Téma: Země volá o pomoc

Díl druhý: Světlo na konci tunelu

Srdečně Vás zdravím u dalšího dílu našeho cyklu - Země volá o pomoc. Poslední měsíce kolem sebe vidím stále více zkázy. Ano, lidé přichází o svou práci, zaměstnavatelé neplatí včas, mezilidské vztahy jsou čím dál tím více napjaté. Lidé jsou stále víc a víc zadlužení a neví, jak z toho ven. Počasí se zbláznilo, stromy nerodí, rostliny trpí nejrůznějšími nemocemi. Máme pocit, že jsme na vše sami a že nic nejde tak, jak jsme si představovali. Jak před pár dny trefně poznamenal jeden mě velice blízký člověk: "Mám pocit, že jsem v temném tunelu a nevidím světlo."

To je velice bezútěšný pocit, stav temnoty noci v duši, ale zažívá ho stále více lidí. Stavy frustrace, beznaděje, zoufalství a smutku. Kde se to v nás bere? I když se pořád snažíme věřit, že bude líp....máme pocit, že se nic nemění....snad jen k horšímu..... Jak je to možné, když jste se tolik snažili? A nebo nesnažili....? Že by v tom mohl být ten zakopaný pes? Zkuste se na chvilinku zaměřit na své svědomí. Ano, na ten hlásek, který jste tak dávno přehlučeli hlasy svého ega a mysli.....ten tichý hlásek, který jste zamknuli za tlusté dveře a dali na ně několik zámků... Ten hlásek, který Vám nedá klidně spát. Slyšíte v hloubi ten buchot? Zkuste jít blíž.....jděte do svého nitra za tím zvukem....a představte si, jak sundáváte zámky z těch ohromných dveří....a otevíráte dveře dokořán..... Co za nimi je???? Máte strach to vědět? Tak si zavolejte na pomoc svého anděla strážného. Poproste ho, aby Vás držel za ruku a byl s Vámi, až ty dveře otevřete. Nemusíte se bát.....bude tam jen to, oč jste se sami přičinili. Žádná lež, jen holá pravda. Myslím, že Vám bude mnohem lépe, když si ho vyslechnete hned teď, než když ho tam necháte nadále zavřený. Proč? Jelikož ty ne vždy pěkné pravdy se tam v průběhu času hromadí a může se Vám snadno stát, že jednoho dne toho na Vás bude moc.....a vy nebudete mít dostatek síly, se tomu postavit čelem....a dostatek síly na to, se s tím vším smířit....

Cože? Že Vám o tom nikdo nic neřekl? Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? Tak to pojďme společne napravit. Víte - myslím si, že nikdy není pozdě. Pozdě je snad jen pro ty, co prošli dveřmi do světa mrtvých a nestihli se očistit, dokud měli ještě čas. A vlastně ani pro ně není doopravdy pozdě. Jen to budou mít o to těžší. A jelikož je život takový, jaký je, tak nikdy nemůžeme vědět, kdy se to stane i nám. Třeba nás zítra srazí auto a my nestihneme - udělat si v sobě pořádek. Už nikdy nestihneme nám blízkým lidem říci, MÁM TĚ RÁD! Již jim nestihneme říci - DĚKUJI! Nestihneme říci - PROMIŇ! Pojďme to společně změnit. Pojďme se smířit sami se sebou...s takovými, jací jsme. Naučme se milovat sami sebe a odpustit si, abychom časem dokázali odpustit i druhým. "...a odpusť nám naše viny, tak jako i my odpouštíme našim viníkům..." Jak bychom mohli Otce žádat o odpuštění za naše činy, dokud sami nebudeme schopni oplatit stejnou mincí našim bratrům a sestrám??? Jak bychom se mohli Otci podívat do očí a nepropadnout se hanbou????

Jistě jste už někde slyšeli o tom, že při smrti se člověku před očima přehrává celý náš život. Ano, to je pravda, tak to skutečně je. Ale je toho ve skutečnosti ještě mnohem víc. Mohu Vám zaručit, že nebudete mít radost, až se budete dívat na to, kolik ponížení jste uštědřili druhým, jelikož kdykoliv se nad někým povyšujete, musíte nejprve někoho ponížit. Až se budete dívat na to, jak moc jste byli krutí, vypočítaví a sobečtí. Jak moc jste lhali, až jste zapomněli, co je skutečná pravda. Myslím, že se nebudete kochat tím, kolik hodin jste se naseděli v práci a jak úžasnou jste měli kancelář. Že jste měli kožené sedačky ve vašem úžasném sporťáku. Mnohem víc Vás chytí u srdce vzpomínky na úplně obyčejné, přesto však nádherné dny, které jste trávili se svými blízkými či přáteli a smáli jste se spolu. Nebo tuhle, když vaše díte bylo tak nemocné a Vy jste u něj celou noc seděli a pečovali o něj. A nad ránem mu klesla teplota, oči ztratily ten zvláštní lesk a ono se na Vás s úsměvem podívalo tak, že na to nikdy nezapomenete. Nebo jak jste pomohli té toulavé kočce se zraněnou tlapičkou.....pamatujete? Je to už tak dávno, že jste na to skoro zapomněli. Před očima Vám proletí všechny Vaše sny, které jste kdy měli a se kterými jste se smířili, že se nikdy nenaplní....o co hůř....ani jste se dostatečně nesnažili, aby se mohly stát skutečností.....tváře lidí, kteří Vás žádali o pomoc, ale Vy jste zrovna neměli čas nebo se Vám to prostě nechtělo řešit - měli jste svých problémů dost.....takové věci potom bolí nejvíce.... Tam už svědomí nejde umlčet. Tam je přítomné jako tichý svědek všech Vašich činů a není....opravdu není kam utéct....

A jak to celé souvisí s pomocí Zemi? Inu, to je snadné. Jsme děti Země a Země nás všechny velice miluje a přála by si, abychom byli všichni šťastni. Ale jak existuje osobní karma, tak existuje také karma rodová, karma národů atd. Dokud se nenaučíme odpouštět sami sobě, nedokážeme naplno odpustit ani druhým. A tím pádem sebou pořád táhneme tuny bolesti - všechny staré spory, dramata a války. Mnoho z nich sebou táhneme již po mnoho životů. A tato energie nás negativně ovlivňuje. A nejen nás, jako nás, ale všechny kolem nás, dokonce i Matku Zemi. Proto se pořádají hromadné meditace - pro uvolnění starých nahromaděných energií, pro uvolnění válečné karmy, pro odpuštění nám všem.

Otevřete svá srdce dokořán a vpusťe tam lásku, soucit, pokoru a odpuštění. Můžeme se navzájem uzdravit. Já pomohu Vám a Vy zase mně a dalším lidem. Potřebujete to slyšet? Dobře....tak já vám to řeknu.... "ODPOUŠTÍM VÁM! Odpouštím Vám, ať už jste mi lhali, podvedli mě, okradli, či mě dokonce v některém z mých předchozích životech znásilnili, nebo zavraždili. Nezlobím se na Vás, že jste mi zničili domov a vzali mi blízké a milované lidi. Všichni jsme někdy měli strach. Všichni jsme chybovali z nerozvážnosti nebo jsme k tomu byli donuceni. Nebo....nebo jsme na tom prostě vývojově byli tak, že jsme si ještě neuvědomovali, jak hroznou věc jsme právě způsobili, protože jsem byli teprve v procesu učení se skrze bolest."

Pojďme se společně dále vyvíjet skrze lásku a odpuštění. Chcete? Zavolejte svému příteli, se kterým se už tolik let nebavíte a odpusťte mu. Ukažte svým rodičům jejich vnoučata, zapomeňte na staré křivdy. Nezlobte se na kamarádku, že Vám přebrala partnera. Odpusťe šéfům, že Vás propustili. Také to jsou jenom lidé. Nikdy neříkejte nikdy, dokud si nepamatujete všechny své předchozí životy. Možná byste se divili, čeho všeho jste byli schopni. Místo odsouzení druhých - se je snažte pochopit. Snažte se pochopit, proč to udělali. Co je k tomu vedlo? Zranili jste jejich srdce a chtěli se Vám pomstít? Nebo prostě zrovna procházeli těžkým obdobím? Umřel jim někdo blízký a bolest zastínila jejich zrak? Někdy je Pravda na dosah ruky a není vůbec složitá. Stačí - postavit se tomu tváří v tvář. Ale ano, chce to pořádný kus odvahy. Víte, jak se Vám uleví, až se obejmete se starým přítelem a oběma Vám potečou po tvářích slzy studu a následně slzy štěstí?

Než půjdete spát - postavte se třeba při mytí zubů před zrcadlo, zadívejte se sami sobě do očí a řekněte si: "Mám Tě rád. Odpouštím Ti." Zapalte si svíčku a v meditaci odpusťte všem lidem, na které si vzpomenete. Překonejte se. Pouze zavřete oči, na nic nemyslete a nechte mysl volně plynout. Uvidíte, kolik tváří se vynoří a kolik bolístek se připomene. Najděte ve svém srdci dostatek lásky. I když nebudou vědět, že jste něco takového udělali, ihned se jim uleví. A třeba už zítra najde nezaměstnaný přítel práci nebo se sestře uzdraví dítě. Třeba se na vás začne soused usmívat nebo Vám neznámý člověk položí v tramvaji květinu do klína. Třeba....třeba se stane něco úžasného..... Nemusíte to spatřit na vlastní oči, jen tomu uvěřte!!! Uvěřte tomu celým svým srdcem a bude to tak! Můžeme změnit celý svět!!! V jednotě je síla!

Můžete si dovolit darovat nebo půjčit peníze někomu, kdo zrovna nemá? Tak to prosím udělejte. Peníze nejsou důležité pro čistotu našeho svědomí nebo pro pokročilost našeho ducha. Žijeme však v hmotném světě a musíme všichni platit účty a mít co jíst. Máte přítele, který nemá střechu nad hlavou? Tak se s ním o ni podělte. Nastavte rameno k vyplakání nešťastné kolegyni, které odešel manžel. Navštivte otce v domově důchodců. Dodejte naději a víru někomu, kdo zrovna žádnou nemá. Milujte sebe, milujte lidi, starejte se o svá zvířátka a žehnejte všemu a všem kolem Vás. Život je zázrak! Život je veliký dar našeho Otce.

Jsme jeden druh a žijeme na jedné planetě, jsme bratři na cestě za světlem na konci tunelu....je tam, nebojte se.....vždy tam je.... Po každé noci přijde další ráno a ty nejtemnější chvíle jsou vždy těsně před cílem. Nejste sami....jste neskutečně milováni naší Matkou Zemí a Otcem na nebesích. Amen.

Autor článku: Elaviel, Probuď.se