Jane Roberts - Sethovy promluvy

EMOCE

Osobnost je ve fyzickém světě výsledek psychologické zkušenosti. Psychické zkušenosti tak mohou měnit a změnit osobnost. A tak změna osobnosti může mít sekundární fyzický efekt. Tomu předchází změna osobnosti.

Smrt v rodině je například fyzická událost. Každý z rodiny na to bude reagovat rozdílně. Psychologická zkušenost bude značně rozdílná, osobní, nepředvídatelná pro každého člena rodiny. Nemůžeme však tuto psychologickou zkušenost zpozorovat vnějšími smysly. Ani my sami nedokážeme spatřit, cítit, dotýkat se vnitřní zkušenosti ( zážitků ). Nemůžeme je podržet v ruce a prohlédnout si je. Ale bylo by hloupé říci, že neexistují.

Fyzické efekty jako je pláč, smutek jsou sekundární a následují. Zážitek sám o sobě neroní slzy, ačkoli příjemce zkušenosti může slzy ronit. Mnoho zážitků v každodenním životě, jak je známe, nemohou být zachyceny vnějšími smysly.

Vědci se svými přístroji mohou navodit emoce strachu, smutku, ale zážitek sám o sobě je subjektivní a psychologický. Fyzický efekt je sekundární efekt a může být zaznamenán, pokud jsou emoce zúčastněny a to svoji chemickou a hormonální podstatou, která právě aktivuje fyzické efekty.

Emoce jsou bližší vnitřním datům než cokoli jiného. Je zde více rozdílností než podobností. Emoce jsou samozřejmě velké stimuly pohybu ve vnějším kamuflážním vzorci. Je zde mnoho úrovní toho, co bylo řečeno. Emoce přináleží osobnosti ( současné ), a jsou silně spojeny s vědomým egem a vnitřním Já, které je tak často ignorováno.

Vnitřní Já a ego je jako jedno pole, které je zároveň částí větší nebo více kompletní bytosti, jako je jedno pole součástí jiného. Z toho vyplývá, že pole bytosti a pole celostního já, jsou na naší pláni spojeny. A vnitřní smysly jsou jedno ze spojení mezi nimi. Jak se vnitřní smysly budou stávat více součástí naší pláně, budou na sebe brát stále více jejích charakteristik a tak i celostní já bude mít více charakteristik této pláně. A v konci se stávají emocemi, které jsou spojnicemi.

Emoce spojují ego pevně, silně a neustále s tím, co s oblibou nazýváme podvědomí. Ale protože jsou propleteny s vnitřním životem, jsou běžné jak pro ego, tak i pro takzvané podvědomí.

Jsou evoluční nástrojem, částí vnitřních smyslů transformovaných do určitých stupňů, které dovolují manipulaci s kamuflážními vzorci. Předtím, než se vědomé ego vyvinulo, emoce sloužily jako nezbytný stimul pro akce v kamuflážním prostředí. Emoce jak prochází na naší pláň, berou na sebe její charakteristiku. Pokud je budete sledovat zpět, dovedou vás k vnitřním smyslům.

To, co nazýváme racionální paměť, existuje jako vnitřní emoční paměť zážitků. Hranice mezi vnitřním a vnějším reálně neexistuje, stejně tak jako mezi vědomím a podvědomím. To, co nazýváme podvědomí, je pouze špatně definovaný prostor, kde se potkávají vnitřní a vnější zážitky. Jsou to pojmy jen pro náš falešný dualiazmus.

Pole jsou propleteny navzájem. Data, která jsou přijata vnitřními smysly, jsou intenzivní a živá a jsou často více, jak psychologická zkušenost.

Citát:
Cíl není nic jiného než sen s daným termínem.

Zdroj: http://www.matrix-neo.cz/autori/jane-roberts-sethovy-promluvy/emoce.htm