Mozkové funkční struktury a neurobiologické koreláty vědomí

5 základních funkčních rovin a neuronálních celků (volně zpracováno podle F.Koukolík, Lidský mozek, Portál 2002, II. vydání)

Neurobiologická východiska z výzkumu lidského mozku

(volně zpracováno podle F.Koukolík, Lidský mozek, Portál 2002, II. vydání)

Následná východiska jsou formulována na základě výzkumů lidského mozku v letech 1998 až 2002 (většinou paralelní porovnávání poškozený mozek – nepoškozený mozek) novými zobrazovacími metodami: zvláště PET – pozitronová emisní tomografie, fMR – funkční magnetická rezonance, ale dalších (viz publikace).

A).    Padla teorie topických či lokálních mozkových center či funkční strukturální nadřazenosti apod. Existují přesvědčivé důkazy, že všechny činnosti mozku jsou vykonávány rozsáhlými distribuovanými („rozptýlenými“) NEURONOVÝMI SÍTĚMI, které navzájem neustále interagují a komunikují. Přičemž je neustále využíván jak proces funkční stimulace určitých oblastí, tak naopak funkční inhibice jiných oblastí, aby se vůbec mohlo dosahovat kvalitních a integrovaných složitých mozkových „mikrodějů“. Na tomto základě si lze představit smysluplnost sledování dezintegračních zdrojů agresivního (stimulačního) a inhibičního (úzkostného) typu v samostatném grafu, včetně jejich „místa vzniku“ a dopadu na přípravné i exekutivní mozkové procesy.

B).    Je potvrzena rozsáhlá neuronová síť obstarávající funkční využívání BAREV.
Má dvě základní funkce.

Aplikačně, lidské vědomí je schopno zaznamenávat změny ve vnějším i vnitřním světě i jen na základě změn barev (vlnových posunů).

C).    Jsou potvrzeny tzv. SOCIÁLNĚ ZRCADLÍCÍ NEURONY (volně rozptýlené v čelních lalocích mozku, které nikam „nepatří“, má je jen lidský mozek a velmi malé kvantum mozek šimpanzů). Účastní se všech možných „sociálních interakcí“ a na základě sociálního učení (běžný život, terapie, komunikace…) jsou schopny vystavět „nové neuronové propojení“ tím, že jim naroste nový axon = nervové vlákno do různých částí mozku. (podklad SOCIÁLNÍ GENETIKY a sebeuvědomování) na jehož základě se „změní celý smysl či záměr jednotlivých aktivit či celého života“.

D).    Za základní jednotku mozku se již nepovažuje neuron, ale SYNAPSE a její synaptická DNA díky tomu, že jde o biologický základ INTERAKCE, tedy schopnost spojení a přenosu. (Tady lze vysledovat podklad funkční INTEGRITY a genotypových i fenotypových poruch ODMĚŇOVAČŮ – tedy naše Červené, Zelené, Žluté a Modré typy pro závislosti).

E).    Mozek a mozková kůra je schopna se aktivně zabývat jen tím, čím je „oslovena“, tedy stimulována. Je tak důležitější jí pokládat otázky a dodávat jakékoli nové podněty, než předkládat „hotové odpovědi“. (podklad revoluce v diagnostice). Test diferenciální struktury postojů, jeho výstupy a styl práce s klientem (jak se snažím učit) je celým souborem neustálých otázek a díky barvám (viz bod 2) je schopen vypovídat o funkční dynamice a změnách mozkových procesů, či nověji duševních dějů (theory of mind).

F).    Definitivně se bude muset opustit klasifikace osobnostních či jiných psychických vlastností jako nějakých speciálních vloh, daností či podobně. Nastoluje se trend Theory of mind – teorie duševních stavů a procesů – v neustálé vývojové a dynamické interakci v rámci prostoru, času a s různým stupněm energetické síly.

G).    Lidský mozek novorozenců a batolat „počítá, čte, slyší, mluví……“ aniž to ještě umíme ve sdělné formě vidět, slyšet a pozorovat na chování. V této funkční rovině je místo pro VÝCHOVU, tedy kultivaci a rozvoj forem těchto činností (spjatost s body 2 až 5).

H).    Je potvrzena hypotéza, že nelze nalézt 2 identické mozky a to ani po anatomické stránce, natož po stránce fyziologické a funkční. Při mapování funkční identity procesů (novými metodami) se ukazuje, že zhruba 1/3 probíhá velmi podobně a 2/3 s individuálními odchylkami. (zamyslete se nad poměrem 1/3 ku 2/3 při schématu o skupinových synergismech a interferencích).

I).    Bude nutno „vyautovat“ pojem zapomínání a zaměnit jej za daleko výstižnější, ale i přesnější a reálně objektivnější, a to pojem OPOMÍJENÍ (Neglect). Při různých interakcích (objektové komunikaci, neuronální konektivitě) je mozek schopen prostě něco opominout, vynechat, obejít…..Jednou vnímané a rozpoznané informace se však neztrácejí, „nevyhasnou“, nezapomínají, nýbrž jsou trvale přítomny a uloženy, jen nevyužívány. K obdobnému jevu dochází tehdy, když je mozek organicky poškozen a konektivita (či zapojení) dané a potřebné oblasti je definitivně nemožná.

J).    Při vnější a vnitřní formě řeči jsou aktivovány neuronové sítě, které jsou z větší části NETOTOŽNÉ. Proto je důležité při testování i „samotestování“ plně zachovat instrukci o slyšení a vnitřním opakování slovního objektu, kterým je testováno. Plnohodnotné dodržení instrukce, testovací podněty SLOVO – BARVA, nutnost aktivně vybírat myší a volit mezi dostatečným množstvím kombinací (vedle nasbírané psychometrie) avizuje, že naše technika BSA a metoda OKAV je vysoce komplexním testem, který „oslovuje“ velmi výraznou část mozku a jeho funkcí.

K).    Je bezpodmínečně nutné v instrukci dodržet monotonii hlasu při předčítání objektů a to z toho důvodu, že modulace, přízvuk, melodie, intonace jazyka má svůj neuronální řečově paměťový korelát v tzv. prozódii (převážně pravá mozková hemisféra, která nám například umožňuje dekódovat a rozumět metaforám či různorodému „hodnotově žádoucímu zabarvení objektu“).Nezvládnutí této formy prezentace je schopno vyvolat reakce na „prozódii testátora“ místo stimulace sebe samého.

L).    Smysluplnost zaznamenávání dvou rozdílných slovních schémat (sémantické a realizační) lze velmi dobře pochopit opět na neurobiologickém pozadí mozkové struktury dlouhodobé paměti. Ta je tvořena dvěma značně nezávislými neuronálními sítěmi, které spolu ovšem velmi úzce funkčně spolupracují. Přitom sémantická paměť (lexikální, obecně obsahová) je situována převážně v levé mozkové hemisféře, kdežto epizodická paměť (osobně časoprostorově dějová) je situována převážně v pravé mozkové hemisféře. Hodnotové schéma je tak možno ve snímcích vnímat jako sémantickou strukturu, která znázorňuje individuální variantu „druhově lidského vývojového plánu“, kdežto realizační schéma pak za individuální variantu „časoprostorových dějů a událostí“ při jeho konkrétním uplatňování a naplňování.

Nových poznatků je ještě mnohem více (třeba ohledně laterality, dyslexie, emocí, jazyků, schizofrenie, autismu apod.), soustředili jsme se pouze na to, abyjste měli dostatek nových podkladů pro motivaci ke studiu, praktické práci.  
Schéma, které je součástí tohoto povídání, by vám také mohlo pomoci pochopit nebo třeba i demonstrovat, že Introvert a Extravert nejsou žádné typy lidí, ale prostá kvantitativní převaha efektivních duševních stavů a dějů na základě „funkční architektury“ lidského mozku. Tím vším vůbec nezpochybňujeme genialitu třeba pana Eysenka a už vůbec ne Wundta, Jamese apod., stejně tak jako klasických ASOCIACÍ. Je to jen jejich zpřesnění, rozpracování a doladění.

Převzato z: www.kvantovapsychologie.cz