Základní postuláty pojetí vědomí kvantové psychologie

Psychoanalýza, neopsychoanalýza, sociální psychologie a projektivní techniky

1) Nebudeme složitě rozvádět všechno možné. Soustředíme se hlavně na to, že z těchto oblastí jsem čerpali poznatky o pojetí vědomí a kacířsky odmítáme funkci podvědomí, nevědomí apod., to jsou pro nás pouze didaktické konstrukty vývojového stadia psychologie. Prosazujeme model integrity vědomí na základě 4 systémů (viz popisovaný model v další částech webu kvantové psychologie). Jeho uvědomovanou řiditelnost a efektivitu.

2) Projektivní techniky jsou zase zdrojem daleko hlubšího a kvalitativnějšího uchopení osobnosti člověka (tady jsme se soustředili na vyvrácení mýtu, že u těchto technik nejde nic psychometricky měřit), přičemž využívají druhově asociačních procesů (podíl skupinového vědomí) a projekce (aktivní část tvorby individuálního vědomí). Na této bázi je konstruován Test diferenciální struktury postojů – TDSP, pro který je konstruován snímací a vyhodnocovací software pracující na základě techniky barvově slovních asociací (BSA).

3) Barvy jsou univerzální a transkulturní podnět dovolující „osahávat“ energeticko-somatický systém, tedy primárně realizační kapacitu vědomí. Slova jsou specificky lidské abstraktně významové konstrukty, které zase dovolují osahávat mentálně-sociální systém, tedy významovou orientaci a hierarchii vědomí = hodnotovou kapacitu. Přitom je můžeme variabilně nadefinovat tak, aby přesně vyjadřovaly oblast, kterou chceme testovat. Všechny čtyři systémy komunikují uvnitř i navenek.

4) Ze sociální psychologie pak využíváme hlavně postoje, role, poznatky sociální genetiky a skupinovou dynamiku. Přičemž se za ta léta ukázalo, že existují dynamické asociační struktury shodné pro malé i velké skupiny lidí, které jsou kotveny k Jáství, primárním sociálním skupinám, obývanému teritoriu, času a pod. To pro nás představuje skupinové vědomí, které pak vyjadřujeme v rámci skupin – ve sportu u družstva, ve škole u třídy…Pan Jung měl pravdu, že ve skupinách a společnostech existují shodné rysy, které fungují, ale to nepotřebujeme mít označováno za archetypy a skupinové podvědomí, které je velmi špatně měřitelné a navíc se dá většinou analyzovat až zpětně z důsledků a událostí. Soustřeďujeme se na psychometricky podloženou analýzu, predikci a co nejjednodušší grafické a psychometrické výstupy.

Evolucionistická (evoluční) psychologie

Evoluční psychologie formuluje požadavky života v souladu s tím, jaké bio-psycho-socio (kosmo) požadavky vytvářel dlouhodobý lidský vývoj. Uvádím jen velmi stručně základní body, které jsou:

1. Primárními postuláty života vždy byly a jsou růst (expanze), sebezáchova a reprodukce.

2. Osobní potenciál jedince je dlouhodobě položen na Energii, Čase a Riziku (podle mě na Energii, Čase a Teritoriu = Prostoru. Riziko je pouze modifikovaný atribut všech tří složek).

3. Směr vývoje jde neustále dvěma směry složité (spíše multivariabilní ve smyslu složitý a obtížný) – jednoduché (skupinově prosté, snadné a účelné).

4. Směry individualistických asociačních stereotypů pomocí synergismů do skupinových dynamismů (složité – jednoduché) a zpětně z inovovaných skupinových asociačních dynamismů za pomoci interference do velkého množství individualizovaných variant (jednoduché – složité). Zákon dvojí kauzality vývoje.

5. Jsou užívány jednotlivé předmětné, specifické (doménové) mechanismy a podle toho se zapojují různé typy učení (jeho formy). Podle mě mechanismy 4 systémů vědomí (somatický, energetický, mentální a sociální) v návaznosti na bod 6.

6. Souhra bodu 1 + 2 má přinést dostatečný a vyvážený úspěch (realizační efektivita - účelový užitek).

7. Mechanismy útoku (zničení, obrany a útěku) ve spojení s motivačními moduly (podle mě typy konstruktivních forem asociací – Logika, Vitalita, Ambice, Kooperace, Participace a Dominance) vedou cílově k řešení problému.

8. Soustavně a stále více působí spolupráce, sdílení hodnot, pomoc, ochrana a altruismus, tedy skupinově sociální faktory.

9. Socializace (rozvoj citů + morálky) + výběrové sociální dovednosti a zkušenosti (podíl a kvalita skupinového vědomí a zvládání rolí) dodávají teprve úspěšnost pro intelektovou kapacitu.

10. Neustále dochází k interaktivním střetům tendence k setrvačnosti myšlenkových konstruktů (podle mě střety individuálních dynamických asociačních stereotypů přebrané ze skupinového vědomí jako snadné a jednoduché = variabilní postoje individuálního druhu) versus rychlé změny okolního prostředí (potřeba tvorby inovovaných skupinových asociačních stereotypů ve vědomí).

11. Attachment - připoutávání + vazba blízkosti (ČasověProstorové) umožňuje rozvoj každodenních interakcí (celková interaktivní komunikace = objektově komunikační model vědomí), tedy aktivní oboustranné oslovování.

12. Nový postulát – mechanismus vědomí Já a Ne-Já vylučuje skupinově nepoužitelné (neintegrované, synergicky nezpracované = složité) asociační stereotypy (Izolanty), kterými se vymezují oblasti interakčních střetů mezi individuálním a skupinovým vědomím

Objektově komunikační model vědomí

Integrita vědomí = podmínka funkční existence
Kontinuita vědomí = interaktivnost všech prvků
Komunikační transmitér = ČEP asociace(čas-energie-prostor)
Dynamický stereotyp = stavebně akční prvek asociační struktury (mapy vědomí)
Systémy vedle sebe si „nejlépe rozumějí“ = informačně komunikační efektivita
Asociační toky mohou produkovat chyby = přechodné (reakce) i trvalé povahy (defekt)
Postulát Co nejsem Já, to je moje okolí = udržení autonomie individuality

Integrita vědomí

Všechny systémy fungují zásadně jako jeden celek a tvoří specifické, individuálně vnitřní a integrované vědomí jednotlivce. Každý jednotlivý systém produkuje i zpracovává své specifické informace a zpětně je vysílá do komunikačního oběhu vědomí ve své specifické komunikační podobě – somatické – energetické – racionální - sociální.

Vývoj = pravostranná šroubovnice

Ontogeneticky i fylogeneticky probíhá vývoj vždy doprava a začíná od Těla, tedy posloupnost Tělo - Emoce - Rozum - Vztahy. Primárně se tedy odehraje prvotní zpracování na úrovni těla. Pro jejich vstup a identifikaci podnětu má tělo (somatický systém) k dispozici všechny vnější i vnitřní smyslové orgány. Pro jejich předávání a vykonávání pak základní funkční systém - nervový za spoluúčasti všech dalších (lymfatický, krevní, svalový...).

Přenosové médium = staré dobré asociace

Společným a integrovaným přenosovým médiem, přes které se těchto informací umí uchopit, zpracovat a zúčastnit všechny 4 systémy, jsou asociační procesy „technicky“ probíhající v celé nervové soustavě. V mozku pak probíhá plně registrovaný informační tok, který tak vytváří integrovaný celek vědomí za spoluúčasti všech 4 systémů.

Dynamický asociační stereotyp = stavební kámen asociační mapy

K efektivnímu fungování integrovaného vědomí jednotlivce jsou vytvářeny a využívány tzv. dynamické asociační stereotypy (postoje), kterých integrované vědomí jednotlivce co nejvíce a co nejčastěji využívá. Množství a pestrost rostou s vývojem jedince, primárních sociálních skupin i s vývojem lidstva (společnosti). V celém používaném spektru stereotypů se vždy vyskytuje určitá část, která zastupuje skupinově účelné, podobně utvářené a pro ostatní jedince srozumitelné i sdílené asociační stereotypy (skupinové synergismy). Vedle toho je zde vždy přítomna i část, která je jasně individualizovaná a originální, která je ryze účelová a efektivní pouze pro daného jednotlivce. Tato část je pro ostatní jedince nesrozumitelná a velmi obtížně sdělitelná (skupinové interference).

Systémy ležící vedle sebe si nejlépe rozumějí

Nejlépe, nejrychleji a nejúplněji jsou identifikovány, rozpoznávány a využívány informace, které poskytují či vysílají a produkují systémy ležící ve výše uváděném schématu hned vedle sebe. Relativně nejhůře, nejpomaleji a s určitou mírou zkreslení pak informace vysílané systémy ležícími zcela naproti sobě, protože musí být zprostředkovány a identifikovány (tlumočeny) přes systémy ležící vedle sebe.

I dynamický asociační stereotyp může produkovat chyby

Asociační procesy mohou vykazovat odchylky a poruchy v definovaném objektově komunikačním modelu, tzv. asociační bloky (vážné chyby) či zacyklení na různých úrovních (méně závažné chyby). Ty způsobují vždy určitou míru narušování integrity vědomí. Bloky vznikají primárně v somatickém systému, zacyklení již mohou primárně způsobovat i ostatní systémy.

Co nejsem Já, to je moje okolí

Všechny ostatní materializované i nematerializované jevy (kromě samotného jednotlivce) vytváří vnější existenční prostor, s kterým je vnitřní prostředí jednotlivce (integrované vědomí) v neustálé komunikační interakci. Čím nižší kvalita a stupeň interakce, tím nižší možnost souladu vnitřního a vnějšího existenčního prostoru (individuálního vědomí a okolního světa). Oba prostory pak stojí izolovaně proti sobě a navzájem se existenčně popírají.

Další pomocné téze

Asociační řetězce vytvářejí základy postojových stereotypů i u těch jevů a skutečností, které si nemáme možnost formulovat na základě racionálního poznání, osobní zkušenosti a individualizovaných prožitků, slouží tedy i jako nástroj pro zpracovávání abstraktních informací nemateriální povahy.

Jsou hlavním motorem přebíraných postojů v ranném dětství od svých rodičů, kdy ještě nefunguje racionální ani sociální kontrola mentálního a sociálního systému.

Hlavními hybateli asociačních řetězců a následných postojů jsou somatický a energetický systém (realizační kapacita a možnosti individua).

Hlavními uživateli asociačních řetězců a následných postojů pro druhový vývoj a vnější interakci jsou mentální a sociální systém (hodnotová kapacita a hierarchie).

Asociační konglomeráty jsou pro zastávané postoje nezastupitelné, protože poskytují silné zjednodušení prvků pro rozhodovací procesy ve formě ANO – ANO, NE - NE, ANO – NE, které daleko lépe korespondují se somatickými a energetickými procesy než racionální a sociální konstrukty.

Asociační řetězce a ustalující se asociační mapy dovolují uspořádat nekonečný a nekončící vývojově poznávací proud informací všeho druhu do průřezově konečné a situačně bilancovatelné podoby individuálně prožívané současnosti.

Asociační procesy dovolují souběžnou a současnou integraci individualizovaných i skupinových projevů na základě zapojení všech 4 základních systémů jedince pomocí části skupinově srozumitelných a sdílených řetězců.

Asociační procesy dokážou udržet kontinuitu času i integritu osobnostního projevu ve vlastním vývoji jedince, aniž by blokovaly jeho možnou vývojovou změnu, a to jak u individua tak u celých skupin.

Asociační řetězce jsou vždy účelové pro zachování vývojové identity jednotlivce a účelné pro respektování vztahů a zákonů fylogeneze i ontogeneze.

Asociační procesy v sobě spojují průběhové „mikročasy“ somatických a energetických jevů s „makročasy“ racionálních a sociálních jevů.

Asociační procesy v sobě spojují individuálně hmotný „mikroprostor“ jednotlivce, který ho nepřesahuje (tělo + energie = tělesné bytí) a skupinově nehmotný „makroprostor“, který ho přesahuje (racionálno + sociálno = myšlenky + role).

Všechny skupinově účelné asociační dynamismy, které se v reálném životě individua efektivně osvědčí jsou neustále a průběžně uchovávány v informačních kódech DNA a vývojově předávány dál.

Evoluční proces tak přes individualitu neustále hledá další možnosti, které znamenají progresivitu. Jedinec je tak vždy dalším a dalším experimentem, který může, ale i nemusí přinést novou skupinově (druhově) účelnou informaci.

Každý narozený jedinec je z hlediska vývojového na jedné straně již zastaralý a nefunkční typ ve smyslu skupinově druhovém a na straně druhé neodzkoušený model či individuální prototyp, který přes svou jedinečnou a originální formu reálné existence zajišťuje vývojově multivariantní experiment.

Sami ve svém vývoji se realizačně opíráme o informační pokladnici DNA druhu a tím pádem využíváme již odzkoušené a účelné skupinové formy chování a jednání. Čemu nerozumíme, ale v průběhu svého individuálního života k tomu dostáváme vývojovou šanci, je naše jedinečnost a originalita.

Dojde-li k vývojovému a efektivnímu začlenění (zatřídění, pochopení, odzkoušení) nové informace (její individuální experimentální formy) do celého systému vědomí aniž ho nějak funkčně ohrozí a naruší (člověk pozná a porozumí sám sobě a účelnosti své individuality), je přes jednotlivce předána dále ve formě genové inovace DNA.

Se stoupajícím množstvím (kvantitou) jedinců, stoupá na jedné straně kvantita vývojově druhových experimentů a s ní i pravděpodobnost objevení se nové, druhově účelné a funkční varianty. Ale na druhé straně stoupá i absolutní počet neúspěšně končících experimentů, tedy jedinců, u kterých dochází k dysfunkci v jednotlivých systémech a tím k neefektivitě a neprospěšnosti pro skupinově druhový vývoj. Individuálně se tento vývojový nezdar projeví jako existenční selhání (nemoci, úrazy, odchylky) nebo přímo jako existenční konec - smrt.

Členění na vědomí a nevědomí je pouze didaktickým popisem (konstruktem) toho, že v našem reálném individuálním životě postupně dochází nejprve k ověření druhově prospěšných informací, které si jedinec přinesl na svět v DNA. Po této fázi se do popředí dostane ověřování toho co máme individuální, originální a jedinečné a co máme šanci vývojově odzkoušet. Zmiňované nevědomí je pouze právě ta část jedinečná a originální. Tu musíme teprve v průběhu života (vývojového experimentu) probádat, odzkoušet, poznat a pokusit se ji vývojově s vědomím funkčně sladit pro funkčnost druhu (člověka), aby mohla být začleněna do DNA jako funkční inovace. Ta se pak projeví dále, ale ne jako porucha či informačně vývojový defekt, ale jako nová druhově funkční varianta trvale předavatelná v informačním řetězci DNA.

Právě proto své individualitě a originalitě dlouho nejme schopni rozumět, chápat ji, cítit ji, prožívat ji, ale přesto se přes ni projevujeme. A pokud dochází k dysfunkční a neřešitelné kolizi mezi skupinově funkční částí informací a naší jedinečností (vývojový experiment se nevede, je to slepá větev), vytváří to silný tlak na psychiku (náš životní operátor) a její poruchy.

Jung popisuje kolektivní nevědomí, archetypy a obrovskou energii, kterou mají. Popisuje také to, že kdo se nesoustředí na obsahy asociací u duševních poruch, ale pouze na vnější popsatelné projevy (přihrádková diagnostika), není schopen pomoci. Ano, kolektivní, druhově zafixované a funkční informace v DNA musí mít obrovskou životní energii se prosazovat, protože jsou už jasně kódovány jako základ a předpoklad dalších možností života i vývoje a odzkoušeli to již naši předkové a všechny druhy živých organismů před námi. Proto pokud dojde ke koliznímu střetu mé vlastní jedinečnosti a originality s touto bází, musím prohrát. Navíc je neúčelné mrhat mou vlastní životní energií na to, abych měnil či korigoval to, co je už druhově dávno informačně začleněné jako funkční. Moje energie má být zužitkována na sladění, vyladění, obohacení a funkční inovaci druhu. Proto když se mu povedlo pochopit jedinečnost této kolize (přes obsahy asociací) ve velké většině případů došlo k uzdravení. Jung pomohl tomuto člověku zatřídit a pochopit jeho individualitu a originalitu (což sám nedokázal) do báze druhového vědomí, tedy odstranit funkční kolizi a sladit obě složky. A proto taky popisuje, že při takové pomoci neexistuje univerzální šablona, že jde vždy o variabilitu.

To že používal pojem skupinové a individuální nevědomí vyplývá pouze z faktu, že skupinové nevědomí - druhově fixovanou informaci - není potřeba znát, ta se v individuálním životě člověka (pokud není chybná a nemá kódovánu poruchu) prosadí vývojově správně sama (plýtvali bychom svým existenčně omezeným časem) a individuální nevědomí jsem již popsal – originální informační inovace, kterou máme prověřit, odzkoušet, poznat a začlenit do druhově funkční podoby. Právě proto má každý člověk svou vysokou cenu pro neustálé posouvání vývoje lidského druhu dál a dál.

Naše psychika (duševno) a naše tělo jsou operátory, prostředky k vývoji individua i druhu, které přenesou funkční inovaci pomocí genetické informace dál. Proto si tolik intuitivně a při pochopení sama sebe i řízeně, ceníme zdraví a života svého i ostatních.

Převzato z: www.kvantovapsychologie.cz