Jane Roberts - Sethovy promluvy

PRÁCE S VNITŘNÍMI SMYSLY

V současném stupni vývoje těžko hledáme ohromující důkazy pro existenci vnitřních smyslů. Měli bychom následovat svoji spontánnost. Je však extrémně těžké popsat data z vnitřních smyslů pomocí vnějších. Je to něco jako, když dostaneme svoji zrcadlovou podobu, kterou musíme dešifrovat.

Data přijatá vnitřními smysly budou mít svoji vlastní rozlišitelnost a důraz na osobnost, a tento tlak je silnější než jakýkoli tlak způsobený kamuflážním stimulem. Skutečnost je však taková, že pokud trváme na důkazech skrze vnějšek, který řádně snímáme vnějšími smysly, tak automaticky vypínáme aparát vnitřních smyslů. Není to však nezbytné. Tuto reakci jsme se jako lidstvo naučily. Musíme brát vnitřní data taková, jaká jsou, ale my to neděláme. Prvním krokem je přijmutí naší spontánnosti, potom je naše mysl zhodnotí vědomě.

Jestliže jednou dovolíme sami sobě přijmout vnitřní data ve svém spontánní a nekritické charakteristice, tak je uvidíme jako legitimní, platné, odlišná a mocná, jak žádné jiné vnější stimuly. Ale pokud tyto data přeložíme pomocí vnějších smyslů a očekáváme, že jsou nepokroucená, tak to není možné. Opakovaně – dojem přijatý pomocí vnitřních smyslů je reálně konkrétní a to způsobem, který zatím nedokážeme pochopit. Tyto data mají fyzický efekt na mozek. Tím stejným způsobem dojem z vnějších smyslů stimuluje efekt na mozek. Mění osobnost podobně jako zkušenost. Trvat na důkazech z vnějších smyslových dat, je směšná představa, jako očekávat, že bude fotoaparát hrát muziku. Muzika existuje a může být hrána na fonografu. Vidění je uchopeno přes fotoaparát. Ale nesmíme očekávat muziku z fotoaparátu. Tak očekáváme od vnějších smyslů něco, čeho nejsou schopny a co je jim cizí. A odmítáme používat vnitřní smysly, které jsou vybaveny k zachycení dat, které si přejeme zachytit. Vnitřní smysly nemůžeme pochopit intelektuálně. Je to vnitřní paradox, když se snažíme rozložit a pochopit vnitřní svět přes kamuflážní nástroje. Odmítáme akceptovat naše celostní já a to nám způsobuje potíže.

Ještě jednou: data jsou přijímána vnitřními smysly jako ostrá a opravdu ostřejší, jak ostatní data, která kdy přijmeme. Přijímáme je nepřetržitě. Používáme je nepřetržitě, ale odmítáme jejich existenci.

Fakt, že dýcháme, sníme a děláme další aktivity bez jakékoli podpory vědomého ega, jsou tím důkazem, i když vědci toto odmítají. Myšlenka podvědomé mysli nás přivádí k tomu, že člověk je něco víc jak vědomé ego, více než souhrn jeho částí a více jak mechanismus.

Pokud přijímáme důkazy zvuku ušima, tak neočekáváme, že je i ušima uvidíme. Tak důkazy přijímáme těmi určenými kanály. Nebudeme proto akceptovat, že ostatní vnější smysly jsou schopni také přijímat to, co jeden k tomu určený.

Vodítko k evoluci jsou vnitřní smysly. Vnitřní smysly byly vždy nejdůležitější v evolučním vývoji, skryté za fyzickými formacemi. Vtiskují data obsažená v mentálních enzymech do fyzické kamuflážní hmoty. Evoluce nezahrnuje jen lidský druh. Pokud mluvíme o evoluci člověka, hovoříme o evoluci lidského ega. Tento vývoj se stal postupem času jedovatý. Člověka tak fascinovalo vědomé ego, že ignoroval část sebe, která dává do ega sílu, na kterou je vědomě pyšný.

Za egem je silnější a životnější já. Je dokonce více sebevědomé ( vědomé si samo sebe ) než ignorující ego. Důkazy pro toto já budou odhaleny.

Vnitřní data vytvářejí vtisknutí ( dojem ) do fyzického mozku a mění osobnost, tak jako zkušenosti. V mnoha případech takové vnitřní zkušenosti ( zážitky ) zůstávají v paměti buněk. Pokud bychom přijali tyto data bez toho, abychom nevyžadovali jejich potvrzení vnějšími smysly, pak a jedině tak budeme mít důkazy, které vnější smysly mohou rozpoznat. Je to velice obtížný úkol začít s daty z vnitřních smyslů. Jsou však živá, hodnověrná a vytvářejí vtisk do vědomé individuality. Je to jen naše zatvrzelost překládat tento materiál do fyzických termínů, které nám způsobují těžkosti. Netrvejme na vidění, cítění, doteku psychických zážitků a neříkejme, že psychologická zkušenost ( zážitek ) neexistuje, protože ji nemůžeme uchopit rukama. Potom telepatie nebo předtucha by nemohly existovat. Nejsme schopni je uchopit. Nemůžeme ani doložit psychologické zážitky.

Není zde žádný způsob, jak měřit vnitřní zkušenost nebo psychologické zážitky. Všechny duchy chceme okamžitě převádět do fyzických pravidel a popisů. Tím není řečeno, že bychom neměli věřit svým smyslům. Víme, že stůl není pevný. Naše oči jej tak vidí. Naše smysly lžou. Stůl je konglomerát rychle se pohybujících atomů a molekul. Naše smysly jsou perceptory fyzického světa, který je vytvářen vnitřním já skrze použití mentálních enzymů, které jsou uspořádány do vzorcových seskupení mentálnímy geny.

Pracujeme s kamufláží. Naše vnitřní smysly jsou perceptory kamufláže a náš stůl, na kterém máme ruce, není pevný. To neznamená, že ruce spadnou najednou na podlahu. To jen znamená, že vědci objeví existenci vnitřního světa, který již dlouho nemůže být odmítán.

Vytváříme fyzický svět automaticky a nevědomě tak, jako náš dech vytváří vzorec páry na sklenici. To znamená, že sami vytváříme svoje vlastní fyzické prostředí. Takže žádné sebedestruktivní způsoby a názory nepoužívejme!

Jako vnitřní data i zážitky mohou být více živé než současný postup. To zahrnuje co největší využití vnitřních smyslů, které operují na celém poznatelném poli. Lidské bytosti jsou více než souhrn svých částí a dva lidé jsou více než jejich součet. Nebuďme zbytečně podřízeni vnějšímu světu. Věřme svým schopnostem a pak nebudeme nikdy zlomeni. Nepociťujme za nic žádnou vinu.

Citát:
Převzít odpovědnost znamená převzít kontrolu nad těmi částmi života, které můžete sami ovládat, a nesnažit se ovládat to, co pod vaši kontrolu nespadá.

Zdroj: http://www.matrix-neo.cz/autori/jane-roberts-sethovy-promluvy/prace-s-vnitrnimi-smysly.htm