01.11.06   Jaroslav Chvátal

Již před mnoha lety upozorňoval na velké mystérium týkající se pokrevní linie Ježíšovy a Máří Magdalény jeden z největších znalců této problematiky - Princ Labhran de Saint Germaine. Poté co se do komerční distribuce dostal úspěšný, výbušný a velmi sporný román pana Dana Browna "Da Vinciho kód rozpoutala se ve společnosti doslova tsunami zájmu o tyto a jim podobné záležitosti. Faktem ovšem je, že v posledních deseti letech se poměrně velké množství informací uvolnilo z templářských klášterních archívů, což celou rovinu zkoumání posunulo do zcela nových rozměrů. Jinou otázkou ale je, kdo za těmito aktivitami stojí. Lze je těžko přijmout tvrzení, že jde o nahodilý proces. Marie Magdaléna je asi nejpreferovanější téma, kterého se v různých dobách chápali různorodí umělci se snahou zvětšit různorodé filozofie a pohledy na tuto veskrze mystickou osobnost. Na jedné straně oslavována a na straně druhé - z prostředí ortodoxních náboženských oblastí haněna a zneuctěna. V Novém Zákoně je jasné a zřejmé zmínky o tom, že šlo o ženu stojící po Ježíšově boku a které tohoto muže nade vše milovala. Byla velmi blízkým společníkem Marie - matky Ježíše, a byla první s kým Ježíš po svém "vzkříšení" hovořil. Přesto přese všechno církevní doktrína zcela nestydatě hovoří o tom, že byla tato žena hříšnou děvkou nezasluhující si pomalu ani jednoho pohledu. Pojďme se tedy podívat na některé aspekty tohoto odvěkého tajemství blíže.

.......skrývá se po Růží

Svatý Grál pod Roslynem čeká

odpočívá v pokoji.......

Čepel a Kalich chrání její klid

odpočívá po oblohou plnou hvězd....

Pozice Marie Magdalény je zcela jedinečná v celém křesťanském příběhu. Přes zdánlivě sekundární roli v evangeliích objevuje se v jiných textech jako klíčová osobnost. Ve skutečnosti je její pozice v oblasti křesťanství daleko významnější, a dokonce svým rozměrem převyšuje klasický status Petra a Pavla. Zkoumáme-li (samozřejmě v rámci dostupných možností) důležité dokumenty s úžasem sledujeme jak se z hlubin záměrné deformace a cenzury vynořuje neuvěřitelné drama, jež se bytostně dotýká Marie Magdalény a jejího manželského vztahu s Ježíšem včetně jejího vyhnanství z Judeje ke kterému došlo v roce 44 n.l. pod vážně míněnou hrozbou dokumentované persekuce jejich pokrevních dědiců. Kladu na tomto místě logickou otázku: Proč nejsou všechny tyto skutečnosti zadokumentované v Bibli? Zkuste si na ní sami odpovědět. A existují dnes ještě vůbec nějaké pravdivé informační zdroje?

Odpověď zní ano! Ale je třeba velmi dobře hledat. Tak například v katakombách pod ulicemi Říma existuje ohromné množství nástěnných maleb. Mezi nimi se nachází zřejmě nejstarší křesťanský obraz. Jeho ústřední postavou není Ježíš a nebo jeho matka, ale Marie Magdaléna. Obraz se jmenuje "Posel Myrhy" a zobrazuje Marii Magdalénu klečící u hrobu Ježíše s alabastrovým náhrobkem. Tato malba pochází z období kolem roku 200 n.l., tedy dlouho před tím než byla zkoncipována klasická Římsko - Katolická církev. Obraz byl nalezen v kapli nedaleko řeky Eufrat v Sýrii a ve třicátých letech byl přestěhován do univerzitní umělecké galerie v Yale - USA (Upozorňuji na notoricky známý fakt, že týkající se této univerzity, která byla a je prominentní školou pro hlavní rodové linie templářské konkláve špičkových politiků, vědců a dalších. V podstatě jde o dvě rodové proudy z nichž jeden je přímo spojen s Karlem Velikým a druhá linie je spojená s odbočující větví přes anglického krále Jiřího III.. Prakticky všichni američtí prezidenti jsou potomky a plody "vinné révy" těchto dvou hlavních oddenků).

Kanonická evangelia nediskutují o rodičích Marie Magdalény, ale jiné historické texty ano a význam jejich historického odkazu se primárně dotýká manželského stavu Marie. V těch evangeliích, která byla strategicky vyloučena z Nového Zákona (tento výběr byl proveden v roce 397 n.l.) z rozhodnutí tzv. "Kartáginské Rady" je Marie Magdaléna jednoznačně klasifikovaná jako manželka Mesiáše. Podrobným studiem jistých Katarských dokumentů z Provence z pozdního 13. stol. je jasné, že v Gnostických kruzích tímto "mesiášem" byl označen Ježíš a tudiž šlo o manželský stav mezi Marií a Ježíšem.

Ve výše uvedených dokumentech nacházíme dokonce i velmi podrobný výklad a detailní popis jejich svatebního obřadu. A nejde prosím o nějakou tradiční svatbu jak by někteří bohoslovci předpokládali, ale o mnohém více explicitní "Rituál Pomazání" založený na starobylé syrské královské tradici rodiny Marie Magdalény, což potvrzuje i prastará hebrejská tradice.

Dan Brown ve svém "Da Vinciho kódu" má za to, že Marie Magdaléna pocházela z rodového "Řádu Benjamin", ale toto tvrzení není správné. Pan Brown se mýlí. Její duchovní, energetické i genetické dědictví je mnohem význačnější povahy !! Sleduje totiž prastarou, řekl bych až pravěkou linii Davidovu, stejně tak jako je tomu u Ježíše. Tato linii s velkým počtem panovníků skrze známé vladaře Jeruzaléma v 2. stol. př.n.l. Dominikánské a Benediktské záznamy jsou také zcela ve shodě s faktem, že ženská dědická linie Marie Magdalény je královské hodnosti Judea a její otcovský oddenek sahá mezi královskou šlechtu Sýrie.

A další skutečnost prezentovaná v "Da Vinciho kódu". Praví se zde, že se dcera Marie Magdalény jmenovala Sarah. Jenže to má jeden podstatný háček. Toto dívčí jméno v 1. století prostě ještě neexistovalo. Ve skutečností je "Sarah" izraelitský titul, který označuje "princeznu". Ano, to znamená, že Máří Magdalena nesla titul královny a to je v pořádku. Dcera Marie Magdalény se narodila v magickém roce 33 n.l. a dívčím jménem se jmenovala - "Tamara". Její urozená hodnost pak byla - princezna, čili "Sarah". Dcera se tedy jmenovala "Tamara - Sarah". Zkuste si několikrát po sobě mantricky procítit toto celé jméno a věřím, že rychle ucítíte příliv velmi zvláštní energie, možná doprovázené i vůní. Zaplaví vás jemný chrámový stav naplněný úctou a pokorou. Tamara - Sarah byla užásaná dívka a svůj život naplnila nesmírně šlechetnou pomocí všem lidem kolem sebe. Někdy v budoucnu o ní povím více. Protože síla, která proudila skrze její tehdejší inkarnaci je opět mezi námi?.. Doplním ještě, že jméno "Tamara" znamená "Palma" a je spojeno s matriarchálním oddénkem královské rodiny Judaha. Ježíš a Marie Magdaléna měli ještě dva syny. Tuto skutečnost oficiálně potvrdila svým výzkumem i Dr. Barbara Tiering, profesorka na bohoslovecké Univerzitě v Sydney.

Pozorný čtenář již v samotném Novém Zákoně objeví stopy persekuce Ježíšovi rodiny. V období po ukřižování a "vzkříšení" Ježíše s vládou císaře Vespasiána (69 - 79 n.l.) začíná posloupnost římských císařů (zahrnující Tita a Domiciána), kteří jednoznačně vydali prohlášení svým generálům aby v terénu stíhali všechny dědice Ježíšovi rodiny a usmrtili je, proto aby oddenek této primární královské linie byl jednou provždy ukončen. Tato skutečnost je zaznamenána některými významnými historiky jako např. Hegesippusem, Africanusem a nebo Eusebiem.

"Imperiál Edikt" z roku 70 n.l. (asi 40 let po ukřižování) jednoznačně dával najevo, že je hledána hledán každý, jenže je nějakým způsobem spřízněn s "Rodinou Davidovou". Mnoho osob tak bylo chyceno a následně propuštěno a za to, že mohli být propuštěni museli uznat vůdce ortodoxní církve v přísném dynastickém průběhu. Všichni pronásledovaní potomci se oficiálně nazývali "Desposyni" (Dědici Pána).

Ve vatikánském archivu se nacházejí informace a doklady o tom, že v roce 318 n.l. delegace potomků Ježíše se postavila před tehdejšího biskupa Říma - Sylvestra a požadovali aby církev vedli skuteční dědici Ježíšovi rodiny a nikoliv despotickým imperiálním vládním systémem. Těmto lidem však bylo řečeno, že spása nespočívala v rukách Ježíše, ale naopak v osobě císaře Konstantina.

Prožíváme velmi důležitou dobu. V nastávajících časech se lidské společenství této planety dozví skutečnou Pravdu o tématu tak mystickém a přesto tak bolestném jakým je příběh Ježíše, jeho rodiny a jeho potomků.

Zdroj: MATRIX 2001