Jane Roberts - Sethovy promluvy

PSYCHOLOGICKÝ ČAS

Lidi mají rozlišné vnímání času. Čas nemá význam bez limitů ( bariér ). Nemá význam bez potřeby srovnat jednu akci k druhé. Na ostatních rovinách neplatí stejná pravidla pro čas. Pohyb v zřejmé pevné realitě dává iluzi času.
Akce a protiakce je spouštěč času. Na jiných pláních je čas neznámý a pohyb je simultánní. Čas však lze manipulovat ( ovládat ). Je to nástroj.

Musíme mít na paměti, že čas je část kamuflážního vzorce. ČAS je jeden z nejvíce zřejmých kamufláží a studie času nás povede přímo z kamuflážního fyzického já do vnitřního já, které ignorujeme. Už dnes vědci hovoří o rozdílu mezi fyzickým časem na hodinách a psychologickým. Psychologický čas patří vnitřnímu já, a to patří mysli. Je jedna část vnitřních smyslů, kterou nazýváme pro porozumění druhým vnitřním smyslem.
Vnější fyzický čas je kompletní kamufláž, zásadně nezbytná pro naší realitu. Protože však odmítáme připustit existenci vnitřního já jako část celé osobnosti, tak nedokážeme využít psychologický čas v plné výhodě pro naší rovinu. Psychologický čas je přirozená cesta, část vnitřního smyslu, jako snadný přístup z vnitřního do vnějšího světa a zpět. Ale my ho tak nepoužíváme.
Je to jeden z důvodů, proč je dýchání automatické a proč se snění zdá zmatené v porovnání s kamufláží fyzické reality. Fyzický čas je jeden z nejvíce umělých v naší kamufláži. Časový koncept při snění je velice vzdálen koncepci času při bdění. Když máme oči na hodinách a my se chceme dostat do nějakého místa, tak si říkáme: je 12:15. Ale to není nijak odlišný čas od toho, když sedíme v místnosti s našimi myšlenkami a bez jakéhokoli úmyslu se někam dostat.
Tedy není rozdílu mezi psychologickým časem ve snění a fyzickým při vědomé činnosti.

Máme problém s trváním vnitřní představy, protože se snažíme ji přemísťovat podle fyzického kamuflážního času, a to je špatná cesta, jak s ní začít. Zde je nutné použít psychologický čas, který je nutný pro práci s vnitřními představami. Můžeme vidět, jak jsme handicapovaný tím, že vnitřním datům chceme porozumět pomocí vnějších. I když jsou navenek od sebe oddělené, ve skutečnosti jsou však velice těsně spojené.

Psychologický čas existuje v průběhu spánku a během tichých chvil při vědomí. Během snění můžeme zažít mnoho hodin nebo dokonce dní. Tyto dny nebo hodiny, které zažíváme, nepoznamenají naše fyzické tělo. Neprožijeme ve fyzické realitě 2 dny, které se nám zdají ve snu. Psychologický čas znamená tak mnoho pro vnitřní realitu, že i když vnitřní já je spojeno s fyzickým tělem, nacházíme se ve snovém rámci volní od důležitých fyzických efektů a zákonitostí.
Během denního snění ( mikrospánku ) často ztrácíme stopu fyzického času a vstupujeme do vnitřního trvání. Fyzický čas ( hodinový čas ) je jedna z posledních a nejumělejších záležitostí naší kamufláže a nemá to dočinění s naší zvláštní fyzickou rovinou. Je to lidský vynález, kterou zvířata ignorují.

Pro lidi z dřívějších století fyzický čas nebyl důležitý.
Psychologický čas se hodí do fyzického času, ale s menšími problémy. Původně člověk žil ve svém vnitřním a vnějším světě poměrně snadno. Psychologický čas byl přemísťován do fyzického času, ale psychologický čas nemůže téci nespoutaný nebo bez jakéhokoli omezení a rozdělení na mnoho hodinových úseků. Hodinový čas byl vymyšlen vědomým egem člověka z mnoha důvodů. Vyrostl v mnoho rozvětvení a z něj vyšel dualismus, který ovlivnil vývoj člověka.
Fyzický čas ( hodinový čas ) byl vynalezen, aby lidské ego chránilo samo sebe v prostředí dualismu. Člověk cítil, že předvídatelné vědomé já myslí a hýbe se, a nepředvídatelné téměř automatické já dýchá a sní. Ustanovil tak hranice, které chrání předvídatelné já před nepředvídatelným, a tak celostní já rozpůlil na 2 poloviny. Tak se jedna část chrání před druhou.

Důležitá je relaxace mysli od hodinového času. To je svoboda, která nám dovolí být sám sebou. Je to přirozený stav, do kterého bychom se měli dostávat.

Psychologický čas je přirozené spojení s vnitřním světem. Pokud se naučíme používat psychologický čas, budeme schopni odpočívat a být osvěžení zatímco jsme vědomě probuzeni. Pomůže nám k lepšímu mentálnímu a fyzickému stavu, který překvapivě vzroste, objevíme více životní síly na jedné straně a na méně potřeby spánku na straně druhé.
Tak můžeme během 5-ti minut fyzického času prožít jakoby 1 hodinu odpočinku, nezávislou na hodinovém čase. Když jsme unaveni nebo vyčerpáni, jeden z důvodů může být naše neschopnost využívat jednoduše psychologický čas.
Hypnóza také pomáhá k užití psychologického času. Hranice fyzického světa se rozpustí, když začneme psychologický čas využívat. Bez znalosti psychologického času je pro nás fyzický čas vězením. Měli bychom jej však používat jako výhodu.

Psychologický čas nám připadá, že probíhá lehce a plyne, na rozdíl od fyzického času, který je vázán na tiché „Já“. Jeden vede druhého, a tak kamufláž ztrácí na síle a poskytuje prostor pro vnitřní světlo, které se formuje. Psychologický čas není vhodný jen k tomu, že nás vede do vnitřního světa, ale chrání nás před hlukem a působením fyzického světa. Uvnitř psychologického času nalezneme ticho a mír. Je to náš zisk, pro který bychom jej měli používat.
Psychologický čas přidává trvání. Nalezneme zde i něco jiného. Z pozice psychologického času zde uvidíme hodinový čas jako vymyšlený. Objevíme, že vnitřní čas je mnohem reálnější, než jak si myslíme o vnějším hodinovém času. Objevíme svoje celostní já v jiných světech, která je uvnitř a vně v jeden a ten samý čas a zjistíme, že všechny časy jsou jeden čas a že rozdělení je iluze. Psychologický čas nám nejen umožní naše mentální a fyzické bytí na naší rovině, ale také nám umožní potkat naše celostní já ( sama sebe ).

VĚDOMÝ STRACH je hlavní překážkou při posuzování vnitřních dat, která nám pomáhají k realizaci. Ta jsou potom na vědomé úrovni uzamčena. Pokud si toto zapamatujeme, vnitřní data budou procházet mnohem snadněji a my je budeme schopni kontrolovat. Máme schopnosti, v kterých se můžeme trénovat. Můžeme data využívat a kontrolovat. to se děje skrze využití psychologického času. To však nenastává během spánku nebo během specifického hodinového času. Tento stav kontroly a využití je během vědomého stavu. Tak využíváme určitou část vědomí pro účely celostního já.

Pokud budeme používat psychologický čas, bude to pro nás dar, v kterém najdeme velké ozdravění a relaxaci a to v krátkém hodinovém čase. A potom bude naše potřeba spánku minimální. To však zahrnuje trénink, který je však snadný.