Blízká setkání čtvrtého druhu (2)

03.10.06   Robert Olschbaur

Navažme na předchozí článek tématem implantáty, které bylo na konferenci samozřejmě vícekrát zmíněno, mimo jiné i druhého dne. Ve večerním příspěvku D. Pritcharda na závěr tohoto tématu bylo konstatováno, že úporná snaha o dosažení důkazu jejich existence (myšleno implantátů), především ve smyslu potvrzení toho, že jde skutečně o implantáty a ne jiný biologický materiál vytvořený lidským tělem, je zcela zbytečná, protože skeptiky nepřesvědčí a těm, kteří se seriozně o danou oblast zajímají, nic nového nepřinese. Jak je vidět, D. Pritchard se příliš nemýlil, v současnosti je již na základě vyjmutých biologických implantovaných prvků z těl lidí nepochybné, že se jedná o zařízení sloužící především k monitorování tělesných a psychologických procesů a emocí lidí. Ostatně již v minulosti tuto informaci na základě přímých zkušeností nebo zkušeností zprostředkovaných hypnotickou regresí, mnoho unesených sdělilo, což se potvrdilo na konferenci ve vystoupeních řady účastníků. Zajímavé je na tom to, že někteří o účelu implantátu mluvili v hypnóze, kdy popisovali, co jim která bytost o implantátu řekla, a někteří mluvili i o tom, že implantáty patrně slouží k tomu, aby ve vědomém stavu navozovaly určité psychické stavy a následně po vyhodnocení této emoční zátěže podaly informace, ať již po jejich následném vyjmutí, nebo, jak tomu nasvědčuje výzkum Dr. Rogera Leira a dalších, prostřednictvím vysílaného kódu.

Během pobytu autora knihy (ze které čerpáme většinu informací) C. D. B. Bryana na konferenci se setkal s jednou z pravidelně unášených, která vyprávěla o zkušenostech celé rodiny a především její malé vnučky. Je zajímavé, že některé rodiny jsou těmito bytostmi "vyšetřovány" v podstatě po generacích. Zajímavé bylo především vyprávění malé Stacy, která nakreslila trojúhelníkový letoun, bytost, která jí provází tunelem a různými chodbami tohoto letounu, popisovala detailně jaká světla na letounu jsou stacionární, která rotují a také to, že letoun patří k čemusi, co znázornila vysoko na nebi jako balónek…(patrně mateřská loď). Během vystoupení Carol, účastnice konference a babičky Stacy, vyplynulo, že to co se děje Stacy je přesnou kopií jejích vzpomínek, jen s jinými kulisami. Když Carol dopověděla svůj příběh, ve kterém popisovala, jak se jako malá schovávala ve skříni před modrým světlem, o kterém věděla, že k ní nesmí proniknout, jinak se s ní něco stane, nastalo na konferenci hrobové ticho, mnozí z účastníků byli ve velkém rozrušení, bylo jasně cítit že toto není jen její zkušenost….

Zajímavá byla výpověď Pat, další účastnice konference a majitelky farmy, na které Carol pracuje, která vyprávěla o dramatických zážitcích své rodiny. Její manžel, který vnímal přítomnost bytostí jako útok na jejich soukromí i majetek, dokonce jednou v noci viděl bytost přímo v ložnici a vrhl se po ní, ráno ho našla v bezvědomí. Zkušenosti s pobytem v lodích měli i její dcera a syn, jen Pat jako jediná podala docela zajímavé svědectví, citujeme:

"Mé zkušenosti byly dobré a já jsem s nimi všemožně spolupracovala. Učili mě spoustu věcí a nikdy mě nezklamali. Zdá se, že jsem s těmito zvláštními vetřelci ve spojení a oni obohacují můj život. Setkávám se s nimi a dostávám se tam, kde jakoby čas ani neexistoval. Nezáleží mi příliš na tom, jestli přesvědčím ostatní lidi, jestli je to pravda, já to prostě vím, že jsem tuto zkušenost měla. Pravda je pravdou, a stále bude, ať už je věda ochotná to uznat nebo ne."

Kniha popisuje řadu zážitků, často značně bizarních a stěží pochopitelných, které zazněly jako příspěvky na konferenci a které jsou střípky jakési pro naše vědomí obtížně pochopitelné skládačky. Jsou o pobytu na jiných planetách, resp. v jiných dimenzích s tvory, kteří u nás neexistují, a vybaví se vždy, když účastník takového zážitku vidí nějaký konkrétní typ letounu, jehož prostřednictvím se na tato místa dostal, bez vysvětlení, bez vyšetření… Zkrátka nezbývá než si uvědomit, že takové zkušenosti u psychicky zcela zdravých lidí jsou, a ponechat si tuto informaci v paměti pro případ, že se v budoucnu dozvíme více o jejím smyslu.

Někteří, a nebylo jich málo, také popisovali, že od těchto bytostí měly pocit jakési ochrany v dětství, dokonce jeden z unesených prohlásil, že jeho víra v anděla strážného, kterou chápal jako důsledek svého katolicismu, mohla být založena na jiných zkušenostech z dětství.

Konference - den třetí

Pat, popisující v předchozím dnu jeden z bizarních zážitků, odpověděla na přímou otázku autora knihy, aby popsala typický zážitek tak, že dokáže popsat spíše něco jako charakteristiku takového zážitku, než zážitek jako takový: Bytosti nazvala "Ukazovateli cesty". "Dávají podněty a podněcují zájem o věci, které nejsou součástí tohoto světa." Její zkušenosti byly tedy ze své podstaty zkušenostmi pozitivními, takovými, jaké popisoval ve svých knihách George Adamski (viz náš předešlý článek), jen jaksi méně "pohádkově" popisované. Řekla, že:všude v prostorách lodí byl velký pořádek, interiér lodí je podobný, jak to popisují ostatní, v lodích jsou nádoby, ze kterých vychází záře, a uvnitř je cosi, co připomíná malá embrya. Protože jí jedno zaujalo, došlo jí telepaticky, že se jedná o genetickou zárodečnou tkáň, která by mohla být z jejího těla. Nikdy nezažila odběr vajíčka a ani žádné stavy, následující po tomto zážitku, a je přesvědčena o tom, že jí se nic takového nestalo.

Skutečný příběh únosu dle hypnotické regrese

Když jsme se dostali až sem, bylo by asi vhodné popsat typický zážitek, tak jak je unesenými, nebo lépe řečeno kontaktovanými, popisován. Ne všichni mají negativní zkušenosti - viz předchozí vyprávění Pat. V následujícím textu popíšeme tedy takový zážitek, který je podle vědců, přednášejících na konferenci, tzv. charakteristickým pravdivým zážitkem, tedy takovým, který se drží předepsaného sledu událostí, vyplývajícího ze srovnání velkého množství zpráv o těchto událostech. Zde je tedy výpověď Susan a Jennifer, které zažily únos, pod hypnózou. Samozřejmě se jedná o oddělené hypnotické seance - otiskujeme zkrácenou verzi nejzajímavějších podrobností, vždy ve formě odpovědí obou jmenovaných, aby bylo možné jejich srovnání.

J: Vidím to jasné světlo - ale nepohybuje se jako letadlo…pohybuje se to jenom trošičku…do stran a trošičku dolů…taky barevná světla - střídání světel.

S: Vpředu to má bílé světlo. Vzadu a po stranách to má zářící barvy…dělá to nepatrné pohyby…je to jako ovál…světla vpředu.

Krátíme další detailní popis toho co obě viděly: Obě, zatímco seděly ve svém autě, viděly četná zelená světla, pohybující se kolem UFO. Po jeho přiblížení viděly "černé vlny" kolem čelního skla auta a pozorovaly kužel - nebo V z pastelově zbarvených světelných paprsků ve vzdálenosti třiceti metrů. Nyní jejich popis únosu:

J: Ten kužel…bílý - jako mraky, v pozadí je bílá - všude kolem…a záblesky barevného světla dopadající k zemi…červená a modrá a bílá a růžová…kříží se dole - jako paprsky…jako sluneční paprsky…u paty toho kužele…

S: Je tam červená svítící koule…vycházející z nebe…ty dvě barevné čáry z toho vycházejí současně po obou stranách…a vypadají jako "V" a vytvářejí "V" dole na zemi.

J: Ten kužel…byl opravdu blízko, nějakých 30 metrů nebo tak nějak…bylo to blízko po pravé straně.

S: Blízko, blízko, nějakých 30 metrů.

J: Jako bych viděla auto zvenku… Jsem za ním a dívám se dolů zprava… Jsem výš ještě než před chviličkou… Tam kde bylo auto, vidím jen špendlíkovou hlavičku - je hrozně mrňavé!

S: (Auto) je tam dole…je malé… Čím déle se na ně dívám,tím drobnější je. Vypadá to jako bych se dívala zevnitř (UFO), jako když jsem v nebi… Jako bychom skoro nic nevážily. Jako bychom se vznášely!

Nyní jsou obě v malé kruhové místnosti s okny různých geometrických tvarů, která navíc tvary mění a která jsou zalitá načervenalou září.

J: …Něco tu září… bíle - není to jediné světlo, ale shluk světel, který se vznáší. A září to a mění se to z červené v bílou.

S: Odněkud vychází růžové světlo…Ostatní světlo je bílé.

J: Ať jsem kde jsem, je to kulaté jako prsten. V téhle místnosti nejsou žádné rohy. Je to kulaté…ne jako míč, ne jako vejce. Jako dětský létající talíř.

S: Místnost je spíš kruhovitá. Je to spíš kulaté.

J: Dívám se z oken…Je to jako…Země…Není to zase tak daleko abych nerozeznala nějaká světla…A jsme vysoko …vysoko.

S: Vidím, když se dívám jedním z oken, nějakou inkoustově namodralou kouli… jako jsou ty obrázky planet… Ale není to obrázek… Je to modré. Ano je to modré… Je to vážně pěkné.

Dále je popisováno jak byly obě ženy dopraveny do kruhovitého sálu, připomínajícího amfiteátr na vyšetření. Obě byly spolu, takže každá zvlášť v hypnóze popsala, jak byla Jennifer umístěna na stůl pod jasné světlo, bytost ji uklidňovala gesty, nebo doteky, Jennifer zůstala oblečená. Nyní tedy pokračujeme vyšetřením:

J: Jsou tam nějaké sloupce, které vycházejí ze stropu.Ležím na stole…vidím nad sebou stožár…a jasné světlo - přímo ve středu.

S: Dolů sestupuje nějaký sloup, blíží se ke středu.

J: Rozsvěcuje se světelný panel…jakoby z toho jejich panelu získávali nějaká data, vypadá to jako velice vyvinutá technika - nějaký výlisek…je to úplně hladké…se spoustou pestrobarevných světel…

S: Jsou tam nějaké věci připomínající nástroje - něco jako přístrojové desky…něco jako kartotéky vestavěné do stěny.

J: Velká místnost je jako posluchárna - oválného tvaru…sedadla, která jsou v šesti nebo sedmi stupňovitých řadách - a oni se na nás všichni ze všech stran dívají.

S: Ach, jsem ve velké místnosti, velký ovál s klenutým stropem a okny až u stropu… Je to jako katedrála, ale není to zdobené… Řady sedadel…a je tam teď spousta malých (bytostí).

J: Vidím nějaký pohyb ale nevím co to je… Má to paže a nohy…mají jednobarevné oblečení, ruce nebo rukavice jsou bílé…

S: Opravdu nevidím oblečení, vypadá to jakoby byli prostě vytvarovaní… Nejsou nazí…našedlí…

J: Pohybují se kolem - skoro jakoby se vznášeli…ale jakoby to byla kontrolovaná beztíže - jako kdyby klouzali - oni vážně klouzají!

S: Posouvají se…velice plynule a elegantně.

J: Oči jsou veliké, ale nevypadají jako naše, jsou černé…prodloužené do stran ale zužují se… zmenšují se směrem k uším… U středu jsou širší a pak se zužují… Jako slzy… Mají kulatou část nejblíže k nosu, která se směrem do stran zužuje … Jsou tmavé… Jednobarevné.

S: Mají obrovské oči. Jsou dost tmavé…obrovské oči…šikmé…bez víček…nemrkají… Jsou soustředěné. Obrovské a šikmé - hodně šikmé - kontrastují s bílou barvou tváře… Ty oči jsou ohromné a zabírají spoustu plochy tváře…

Následuje popis nosu jako zvláštní zakřivené plochy, nos v našem pojetí nemají, nemají ani ústa, jen otvor, který se ale jako naše ústa nepohybuje, nejsou vidět zuby ani jazyk. Obě dále shodně popisují jejich ruce jako bílé, čtyřprsté, prsty jsou dlouhé a štíhlé. Bytosti nemají vlasy a uklidňují je jak telepaticky, tak i dotekem. Jennifer byla přemístěna na vyšetřovací stůl a přikryta nějakým bílým materiálem.

J: Připluli a pohladili mě po ruce, to mě uklidnilo… Cítím jak mi rukama proudí teplo.

S: Snaží se mě uklidnit… Někdo mě hladí po hlavě…těma jejich rukama. Pak tou rukou přejedou Jennifer po čele…a to jí buď uklidnilo, nebo omámilo.

… začíná prohlídka…

J: Kolem kotníků mám něco jako řemeny - ale není tok tomu, aby mě to přivázalo. Jakoby se to ovíjelo jen kolem kotníku.

S: Je tam něco co vypadá jako…třmeny…je to na konci stolu a její nohy do toho přesně zapadají… Možná aby nekopala. Má teď nohy v těch věcech.

Standardní průběh vyšetřování na základě výzkumu a stovek provedených hypnóz probíhá tak, že po odběru vzorků krve, spermatu, vajíček, nebo vlasů nastává reprodukční vyšetření, během kterého jsou zkoumány pohlavní orgány. Toto neproběhlo, následovalo ale vložení implantátu, následující svědectví proto podává pouze Susan.

S: Je úplně klidná - nehýbá se - nevím jestli používají nějakou anestézii (bytosti přejely rukama Jennifer po čele)…snad nějaká operace… Mají nějaký implantát… Dávají to do levé nosní dírky… Vypadá to jako jedna z těch věcí, co používají zubaři… Myslím že je to nějaká operace… Krvácela z nosu. Když skončili pomohli jí posadit se. Něco vykašlává, nebo krvácí nebo něco takového.

Následně podle zkušeností a obvyklého postupu jak byly popsány při ostatních hypnózách, měla následovat tzv. "konference", nicméně obě shodně vypověděly, že během vyšetření Jennifer se dostavila vlna telepatických zpráv, Jennifer slyšela zvuky, zjevně vycházející z blízkosti bytostí.

J: Myslím, že jsem se zeptala: "Co mi to děláte?" - Oni že potřebují informace o chemickém složení mého těla…něco bylo z mého těla nabíjeno energií, když prováděli všechny ty testy. A odebíralo to ze mě informace - informace o chemismu mého těla.

S: Pracují pro pokrok… jde o nějaké genetické kódování živých tvorů… Mnoho tvorů má zvláštní genetické kódování, které umožňuje naší spolupráci v tom, na čem dělají… Je to něco, co v nás je už od našeho početí… Něco co my umožňujeme… Je to kolektivní dohoda… jiných rovin, jiných úrovní existence. Tu dohodu jsme měli v sobě už před narozením… A je to kvůli pokroku druhů a pokroku planety Země… Vypadá to, že mají tuto informaci, která je přenášena telepaticky, pracují s námi a skrze nás! Je to nějaké telepatické spojení. Mohou s námi pracovat telepaticky…

Další podrobnosti tohoto "výletu" jsou v knize Johna S. Carpentera "Double Abduction Case odkud je i čerpáno pojednání o těchto rozhovorech v hypnóze. Jennifer i Suzan popisují další místnosti lodě velmi detailně včetně výhledu z oken na inkoustově modrý nebeský objekt. Dále je popis klasického vrácení na zem:

J: Jako bychom prostě sestupovaly… Pluly jsme nebem…potom jsme jemně dosedly na zem.

S: Jeden z cizinců něco dělá s rukou - pohyby…a my jsme najednou zpátky na cestě k autu… Nepadáme…jen se rychleji vracíme.

J: Nechali nás venku napravo od auta. Byly jsme od něj nedaleko - asi zrovna tam, kde jsme viděly vycházet kužel…(světla)…

S: Dva přišli s námi, ano dva…a my se vracíme do auta, jakoby se dívali, jestli se dostaneme zpátky.

J: Jakmile jsme se dostaly dovnitř - zpátky do auta - zdálo se to (začala jsem zapomínat) jako sen, vytrácelo se to…je to skutečnost! Já, já jsem někde byla, někde, kde jsem předtím nikdy nebyla - ani jsem nikdy předtím nic podobného neviděla!

S: Dívají se jak nastupujeme do auta…vztáhnou k nám ruce - mávnou nám jimi nad čelem a my si nepamatujeme nic.

Tak jako u řady jiných ani tyto dvě aktérky nebyly ušetřeny následků, následků zdravotních (krvácení z nosu, nespavost…), ale i následků v chování, zkrátka tato zkušenost jim změnila život - nelze říci že přímo k horšímu, ale změnila. Susan se později začala podílet na výzkumu tohoto fenoménu a to jako člověk, který na začátku ani nemohl říct, že se o UFO nezajímal, protože v podstatě vůbec nevěděla o co se jedná. Později řekla:

"Myslím, že jsem ta správná osoba, která byla vybrána, aby jí byl rozbit její malý svět - a aby jí byly otevřeny nové možnosti toho, čím život také může být."

Na tomto místě stojí za zmínku se zmínit i o argumentu skeptiků, že řada hypnóz může být podvodem. J. Carpenter se k tomuto problému přímo na konferenci vyjadřoval zcela logickým argumentem:

"Jaký důvod by je vedl k podvádění, když se to dotyčný bojí někomu říct, vyhýbá se publicitě. A jak by mohl farmář z Kansasu konstruovat přesně stejné lži jako obchodník z New Yorku nebo umělec z Paříže? A za jakým záhadným účelem?"

New York, Brooklyn - listopad 1989

Ještě jeden příběh, který je velmi zajímavý svou charakteristikou, se stal jedné listopadové noci, či rána (3.15) roku 1989 v New Yorku. Tento případ podporuje jak objektivní realitu únosů, tak i přesnost regresní hypnózy. Byl sledován dvěma policisty, kteří byli ochrankou významné politické osobnosti. Svědky této události se stali poté, co v inkriminovaný čas viděli diskoidní letoun asi 15 m široký, jak se vznáší nad patnáctipatrovou budovou asi sto padesát metrů před nimi. To vše za situace, kdy jim najednou zhasl motor auta a oni zůstali stát na South street poblíž Brooklynského mostu. Následně viděli, jak z okna bytu ve dvanáctém patře vyplouvají čtyři bytosti - žena v noční košili a tři malé stvůry s velikou hlavou. To všechno se stalo hned poté, co ze dna letounu vystřelil paprsek modrobílého světla, po kterém bytosti vystoupaly do letounu. Poté, co byli všichni bezpečně spodním otvorem na palubě, disk zaplál červeno-oranžovou září a i s Lindou Cortillerovou se pustil střemhlavým letem k East River.

Vypadá to jako scénář Hollywoodské produkce? Pozor, není. Co tedy následovalo. Unesená znala Budda Hopkinse z jeho knihy "Vetřelci", ve které si přečetla příběh o tom, jak někteří unesení dostávají implantáty při únosech a konkrétně jak jsou jim vkládány implantáty do nosu. Tehdy si uvědomila, že má něco s nosem, co nedokáže objasnit. Čtrnáct let měla vysoko v nose jizvu, kterou lékař označil jednoznačně za jizvu po skalpelu. Nikdy ale žádnou operaci neprodělala.

Z oné noci si vzpomněla na to, jak na manžela křičí, aby se probudil, ale on nemohl, tato vzpomínka jí přesvědčila o tom, že se stala obětí únosu, a vyhledala Budda Hopkinse, který provedl hypnotickou regresi, na které se potvrdil její únos s vy-šetřením. Až o čtrnáct měsíců později se Hopkins dostal do kontaktu s oběma svědky, kteří následně kontaktovali i Lindu a později ji i sledovali. Později se přihlásila další svědkyně tohoto únosu, která si přála zůstat v anonymitě. Z její výpovědi vyšlo najevo, že svědků bylo ve skutečnosti mnoho, protože celý Brooklynský most včetně aut na něm měl výpadek elektrického proudu, takže svědků, kteří viděli přeletět disk, byly desítky…

Tento příběh je jeden z těch velmi známých a byl i v minulosti v Americe medializován. Přesto přese všechno je stále oblast těchto jevů zahalena něčím, co na mě působí jako všeobecné přehlížení. Z hlediska psychologie vnímání lidí chce většina spíš rychle zapomenout pro strach z neznámého, než přemýšlet o podstatě, a to je přesně to, co se od nich také čeká. Příště další svědectví, informace od novinářů a vědců.