Jane Roberts - Sethovy promluvy

VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ SMYSLY

Všechno na naší úrovni je materializace něčeho, co existuje nezávisle na této úrovni. Proto v naších smyslech jsou jiné, které vnímají vnitřně. Naše řádné smysly vnímají, nebo jinak, vytvářejí vnější svět. Vnitřní smysly vnímají a vytvářejí vnitřní svět, oni vnímají část vnitřního světa.
Vnější smysly jsou limitovány podle úrovně, v které daný člověk žije. Z tohoto důvodu je naše úroveň extrémně limitována. A tak jsou v souvislosti s tím limitovány i vnitřní smysly.
Proto silně ignorujeme to, co nejsme schopni vnímat. Jednou však žijeme na této zvláštní úrovni a musíme být také na ni naladěni zatímco blokujeme ostatní vnímání. Je to vlastně druh fyzického zaměření – koncentrace na uvědomění se jistých linií.
Jestliže naše schopnost vzroste v závislosti na okolí naší úrovně, potom můžeme použít naše vnitřní smysly a zvětšit náš duchovní obzor. Je to přirozené.

Přežití na určité úrovni záleží na naší koncentraci na tuto úroveň. Jinak – pokud nás více či méně neuspokojuje naše žití, můžeme obrátit naši pozornost někam jinam, kde chceme dosáhnout jiných příležitostí.
Na naší úrovni akce reálně neprobíhají a čas se okamžitě zabaluje ( enters in ).
Můžeme na naší úrovni zachytit na fotografii moment, který proběhl nebo jej zvukově nahrát. Tak se můžeme skrze obrázky přiřadit zpět do minulosti, chytíc vizuální nebo zvuková data i zřejmé následné pohyby. Příkladem je televize, v které je zaznamenáno vše, co již proběhlo. Tyto odkazy zahrnují čas. Čas, v kterém sledujeme tyto historické záběry nám zabere stejně velké množství času v přítomnosti. Proto 1 minuta takto stráveného času nás stojí 1 minutu současného času. Takto se ale málo změní. My se vzdáváme drahocenného momentu v přítomnosti a nemáme kompletní moment minulosti.

Pocity a cítění jsou akce a v komunikaci hrají velice silnou roli.

Vnitřní smysly jsou skutečně kanály, skrz které je plně ohodnoceno složení - skladba ( kompozice ) jakékoliv roviny reality a skutečně udržována. Je to skrze vnitřní smysly, kdy mentální enzymy nejsou schopni jednat jako životní síla, která je vlastně konstrukcí Universa.
Vnitřní smysly jinak řečeno jsou prostředky, mentální enzymy jsou nástroje a životní síla opravdový materiál, který formuje ( utváří ) universum jako celek, jeho rozdělení, hranice, dimenze a materiál v jednotlivých dimenzích.
Znovu : rozdílný materiál v jednotlivých dimenzích je pouze kamufláž formovaná vnitřními smysly.

Každý z nás je médium, mimosmyslné a vědomé. Děláme mnoho věcí bez toho, že víme, jak je dělat. Vědomá média vědí více o tom, jak co dělat. Učme se postupně, jak získat přístup ke schopnostem, které jsme vždy měly, rozšířit jejich využití. Tak pochopíme, co znamenají okolnosti v našem životě, které můžeme potom využít ke svému vývoji.
Mezi vnitřními a vnějšími smysly není skutečné rozdělení. Zjevné vnější smysly se pouze týkají zvláštní kamufláže na zvláštní rovině reality. Vnitřní smysly se týkají životní síly v kamufláži. Jsou ukryty stejně jako vlak v podzemí, který veze důležité palivo z jedné země do druhé. V různých zemích může být palivo použito pro různé účely. Obyvatelé těchto imaginárních zemí můžou měnit podobu paliva, ale palivo má stejný jediný zdroj. Tento vlak projíždí uvnitř každé země, které mezi sebou nemají díky němu žádné bariéry. Tato kamufláž je způsobena pokroucením působení, které je téměř na každé rovině.
Kůra stromu také není reálně oddělena od zbytku stromu, ale hovoříme o oddělení, protože je to zřejmý efekt, který vidíme. Tak to vnímají naše smysly. Svědectví našich smyslů je obvykle kamufláž.

Vnější smysly jako např. zrak je převážně koncentrován v našich očích a zbytek je fixován na stálých místech fyzického těla. Bez přemístění očí z těla oči vidí něco, co může být vzdáleno daleko. Stejným způsobem můžou uši slyšet zvuky, které jsou od těla vzdáleny. Je však pravda, že uši slyší lépe zvuky kolem těla než v těle. Pokud začneme toto vnímat, zjistíme, že uši mohou být dobře vyladěny na vnitřní zvuky s vysokými stupni.
Naše oči, jakkoli přináleží tělu, nejsou schopny vidět do těla. Uši mohou být trénovány k uvědomění si některých stupňů v těle. Ale v základu to neumí.
Zrak je ohromen prostorem a zdánlivou vzdáleností. Nemusíme se jít podívat na prostor v krátké vzdálenosti, prostě ho vidíme.

Smysl chuti se zdá být v tomto vpředu. Cítíme zápach, i když není přímo pod naším nosem.

Hmat musí být v přímém dotyku s vnímajícím povrchem. Můžeme jistě cítit neviditelný vítr na tváři, ale tento vzdálený pocit je jiný než distanční vnímání zrakem nebo chutí.

Tento rozdíl je spíše důležitý pro naše uvažování vnitřních smyslů. Vnější smysly přinášejí data z vnějšku našeho těla a zřídka z těla. Vnější smysly se chovají podle kamuflážního vzorce. Vnitřní smysly přinášejí data z jiných realit, vnitřních rovin, do těla. Vnitřní smysly vidí do těla.

Fyzické tělo je kamuflážní vzorec operující ve větším kamuflážním vzorci. Ale fyzické tělo a všechny jiné kamuflážní vzorce vypadající jinak, jsou transformátory životní síly Universa, kde tato síla je schopna operovat pod novými formami a za různých podmínek.

Vnitřní smysly doručují data z vnitřního světa reality do těla. Vnější smysly doručují data z vnějšího světa kamufláže do těla, jsou k němu ve vztahu. Vnitřní smysly mají okamžité a trvalé povědomí o tom, co se děje v těle, zatímco vnější smysly ne. Vnitřní data jsou přijímána myslí. Je to velice důležité. Mysl je v nekamuflážním stavu. Jde vlastně o vnitřní nervový systém podobající se systému vnějších smyslů. Vnitřní smysly a podvědomí můžou dělat stejné věci jako vnitřní svět a to, co my nazýváme vnitřním časem. Oba - čas i prostor jsou kamuflážní vzorce. Vnitřní smysly je ovládly.
Vnitřní reality nejsou paralelní s vnější realitou. Není zde nic, co by mohlo být cítěno, slyšeno, dotýkáno v tom smyslu, v kterém je nám to známo. Vnitřní smysly mají skvělou okamžitou sílu, kterou vnější smysly nemají. Vnitřní smysly nemají výpadek nebo pokles vnímání, není zde žádný čas.

Vnitřní smysly mají schopnost expanse a zaměření v případě, že vnější smysly ne.
Vnitřní svět je samozřejmá část všech rovin. Existuje souběžně s vnějším světem.

Když se s vnitřními smysly více seznámíme, začneme je více využívat. Slouží nám k poznání vnitřního světa a k vnímání vnitřní reality. Vnitřní realita je konec konců to, čím se staneme po smrti ve fyzickém světě. Pokud s nimi budeme pracovat, vydáme se na cestu dech beroucího dobrodružství.

Pokud jsme plni pochyb, tato nervozita našemu vnímání způsobuje ještě větší distorzi reality. Pokud se dostatečně rozvineme, budou naše vnitřní smysly schopni přijmout větší realitu, než si umíme představit. Vnitřní smysly korespondují nejasným způsobem s našimi vnitřními představami. Vývoj našich vnitřních smyslů můžeme vidět na příkladu, kdy byly počáteční filmy bez zvuku - grotesky, potom se film stával barevnější a dnes vidíme film plný pohybu, zvuků a hudby. My to však v průběhu takhle jasně nevnímáme.
Je pravda, že rozdíl je pod slovy, kde operuje vnitřní aparát a je mnohem rozdílnější s vnějším aparátem, který tak důvěrně známe. Vnitřní smysly mají mnohem větší vliv, než jakýkoli vnější smysl. Pokud se vnější smysly ozdobí vnitřními smysly, naše existence dostane hloubku.

Jedna z výhod vnitřních smyslů je, že spolupracují spolu.

Jedna z lidských slabostí byla vždy netrpělivost a jeho předsudky o kamuflážních vzorcích ve fyzické realitě. Je to netrpělivost, která vytvořila jeho snahu raději poznat sám sebe ve zkouškách vnějšího světa než by bádal uvnitř sebe.
V prehistorické době lidstvo vyvinulo ego a sebe-uvědomění pomoci sobě zacházením s kamuflážními vzorci, která tím vlastně vytvářelo. A tak i když mělo vše pod kontrolou, nebylo spokojené. Použilo samo sebe jako nástroj, kterým se rozložilo. Vnitřní smysly ho vedly do reality, s kterou nemohl tak snadno manipulovat, jak mohl s kamuflážním světem a ztratil tak mistrovství myšlení.
Duchovní fantazie v ten čas mu dávala nevýhodu a tak se celostní já rozdělilo. Toto je základní koncepce, která jej dotlačila k tomu, že začal pochybovat o nesmrtelnosti.
Tato koncepce je vina za pověrčivé postoje, ačkoli z hlediska celistvosti jsou některé pověry směšné a patetické. Tyto pověry vytvořili fyzické kamuflážní vzorce jako je nebe a peklo.