Architekti vesmíru

VIII. Fakta, náboženství, filosofie

Války  "bohů"

Staré sumerské texty zachycují souboje na život a na smrt mezi Ninurtou (synem Enlilovým, vnukem Anuovým) a Zuem, potomkem nepřátelského rodu z Nibiru (Mýtus o Zuovi), mající paralely v hinduistických a chetitských příbězích i řeckých bájích (souboje Titánů). Ze sumerských textů plyne, že po potopě získal Enlilův klan Mezopotámii, Enkiho klan zase Egypt a Afriku (Abzu). Ninchursag byla pověřena správou Sinajského poloostrova, kde v té době byl dobudován nový kosmodrom (v Gíze pak byly pravděpodobně po roce 14 800 př.n.l.vybudovány pyramidy jako orientační naváděcí zařízení). Rozdělení vlivu pak odstartovalo neshody mezi oběma klany (Zecharia Sitchin je nazývá "válkami u pyramid") - to vše skončilo smírem před cca 10 000 lety. V této době byla Sahara ještě plná života. Obyvatelé byli pastevci, kteří už ale ovládali umění mumifikace. Ale boje a války neskončily. Bratrovražedným bojem mezi „bohy“ byl příběh boje o rozdělení vlády nad Egyptem mezi bratry Usira (Dolní Egypt) a Sutecha (horní Egypt) a následný zápas Sutecha s Hórem (paralelu tohoto příběhu nacházíme rovněž v řeckých bájích). V této době prokazatelně nastal rozvrat „staré říše“, vzniklé koncem 4.tisíciletí př.n.l., který se m.j. projevil i rozsáhlým hladomorem. Vykopané hroby z té doby vypovídají o kanibalismu. Poté následuje další vývojová fáze. Je to klasická doba egyptského umění a literatury, vrchol egyptské civilizace, počátek rozkvětu tzv. „střední říše“. Je to ovšem také doba nepokojů a zvratů, kdy z východu dochází k okupaci Egypta. O těchto událostech podává podrobné svědectví i Bible, v souvislosti s líčením života židovských patriarchů (Abraháma). V letech 1730 - 1550 př.n.l. se dostává Egypt pod nadvládu Hyksósů. V této době se setkává patriarcha Abrahám s egyptskou kulturou a civilizací, protože události jeho života spadají do 18. stol. př.n.l. Odborníci z Britského muzea oznámili v roce 2003 objev starého nápisu za největší nález naší doby, který přepíše stránky učebnic. Nápis je údajně starý 3 500 let a popisuje porážku Egypťanů núbijským královstvím a jejich hrozící vyhlazení. Udivující sdělení se skrývá ve 22 řádcích hieroglyfů, které se podařilo rozluštit egyptským a britským odborníkům. Nápis byl nalezen v bohatě zdobené alkaabské hrobce v Horním Egyptě a pojednává o dosud neznámých bitvách, které "svět od svého stvoření dosud neviděl". V červené barvě vyvedený nápis vypráví, jak núbijská armáda a její jižní spojenci bleskově zaútočili na Egypt, kde se do protiútoku hrdinně postavit Sobeknakht. Rozhodující roli v konfliktu hrála údajně supí bohyně Nekhbet, která Kúšity kropila ohnivým deštěm, zatímco vůdce vetřelců padl pod nárazem jednoho jejího plamene. Egyptologové se těší, že v dosud špatně probádané oblasti narazí na ještě báječnější nálezy. Mocenské spory mezi bohy vyvrcholily nukleární katastrofou, při níž byla srovnána se zemí kromě kosmodromu na Sinajském poloostrově též "hříšná" kanaánská města Sodoma a Gomora. Západní vítr zanesl radioaktivní mrak až k Sumeru. „ Lidé umírají strašlivou smrtí, zvířata hynou, voda je otrávená, půda spálená“. Sumer a jeho velká civilizace je zničena". Bible tvrdí, že Sodoma a Gomora ležely v lesním údolí, nazvaném Siddim. Už v polovině 19.stol. Angličané objevili, že od úzkého mysu Lisan na východním pobřeží Mrtvého moře se táhne pod vodou vysoký skalní práh, který dělí jezero na dvě části. V jižní části je voda velmi mělká, kdežto v severní části dno prudce klesá do hloubky 400 m. Odborníci se domnívají, že mělčina byla kdysi údolím, které se propadlo v důsledku nějakého geologického kataklysmatu. Nedávno byly objeveny Prvotní dějiny foinického kněze Sanchuniatona, kde se píše, že údolí Siddim se propadlo a proměnilo se v jezero. Geologové stanovili dobu této katastrofy na 2000 let př.n.l. V bezprostředním sousedství Mrtvého moře se rozkládá celá řada pahorků, tvořených kamennou solí, pravděpodobně jako pozůstatek světové potopy, kdy zde byla mořská voda. Právě zde se z Lotovy ženy stal solný sloup. Vzpomeneme-li na Hirošimu, kde na zdech zůstaly otisky spálených lidí, kteří se žárem doslova vypařili, získáme věrohodné vysvětlení tohoto „zázraku“. K jakým asi dojdeme závěrům, až si v následujících odstavcích přečteme o síle „bož-ských“ zbraní, zmiňovaných ve staroindických eposech? Vědec z oblasti sanskrtu profesor dr. Kanjilal uvádí staré prameny, v nichž se hovoří o strašlivých zbraních, různých létajících strojích a kosmických lodích. (obr. 25 – Obrazová rekonstrukce létajících strojů – středověká). Například vydání Vimánikašástra v hindštině poukazuje na devadesát sedm staroindických textů zabývajících se létajícími stroji, jejichž nejstarší překlad pochází z r. 1870, kdy západní svět neměl o letadlech a vesmírných korábech ani tušení. V překladech však byly tehdy nepochopitelné verše často vynechávány nebo označovány za náboženské bláboly. V některých dílech starověkých autorů jsou přímo vysvětlovány základní konstrukční principy a dnešním jazykem řečeno, takticko-technická data jednotlivých typů létajících strojů. (obr. 26 – Obrazová rekonstrukce létajících strojů - novověká). Přesný překlad technických textů je problémem i v současné době. Přesněji bylo možné přeložit jejich technické schopnosti, mezi kterými je popisována jejich vysoká manévrovací schopnost, zastavit se ve vzduchu, pohybovat se okolo zeměkoule nebo se vzdálit do vesmíru. Popis takovéhoto letu byl objeven i v sumerském eposu o králi Etanovi. Byl třináctým králem první kišské dynastie po potopě světa, jak je uvedeno v babylonském Seznamu králů. Přestože tehdejší lidé si těžko mohli shlédnout zemský povrch jinak než z nějakého kopce nebo hory, je popis měnící se perspektivy a dokonce i úzkosti vznášejícího se krále dokonalý. Skutečnost, že jej nesl orel, můžeme vysvětlit buď absencí technického slovníku tehdejšího básníka nebo pozdějšími překlady, kdy použitý výraz mohl být pro následující generace nesrozumitelný. Stejně nesrozumitelně působí v překladu výraz „kolo“, pokud bychom ho nepřeložili jako „okruh“. Pro skutečnost, že král Etan skutečně letěl, to je zcela nepodstatné: „Když vznesl ho (orel) vzhůru k prvnímu kolu, pravil orel k němu, k Etanovi: “Pohleď, můj druhu, shlédni na moře u hradeb Ekuru!“ Země se vskutku stala jen kopcem, moře se změnilo v pouhý proud řeky. Když vznesl ho vzhůru k druhému kolu, pravil orel k němu, k Etanovi: “Pohleď, můj druhu, jak vypadá země!“ Země vyhlíží jako malý les. Když vznesl ho vzhůru k třetímu kolu, pravil orel k němu, k Etanovi: “Pohleď, můj druhu, jak vypadá země!“ Moře se změnilo v zahradní strouhu. Když pak let pokračoval a orel kroužil stále do větších výšin, Etana dostal strach: „Rozhlédl jsem se, zmizela země, a můj zrak utkvěl na širém moři. Nechci už stoupat dál k nebi, můj druhu, zastav, abych se mohl vrátit na zemi!“ V básni je popisován tehdejší místopis, protože uvedené město nestálo přímo u moře, ale na břehu velké laguny nazývané Dolní moře, spojené s dnešním Perským zálivem přírodním průplavem. V sumerských eposech jsou popisovány i bitvy s využitím „zbraní hromadného ničení“ : ….“Ningirsu, Enlilův největší bojovník vydal spravedlivý rozkaz k rozpoutání boje proti Ummě. Na její vojsko hodil velkou síť, hromady mrtvol se nakupily na bitevní pláni. Eannatum, vladař města Lagaše, Entemenův děd, vyznačil spolu s Enkalleem, vladařem města Ummy, hranice a postavil na nich hraniční sloupy“. Obdobně jsou v jiných eposech, především indických, popisovány i těžko představitelné zbraně „bohů“ s apokalyptickými účinky, které dokážou vypařit veškerou vodu a planetu zahalit do páry, schopné celou planetu roztrhat nebo „jen“ spálit celé země. Je dokonce popisováno i použití různých zbraní v bitvách mezi jednotlivými „božskými klany“, kterých se účastnili i lidé a to třeba i jako piloti útočných letounů. Popsány jsou i zbraně, která dokážou uspat celou armádu, dokážou vlastní vojska i s technikou zneviditelnit nebo vytvoří jakousi fata morgánu, takže nepřítel střílí do prázdna. V textech jsou zmíněny i jakési, dnešní terminologií řečeno, ruční zbraně, které vypuštěny jako planoucí oheň se vrací zpět k válečníkovi jako bumerang. Nakonec bych se rád ještě jednou vrátil k bibli, kde se objevují pojmy jako „serafíni“ a „cherubíni“ a provedl srovnání s indickou mytologií. Pod těmito pojmy si dnes většina lidí představuje anděly – služebníky boží. Prorok Ezechiel popisuje cherubína, že měl čtyři tváře, tělo a ruce muže, telecí nohy s koly a křídla. Cherubíni se podle jeho popisu neotáčejí, ale stojí přímo jako kola cherubínského vozu, která se také v zatáčce nezatáčejí, což je technicky možné například u pásového podvozku. (obr. 32 – Létající stroj) Takovýto létající stroj v sobě spojoval schopnosti nákladního vrtulníku i pozemního nákladního vozidla. V Kebra Negest je popisována příprava k letu Šalomounova syna, který „naložil veškerý doprovod i zvířata s povozy“ a když letěl nad Egyptem, „pobořili svým letem obelisky i sochy bohů“. Jestliže takovýto stroj byl modulové konstrukce, mohla se potom nosná plošina zvětšit podle potřeby. I proto možná v Orientu vznikl pojem „létající koberec“. V nejstarších starozákonních textech se objevuje archaické označení Boha jako „toho, který sedí na cherubínech nebo na nich jede“. Je velmi pozoruhodné, že se podobná bytost, či spíše zařízení objevuje i v indické mytologii. Jmenuje se Garudah a je pro své neobyčejné schop-nosti nazýván králem ptáků. Byl zobrazován s orlími křídly a zobákem, ale lidským tělem. (obr. 34 – Garudah) „Jeho obličej byl bílý, tělo měl rudé a zlatá křídla“. Sloužil bohu Višnuovi jako dopravní prostředek, ale také byl schopen jednat samostatně. Dovedl „natankovat“ vodu z řeky a uhasit plameny i shazovat „božská vejce“, která roztrhala protivníky na kusy. Mohl doletět až na Měsíc, neboť „když Garudah zvedl křídla, zachvěla se země“. S dnešními vědomostmi a trochou fantazie můžeme spekulovat, že se jednalo o technická zařízení schopná letu, ale i jízdy po zemi. Telecí nohy jsou pravděpodobně odpružené přistávací teleskopy s možností po-jezdu po zemi. Křídla nebo spíše vrtule byly na těchto nohách uspořádány v párech (viz Židovské pověsti z pravěku – Semael a serafíni) a jejich množství se řídilo podle typu stroje. Při „luštění naší křížovky“ musíme však vzít v úvahu i to, že cherubíni podle bible hlídali s plamenným mečem vstup do Edenu a byli dokonce umístěni i jako strážci na Arše úmluvy. Při srovnávání starověkých památek jsem došel k závěru, že popisovaná technologie má několik technických úrovní. Některá zařízení prozrazují vysokou technickou vyspělost, jiná jako by byla zapůjčena z muzea nebo vyrobena na koleně. Z toho jsem získal dojem, že zde bylo několik kategorií „bohů“, přesně, tak jak je popisuje bible. Předně tu byl nejvyšší šéf se svým štábem, či spíše rodinou. Potom následovali odborníci a nakonec personál. To byli ti hodní. Potom byli ti „padlí andělé“, kteří se vzbouřili proti pracovním podmínkám a byli pravděpodobně řízeni vzbouřenou částí odborníků a personálu. Ti samozřejmě byli v technologické nouzi a používali dosluhující technologii nebo jednoduchá zařízení, která byli schopni si zde sami vyrobit. Všechna tato zařízení však byla pro tehdejší lidi nepochopitelná a byla označovaná jako „božská zvířata“ nebo jinými podobnými názvy. Pro větší představu si můžeme provést srovnání tohoto stavu s Austrálií v době, kdy se stala gigantickou trestaneckou kolonií. Byla rovněž odříznuta od civilizovaného světa, měla svého guvernéra, vládu, úředníky a samozřejmě trestance. Ti jakkoli byli ubozí, byli oproti do-morodcům ve výhodě v oblasti řemeslných dovedností a později i technických znalostí. Tedy i oni, pokud se jim například podařilo zmocnit pušky, střelného prachu, svítilny, sekery a pod., mohli v divočině mezi domorodci působit jako bohové, ovládající oheň, hrom a blesky a řadu praktických dovedností. Tím lze logicky vysvětlit i primitivní záchranu života na Zemi prostřednictvím archy Noemovy. Byl to zoufalý pokus té nejnižší kasty Anunaků, zachránit své otroky a svoje životní prostředí v rozporu s plánem „guvernéra“ a jeho štábu.

Technologie egyptských "bohů"

Český spisovatel Jiří Wojnar ve své knize Tunel do kosmu velmi podrobně vysvětluje některé písemné památky i kresby z pyramid popisující vyspělé technologie, používané tamními „bohy“. Z těchto památek dokázal rekonstruovat například funkci tajemného sloupu „džed“. Z textu je zřejmé, že se jednalo o podzemní silo vybavené lineárním magnetickým motorem, který působil jako katapult pro kosmickou loď. Tím odpadly dnešní nešikovné těžké a nebezpečné startovací rakety a navíc byla eliminována skutečnost, že nejvíce paliva se spotřebuje při startu. Protože vysvětlení celého principu je poměrně obsáhlé, omezím se pouze na ukázku některých textů a vyobrazení. (obr. 33 – Raketové silo) V silu je připravována raketa. Gepardi znázorňují velkou, ale krátce působící sílu, trubky v řezu znázorňují mohutný chladicí systém lineárních magnetických motorů. Na těle rakety se zásobou paliva je nasazena kabina vlastního raketového modulu. Život okolo sila má symbolizovat skutečnost, že starty prakticky neohrožovaly okolí. Dlouhý nápis v pyramidě faraa Pepiho, který je, podle názoru mystiků údajně vodítkem pro jeho Ka (nesmrtelné "já") na cestě k věčnému životu, ve skutečnosti obsahuje popis cesty k jakémusi "božskému výtahu" (někdy žebříku): "Buď pozdraven, božský Stoupající, buď pozdraven, Výtahu Setův. Stůj rovně, boží Stoupající, stůj rovně, Výtahu Setův, na kterém odešel Osiris do nebe... Pane Stoupajícího... komu dáš (přidělíš) božský žebřík? Komu svěříš Sethův žebřík, aby na něm směl Pepi vystoupit do nebe a jako vyvolený sloužit bohu Ré?" Králova toužebná prosba: "Kéž je mi dán šém ve velkém Dvojdomě. Kéž je mé jméno vysloveno v Domě záře v noci počítající roky." A jak je popsán start? Brána nebes je otevřena! Pozemské dveře jsou otevřeny! Nebeská okna jsou otevřena! Nebeský žebřík je zde; světelné schody jsou odkryty. Dvojité dveře nebes jsou otevřeny (připraveny?); dvojité dveře Chebovy jsou otevřeny pro Horuse z východu při rozbřesku. Horovo oko mění barvu z modré na červenou... síla neustále narůstá... dvojitá brána nebes je otevřena a bohové dole hovoří s bohy nahoře... Pak se bárka zvedne a odlétá "cestou do nesmrtelnosti"... Horovo rudé oko se zlobí, jeho moci nemůže nic odolat. Jeho poslové spěchají, jeho běžec kvapí. Hlásí tomu, jež pozvedá ruku na východě: "Propusť ho!" Kéž Bůh bohům otcům poručí: "Tiše, polož si dlaň na ústa, postav se ke dveřím horizontu a otevři dvojité dveře (nebes)." Nebe mluví, země se třese, země se chvěje; obě sféry bohů volají, země se otvírá, když král stoupá k nebi, když jde po (nebeské) klenbě. Hřmící vichr ho pohání, hřmí jako Seth. Strážci nebes před ním otvírají dveře... "Ó Pepi! Odešel jsi, jsi slavný a mocný jako bůh, na Osirisově místě! Tvá duše je v tobě; za tebou je (stojí) tvá moc, na hlavě máš helmu Urrt a v ruce korunu Misut..." Obepínáš Zemi jako Ré, křížíš nebe jako Thovt, cestuješ přes Horovo území, cestuješ přes území Setha. Z textu je zcela zřejmé, že termín „Horovo oko“ není žádný náboženský termín, ale zcela jednoznačně je jím nazýván raketový modul na vrcholku rakety. Změna barvy je způsobena vysokonapěťovým elektrickým polem uvnitř džedu. „Boží oko“ je odjakživa kresleno jako oko v trojúhelníku, čímž měla být znázorněna kuželovitá kabina modulu opatřená průzory. Tato zařízení byla pravděpobně umístěna v pyramidách. Jejich současný název vznikl z řečtiny (pyromyt) a znamená „střed z ohně“. Naši předkové říkali pyramidám a zikkuratům "hory bohů". Také popis událostí na Sinaji se zmiňuje o "hoře", kterou Ninurta zničil jako první! Místo, ze kterého vzlétají bohové, vyhodím do vzduchu. (Erra epos) Nechali bohy uprchnout, nechali je prchnout před spalujícím žárem. To, co sloužilo k letům k Anu, zničili, vymazali tvář tohoto místa, zničili je. (Kedor--Laomer) Na nejvyšší horu (?) odešel Ninurta, nesrovnatelných sedm hrůzu budících zbraní vzal s sebou. Hrdina dorazil na nejvyšší horu. Zvedl ruku, hora byla roztříštěna, pak vymetl i rovinu u hory Nejvyšších; v lesích nezůstal jediný strom. (Erra epos) Jak je možné se dočíst z dosud přeložených písemných památek, technologie tzv. doby bronzové byla skutečně na vysoké úrovni. Obdobně objevil Jiří Wojnar i pravěkou elektrárnu. Šalomounův chrám (stejně jako přenosná Archa Úmluvy) jakýmsi způsobem využíval atmosférickou elektřinu. Konstrukce mají mnoho společných prvků. Podle údajů v Kebra Negest lemovaly obvod a hřeben střechy zubaté kovové lišty. Hroty těchto hřebenovitých kolektorů "odsávaly" náboj z okolí. Témuž účelu sloužila i "koruna" -- zubatá lišta po obvodu víka Archy, kterou řecké překlady degradovaly na "zlaté lemování". Svody byly připojeny na vnější kovovou vrstvu obložení stěn místností a uzemněny ve vodních cisternách. Ve své knize opět přináší velmi podrobný popis jak skutečné funkce Archy Úmluvy, tak i chrámových staveb, které sloužily jako čerpací stanice, ve kterých se elektrolýzou vyráběl vodík "to, v čem sídlí síla" a kyslík "to, co dává sílu -- udržuje život“. To, co dříve byla smysluplná práce při výrobě paliva, zachovali pozdější kněží už jen jako náboženské rituály.

Technologie židovských "bohů"

Biblický prorok Ezechiel popisuje, co viděl u řeky Chebar.

1 Stalo se pak třidcátého léta, čtvrtého měsíce, dne pátého, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží.

2  Pátého dne téhož měsíce, pátého léta zajetí krále Joachina,

3  V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi, synu Buzi, v zemi Kaldejské u řeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova.

4  I viděl jsem, a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci, a oblak veliký, a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk, a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně.

5 Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyř zvířat, jejichž takový byl způsob: Podobenství člověka měli.

6 A po čtyřech tvářích jedno každé, a po čtyřech křídlích jedno každé mělo.

7 Jejichž nohy nohy přímé, ale zpodek noh jejich jako zpodek nohy telecí, a blyštěly se podobně jako ocel pulerovaná.

8 Ruce pak lidské pod křídly jejich, po čtyřech stranách jejich, a tváři jejich i křídla jejich na čtyřech těch stranách.

9 Spojena byla křídla jejich jednoho s druhým. Neobracela se, když šla; jedno každé přímo na svou stranu šlo.

10 Podobenství pak tváří jejich s předu tvář lidská, a tvář lvová po pravé straně každého z nich; tvář pak volovou po levé straně všech čtvero, též tvář orličí s zadu mělo všech čtvero z nich.

11 A tváři jejich i křídla jejich pozdvižena byla zhůru. Každé zvíře dvě křídla pojilo s křídly dvěma druhého, dvěma pak přikrývala těla svá.

12 A každé přímo na svou stranu šlo. Kamkoli ukazoval duch, aby šla, tam šla, neuchylovala se, když chodila.

13 Podobnost také těch zvířat na pohledění byla jako uhlí řeřavého, na pohledění jako pochodně. Kterýžto oheň ustavičně chodil mezi zvířaty, a ten oheň měl blesk, a z téhož ohně vycházelo blýskání.

14 Také ta zvířata běhala, a navracovala se jako prudké blýskání.

15 A když jsem hleděl na ta zvířata, a aj, kolo jedno bylo na zemi při zvířatech u čtyř tváří jednoho každého z nich.

16 Na pohledění byla kola, a udělání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a byla na pohledění i udělání jejich, jako by bylo kolo u prostřed kola.

17 Na čtyři strany své jíti majíce, chodila, a neuchylovala se, když šla. 18 A loukoti své, i vysokost měla, že hrůza z nich šla, a šínové jejich vůkol všech čtyř kol plní byli očí.

19 Když pak chodila zvířata, chodila kola podlé nich, a když se vznášela zvířata vzhůru od země, vznášela se i kola.

20 Kdekoli chtěl Duch, aby šla, tam šla; kde Duch chtěl jíti, i kola vznášela se naproti nim, nebo duch zvířat byl v kolách.

21 Když ona šla, šla, a když ona stála, stála, a když se vznášela od země, vznášela se také kola s nimi, nebo duch zvířat byl v kolách.

22 Podobenství pak oblohy bylo nad hlavami zvířat jako podobenství křištálu roztaženého nad hlavami jejich svrchu.

23 A pod oblohou křídla jejich pozdvižená byla, jedno připojené k druhému. Každé mělo dvě, jimiž se přikrývalo, každé, pravím, mělo dvě, jimiž přikrývalo tělo své.

24 I slyšel jsem zvuk křídel jejich jako zvuk vod mnohých, jako zvuk Všemohoucího, když cho-dila, zvuk hluku jako zvuk vojska. Když pak stála, spustila křídla svá.

25 Byl také zvuk svrchu nad oblohou, kteráž byla nad hlavou jejich, když stála a spustila křídla svá.

26 Svrchu pak na obloze, kteráž byla nad hlavou jejich, bylo podobenství trůnu, na pohledění jako kámen zafirový, a nad podobenstvím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost člověka.

27 I viděl jsem na pohledění jako velmi prudkou světlost, a u vnitřku jejím vůkol na pohledění jako oheň, od bedr jeho vzhůru; od bedr pak jeho dolů viděl jsem na pohledění jako oheň, a blesk vůkol něho.

28 Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový na pohledění byl blesk vůkol. To bylo vidění podobenství slávy Hospodinovy. Kteréžto viděv, padl jsem na tvář svou, a slyšel jsem hlas mluvícího.

Převedeme-li si biblický text do současné řeči, dostaneme asi toto:

1) Pátého dubna ? roku, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, otevřela se nebesa a viděl jsem něco nevídaného (boha).

2) Pátý den téhož měsíce, pátého roku po zajetí krále Joachina,

3) promluvil Hospodin ke knězi Ezechielovi, synu Buziho, v zemi Kaldejské u řeky Chebar a objevila se nad ním neznámá věc (ruka Hospodinova).

4) Viděl jsem, že od severu se přihnal velký oblak s plápolajícím ohněm, okolo něho se objevovaly blesky (ve smyslu –rytířovo brnění se blýskalo-třpytilo) a uprostřed toho ohně vyzařovalo silné světlo.

5) Uprostřed toho všeho se ukázaly postavy něčeho=zvířat, které měly tvar člověka=např. válcovitý tvar s variabilním průměrem (trup)

6) Každý válec byl nahoře ukončen kopulí, na které byly zobrazeny čtyři tváře (podoby) a každý měl čtyři křídla.

7) Každý válec měl na spodní části teleskopické nohy zářící kovovým leskem.

8) Pod křídly, na všech čtyřech stranách byly mechanické ruce, vše bylo čtvermo.

9) Jejich křídla byla navzájem spojena a zpevňovala tak konstrukci. Válce se za pohybu neotáčely.

10) Na kopulích byly dokola zobrazeny lidská tvář, lví podoba na pravé straně, býčí po levé straně všech čtyř a orlí podobu vzadu, též u všech čtyř.

11) Kopule s podobami zvířat a křídla (pevná) byla nahoře. Každý válec (trup) byl spojen dvěma křídly s křídly dvou dalších po jeho obou stranách. Další dvě křídla byla sklopena k trupu.

12) Toto zařízení se jako celek pohybovalo na všechny strany.

13) Válce vypadaly jako řeřavé uhlí, jako pochodně. Samotný oheň pulzoval mezi těmito válci.

14) Celé zařízení se pohybovalo rychle jako blesk.

15) Pod každým válcem (trupem) bylo jedno kolo.

16) Měla barvu (?) a byla všechna stejná a na pohled to vypadalo, jako by byla kola uprostřed kola (kola spojená housenkovým pásem).

17) Zatáčení bylo zabezpečeno změnou rychlosti otáčení pásů.

18) Kola byla poměrně veliká. Články pásu byly spojeny ozdobnými svorníky, které vypadaly jako oči.

19) Kola a trupy zařízení zůstávaly spojeny jak při pohybu po zemi, tak i za letu.

20) Zařízení bylo dobře ovladatelné.

21) Viz verš.19

22) Nad kopulemi (koulemi) umístěnými na válcích byla velká průhledná kopule.

23) Pod touto kopulí byla spojena pevná křídla a další dvě sklopená.

24) Rotující křídla způsobovala silný hluk, ale když nebyla v pohybu byla sklopena.

25) Zvuky byly slyšet i z průhledné kopule poté, co byla křídla sklopena.

26) V kopuli bylo něco jako modravé křeslo, v němž jakoby seděl člověk.

27) Celé to světélkovalo.

28) Vypadalo to jako duha, která se objevuje za deště v oblacích. To bylo to nevysvětlitelné (boží), co jsem viděl. Padl jsem na tvář, ale slyšel jsem ho mluvit.

Z celkového popisu tedy vyplývá, že se jedná o obojživelné vozidlo, schopné letu i jízdy po zemi. Jeho konstrukce je nezvyklá a nejvíce se podobá pojízdné rampě čtvercového půdorysu v jejíž rozích jsou zabudovány čtyři svislé, pravděpodobně turbovrtulové jednotky. Ty jsou ve své horní části spojeny nosníky ve formě křídel. Je možné, že slouží i jako stabilizační plochy. Pohyb ve vzduchu je zabezpečen zřejmě jak tryskami motorů, tak i doplňkovými vrtulemi, které se při pohybu po zemi sklápějí k trupu. Pohyb po zemi se uskutečňuje pomocí pásového podvozku. Pouze u takovéto konstrukce je možné, aby zatáčení vozidla bylo možné bez toho, že by se zatáčela kola. Námitka, že pásový podvozek je pro letadlo příliš těžký a neohrabaný není na místě, protože už i naši konstruktéři umí vyrobit lehké a přitom pevné materiály. Vždyť např. závodní kolo z těchto materiálů váží necelý kilogram. Přitom pásy mohly být vytvořeny z dutých článků (válečků), které by umožnily i přistání na vodě. Kola mohla být zkonstruována i z obvodových válců, tak jak je uvedeno na náčrtku v obrazové galerii. Průhledná kabina s křeslem a postavou podobnou lidské zcela zřetelně ukazuje na jakousi pilotní kabinu s výhledem na všechny strany. Koule na pohonných jednotkách mohly být součástí systému nebo mohly obsahovat například reflektory, navigační zařízení, případně zbraňové systémy.Vzhledem k tvaru a zmínce o rukách by se mohlo jednat o nějaký dopravní či servisní prostředek. Pro posuzování textu je zvláště důležitý verš 28), který nás informuje o tom, že pozorovatel úkazu zřetelně rozlišuje mezi atmosférickými úkazy a neznámým jevem. Toto zjevení bylo mnohokrát zobrazeno různými malíři ve středověku, bylo stejným způsobem zobrazeno i v současné době. Konstruktérem NASA bylo překresleno podle současných technických poznatků. Žádný z těchto pokusů však nezohledňuje do detailu to, co je skutečně v textu napsáno. Proto byl autorem pořízen náčrtek, vycházející co nejvíce z biblického textu, ale zohledňující, že se jedná o popis technického zařízení člověkem, který nemá nejen technické vzdělání, ale ani potřebný technický slovník. Tento "boží" výtvor můžeme vidět i architektonicky ztvárněný v podobě mešit, obklopených čtyřmi minarety.

Zdroj: Architekti vesmíru