Jane Roberts - Sethovy promluvy

ROVINY VĚDOMÍ

Symboly vyjadřují pocity, které nelze nikdy vyjádřit slovy. Např. pocit radosti dokáže měnit samotné prostředí, proto jej vidíme jasněji a veseleji. Vědomí vytváří optimistické obrazy a zpětně prostředí zesiluje radost.
Když vědomí upadne do spánku, pracuje se symboly radosti. Potom ve spánku symboly upadají a zůstává jen pocit.

Symboly a obrazy se mění spolu s námi. Spojitost mezi nimi je otázkou intuice a asociace.

Jakmile porozumíme symbolům, nebudeme ztraceni.
Symboly si vytváříme sami a sami je můžeme i měnit.
Symboly jsou fyzické objekty, které existují v realitě určité frekvence.

Symboly se mění se stupněm rozvoje vědomí. Všechny symboly vycházejí z vnitřní reality a manipulujeme – li s nimi, pracujeme tak se svými vnitřními realitami. Jakýkoli vnější pohyb, který uděláme, provádíme vlastně ve svém vnitřním prostředí.

Každý má své vysoce specifické symboly ( např. tělo ).

Symboly ( fyzické objekty ) vyjadřují vnitřní realitu. Jsou důležité částice naší psychiky. Měnící se symboly jsou známkou ocitnutí se na jiné rovině vědomí. Forma symbolů se mění spolu se stavem vědomí. Po zavření očí nám vystupují obrazy jako symboly našich myšlenek. Nemají logickou souvislost.

Symboly lze vnímat a interpretovat mnoha způsoby.

Po smrti pracuje vědomí se symboly, ale na vyšších rovinách již tomu není zapotřebí.
Jsme ve vývojovém stádiu orientovaném na symboly. Každý má své symboly, které se mohou během našeho života měnit.
Existuje jednota mezi symboly bdělého a snícího já, které vidíte ve spánku.
Duše využívá vědomí, aby mnoha symboly vyjádřila svoji vnitřní realitu.

Předměty jsou pouze symboly vnitřního růstu :
a) kolektivní – fyzické symboly, na kterých jsme se domluvili
b) individuální

Emoce jsou symbolem vnitřní reality nebo vnitřního přesvědčení.
Symboly si vytváříme sami a sami je můžeme i změnit. Je nutné si neustále připomínat, že fyzické prostředí je pouze symbol, ne stálý stav. Pokud připustíme, že naše fyzické prostředí je jediná skutečná realita, jsme v pasti. Není to vůbec skutečná realita.
Na jiných rovinách reality předměty nejsou hlavními symboly. Záleží na frekvenci.
Naše nejbližší fyzické prostředí symbolizuje naši vnitřní situaci.
Vnitřní drama je tedy to jediné a nejdůležitější. Příběh svého života si píšeme sami. Sami jsme svým autorem. Není tedy důvod k tomu, abychom se cítili lapeni osudem. Máme možnost změnit své prostředí.

Zkušenosti jsou výtvory vědomí.
Nejčastější symboly jsou fyzické objekty. Jsou vztaženy pouze k fyzickému světu. V jiných dimenzích mizí. Banka symbolů je z minulých životů.
Ve snu jsme schopni zvuky, které neslyšíme ( např. stromu, nevyslovené myšlenky ) vizualizovat.

Alfa vlny jsou práh mezi fyzicky orientovanými částmi osobnosti a vnitřním já. Fyzické smysly se objevují v rámci jiné reality jako živé a vitální objekty. My je ale tak nevnímáme.
Černé díry jsou prázdná místa bez symbolů. Nabízí přímé poznání. Představují prostor pro nové symboly. Jsou to koordinační body. Zde se elektromagnetická energie myšlenek a emocí vtahuje, potom jimi prostupuje a mizí z našeho systému, mnohokrát se zvětšuje a skrze miniaturní bílé díry se vrací zpět do našeho systému reality. Je to zdroj energie a neplatí zde zákon entropie. Pohyb atomů a molekul se zrychluje, jakmile se začnou přibližovat k těmto bodům, ale vzdálenost mezi nimi zůstává stejná. Bílé díry se nacházejí uvnitř černých.
Skrz ně proudí hmota mezi vesmíry ( zachování energie ). Přitahují mnoho energie z mnoha systémů. Je to obnovovač energie.
Alfa hladina je nádrž energie pro nás. Je propojena s nejhlubšími rovinami osobnosti. Do ni bychom měli vstupovat bez jakéhokoli cíle a záměru. Můžeme zde najít všechny informace, které potřebujeme. Když naše vědomí opustí tělo, alfa hladina jej udržuje v dobré kondici.

Roviny vědomí :
1. normální vědomí ( ego je vnější část soustředěná na fyzickou realitu, je to bdělé vědomí )
2. A – 1 vědomí – můžeme vstupovat do těla druhého a léčit ho, můžeme vědomě manipulovat s hmotou, můžeme ji využít k zbavení se dočasných tělesných tlaků, můžeme v ní vyřešit problémy
3. A – 2
4. A – 3 – informace o pohybu Země, historii planet, zvířat
Tyto roviny jsou dosažitelné v bdělém stavu. Zachováváme si kontakt s fyzickým prostředím.
5. A – 4 – z ní vychází inspirace, vynálezy, nejdostupnější ve spánku, možné v ní poznat mnoho dimenzí

MUSÍME HLEDAT, ABYCHOM NAŠLI ( vědomě nebo nevědomě ).
Jednotlivé roviny se vzájemně prolínají.
Ostatní vědomí vnímají realitu jako složitou.

6. A – 5 – nabízí dimenze, v kterých je možné se napojit na vědomí ostatních osobností
- není to rovina využívaná v transu
- dosahuje se jen zřídka
- zde komunikují osobnosti z různých dob
- je to jádro komunikace
- přináší velkou energii
- dosahujeme ji v hlubokém nebo náhlém spánku
- forma představ
- krásné nadpozemské prostředí
- přínosné zkušenosti
- nutno převádět na symboly

Na všech těchto rovinách je možná komunikace s minulostí a budoucností, záleží jen na cíli a záměru osobnosti. Tyto roviny, které jsou teoreticky vertikální, jsou ještě členěny horizontálně na množství jiných rovin. V těchto rovinách neexistuje čas ani smrt a my to vnímáme jako iluzi a fantazii.
Zasnění nebo inspirace jsou branou do těchto systémů.
Informace získané v některém z těchto stavů vědomí musí být následně interpretovány normálním bdělým vědomím, aby se uchovaly ve fyzické paměti.
Všechny jevy získané v těchto oblastech by měly být chápány jako neutrální a přirozené ve svém záměru ( ne stresující ).

Tachyomy = Meta částice – pohybují se rychleji než světlo. My je buďto
a) nevnímáme
b) vnímáme je jako události, zážitky, sny, zkušenosti a halucinace

Kvazary jsou 10x rychlejší než světlo.
Naše vědomí se ve snech a mimotělesných stavech pohybuje rychleji než světlo.

Elektronický náboj je výrazem vědomí a jeho charakter je určován intenzitou myšlenek a emocí. Jakmile dosáhne určitého bodu, začne se projevovat fyzicky.
Neviditelné elektronické náboje formují hmotu. Jsou základními stavebními jednotkami veškerého fyzického světa. To si však neuvědomujeme, vidíme jen výsledky.
Mozek automaticky proměňuje myšlenky a emoce do elektronických nábojů, které jsou následně využívány fyzickým organismem. Jsou to vlastně počáteční formy reality, semínka ukrývající život, určená pro prostředí objevující se ve fyzickém systému. Jsou příčinou iluzí, jež jsou nedílnou součástí všech systémů.
Každou myšlenkou vysíláme tvary a podoby, které se mohou stát platnou realitou pro ty, kdo žijí v systému reality, do kterého jej promítáme. Dokonce po vnitřním spojení s jakýmkoli tvorem, můžeme vidět svět z jeho perspektivy. Zůstává nám naše vědomí.
Darwinova teorie nemá žádnou platnost.
Veškeré vědomí existuje najednou, takže se nerozvíjí.
Záleží tedy na našem přístupu k obrazu, co chceme vidět a jakou část hry chceme pozorovat.
Vědomí je prvotní a vytváří formy, skrze které se potom projevuje.
Všechno bytí je simultánní.
Složitější fyzické formy ( dinosauři ) nejsou výsledkem rozvoje předešlých jednodušších. Všechny existují najednou. Pro složitější formy musí být jako předpoklad složitější organizace vědomí.

Existují struktury složené z částic rychlejších než světlo a některé dokonce i v našem prostoru. My je ale nevnímáme jako hmotu. Dokud se jejich rychlost dostatečně nezpomalí.
Myšlenky a pocity, které chceme materializovat, mají v sobě mechanismus, který je zařadí do správné oblasti elektromagnetického pole nezbytného pro jejich fyzický rozvoj.

Zvířata mají různé stupně vědomí jako my.
Člověk může část své energie poslat do zvířat ( není to stěhování duší ). Je možné vnitřní vibrační propojení mezi lidmi a zvířaty.
Dinosauři existují na jiném specifickém poli časoprostorových souřadnic.

Jakmile pochopíme, že to, co skutečně jsme, nekončí obrysem těla, ale pokračuje ven skrze fyzické prostředí, změní se náš smysl pro identitu, svobodu, moc a lásku.

Vnější svět je nedokonalým obrazem toho vnitřního. Lidé se rodí se snahou realizovat svůj vnitřní svět, i když si uvědomují, jak odlišný je od prostředí, v kterém žijí.
V každém jedinci se odehrává vnitřní psychické drama, které je promítáno ven.
Každé fyzicky orientované já se cítí osamoceně, když nezná svůj původ, cíl a smysl své vlastní existence. Proto lidé hledají odpověď ve vnějším prostředí.
Vnitřní já podporuje ego. Formuje pravdu do fyzicky orientovaných dat, se kterými ego dokáže pracovat.
Pravda je skryta v událostech, které mají na lidstvo největší vliv.

Zákon setrvačnosti je výsledkem omezeného soustředění. Platí jen v naší realitě, jinak neexistuje. Vše je v pohybu.

Myšlenky pro nás nic neznamenají, dokud je nepřijmeme za vlastní. Udělejme si z nich kamarády nebo nepřátele. Bojujme s nimi nebo milujme, ale využívejme je a prožívejme. A to nejen intelektuálně, ale také emocionálně. Přijímáme pouze myšlenky a názory, které odpovídají našim životním cílům.
Pocit je naší součástí na rovině ega. Kdykoli odřízneme své pocity od svého já, ztrácíme svoji vitalitu. Musíme se pokusit vyjadřovat svoje pocity slova nebo jinak.

Nejsme naprogramováni. Nic se neděje proto, že se to musí stát. žádným skutkem nijak neurčujeme svoji budoucnost.

Jací jsme? Odpověď najdeme ve svých myšlenkách a každodenních zkušenostech. Jakýkoli úspěch v životě, všechny naše schopnosti, jsou pokračováním událostí z minulých inkarnací. Patří nám právem. Podíváme-li se na své příbuzné a přátele, uvidíme, jací jsme.
Každý z nás interpretuje realitu svým způsobem a ten nás do jisté míry ovlivňuje stejně jako ostatní.
Pokud se důkladně soustředíme na svůj dosavadní život, vyvstanou na povrch všechny problémy. Není to snadné, ale zvládne to každý, kdo se zbaví nenávisti a tudíž se vyhne dalším konfliktům ve svých budoucích životech.

Každý z nás dokáže vystoupit z roviny reality, kterou zná a zase se do ni vrátit.
Naše paměť zahrnuje pouze zkušenosti získané našimi omezenými smysly.

Bdělé vědomí nepozná alternativní roviny. Skáče z jedné do druhé – zasnění, halucinace, asociace, myšlenkový pochod – jako náhlý příval energie. Po návratu tyto zkušenosti normální vědomí vymaže. Většinou se tak děje v období odpočinku.

Vnitřní zkušenost je nekonečně složitá. Má v sobě již zažité zkušenosti, které jsou zde živé. Všechny inkarnace jsou kompletně uchovány ve vnitřním paměťovém systému.
Naše zkušenost je složena nejen z minulých, ale i z budoucích událostí a alternativních existencí.

Vnímáme záblesky jiných realit. Naše myšlenky mají pro nezúčastněného pozorovatele tvar a podobu, kterou nejsme schopni zaznamenat.

Příběh svého života si píšeme sami, sami jsme svým vlastním autorem.
Lpíme na příběhu a životních okolnostech, ale právě to jsou záležitosti, které se zapomínají jako první a mají minimální psychologickou hodnotu
Trváme na přesných jménech, ale pro vnitřní já nemají žádný význam.
Nejdůležitější jsou emocionální zkušenosti.

Nejhorší je zapírat své pravé pocity a potlačovat přirozenou agresivitu, která se hromadí a promítá ven.

Pokusme se vyjadřovat své pocity slovy nebo jinak. Chápejme vztek jako způsob komunikace.
Nikdo se nemusí ospravedlňovat.
Nemusíme se modlit ani meditovat.
Nespravedlnost si vytváříme sami.

Neměli bychom začínat se sebeobjevováním, pokud doufáme, že lze fyzickou zkušenost zaměnit za tu vnitřní.

Měli bychom být nezávislí na konvencích a dogmatech, otevřeni novým myšlenkám, duchovně co nejpružnější.
Přijímejme život takový, jaký je.
Aktivně objevujme. Ne se stáhnout a už vůbec ne utéci.

Ve fyzickém životě vnímáme informace, které si důkladně vybíráme v souladu se svými názory na realitu a takovým způsobem formujeme i data.

Naše existence následuje naše očekávání. Pokud si myslíme, že nás nikdo nemá rád, pak nás budou lidé nenávidět. Pokud věříme v ďábla, skutečně ho potkáme.

Rozvoj vědomí je přirozená vlastnost. Neexistuje žádný nátlak. Každá osobnost má plnou svobodu.
Budeme-li věřit ve zlo, budeme jej samozřejmě vnímat.

Važme si svých předností.

Naše existence jsou v nás obsaženy, ale jdou svoji vlastní cestou.
Pokud si neuděláme čas na studium svých subjektivních stavů, pak si nemůžeme stěžovat, že na své otázky dostáváme pouze mylné odpovědi.

Po ostatních nemůžeme chtít, aby nám podávali důkazy o platnosti naší existence. Tak se jen ocitneme na prahu další propasti.