duchovní říše a definitivně postoupil z lidského do nadlidského království. Tak, jako se kdysi v důsledku individualizace, povznesl ze zvířecí říše do lidské, tak nyní vstupuje do duchovního života. Poprvé získává právo být nazýván „duchovním člověkem“ v technickém významu tohoto slova. Pokročil do pátého čili konečného stadia současné, pětistupňové evoluce. Po dlouhém, věky trvajícím tápání po „Síni nevědomosti“, po vzdělávání se v „Síni učení“, postoupil na univerzitu aneb do „Síně moudrosti“. Po absolvování této školy, bude promovat a obdrží stupeň „Mistr soucitu“.

Našemu účelu by mohlo posloužit, jestliže nejprve prozkoumáme rozdíl mezi věděním, porozuměním a moudrostí. V běžné mluvě jsou tyto pojmy často zaměňovány, ale z technického hlediska mají odlišný význam.

Vědění je dílem „Síně učení“. Lze říci, že představuje soubor lidských objevů a zkušeností, všeho co můžeme poznat pěti smysly a co se dá změřit, určit a vymezit pomocí lidského intelektu. Vše, o čem jsme rozumově přesvědčeni a co můžeme dokázat pokusy.

Je souhrnem vědy a umění. Týká se všeho, co souvisí s budováním a vývojem formální stránky věcí. Tedy s fyzickou stránkou evoluce, s hmotou sluneční soustavy a planety, taktéž s látkou tří světů lidské evoluce a s hmotným tělem člověka.

Moudrost je plodem „Síně moudrosti“. Souvisí s rozvíjením života uvnitř těchto forem, se vzrůstem ducha za pomoci střídajících se tělesných schránek. Díky rozšiřování vědomí je život za životem úspěšnější. Zabývá se životní stránkou evoluce. Moudrost má co do činění s podstatou věcí a ne s věcmi samotnými. Jelikož je chápání pravdy nezávislé na rozumových schopnostech, rozlišení mezi klamem a pravdou, mezi skutečným a neskutečným, je možné skrze intuitivní pochopení. Moudrost je však mnohem více než jenom toto, protože je to také rostoucí schopnost Myslitele vstupovat čím dále tím více do mysli Logu, uvědomovat si opravdovou skutečnou vnitřní podstatu velkolepého kosmického divadla. Schopnosti vidět cíl a vstupovat do stále větší míry harmonie s vyšším měřítkem. Pro náš současný cíl, (čímž je studium Stezky svatosti a její různých stupňů), můžeme moudrost popsat jako uvědomění si „Božího království uvnitř“ a pochopení „Království božího vně“, ve sluneční soustavě. Snad by se dala moudrost vyjádřit jako postupné mísení cesty mystika a okultisty, jako vztyčování chrámu moudrosti na základech vědění.

Moudrost je vědou ducha, stejně jako vědění je vědou hmoty. Vědění je separativní a objektivní. Zatímco moudrost je syntetická a subjektivní. Vědění rozděluje, moudrost sjednocuje. Vědění diferencuje, zatímco moudrost sceluje. Co je potom porozumění?

Porozumění můžeme definovat jako schopnost „Myslitele v čase“ osvojit si vědění jako základnu pro moudrost. Jako to, co mu umožňuje přizpůsobit věci mající formu pro život ducha. Dovoluje mu přijímat záblesky inspirace přicházející ze „Síně moudrosti“ a propojovat je s fakty ze „Síně znalostí“. Snad bychom mohli tuto myšlenku vyjádřit následovně:

Moudrost se zabývá jediným „Já“ , vědomosti pojednávají o „ne-já“, kdežto porozumění je úhlem pohledu Duše, Myslitele, anebo vztahem mezi nimi.

V „Síni nevědomosti“ udává tón tvar-forma a dominuje hmotná stránka věcí. Zde je člověk polarizován do osobnosti, čili „nižšího já“. Během pobytu v „Síni znalostí“ „Vyšší já“, nebo-li Duše, zápolí o převahu nad formou, dokud postupně není dosaženo bodu rovnováhy. Později toto „Vyšší já“ přebírá čím dále tím větší kontrolu, až v „Síni moudrosti“ již ovládá všechny tři nižší úrovně. A božství, které je člověku vrozeno, stále větší měrou získává nadvládu.

Aspekty Zasvěcení

Zasvěcení, anebo proces podstoupení expanze vědomí je ze širšího hlediska, nikoli jedince, část normálního procesu evolučního vývoje. Ale z hlediska jednotlivce je třeba tuto definici zúžit na okamžik, ve kterém člověk došel určitého následujícího pochopení. Že díky vlastnímu úsilí a radám Učitelů, bdících nad lidskou rasou, dosáhl ve vývoji bodu, ve kterém z pohledu fyzické roviny obsáhl určité množství vědomostí subjektivní povahy. Jeho zkušenost je totožná se žákem ve škole, který náhle zjistí, že už zvládl dané učivo. Že obsáhl logické základy předmětu a bez potíží umí látku inteligentně používat. Takové okamžiky inteligentního pochopení se na dlouhé pouti vyvíjející se Monády neustále opakují. V současné úrovni chápání jsme se poněkud mylně domnívali, že v různých obdobích je kladen důraz na rozdílné stupně rozšiřování vědomí. Hierarchie vždy usiluje o to, aby přivedla lidskou rasu do stádia, kdy jednotlivci budou mít určitou představu o dalším kroku, který má být učiněn.

Každá iniciace znamená žákův postup do vyšší třídy v „Síni moudrosti“. Je charakterizována jasnějším rozžehnutím vnitřního plamene a posunem ohniska ukotvení vědomí směrem o stupeň výše. Znamená zvýšení vědomí jednoty se vším živým a bytostné spoluexistence jáství se všemi jástvími. Iniciace vede k neustálému rozšiřování rozhledů tak, až do té doby, než obsáhne všechny sféry tvoření. Dává větší schopnost vidět a slyšet na všech úrovních existence. Poskytuje větší uvědomění Božích plánů pro svět a větší schopnost vstupovat do těchto plánů a podporovat je. Znamená to obstát ve zkoušce z abstraktního myšlení. Iniciace je prestižní ohodnocení v Mistrově škole. Je dostupná těm duším, jejichž karma jim to již dovoluje a které vyvíjejí dostatečné úsilí pro dosažení tohoto cíle.

Iniciace vede na vrcholek, ze kterého je široký rozhled do „věčného Teď“, kde minulost, přítomnost a budoucnost jsou jedno. Odkud pozorujeme divadlo ras a zlatou nit rodokmenů, vinoucí se skrze mnohost druhů. Odkud vyvěrá vize zlaté sféry, která unisono zahrnuje všechny početné evoluce našeho systému: království dévů, lidí, zvířat, rostlin, minerálů a elementálů, ve které jasně vidíme, jak život pulsuje svým pravidelným rytmem. Je to:

- vize myšlenkové formy Logu na archetypální úrovni,
- vize, která mohutní od iniciace k iniciaci, až nakonec zahrne celou sluneční soustavu.

Iniciace směřuje k proudu, který unáší člověka (pokud do něj vstoupí) k nohám Vládce světa, k nohám Otce na nebesích, k nohám trojjediného Logu.

Iniciace vede do jeskyně, uvnitř které dojde k poznání a pochopení ohraničujících zdí párů protikladů a je mu odhaleno „tajemství dobra a zla“. Iniciace vede ke kříži a naprostému obětování, ke kterému zasvěcenec musí dospět, než se může osvobodit ze všech pozemských pout. Nic ho už pak nemůže zadržet ve třech světech. Iniciace vede skrze „Síň moudrosti“ a postupně dává člověku klíč ke všem informacím, ať již o naší soustavě či kosmu a odhaluje tajemství ukryté v srdci sluneční soustavy. Vede z jednoho stavu vědomí do dalšího a každý z nich poskytuje širší rozhled, větší perspektivu, rozsáhlejší okruh chápání. Až toto rozšíření dosáhne bodu, kde „Já“ objímá všechna „já“, zahrnuje všechno „pohybující se, i nepohyblivé“ – jak praví Bible.

Iniciace zahrnuje určitý rituál, který lidé možná až příliš vyzdvihovali na úkor jiných aspektů zasvěcení. Iniciace především vyžaduje schopnost vidět, slyšet a chápat, stejně jako slučovat a uvést v soulad nahromaděné vědomosti. Nevyžaduje nutně rozvoj psychických schopností, ale jedině vnitřní porozumění hodnotám bez ohledu na jejich formu a rozpoznávání účelu prostupujícího okolnosti. Týká se to schopnosti vnitřně nahlížet na lekci, co nás mají naučit určité příhody a události. Díky tomuto pochopení a rozpoznání se vědomí rozšiřuje a roste každou hodinou, týdnem, rokem. Tento proces postupného rozšiřování vědomí je důsledkem rozhodného úsilí, vytrvalého správného myšlení a života samotného uchazeče. Není výsledkem okultního obřadu, jenž provede nějaký duchovní učitel. Vše ústí v něco, co můžeme nazvat rozhodným okamžikem.

V tomto rozhodném okamžiku, kdy je nezbytná pomoc Mistra, se odehrává akt zasvěcení. Zahrnuje působení na určité centrum a má následné dopady na některé z těl zasvěcovaného. Tento akt vylaďuje atomy na jistý stupeň a umožňuje, aby bylo dosaženo nového rytmu.

Obřad zasvěcení představuje bod dosažení, ale sám o sobě tento bod nepřináší, to by byla mylná představa. Jednoduše označuje bdícím učitelům lidské rasy, že učedník již dosáhl určitého bodu ve vývoji a poskytují mu dvě věci:

1. Rozšíření vědomí, čímž dojde ke zpřístupnění moudrosti obsažené v Duši pro užitek osobnosti. Při vyšších iniciacích uvádějí zasvěcovaného do vědomí Monády.
2. Krátký interval osvícení, kdy zasvěcenec zahlédne před sebou úsek Cesty, po kterém se má vydat a v rámci které se může vědoměji zapojit do velkolepého evolučního plánu.

Po iniciaci hlavní úkol spočívá v přizpůsobení rozšířeného vědomí praktickému využití osobností a zvládnutí úseku cesty, který je člověku dán k překonání.

Místo a účinek zasvěcení

Iniciační obřad se odehrává na třech vyšších podúrovních mentální úrovně a na dalších třech vyšších úrovních, v souladu se zasvěcením. V průběhu iniciací na mentální úrovni se nad hlavou zasvěcovaného rozsvěcuje pěticípá hvězda. Týká se to těch prvních iniciací, které probíhají v kauzálním těle. Vládla domněnka, že tyto první dvě iniciace probíhají na astrální úrovni, ale není tomu tak, pouze vznikla mnohá nedorozumění. Tato zasvěcení jsou velmi silně pociťována ve fyzickém, astrálním a také nižším mentálním těle a přispívají k jejich ovládnutí. Jelikož zasvěcovaný pociťuje účinky zejména na těchto tělech, může snadno nabýt přesvědčení, že zasvěcení proběhlo v jejich úrovni. Obzvláště, že živost účinku a stimulace u prvních dvou zasvěcení mají dopad především na astrální tělo. Musíme ale mít na paměti, že pokročilejší iniciace probíhají výhradně v kauzálním těle, případně odděleně od něj – na budhické anebo átmické úrovni. Při posledních dvou zasvěceních, které osvobozují člověka ze tří světů a umožňují mu fungovat v živoucím těle Logu a ovládat tuto sílu, se zasvěcenec sám stává pěticípou hvězdou. Během obřadu hvězda na něj sestupuje, splývá s ním a on pobývá v jejím úplném středu. Sestoupení hvězdy ovládá Zasvěcující, ovládající „Žezlo síly“ a uvádí člověka do kontaktu se středem v těle Planetárního Logu, kterého je vědomou součástí. Tato dvě zasvěcení, označovaná jako šesté a sedmé, se uskutečňují na úrovních Budhi a Átma. Pěticípá hvězda „plane svým vlastním žárem“ (jak zní esoterická fráze) a stává se sedmicípou hvězdou. Sestupuje na člověka, jenž vkračuje do jejího plamene.

Uskutečnění čtyř předcházejících zasvěcení znamená, že adept dosáhl předtím určitého poměru atomické hmoty v tělech. Například u první iniciace to je jedna čtvrtina atomické hmoty, u druhé – polovina, u třetí – tři čtvrtina a tak dále až k úplnosti. Jelikož „budhi“ je sjednocujícím principem (ztápějící vše v sobě), adept opouští při páté iniciaci všechny svoje nižší tělesné schrány a stojí pouze ve svém budhickém rouchu. Od tohoto okamžiku si sám utváří svoje projevená těla.

Každé zasvěcení umožňuje stále větší kontrolu nad paprsky, lze-li to takhle říci, ačkoliv to není zcela přesně vyjádřeno. Slova často matou. U páté iniciace, kdy adept je již Mistrem v oblasti třech světů, ovládá už více čí méně, (dle své vývojové linie) rámec pěti paprsků, které se zvláště u něj projevovaly v době, kdy byl zasvěcován. U šesté iniciace, kdy dosahuje ještě vyššího stupně, Mistr získává moc ještě dalšího paprsku. A při sedmé iniciaci již ovládá rámec všech sedm paprsků. Šestá iniciace, které dosáhl Kristus, přináší sjednocující paprsek našeho systému pod Jeho kontrolu. Musíme mít na paměti, že zasvěcení uděluje zasvěcenci moc v rámci daného paprsku, nikoli nad paprsky; což je značný rozdíl. Každý zasvěcenec má samozřejmě jako svůj prvotní, čili duchovní paprsek, jeden ze tří hlavních paprsků. A paprsek Monády je tím, skrze který získává nakonec moc. Paprsek lásky, čili sjednocující paprsek naší soustavy, je posledním, kterého dosáhne.

Ti, kteří po pátém zasvěcení opouštějí Zemi, anebo ti, kteří se nestávají Mistry ve fyzické inkarnaci, jsou následně zasvěcováni na jiných místech soustavy. Všichni se nacházejí v Logoickém Vědomí. Jednu věc ale musíme mít na mysli, že zasvěcení, kterých lze dosáhnout na planetách ve Sluneční soustavě, jsou pouze přípravnými stupni pro přijetí do větší Lóže na Síriu. Tyto vědomosti se obstojně udržely v symbolice Zednářů a jestliže spojíme jejich postupy s tím, co jsme si řekli o stezce svátosti, pak dostaneme přibližný obraz. Dovolte mi to poněkud rozvést:

První čtyři zasvěcení Sluneční soustavy odpovídají čtyřem „zasvěcením na Prahu“, jenž předcházejí prvnímu kosmickému zasvěcení. Páté zasvěcení odpovídá první kosmické iniciaci a „Přijatému učedníku“ v Zednářství. Do Lóže na Síriu vstupuje tedy pozemský Mistr opět jako „Učedník – novic“. Šesté zasvěcení analogicky odpovídá druhému stupni u Zednářů, zatímco sedmé činí z Adepta – Mistra zednáře Bratrstva na Síriu.

Mistrem je tedy ten, kdo prošel: sedmým planetárním, pátým slunečním a prvním sírianským nebo-li kosmickým zasvěcením.

S-jedno-cení, výsledek Zasvěcení