Ontologický vývoj vědomí a sebepojetí člověka

Poznatky dovolují nastínit první návrh kvantového modelu vědomí.

Vzorek 1790 předškolních dětí ve věku 3 – 6 let, z teritoria celého Ústeckého kraje, ve valné většině navštěvujících MŠ, snímáno modulem 48, březen až prosinec 2006, pracovníky PPPÚK Teplice.

Prostorově vazbové asociační stereotypie (samostatný materiál) postupně s věkem výrazně a plynule klesají (potvrzení časoprostorové limitace pohybu malého dítěte a těsnosti vývojové interakční vazby na blízké materializované i nematerializované jevy v okolním světě – barvy to jsou schopny jak registrovat, tak kvalitativně věkově rozlišovat v oblasti růstu diferenciace, složitosti, jedinečnosti i časoprostorové rozprostřenosti ve smyslu vzdáleností a dimenze minulost – přítomnost – budoucnost).
Tuto zákonitost pak vykazují kvalitativní vývojové změny obsahu i aspektů asociací postupně se vyvíjejících subsystémů vědomí s různou evoluční dominancí v rámci procesu individuace T-E-M-S. A stejně tak to podporují zjištěné informace ohledně konzistence barvových škál obecně ve vědomí člověka a ještě více pak dva různé komplementární modely vědomí podle pohlaví (samostatný materiál).

Změny prostoru, času a energie („informační psychické jednotky“) v modelu subsystémů vědomí

• Zárodečná buňka, vajíčko (koncentrovaná forma informací druhového času a energie v malém prostoru = latentní potenciál obecné platformy lidského druhu k expanzivní interakci) – přímá interakce se spermií (koncentrovaná forma informací jedinečného času a energie v malém prostoru = latentní potenciál jedinečné platformy lidského druhu)
• prenatální růst – přímá interakce s matčinými subsystémy vědomí a nepřímá s vnějším světem
• porod – přechod a změna na přímé interakce s vnějším světem – rychlý rozvoj autonomních subsystémů v interakcích s vnějším světem rozšiřování pohybu v prostoru, rychlý rozvoj prvního přesahového subsystému pro poznávání (nejrozsáhlejší neuronové sítě, první fáze individuace a sebeuvědomování)
• rozšiřování interakčního prostoru mimo přímý dosah autonomních subsystémů (předškolní věk, druhá fáze individuace a sebeuvědomování)
• rozšiřování interakčního prostoru mimo dosah biologické skupiny se silnou aktivací přesahových subsystémů (rozvoj procesů učení, třetí fáze individuace a sebeuvědomování)
• postupné obracení se směru růstové stimulace pravostranného typu na korekčně růstový s levostranným pohybem v subsystémech vědomí (završovací fáze sebeuvědomování k dosažení vyváženosti druhově jedinečné existence vědomí = individuality JÁ)
• efektivní využívání této vyváženosti vědomí v interakcích jednice s vnějším světem k jeho „odzkoušení“ („vztahová puberta“ jako příprava pro předání – replikaci koncentrovaných forem informací)
• interakčně expanzivní komunikace druhově sebezáchovného typu (početí nového jedince)
• dlouhé operativně interakční období s cílem chránit a umožnit růst předané informaci (péče o potomky)
• poslední interakční formou je neustálé stahování a zužování se interakcí s vnějším světem až do ukončení somatické existence jedince (zánik opotřebované a replikované informace).

Proto je potřeba mít velmi citlivý nástroj s vysokou schopností diferencovat tyto růstově poznávací procesy vědomí a zároveň ponechat „co největší volnost i jednoduchost z hlediska instrukcí i možnosti nezkreslované asociační volby“. Nejsou-li tyto podmínky použitým nástrojem respektovány (BSA v současném počítačovém provedení se snaží těmto parametrům co nejvíce přiblížit), vznikají a nejen v tomto věku, simplifikované, omezeně platné a zavádějící měření (diagnostická generalizace) i následně nepřesné rozhodování odborníků (intervence).

Převzato z: www.kvantovapsychologie.cz