Odhalená kabala - 16. Napravování světa.

Lekce prezentovaná pro americký televizní kanál Shalom TV

Anthony Kosinec

Vítejte opět u Odhalené kabaly. Jmenuji se Tony Kosinec.

Co to je Tikkun Olam? Doslova to znamená, napravovat svět. Co to však ve skutečnosti znamená? Je svět skutečně špatný, anebo je to jenom naše vnímání a přístup k životu, které musejí být napraveny?

Mnoho lidí po celém světě nyní jasně vidí, že se v současnosti ocitáme v krizi směřování a účelu, a jasná vize budoucnosti je úplně pryč. Cítíme, že jsme částí děsivého chaosu, a že všechny lidské aktivity směřují do slepé uličky, od vědy k sociálním, náboženským a národnostním vztahům – přímo k jádru rodiny, vidíme, že jednoduše nevíme, jak si poradit s událostmi a silami, které na nás právě teď působí.

Celý náš problém je pouze problémem vnímání, protože jsme byli stvořeni tak, abychom dělali to, co je v našem nejlepším zájmu, ale nemůžeme to dělat ve velkém měřítku, protože ve velkém měřítku nemůžeme vnímat. Kdybychom jasně viděli pravidla týkající se celku, mohli bychom toto jednoduše dělat.

Takže stále s tímto problémem bojujeme. Jak v této situaci můžeme pomoci světu? Přemýšleli jsme o této myšlence Tikkun Olam (napravování světa), jako o sociálním aktivismu, dávání a dělání tohoto druhu činů, které považujeme za „laskavosti“ prokázané lidem. Avšak, můžeme jasně vidět, že sociální aktivismus nevytváří výsledek, v nějž jsme doufali.

Je možné, že význam nápravy světa je zcela jiný. Baal HaSulam má článek nazvaný „Zjevení se zbožnosti“, a v tomto článku se zabývá přesně tím, co to Tikkun Olam je, jak skutečně bude působit, a jak skutečně může ovlivnit jednotlivce i svět jako celek. Podívejme se tedy na toto, můžeme tak objevit, jaké činy skutečně můžeme provádět, abychom světu pomohli.

Z toho důvodu je toto záležitostí vnímání.

Zde je celek a zde je naše vnímání tohoto celku, a celek je před námi skrytý, jako kdybychom si mysleli, že jsme oddělení, a jako kdybychom si mysleli, že toto vůbec neexistuje. Toto všechno jsme skutečně my. Je to skutečně vše, co můžeme objevit, a neexistuje zde jakákoli inovace. Neexistuje zde nic nového, co by se dalo přidat v jakémkoli bodu tohoto vývoje, kterým procházíme. Toto zjevení je odhalením toho, čím jsme, což je to samé, jako celek. Na celou tuto strukturu reality se můžeme podívat mnoha různými způsoby.

[Tony kreslí]

Můžeme se na ní podívat, jako by to byl systém světů, a my jako bychom byli izolováni od těchto vyšších duchovních světů na místě, které nazýváme „tímto světem“. Jedná se tedy o tu samou myšlenku, která je převrácená. V porovnání s tím, co tady je, je vzhůru nohama.

Z toho důvodu musíme být tady schopni pociťovat a vidět, abychom věděli, jak skutečně fungovat takovým způsobem, který nazýváme „zbožností“ nebo „realitou“, který se nám odhaluje. Tato celistvost je skutečný mír, a je tím, co nám Tóra chce přinést, abychom věděli. Je to skutečně pouze o tom, jak odhalit tohoto Stvořitele, tuto celistvost, to, „čím jsme“, a dělat to takovým způsobem, který je celistvý, což je tím, co nazýváme Shalom nebo mír: funguje to takovým způsobem, že tato celistvost přináší správný a dobrý prožitek existence.

Tento článek nám říká, že Bible není svazkem příběhů a pravidel – je to spíše manuál, který nám vysvětluje, jak konstruujeme naší existenci, jak máme tuto existenci vystavět, a poté, co je vystavěna, jak s ní nakládat. Je prostředkem k odhalení všech skrytých detailů reality takovým způsobem, aby společně pracovaly v harmonii pro jediný dobrý účel.

Celá Bible a všechny kabalistické knihy jsou jenom o tom, jak dosáhnout toho, abychom skutečně milovali bližního svého jako sebe samého, doopravdy. Nikoli se jen chovat tak, jako bychom je milovali, protože když se tak chováme, jako kdybychom je milovali, ve skutečnosti přinášíme do světa destrukci, a čeho skutečně dosahujeme, když toho dosahujeme reálně – to je něco zcela odlišného, něco, co je velmi reálné.

Říká zde, že mé pocity ve vztahu k druhému mají být identické s mými pocity k sobě samému. Jistě to není o tom být správný chlap a dobrý občan, je to o fundamentální změně vnímání, která se člověku zjeví, takže tímto způsobem musí jednat.

„To je naprosto nemožné, není mnoho lidí, kteří mohou uspokojit své vlastní potřeby v průběhu denní práce – jak jim tedy můžete říct, aby uspokojili přání celého národa." Pravděpodobně si nemůžeme myslet, že Tóra přehání, protože nás varuje, abychom nepřidávali nebo neubírali, aby ukázala, že tato slova a tyto zákony byly dány s dokonalou přesností.

Mluví se zde o pánovi a otrokovi, nemluví o vlastníkovi a nějaké ubohé duši, která pro něj musí pracovat. Mluví o vnitřním aspektu jediné osoby.

Pravidlem Sodomitů je právo obyvatelů města Sodomy, které zní: „co je tvoje, to je tvoje, a co je moje, to je moje.“ Jestliže ty to nemůžeš mít, potom já to nemůžu mít, a je to čím dál tím horší, a můžete si povšimnout, že to, co je tvoje je tvoje a co je moje, je moje, je skutečně zákonem každého národa na světě. Tímto způsobem jsou společnosti organizovány.

Nyní vynechávám a přeskakuji k jinému odstavci.

Je zde verdikt, že jestliže na něm sedí a nedává ho svému příteli, porušuje přikázání „Miluj bližního svého jako sebe samého“, protože neuspokojuje potřeby svého přítele, jako uspokojuje své vlastní. A jestliže na něm nesedí, a rovněž ho nedává svému příteli, je stejně špatný jako Sodomitské pravidlo. Proto musí nechat svého přítele, aby na něm seděl, a měl by stát nebo sedět na zemi. Rozumí se tím, že to je zákon, který zohledňuje všechny potřeby, které jsou mu k dispozici, a které schází jeho příteli.

Toto není zákon, který by se na prvním místě dal dodržovat činy. Samozřejmě, že přirozenost člověka působí zcela proti tomu, a nemluvíme o tom, že bychom dělali změny, které pocházejí z vnějšího jednání. Skutečně nemluvíme o tom, že bychom naplňovali lidi fyzicky, protože tímto způsobem nemůžeme začít.

Důvodem, proč takto nemůžeme začít, je to, že každý čin je špatný, i když se jeví jako dobrý, protože i takzvané dobré činy mohou poškodit, jsou-li prováděny ze špatného důvodu. Abychom dělali činy s dobrým výsledkem, jejich bod stvoření by měl být také dobrý. Když je tvořen, musí vzejít ze záměru – ze správného záměru. Měl by toto mít již ve své přípravě. Jestliže toto má, jestliže záměr vzejde z tohoto bodu, a je tímto způsobem připraven, a záměr se protne se záměrem síly, která se stará o všechno – jinými slovy, jde o zbožnost nebo o skutečnou sílu za realitou, potom bude každý provedený čin bez výjimky dobrý.

Je to o záměru za naším pocitem o tom, jaká druhá osoba ve skutečnosti je. A přesně to popisuje způsob, jakým zákon přírody funguje. Z tohoto záměru můžeme vidět a interagovat se vším životem v globálním měřítku, což není výtka. Neříká nám to, abychom jednali způsobem, kterým to možná můžeme akceptovat a konat tak navenek. Není to zamýšleno, aby to bylo považováno za břímě, „Hej mistře, můžeš lépe dodržovat tato pravidla.” Nemůžete. Jedná se o vnitřní směr, jak odstranit všechny zátěže a chaos z lidské zkušenosti.[M3]

Předtím, než můžeme postoupit dále, musíme se sami sebe zeptat... víte, toto je velmi pěkná a vznešená myšlenka, ale kdyby bylo od skutečné osoby vyžadováno, aby dělala tyto věci? To, abychom takto činili, je od nás vyžadováno právě teď. Jsme v bodu lidského vývoje, kdy jsme byli vrženi do situace, se kterou si neumíme poradit. Zjišťujeme, že se musíme spojit se vším najednou.

Nyní to k nám poprvé přichází, v technologických formách pokroku ekonomik, kdy vidíme zcela propojenou globální ekonomiku. Nemůžeme cokoli dělat v jednom koutě země, co by nemělo ohromný dopad na kterémkoliv jiném místě.

Stejně tak náš systém komunikace s kýmkoli se stal tak propojeným, že začínáme rušit své ideje o tom, co skutečně jsme a co vlastníme. Všechno, co jsme zakusili posledních tisíce let, bylo v souladu s vývojem jedné určité vlastnosti lidstva. Touto vlastností je vývoj egoismu. Všechno – náš vlastní kout země, naše vlastní soukromé vlastnictví, náš vlastní národ, naše vlastní soukromí. Ale toto soukromí, protože je zde obrovský nárůst našich tužeb pociťovat, poznat a naplnit sebe samé, se nyní dostalo do bodu, kde jsme již v našem dalším stadiu, s výjimkou toho, že nevíme, jak v něm žít.

Podívejte se na internet... Jestliže dáte cokoli na internet, jakmile to digitalizujete a je to tam, patří to vlastně každému. Jsme tedy již tam, ale protože nevíme, jak tam žít, zjišťujeme, že jsme vtaženi do globální války. Zjišťujeme, že jsme byli v naší globální ekonomice všemi okradeni. Stále kolem sebe vidíme chudobu a utrpení, a jediným rozdílem v tom, jak se s tím snažíme potýkat, je, že můžeme zapnout televizi a vidět utrpení kohokoliv v jakémkoli koutě světa.

Musíme vědět, jak žít v tomto globalizovaném stavu, a „milovat bližního svého jako sebe samého“ je instrukce k tomu, jak je možné změnit tuto situaci, která nad námi vítězí, na takovou, která nás dostane do stavu úplnosti a celistvosti.

Podívejme se znovu na diagram. Tedy, tato před-existující realita musí být odhalena, a z toho důvodu říkám že „miluj bližního svého jako sebe samého“ je obojí, jak prostředek k zjevení této reality, tak dodržování všech přikázání. Všech 613 přikázání jsou ve skutečnosti detaily výroku „milovat bližního svého jako sebe samého“ a tak to je.

[Tony Kreslí]

Když vidíme sami sebe v této realitě a můžeme vnímat pouze část nás samých, vidíme se zde, jako kdybychom byli odděleni. Toto jsem „Já“. Nyní, jakákoli jiná osoba, všichni ostatní, jsou jednotlivé body pohledů v kolektivní duši, která vytváří tento celek, ale vidí sebe sami jako oddělené. Nyní, jestliže toto „Já“ se začne rozšiřovat a vidět egoismus, tyto oddělené potřeby ostatních, jako jeho vlastní potřeby, potom se stane, že se tyto potřeby stanou jeho, takže dojde k rozšíření. Jako výsledek tohoto rozšíření, zahrnutí ostatních přesně jako sebe samého, se tento stupeň celku stane zjevným. Když dojde k vyššímu stupni vnímání celku, dojde k tomu jedině díky lásce k ostatním jako k sobě samému.

Jsou-li jednou nádoby ostatních vtěleny do tužeb, do touhy jednotlivce, potom se stanou jeho a není zde rozdílu mezi „Já“ jediné osoby a „Já“ mnoha lidí. Takže když se toto stane, pak čím více se toto individuálního vnímání rozšiřuje ven, začíná obklopovat každý jednotlivý bod, takže všechno z této před-existující reality, tato zbožnost, se stává celistvou, jednoduše jako výsledek toho, že se jde za okraj, nejenom z toho důvodu, že co je moje, je moje a co je tvoje, je tvoje, ale co je tvoje, je tvoje, a co je moje, je tvoje. To zvětšuje expanzi k bodu, kde se nepřemýšlí o tom, že toto jsem „já“, ale že se toto stává celou realitou.

Z toho důvodu milujeme naše přátele stejně jako sami sebe, to znamená, že dodržujeme všechna přikázání, všechny detaily popisu toho, jak s ostatními správně jednat, a také, dosáhneme plného uchopení reality. Celek reality může být odhalen jedině prostřednictvím lásky k ostatním.

Tento zákon Tóry, tato instrukce, jak dosáhnout této expanze identifikace s ostatními jako s vámi samotnými, je jediným prostředkem, s jehož pomocí můžeme žít v této globální situaci.

[Tony kreslí]

Globální situace není ničím, než hranicí toho, co nevidíme – že jsme s těmito body již zcela interaktivní. Jediný zákon, který musíme znát, abychom uvedli celý globální systém do provozu, takže se nezneužíváme navzájem, takže každé jednání, které děláme, vychází z impulsu, který je přesně tím samým impulsem celku, a tím je láska k ostatním jako k sobě samému.

Všechna náboženství, všechny filozofie a všichni lidé dobré vůle tvrdí „miluj bližního jako sebe sama.“ Jediný problém spočívá v tom, že to je jenom výrok. Neexistuje metoda, jak někomu ukázat, jak toho má opravdu dosáhnout.

Toto je jedinou věcí, kterou se kabala zabývá. Všechny příslušné komplexity se scvrknou na tuto jedinou metodu, která je způsobem, kterým dosahujeme upřímné, úplné a celistvé touhy, abychom viděli ostatní jako nás samotné. Toto jediné přikázání je příkazem Vyšší Reality, protože je to jeho přirozenost, je to jediná věc, kterou musíme udělat. Všechno co potřebujeme, je rada, jak toho skutečně lze dosáhnout.

Milovat své přátele jako sebe samého je vstupem do spirituálního světa, protože skrze tuto lásku se spojuje každé malé osobní egoistické otevření  s odhalením pravé přirozenosti reality, a co víc, odhaluje se nikoli zevně, ale vnitřně.

Zdroj: http://www.kabbalah.info