Kapitola první - Objev v poušti

 Část textu

„Vaše evoluční teorie jsou založeny na existujících paradigmatech mechanického vesmíru, který se skládá z molekulárních strojů pracujících v objektivní realitě, kteréžto jsou poznatelné pomocí vhodných nástrojů. Říkáme vám pravdu o vesmíru, když prohlašujeme, že realita není poznatelná tím, že budete šetřit svůj vlastní smysl pro celek a jednotu pomocí jakýchkoliv přístrojů.

Vaše vnímání celistvosti se otevírá, protože kultura multidimenzionálního vesmíru je zakotvena v jednotě. Obnažíte a proměníte své vnímání toho, čím jste, jakmile se odhalí Navigátor jednoty [i] a v tomto procesu podobno světelné řece, se vynoří lidství z toho, co bylo kdysi neproniknutelnou mlhou.“

Výňatek z Navigátora jednoty, dekódováno z komory č. 12 Tvůrců Křídel

Bývaly situace, kdy Jamisson Neruda nad svou prací nevycházel z údivu. Pod kuželem světla jeho stolní lampy leží zaručená záhada. Byla nalezena před týdnem v náhorní pustině poblíž kaňonu Chaco v severním Novém Mexiku a teď, po třech dnech vyčerpávajícího bádání, byl přesvědčen, že ten předmět je mimozemského původu.

Neruda již sestavil několik poznámek o tomto nezvyklém předmětu. Hlavní vlastností podle studentů, kteří ho našli, bylo to, že při držení nebo doteku způsoboval halucinační obrazy. Ale přes všechny své snahy Neruda nemohl přimět artefakt k ničemu, co by se halucinacím byť jenom vzdáleně podobalo. Možná - přemýšlel - byli studenti pod vlivem drog. To by vysvětlovalo onu halucinogenní vlastnost. Přesto bylo mimo diskusi, že předmět představoval exotickou, mimozemskou přítomnost.

Byly dvě ráno a Nerudovy tmavé oči byly flekaté nedostatkem spánku. Po tom, co srovnal hieroglyfické značky z předmětu z kaňonu Chaco a podobné značky starosumerského písma, vůbec nic mu nedávalo smysl. Po třech dnech srovnávací analýzy mohl pouze vyvodit jednu jedinou věc: nepozemský původ.

Jeho zpráva nesla na titulní stránce ta stejná slova. Neruda si promnul oči a opět pohlédl do mikroskopu, zkoumajíce strukturovaný kovový povrch pouzdra a značky měděné barvy.

Předmět obsahoval tisíce hřebenů, jemných provazců, které se spojovaly jako nervové uzliny, každých osm až deset centimetrů do jedné z dvaceti třech odlišných znaků na předmětu.

Ačkoli byl veliký pouze jako krabice od dětských bot, předmět vážil víc, jak zelený vodní meloun a měl hustotu podobnou olovu. Avšak na rozdíl od olova byl jeho povrch naprosto neproniknutelný pro jakékoliv sondování, jenž na něm Neruda a jeho kolegové zkoušeli. Snad je fascinovala kvalita rytin, anebo to byly drobné variace v liniích, ale jakživ předtím neviděli tak rafinované zobrazení kryptografické abecedy. Rytiny nějakým způsobem pouze dotvářely ironii tajemství předmětu.

„Myslím, že jsme něco objevili.“

Emily Dawsonová nakoukla do Nerudovy kanceláře držíc šálek kávy, jakoby ho chtěla chránit před zmrznutím. Její dlouhé hnědé vlasy, normálně svinuté do drdolu, jí padaly na ramena, vypadaly mnohem unaveněji, než její smutné, oduševnělé oči.

„Zdalipak tady ještě nikdo nespí?“ odpověděl Neruda s chlapeckým úsměvem.

„Ovšem, jestliže tě to nezajímá...“ Její hlas se měnil v šepot. Neruda se znalecky usmál. Měl rád její klidné způsoby, byly téměř neodolatelné. Miloval její nevtíravost.

„Dobrá, co že jste to přesně objevili?“

„Je třeba, abys šel se mnou. Andrews ještě kontroluje své výpočty, ale mám dojem, že pouze potvrdí naše původní zjištění.“

„A to jsou?“

„Andrews mi řekl, abych ti to neříkala dřív, než přijdeš do laboratoře.“

„Andrews zapomíná, že já jsem jeho vedoucí. Také zapomíná, že jsou dvě hodiny ráno a že bývám mimořádně popudlivý, když jsem unaven a hladový.

„Pojď, potrvá to pouze několik minut.“ Emílie si usrkla kávy. „Dostaneš šálek kávy a skořicový šáteček.“ Nechala viset svou neodolatelnou nabídku uprostřed ticha Nerudovy kanceláře. Nezbývalo mu nic, než vysunout se z pod svého přecpaného psacího stolu a usmát se.

„A vezmi tu věc,“ dodala, „Andrews ji potřebuje.“

Nerudovy vlasy, prohrábnuté jeho neklidnou rukou, mu zakryly pravé oko. Sehnul se a opatrně zastrčil předmět pod rameno, jako fotbalový míč. Na chvíli hledal stabilitu, dokud předmět pod jeho paží nenašel svou vlastní rovnováhu.

Neruda byl Bolívijec a měl to štěstí vlastnit jednu z nejneobvyklejších tváří, jaké kdy nosilo lidské tělo. Všechno na něm bylo intenzivní. Měl vlasy černé jako uhel. Jeho oči se podobaly tajemným studním, ve kterých se odráží měsíční svit, které však nikdy neprozradí, jak jsou hluboké a plné. Nos a rty jakoby byly Michelangelovým výtvorem.

Emílie mu pročechrala kštici, když ji míjel ve dveřích. „Přinesu ti kafe do laboratoře.“

„Přines mi k šátečku smetanový sýr,“ řekl Neruda a kráčel do laboratoře. Neměl zrovna chuť konverzovat s Andrewsem, jedním ze svých nejnáročnějších, ale jinak skvělých asistentů.

Chodby ACIO byly v této pozdní hodině ztichlé a antisepticky čisté. Bílé štukové zdi a mramorové podlahy se leskly pod halogenovými světly. Zápach různých čistících prostředků sterilizoval vzduch. V hlubokém tichu Neruda slyšel kručení ve svém břiše. Ano, žaludek byl také sterilní. Opět zapomněl na večeři.

„Konečně!“ zvolal Andrews, jakmile Neruda vešel. Měl znervózňující zvyk nikdy se nedívat do očí, když s někým mluvil. Nerudovi se to tak trochu líbilo, určitým způsobem se tak cítil lépe. „To je prostě neuvěřitelné.“

„O čem to přesně mluvíš?“ zeptal se Neruda. Andrews nechal oči zapíchnuté do map, které ležely před ním.

Myslím, že analýza povrchu naznačuje, jak je to dokonale provedeno. To, co vypadá jako zmatek je ve skutečnosti přesně provedený vzorek. Vidíš tyto drobné změny? Nejsou náhodné. Předtím provedená schémata neměla dostatečné rozlišení, abychom uviděli tyto vzory.

„A jaký je to vzorek?“ Nerudův hlas prozradil rostoucí netrpělivost. Andrews položil velkou mapu před něj na stůl. Vypadala jako topografická mapa nějakého pohoří. Neruda okamžitě uviděl vzorek.

„Je to celý povrch našeho předmětu?“

„Ano, ano.“

„Jsi si jist?“

„Dvakrát jsem všechno kontroloval se stejným výsledkem.“

Neruda nešetrně postavil předmět na stůl vedle Andrewsovy mapy.

„Nemohla by to přece jenom být anomálie?“

„Ne.“

„Jaké je rozlišení?“

„Dvacet pět mikronů.“

„Dá se to vidět také při jiném rozlišení?“

„To nevím. Proto jsem chtěl, abys přinesl tu malou obludu. Udělám ještě nějaké zkoušky a uvidíme, co ještě se objeví.“

„Máš nějaký nápad, co by to mohlo být?“

„No… není to odsud…“ Andrews se usmál a snažil se vrátit předmět na kovovou podložku, kvůli provedení zkoušky.

Měřící zařízení se nazývalo SMT [ii] a bylo schopno provést velice detailní snímek struktury povrchu předmětů. Přístroj byl podobný tomu, který provádí analýzu otisků prstů, pouze tato varianta mohla být použita k mikroskopickému trojrozměrnému snímání. Zatímco Andrews umísťoval předmět přesně podle svých potřeb, Neruda se naklonil nad mapu povrchu, která byla velikosti plakátu.

„Určitě to nemá původ ani na Corteu, ani na Zetě.“

„A také to není lidského původu, ať již z minulosti, nebo z přítomnosti,“ řekl Andrews.

„Ale ten vzorek... je nepochybně... To je... to musí být topografická mapa. Dokonce by to mohla být mapa té lokality.“

„Dobrá, řekněme, že je to od mimozemšťanů, ale ne od těch přátelských, kterým posíláme vánoční pohledy,“ usmál se Andrews. „A tito mimozemšťané nás navštívili v daleké minulosti. Náhodou měli kartografické vrtochy a rozhodli se vyrobit mapu své základny na Zemi. Pak se v Novém Mexiku začali nudit - což se zdá docela snadná věc a tak ji přestali potřebovat a nechali ji zde.“

„Tento předmět byl nalezen na zemi,“ připomněl mu Neruda. „Někdo, nebo něco ho tam umístilo a to určitě docela nedávno, jinak by byl dávno pohřben.“

„Možná se exhumoval sám.“ Andrewsův hlas se podobal šepotu. Neruda se stáhl, náhle pocítil vlnu vyčerpání. Zabořil se do vedlejší židle, rukou si prohrábl vlasy a pak si protáhl tělo s dlouhým povzdechem. Promnul si krk a zasmál se hrdelním hlasem.

„Možná mají smysl pro humor.“

„Anebo rádi potrápí své oběti hádankami,“ podsunul Andrews. „Pamatuješ si naše zkušenosti s Retikulíny?“

„Toto je něco jiného. Jazyková struktura této rasy je natolik bohatá, že jim musí chybět telepatické schopnosti. K čemu jinak by budovali tak složitý jazyk?“

„Možná že to není ani jazyk ani mapa. Možná že je to nějaké umělecké ztvárnění.“

„To je nepravděpodobné. Spíše to vypadá tak, že vytvořili mnohorozměrný jazyk, který integruje jejich matematiku s abecedou, jako způsob komunikace na hlubších úrovních. Není to slepá stezka. Tu bych cítil v kostech.“

„Ano, pouze my vypadáme dost hloupí k tomu, abychom to rozluštili.“

„Měli jsme k dispozici zatím jenom tři dny.“

„Dobrá, ale jsme stejně bezmocní, jako v první den.“

Dveře laboratoře se otevřely a vešla Emily s podnosem plným šálků kávy a bagetami. „Bude panstvo potřebovat ještě něco, než odejdu?“

„Tisíceré díky,“ odpověděl Neruda.

„Rádo se stalo. Takže, co soudíte o našem malém díle?“

„Vše se nám to nějak komplikuje.“

„To jste šťastlivci,“ zavtipkovala Emily.

„Buď tedy mají v abecedě zašifrovanou matematickou strukturu, anebo tento předmět představuje topografickou mapu.“

Emily postavila podnos vedle předmětu, snažila se aby se ho nedotkla.

„Dám přednost hypotéze s mapou. Nikdy jsem nebyla dobrá v počtech.“ Použila svůj nejnevinnější úsměv. Neruda ji na okamžik spatřil jako děvčátko s copy, šlemi a sportovní náprsenkou.

Emily byla v ACIO relativně krátce. Nerudu upoutala svou knihou o sumerské kultuře, kterou napsala ve funkci asistentky cambridgeské univerzity.

Kvůli nemoci musela toto místo opustit. Rakovina a následná rekonvalescence zpustošila její tělo i ducha. Před dvěma lety, na Nerudovo doporučení, byla přijata do ACIO a on ji vzal pod svůj patronát.

„Jste šťastlivci, nebo to tak není?“ zeptala se Emily zpola vážně.

„Tedy, šéfe,“ nahrál jí Andrews, „noční život, káva, dobré jídlo, nemusíme nosit sluneční brýle... co může být lepší?“

Andrews byl vzorem extravagantního inženýra. Zanedbaný vzhled, intelektuální schopnosti na prvním místě. Ne že by vypadal špatně. Pouze dával přednost analýze složitých problémů a jejich řešení místo toho, aby se zabýval takovými časově náročnými úkoly, jako je čištění chrupu nebo hřebelcování své kštice. Neruda usrkl ze své kávy a bez reakce civěl na předmět. Na tom vzoru ho něco trápilo. Byl příliš dokonalý. Jestliže by někdo chtěl zašifrovat jazyk do jiného jazyka, udělal by to méně očividně. Jaký by pak mělo toto kódování smysl?

„Myslím, že bychom měli zkoumat zrnitost plochy v rozlišení od jedné tisíciny variantně až k pěti desetitisícinám. Rovněž je třeba zjistit u Hendersona, jestli bychom mohli získat sadu map lokality o poloměru kolem sta kilometrů, každou po pěti kilometrech. Souhlasíš Andrewsi?“

„To nebude problém, ale řekni mi alespoň, co myslíš, že najdeš.“

„Nevím,“ odpověděl s podezřelým pohledem na diagram vzorku. „Nevím, ale možná, že to není ani tak jazyk, jako mapa.“

„To ale počká do rána, že?“

„Co? A to mám vylít tak dobrý šálek kávy?“ Neruda se široce usmál a řekl, aby šli spát. On sám byl také již značně unaven. Při odchodu si Neruda všiml pod Fifteenovými dveřmi tenký proužek světla. Výkonný ředitel ACIO byl znám jako noční pták a také workholik, ale třetí hodina ranní byla pozdní i podle jeho měřítek.

Neruda tiše zaklepal a pootevřel dveře. Fifteen, sedíc za svým počítačem, byl ponořen v myšlenkách. Mimovolně pokývl Nerudovi, aby vešel a rukou mu naznačil, aby byl chvíli zticha. Po pár ťuknutích do klávesnice se otočil k Nerudovi.

Ve svých nedávno dosažených šedesáti letech byl Fifteen nepřístupným a uctívaným vedoucím ACIO již více než třicet let. Vědci, kteří měli tu čest pracovat v ACIO, ho považovali za nejlepší mozek na této planetě i mimo ni.

Fifteen [iii] dostal svou přezdívku od své bezpečnostní úrovně [iv]. ACIO měla patnáct úrovní distribuce informací a on byl na vrcholu tohoto informačního řetězce. ACIO vyvinula nejsložitější informační systémy a správu znalostí na celé Zemi. Kvůli svému jedinečnému přístupu k nejmocnějším světovým technologiím, byly její informační databáze zabezpečeny daleko více, než zlato ve Fort Knoxu. Fifteen byl jediným člověkem na Zemi, který měl bezpečnostní úroveň patnáct, jenž mu umožňovala neomezený přístup do všech částí datových úložišť ACIO.

Neruda se posadil do koženého křesla oproti Fifteenovi a čekal na znamení, aby mohl promluvit. Fifteen usrkl čaje, na chvíli zavřel oči, jakoby si chtěl vyprázdnit mysl a zapíchl své temné oči přímo do Nerudovy tváře.

„Chcete jet do Nového Mexika, že?“

„Ano a chci vám říct proč.“

„Nemyslíš, že to už vím?“

„Snad, ale chci to říct po svém.“

Fifteen změnil polohu ve svém pohodlném křesle, jakoby ho bolela záda. Španělským přízvukem a dlouhými stříbrnými vlasy Fifteen často připomínal Nerudovi Pabla Picassa. Měl tu samou statnou postavu jako Picasso, ale byl o něco vyšší.

„Takže, povídej.“

„Ten předmět vypadá mnohem rafinovaněji, než kdyby pocházel od Retikulínů nebo Corteánců. Nedá se prozkoumat. Chybí mu úplně švy, nedá se rozebrat. A dnes jme se přesvědčili, že obsahuje mnohoúrovňovou abecedu, která má vlastnosti od dvourozměrného šifrovacího kódu ke třídimenzionálnímu fraktálovému vzorku, který vypadá jako topografická mapa. Když vezmeme v úvahu tyhle skutečnosti a zprávu od jeho objevitelů, tedy, že předmět způsobuje při držení v rukou halucinace, myslím, že to dá pravděpodobně důkaz, že tato věcička není pouze izolovaným výtvorem a zcela jistě navazuje na něco dalšího.“

Fifteen si dlouze a unaveně povzdechl.

„Dobře víš, že jsme již do té oblasti, kde byl předmět nalezen, poslali naši skupinu. Použili jsme naše nejlepší lidi, kteří ale nenašli žádné další trosky... - ale to je právě ono! Není to z místa havárie. Předmět je úplně neporušen. Nic, pouze mikroskopické škrábance…“

„Pak mi vysvětlete, jak je to možné, že dvě děti nalezli předmět s tak dokonale propracovanou technologií, položený na zemi. Oba jsme četli Collinovu zprávu, která říká, že objekt o této váze a velikosti by v tomto prostředí byl v průběhu šesti až osmi měsíců alespoň částečně pohřben.“

„Je možné, že tam byl zanechán docela nedávno.“

„Myslíte, že by ho tam cizí rasa [v] nechala, jako svou volací kartu?“

„Možná.“

Fifteen vstal a pohlédl na své hodinky.

„Předtím, než zítra odjedete, chtěl bych mít poradu s řediteli. Rozepsal jsem to v mé kanceláři na čtrnáct nula nula hodin. Předpokládám, že budeš připraven předložit výsledky ze SMT, souvztažnosti k topografické mapě - jestliže existují - a další závažná zjištění, týkající se rytin.“

Neruda vstal a souhlasně přikyvoval. Děkujíc Fifteenovi za jeho čas odcházel. Přitom se protahoval a přemýšlel nad situací se zvláštními obavami. Proč by měl Evans jít také? Fifteen musel tušit něco mimořádného.

James Evans, ředitel Bezpečnosti ACIO, býval velitelem námořních sil šest let předtím, než se jeho výcvikové metody staly příliš nezvyklými, dokonce i pro program válečného námořnictva. Byl odstraněn ze své funkce pomocí několika konspiračních okolností, které vyústily ve skutečnost, že mu bylo za jeho služby poděkováno a byl ve vší počestností penzionován.

Později ho tajně angažovala NSA. Pracoval v ní tři roky, než se dostal do Fifteenovy pozornosti skrze projekt, na kterém spolupracovala NSA a ACIO, který měl kódové označení AdamSon. Pro vědce z ACIO byl Evans a jeho oddělení Bezpečnosti nezbytným, ale přesto zlem. Jeho taktika přinesla do vědeckého jádra - o kterém se jim zdálo, že na něj Fifteen zapomíná - smysl pro paranoiu.

Evans byl sympaťák. Jeho funkce byla jednou z těch, které požívaly největší vážnosti: Ředitel ACIO pro bezpečnost a vstupy. Této funkci se těšil současně se šesti dalšími řediteli ze čtrnácté bezpečnostní úrovně. Těchto sedm lidí vytvářelo kolem Fifteena elitní tým, který konzultoval s Fifteenem každou důležitější iniciativu.

Neruda bral Evanse, jako dobře vycvičeného hrdlořeze. Jeho intelekt byl vyšší než obecný průměr jenom kvůli použití technologie zdokonalování mysli, kterou ACIO získala od Cortea. Bez pomoci technologie Minyaur [vi], jak byla nazývána, by podle Nerudy Evans klidně mohl představovat, třebas wyomingského státního zástupce, anebo snad lobistu pro NRA.

Evans od svého příchodu před dvanácti lety a svým rychlým postupem přes šiky ACIO implementoval mnoho nových bezpečnostních technologií, jako například podkožní sledovací maják [vii], který měli všichni v ACIO implantován na krku. K Evansově cti je třeba říct, že v průběhu jeho vlády se nevyskytla v ACIO žádná bezpečnostní díra, či zběhnutí agenta, ale Neruda nenáviděl samou existenci interní bezpečnosti a Evans byl snadným cílem pro jeho pohrdání.

Neruda vstoupil do výtahu, všímajíc si obzvlášť stavu a předpovědi počasí, které byly zobrazeny na zabudovaném monitoru nad dveřmi. Byly tři hodiny a sedmnáct minut, sedm stupňů Celsia, žádný vítr, světelnost měsíce dvanáct procent, viditelnost sto dvacet kilometrů, atmosférický tlak stálý na dvacet devět celých devadesát osm, relativní vlhkost šestnáct celých čtyři desetiny procenta.

Dveře výtahu se otevřely dříve, než stihl zachytit předpověď, ale stejně věděl, že celý další den stráví pod zemí. Kromě toho, počasí v Kalifornii by se nedalo nazvat vrtkavým.

Nadzemní část ACIO byla vysoká 45 metrů, čili 12 pater nad výkonnými úřady a laboratořemi ACIO. Budova měla různorodou strukturu: byla to dlouhá, jednopodlažní, štuková budova s výčnělky, jenž vypadaly jako různé antény a satelitními parabolami na střeše. Na vstupní bráně bylo napsáno:

Experimentální centrum pro výzkum počasí vlády Spojených států. Vstup omezen.

Pro kohokoliv, kdo by se tady nachomýtl, to bylo vládní výzkumné středisko pro vývoj metod práce s počasím pro účely armády a vojenských rozvědek, nejdříve k předpovídání a dokonce i řízení povětrnostních podmínek na celé Zemi. Toto bylo částí poslání ACIO. K těmto účelům však sloužila jenom část prostředků a projektových plánů.

Na vývoji technologií spojených s počasím pracovalo pouze jedenáct vědců z celkového počtu 226. Většina byla určena k vývoji složitých technologií pro manipulaci finančními trhy a šifrovacích technologií, které umožňovaly fungovat těmto algoritmům bez možnosti jejich odhalení.

ACIO měla za sebou dlouhou historii práce s těmito tajemnými silami, vše bez vědomí vlády. Nejsilnější mocnosti mezi rozvědkami a soukromým průmyslem ctily mozky a novátorství pocházející z ACIO. Ve zpravodajských službách se povídalo, že existuje taková organizace, která získává mimozemské technologie, ale jenom hrstka těch nejelitnějších věděla o ACIO.

Neruda vystoupil v nadzemím podlaží. Od množství vypité kávy měl žaludek jako na vodě. Představoval si, že šálek teplého banánového mléka mu před spánkem udělá dobře. Málo co, kromě spánku ho již táhlo domů. Nikdy se neoženil a teď, ve svých čtyřiceti šesti letech, se vyhlídky na ženění zdály velice vzdálené. Veškerý jeho život byl pohlcen ACIO. Od svých šestnácti, kdy začal se svým otcem pracovat jako asistent, byla ACIO jeho útočištěm a svatyní, pracovištěm a společenským vyžitím. Když odcházel z práce, překvapila ho noční obloha. Sametový noční vzduch byl vskutku čistý, zdálo se, že je vidět na víc, než oněch 120 kilometrů. Zajel šest kilometrů domů, do nové ubytovny, kde bydleli většinou zaměstnanci ACIO. Klesl na polštář dříve, než si stihl připravit své banánové mléko. Na nočním stolku s ním spal neoloupaný banán. I když byl velice unaven, jeho mysl pořád civěla na značky, které byly vyryty na vnějším obalu neznámého předmětu. Po třiceti letech studií starých rukopisů musel konstatovat, že tak složité rytiny ještě nikdy neviděl.

Najednou zaznamenal měkké, rozptýlené světlo, jenž pronikalo jeho víčky. Oči se mu otevřely, jakoby měl víčka na pružinách. Místnost byla tichá a temná. Opět zavřel oči, hádal, že musel upadnout do nějakého lucidního snu. Otočil se na bok a přikrývku si přitáhl těsně kolem krku. Vydal dlouhý, unavený vzdech.

V tom okamihu se světlo objevilo opět. Tentokrát nechal oči zavřené sledujíc v úžasu, jak se to světlo začíná tvarovat do těch samých rytin, které viděl na Artefaktu. Pluly jeho hlavou, jako přeludy třpytivého zlatého světla, klikatící se jako vyřezávané. Hleděl na ně, celou svou vůlí a k jeho velkému překvapení se najednou začaly pohybovat, ne přímo rytiny, ale něco uvnitř nich.

Něco v nich kolovalo, jako krev koluje v tepnách. Ať to bylo cokoliv, začalo to najednou zrychlovat. Rychleji a rychleji, pak Neruda zaslechl bzučivý zvuk, podobný zvuku elektrických drátů, pouze nekonečně jemnější. Začalo to jako nízký brum, který stoupal do vysokého, skoro neslyšitelného tónu. A právě, když si Neruda myslel, že ho již ztratil, začal vibrovat. Zpočátku byl jako vlnící se elektrická rytmická pulsace, jako tep mohutného srdce vzdálený miliony mílí, pak se ale něco změnilo a on zaslechl jednotlivá slova. Nebyla srozumitelná, uvědomil si, ale byl to určitě jazyk. Celým tělem a myslí vycházel vstříc tomu zvuku, zoufale se snažíc pochopit slova. Pak se to stalo. Angličtina. Dalo se tomu rozumět.

„Jsi mezi přáteli. Neměj strach. Uvolni se a pouze naslouchej našim slovům.“

Slova měly dokonalou intonaci, vyslovovány s dokonalostí shakespearovského herce.

„To, co ti chceme sdělit, bude uloženo ve tvé mysli a později si na to vzpomeneš. Po probuzení, nebudeš mít žádné vzpomínky na naši schůzku. Litujeme, ale teď je to nutné.“

Neruda cítil, v mysli rostoucí odpor, ale tento se rozpustil, než dokázal cokoliv říct.

„Přejete si aktivovat naši technologii,“ říkal hlas. „Ale nechápete souvislosti, ve kterých je naše technologie umístěna na vaší planetě. Toto pochopení přijde, ale bude to trvat nějakou dobu. Buďte si jisti, že sledujeme, čekáme a vždy ostražitě chráníme zájmy vaše a všech s naším posláním.“

Neruda cítil své tělo, ale nemohl hýbat údy, dokonce ani otevřít oči. Byl hlasem úplně hypnotizován. Obtížně polknul a snažil se mluvit - pouze si nebyl jist jestli mluví myslí, či se vyjadřuje telepaticky.

„Kdo jste?“ 

„Jsme tím, čím se stanete vy. Vy jste tím, čím jsme byli my. Dohromady tvoříme to, co vymezuje lidskou duši. Naše jméno, přeloženo do vašeho jazyka, zní 'Tvůrci křídel'. Přebýváme ve světle Prvotního Zdroje. Vy žijete v mírnějším světle, které sestoupilo dolů, aby bylo vámi přijato. Přinášíme do tohoto mírnějšího světla Jazyk Sjednocení a tak můžete vidět, jak se budete sjednocovat s novou kosmologickou strukturou, jejíž architekturu a velikost si nemůžete byť i jenom představit.“

Nerudovi probleskl myslí hlas jeho táty: „... nové duchovno bude mít své základy v nové kosmologické živné půdě, jehož hloubku mysl nemůže obsáhnout.“

Při vzpomínce na hlas svého otce se usmíval ve svém nitru. „Proč? Proč si to nemůžeme představit?“

„Nejste schopni porozumět Jazyku jednoty, protože nerozumíte Jednotě. Nerozumíte velkému vesmíru, ve kterém žijete a dýcháte.

Vaše rostliny mají kořenový systém, který proniká zemí a sytí se její podstatou. Tímto způsobem jsou všechny rostliny propojeny. Nyní si představte, že každá rostlina má „tajný kořen“, neviditelný, ale přesto napojený do samého středu planety. V tomto bodu konvergence je každá rostlina skutečně sjednocena s ostatními a vědomá si své skutečné totožnosti, kterážto je tímto jádrem systému propojených kořenů a že tento tajný kořen je tepnou života, skrze kterou je na zemský povrch přivedeno individuální vyjádření a uvolněno sjednocené vědomí. Stejným způsobem má lidstvo tajný kořen, který proniká do nepoznané sféry Ústředního Vesmíru Prvotního Zdroje. Je jako pupeční šňůra, která spojuje lidskou bytost s vyživující esencí svého Stvořitele. Tento tajný kořen je nositelem Jazyka jednoty. A je to tento jazyk, kterému jsme vás přišli vyučovat.

Všechen život je vsazen to toho, co budeme nazývat Navigátor jednoty. On je vaší základní moudrostí. Přitahuje vás k pochopení existence bytosti jako jednotlivce, jako průchodu do Celku a Jednoty. Tato existence je věčná a ví, že tajný kořen existuje a vychází z ní i když jej lidské smysly nemohou postřehnout. Navigátor jednoty je neúnavný stroj, který pohání životní zkušenost jednotlivé bytosti k vyjádření sjednoceného života. Je jako neměnný most, přes který bezpečně prochází všechen život.

Věk osvícení je věkem žití v mnohorozměrném vesmíru a ocenění jeho celku, složení a dokonalosti a pak vyjádření tohoto ocenění, skrze vaši mysl a tělo ve světě času a prostoru. Toto je základní vize Navigátoru jednoty. Otisk jeho smyslu. Jsme zde, abychom pomohli bytostem jako ty, především vytvořit pojem a pak zkušenost mnohorozměrného vesmíru, jaký ve skutečnosti je - nejenom s pomocí jazyka vašeho světa, ale skrze Jazyk jednoty, jako ho vidíš v těchto znacích. Jelikož tato zkušenost tebou prochází, budeš se přetvářet. Navigátor jednoty bude schopen uložit nové vjemy tvého vlastního Já, jenž je rovno Prvotnímu zdroji. Je to tento nový obraz, který se vynořuje skrze Navigátor jednoty, jenž změní kurs tohoto planetárního systému. Jsme zde, abychom urychlili formování tohoto obrazu v mysli lidstva.“

Neruda pokračoval v poslouchání, i když zvuk toho hlasu se opětovně měnil v pulsování oněch znaků. Částečně se naklonil dopředu, snažil se namluvit si, že to co se stalo, byla pouze myšlenková konstrukce - sen a nic víc. Ale někde hluboko uvnitř, pod všemi vrstvami jeho vzdělání, byla znovu zažehnuta slabá vzpomínka. Jako jaguár, který pronásleduje svou kořist cítil, že to byla skutečnost. Cítil, že všechno v jeho vesmíru bylo soustředěno na tuto událost. Všechny oči se dívaly. Cítil, jak k povrchu probublává otázka.

„Proč máte starost o to, jestli lidé, ať už já, nebo někdo jiný, dosáhne tuto zkušenost? Proč je tak důležité, aby lidstvo přijalo tento nový obraz, jak jej nazýváte?

„Jestliže lidstvo pochopí, že tento tajný kořen existuje a že je nositelem Jazyka jednoty, pak by se lidstvo mohlo stát odpovědným správcem nejenom Země, svého slunečního systému, své galaxie a svého vesmíru. Lidstvo by se stalo správcem lidské duše a změnilo by se v to, co jsme my. My všichni jsme, bez ohledu na naší pozici na vývojové linii předurčeni, abychom znovu vystoupali po schodech Vesmíru. Toto je naše poutní stezka. Někdo začíná a končí dříve, nežli jiný, ale všichni půjdou tou stezkou.“

Takže, co teď?“ zeptal se Neruda.

„Sledujte to, co jste našli. Dovede vás to k nám.“

Hlas se postupně měnil zpět k pulsujícímu zvuku znaků. Hluboké bručení se vrátilo a jeho mysl se uvolnila do hlubokého spánku zapomnění.

* * *

[i] Navigátor jednoty – angl.: „Wholeness navigator – to, co je jinými prameny nazýváno Duše.

[ii] Angl.: Surface Mapping Topographer - Snímač topografie povrchu

[iii] Angl. „Fifteen“ – Patnáct – narážka na bezpečnostní úroveň ředitele ACIO.

[iv] Bezpečnostní úroveň, angl. „Security Level“, SL, je systém zabezpečení ACIO rozdělením personálu na patnáct bezpečnostních úrovní.

[v] Angl.: „alien race“, mimozemská, nebo neznámá civilizace.

[vi] Minyaur – technologie pro zvyšování inteligence původem z Cortea

[vii] Tato kontroverzní technologie je v současné době již zveřejněna a nabídnuta k civilnímu využití zejména ve Spojených státech amerických

[viii] Součástí Labyrinth Group – úzkého utajeného kruhu uvnitř ACIO byl personál od SL-12 výše.

[ix] Angl.: Blank Slate Technology – interaktivní cestování v čase a v prostoru.

[x] Angl.: Remote Viewer, RV, člověk, který používá techniku vzdáleného vidění. Tato technika patří spíše do oblasti tzv. esoterních nauk (anebo spíše do oblasti novodobé fyziky či psychologie) a koresponduje s tzv. „jasnovidectvím“. Z důvodu, aby nedošlo k mimovolnému zaměňování obsahu pojmů, ponechal jsem v překladu původní název „vzdálené vidění“. V podstatě se ale jedná o jasnovidce, cvičené tajnými službami celého světa pro plnění speciálních úkolů. Problematiku dálnovidců probírá i James v odpovědích na zaslané dotazy.

[xi] Angl.: Fifth level Listening fence – odposlechový plot páté úrovně – odposlech určitého stupně dosahu a utajení

Zdroj: Tvůrci křídel