POSELSTVÍ

OD PROTINOŽCŮ

MARLO MORGANOVÁ

1995

Román Poselství od protinožců vypráví příběh americké lékařky, specializující se na přírodní léčitelství, které se naskytla příležitost poznat život jednoho australského domorodého kmene - domorodci jí totiž nabídli, aby se s nimi zúčastnila jejich putování po Austrálii. Čtenář společně s mladou lékařkou postupně objevuje svět, ve kterém platí zcela jiné zákonitosti: domorodci žijí v naprostém souladu s drsnou přírodou, mají mimořádně vyvinutý orientační smysl a jsou schopni přežít i v těch nejnehostinnějších podmínkách. Marlo Morganová dochází k poznání, že způsob života i duchovní svět australských praobyvatel, jakkoli se může na první pohled zdát primitivní, je ve skutečnosti mnohem hlubší a autentičtější než naše moderní civilizace.

Marlo Morganová, narozená ve Spojených státech amerických, se podílela jako lékařka na velkolepém mezinárodním sociálním programu na pomoc australským domorodcům. V roce 1991 vtělila své zážitky a zkušenosti ze života mezi domorodci do literární podoby a vydala ve vlastním nakladatelství knihu Poselství od protinožců. Dílo v krátké době získalo světový věhlas a vyvolalo zájem mezi samotnými hrdiny vyprávění. Během tří let byla knížka přeložena do téměř dvou desítek jazyků a v současné době se připravuje filmové zpracování.

Člověk sám neutkal předivo života a je v něm pouhým vláknem.

Ať s tímto předivem naloží jakkoli, naloží tak sám se sebou.

AMERICKÝ NÁČELNÍK SEATTLE

Jediný způsob, jak obstát ve zkoušce, je zkoušku podstoupit. Jinak to nejde.

NÁČELNÍK MAJESTÁTNÍ ČERNÁ LABUŤ

Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst.

PROROCTVÍ INDIÁNSKÉHO KMENE CREE

Narodila jsem se s prázdnýma rukama. Zemřu s prázdnýma rukama.

Život jsem poznala v jeho plnosti s prázdnýma rukama.

MARLO MORGANOVÁ

Tuto knihu věnuji své matce, svým dětem Carri a Stevovi, svému zeťovi Gregovi, svým vnukům Seanu Janningovi a Michaelu Leemu, a zejména svému tatínkovi.

(*)

PODĚKOVÁNÍ

Tuto knihu bych nebyla napsala, nebýt dvou důležitých osob, které si mě vzaly pod ochranu a trpělivě mě povzbuzovaly, abych vzlétla co nejvýš. Mé srdečné díky proto patří Jeannette Grimmové a Carri Garrisonové, dvěma duším, které se mnou sdílely každý okamžik této literární pouti.

Děkuji také autorovi Stephenu Mitchellovi za jeho schopnost dělit se o vše s ostatními a za to, že mě povzbudil k psaní: Jestliže jsem ve všech případech nepřeložila jejich slova, bylo vždy mým úmyslem přeložit, co měli na mysli.

Své díky bych chtěla vyjádřit také těmto osobám: Og Mandinovi, dr. Wayne Dyerovi a dr. Elisabeth Kiibler-Rossové, jako uznávaným autorům, lektorům a opravdovým lidem.

Mé díky též patří mladému Marshallu Ballovi za to, že věnoval svůj život povolání učitele.

Nakonec bych chtěla poděkovat své tetě Nole, dr. Edwardu J. Stegmanovi, Georgii Lewisové, Peg Smithové, Dorothee Wolcottové, Jenny Deckerové, Jane Hawkinsové, Sandfordu Deanovi, Nancy Hoflundové, Hanley Thomasovi, ctihodné Marylin Reigerové, ctihodnému Richardu Reigerovi, Waltu Bodinovi, Jacku Smallovi, Jeffu Smallovi a Wayne Bakerovi v Arrow Printing, Stephanii Gunningové a Susan Moldowové v nakladatelství Harper Collins, Robyn Bemové, Candice Fuhrmanové a zvláště Stevu Morganovi, prezidentu společnosti MM Co.

(0)

AUTORČINA PŘEDMLUVA

K této knize mě inspirovaly skutečné zážitky, ale napsala jsem ji až později. Jak sami uvidíte, neměla jsem v té době po ruce zápisník. Předkládám ji čtenářům jako román, abych uchránila malý kmen australských domorodců, o nichž vypráví, od právních komplikací. Určité podrobnosti jsem vynechala, abych vyhověla přátelům, kteří si nepřejí být identifikováni, a abych neprozradila naše tajné posvátné místo.

Uvádím však v knize důležité historické informace, a tím vám ušetřím cestu do knihovny. Mohu vám také ušetřit cestu do Austrálie. Podmínky, v jakých žijí dnešní australští domorodci, je možné vidět v jakémkoli americkém velkoměstě. Stejně jako tam, i zde jsou lidé tmavé pleti nuceni žít v určité části města. Více než polovina z nich nemá zaměstnání, a ti, kdo pracují, vykonávají pouze manuální práce. Stejně jako původní obyvatelé Ameriky i australští domorodci byli donuceni žít na vyhrazené půdě, byli připraveni o vlastní kulturu a měli po generace zakázáno provádět své obřady.

Čeho vás ale ušetřit nemohu, je poselství od protinožců ! V Americe, Africe i Austrálii se lidé snaží zlepšit mezirasové vztahy, zatímco kdesi ve vyprahlém srdci australské pouště se stále ještě ozývá pomalý, pravidelný, pradávný tlukot srdce - žije zde skupina neobyčejných lidí, kteří se nezabývají rasismem, ale ostatními lidskými bytostmi a životním prostředím. Kdo uslyší tento tlukot srdce, pochopí, co to ,znamená být člověkem a v čem spočívá podstata lidského bytí.

Tato kniha vznikla jako mírumilovné dílo, které jsem vydala na vlastní náklad a které později vyvolalo spory. Při čtení budete moci dojít k několika různým závěrům. Mohlo by vás například napadnout, že muž, kterého označuji za svého tlumočníka, se v posledních letech neřídil úředními předpisy a neplnil své občanské povinnosti, ať už jde o sčítání lidu, placení daní, volby, užívání půdy, povolení k dolování anebo ohlašování narození a úmrtí. Mohli by také říci, že napomáhal svým soukmenovcům a spoluobčanům neplnit jejich občanské povinnosti. Byla jsem vyzvána, abych tohoto muže vydala veřejnosti a abych vedla výpravu do pouště po stejné cestě, po níž jsme putovali. Odmítla jsem! Je proto možné dojít k názoru, že moje provinění spočívá buď v tom, že jsem těmto lidem napomáhala vyhýbat se zákonu, anebo že lžu a tito lidé vůbec neexistují, protože jsem je nikomu neukázala.

Moje odpověď zní takto: nemluvím za australské domorodce obecně. Mluvím pouze za jeden malý pouštní kmen lidí, kterým se říká Divocí nebo Dávní Lidé. Než jsem se vrátila do Spojených států před lednem 1994, znovu jsem je navštívila a oni mi opět požehnali a vyslovili svůj souhlas s tím, jak se zhošťuji svého úkolu.

Tobě, čtenáři, chci říci toto: zdá se, že někteří lidé se rádi nechají bavit. Jestliže jsi jedním z nich, přečti si knihu, pobav se a odejdi, stejně jako bys odešel po jakémkoli dobrém představení. Bude-li pro tebe tento příběh pouhou fikcí, nebudeš zklamán a přijdeš si na své.

Pokud ale patříš k těm, kdo budou schopni mé poselství uslyšet, ozve se ti jasně a zřetelně. Pocítíš ho ve svém nitru, srdci i hlavě, pronikne ti až do morku kostí. Konec konců, mohl jsi být vybrán pro tuto cestu ty sám, a věř mi, že jsem si často přála, aby tomu tak bylo.

Všichni si občas musíme prožít nějakou divokou zkušenost, která nám pomůže dospět, a já jsem si ji doslova prožila v divočině. Ale zachovala jsem se tak, jak by ses určitě na mém místě zachoval i ty.

Doufám, že se lidé, o nichž vyprávím, dotknou tvého srdce. Vyprávím o nich sice ve svém jazyce, ale jejich pravda je pravda beze slov.

Navrhuji ti, abys toto poselství okusil, vychutnal na něm to, co ti bude vyhovovat, a vyplivl zbytek. Tak to nakonec na světě chodí.

Také jsem podle tradice obyvatel pouště přijala jméno, které odráží můj nový talent.

Srdečně

Putující Jazyk

Tato kniha je fiktivní dílo inspirované mými zážitky v Austrálii.. Můj příběh se mohl odehrávat v Africe, v jižní Americe nebo kdekoli jinde, kde existuje civilizace v pravém smyslu slova. Je na čtenáři, aby si z něj vybral své vlastní poselství.

M. M.