Upřímností k Bohu

Neale Donald Walsch, Dr. Brad Blanton

NDW: Hned první otázky v této knize (Neale zvedá ze stolu poslední vydání „Hovorů s Bohem pro mládež") lze dokonale aplikovat na to, co se děje právě dnes s Tálibánem. První otázka zní: „Proč je svět takový, jaký je ? Proč nejsme schopni skoncovat se zabíjením a utrpením ? Proč nejsme schopni najít cestu jeden k druhému ? Proč se nemůžeme milovat ? A bude to vždycky stejné ? Neexistuje něco, co bychom mohli udělat, abychom to změnili ? Měl bych se vzdát naděje a přestat se snažit něco změnit jen proto, že si myslím, že stejně nic nezměním ? Tak dobře, Bože - jestli vůbec existuješ - jak to tedy je ?“ To je neuvěřitelné. A tady je část odpovědi, kterou jsem dostal: „Lidstvo nebylo schopné skoncovat se zabíjením a utrpením, protože máte vražednou a trpitelskou mentalitu. Ti, kteří tu byli před vámi, věřili, že zabíjení lze ospravedlnit jako prostředek řešení neshod a jako způsob, jak získat to, co potřebujete, nebo si myslíte, že potřebujete. Také věřili, že utrpení je normální součástí života. Někteří dokonce tvrdili, že to Bůh vyžaduje.

Z těchto názorů se zrodil váš současný život. Na základě těchto názorů vytvářejí vaši vůdci každodenní realitu — svou i vaši. Můžete najít způsob, jak být jeden k druhému slušní a jak se milovat, ale to vyžaduje, abyste se vzdali ustálených názorů, což je něco, co vaši předkové nebyli ochotni udělat.“

Včera večer jsem si to opět přečetl a řekl si: „Ach Bože, uhodil jsi hřebík přímo na hlavičku.“

BB: Vzdát se navyklého způsobu myšlení je to nejtěžší. Je tomu tak proto, že vycházíme z omezených perspektiv, které jsou součástí naší židovsko-křesťanské tradice. Hledáme utrpení a jakmile uvěříme, že je to něco nutného, myslíme si, že jsme našli, co hledáme.

NDW: A když utrpení nenajdeme, prostě si je vytvoříme. A když si je nemůžeme vytvořit, alespoň předstíráme, že existuje, protože se nechceme vzdát něčeho, co jsme předpokládali.

BB: Přesně tak.

NDW: Takže utrpení existuje, ať už je skutečné nebo vymyšlené ! Měl jsem tchyni, která to dělala mistrně. Když nemohla najít žádný skutečný důvod k utrpení, vzpomněla si na nějaký hrozný zážitek z minulosti a začala předstírat, že strašně trpí. Každý pak říkal: „Ach, maminko !“ Nemáme-li žádný důvod trpět, vždycky se můžeme vrátit k bolestným vzpomínkám a začít je prožívat, neboť naše mysl nepozná rozdíl.

BB: Všichni myslíme navyklým způsobem a nejsme ochotni vybočit z rámce svých předpokladů a očekávání.

NDW: Myslit v rámci určitých předpokladů je do jisté míry nutné, abychom mohli žít v tomto relativním světě. Je však nebezpečné, když si neuvědomujeme, že si to všechno vymýšlíme. Jak už jsem řekl ve své knize „Přijímání Boha", nebezpečí spočívá v tom, že si neuvědomujeme, že všechno je pouhá představa. Těchto představ můžeme užívat, ale neměli bychom v nich žít. Jsme jako kouzelníci, kteří zapomněli svá vlastní kouzla.

BB: To je naprostá pravda ! Od událostí z 11. září jsem hovořil s mnoha lidmi a zjistil jsem, že mnoho z nás má nepříjemný pocit z toho, co vidíme nejen v televizi, ale i ve skutečném světě kolem nás. Lidé mi říkají, že když vidí na každém rohu americkou vlajku a v každém výkladu citáty z americké hymny a všude nápisy „Bože, žehnej Americe", mají nepříjemný pocit. Trochu mi to připomíná dokumentární filmy o třetí říši. Připomíná mi to dobu McCarthyho nebo vězeňské tábory pro americké občany japonského původu za druhé světové války.

Místo abychom říkali „Bože, žehnej Americe", proč bychom nemohli říkat „Bože, žehnej světu" ? Proč bychom místo americké vlajky nemohli vyvěsit vlajku, na níž by byl obraz zeměkoule ? Proč bychom se neměli ztotožňovat především s celým lidstvem a teprve pak se svou americkou příslušností ?

Otázka je, čím jsme. Jsme především Američané a teprve pak lidé ? Nebo jsme především lidé a teprve pak Američané ?

Rád bych hovořil o různých perspektivách; nechci se omezovat na jedinou. Omezené a uzavřené perspektivy jsou zatraceně nebezpečné.

NDW: Právě to jsme dělali před několika měsíci v Korej., když naše nadace New Millennium Peace Foundation (kterou založil mistr Seun Heung Lee a já) sponzorovala Konferenci lidstva. Závěrečného obřadu se účastnilo 12 tisíc lidí a všichni recitovali Prohlášení lidstva.

V tomto prohlášení bylo přesně to, co jsi právě řekl. Bylo to vyjádřeno trochu poetičtěji, protože jsme měli čas to upravit, ale znělo to jako prohlášení nezávislosti. Prostě se tam říkalo, že člověk je především příslušníkem lidstva.

Mistr Lee a já chceme vytvořit celosvětové hnutí, jehož cílem bude vytvořit novou představu o člověku a tudíž novou kategorii, kterou budeme nazývat pozemšťan. Žádáme lidi, aby se prohlásili za pozemšťany. Nikoho nenutíme, aby se vzdával svého amerikanismu nebo koreismu ani žádného jiného „ismu", ale chceme, aby svou příslušnost uvedl do správného kontextu.

BB: Přeji vám všechno nejlepší.

NDW: Musím podotknout, že po zářijových událostech udělalo mnoho vlád na světě právě tohle. Například NATO prohlásilo, že útok na jeden stát bude považován za útok na všechny státy. Třicet států vyjádřilo svůj nesouhlas s jednáním teroristů. Teroristické akce otevřeně odsoudily dokonce i státy, které souhlasí s některými názory teroristů. Je překvapující, že jedním z nich je Sýrie, na jejímž území je několik teroristických základen. Zdá se, že jsou ochotni teroristy trénovat, ale nechtějí terorismus exportovat. To se může jevit jako pokrytectví, pokud se blíže nepodíváme na situaci v Sýrii.

Snažím se jen říci, že koalice států, kterou se Američanům a Angličanům podařilo dát dohromady, si začíná uvědomovat, že terorismus je zločin proti lidstvu.

Nicméně je přirozené, že v případě ohrožení lidé začnou mávat prapory, ať už je to ve Spojených státech nebo kdekoli jinde. Všechna zvířata běží do své nory, když se objeví nějaké nebezpečí. To je instinktivní reakce. Takže si myslím, že dnes není vhodná doba přesvědčovat lidi, aby změnili své názory.

To můžeme dělat teprve tehdy, až naše vláda a ostatní vlády světa projeví svou instinktivní reakci.

BB: Nicméně k zářijové tragédii nedošlo z ničeho nic. Nebyla to první teroristická akce na světě, byla prosté větší a stala se blíž k našemu domovu. Tomuto aktu však předcházela celá řada nespravedlivých činů, tajného vraždění i jemnějšího ekonomického násilí, jehož se Spojené státy aktivně účastní. Tento poslední teroristický akt i naše reakce na něj jsou reakcemi na dřívější akce. Právě tyto bezprostřední reakce, ať už jsou přirozené nebo ne, podporují pokračování násilí.

Proto musíme tuto řetězovou reakci bezprostředních reakcí nějak zastavit. Takzvaná „válka proti terorismu" vede k neustálému zvyšování počtu teroristů, nikoli k jejich eliminaci, neboť podporuje cyklus násilí.

NDW: A poněvadž už máme bezprostřední reakci za sebou, myslím, že jestliže teď neuděláme to, o Čem právě mluvíš, jestliže nezměníme svou představu o životě a o tom, čím jsme a co tu děláme, budeme se bránit a útočit až do konce času nebo do té doby, než přijde útok takového rozsahu, že čas prostě skončí.

BB: Přesně tak.

NDW: Myslím, že naším hlavním úkolem je najít v našich řadách vhodné vůdce. Ty nenajdeme mezi profesionálními politiky. Nenajdeme je mezi podnikateli. A určitě je nenajdeme mezi představiteli organizované církve.

Církevní hodnostáři nám z ničeho nic neřeknou: „V mnoha ohledech jsme se mýlili. Připouštíme, že to není tak, jak jsme se domnívali.“ I kdyby si to někteří z nich myslili, nemohli by to říci svým stoupencům, protože by měli strach, že o ně přijdou. Proč v nějakém víceméně neutrálním městě neuspořádali světově známí vůdci hlavních církví společnou tiskovou konferenci, na které by vyjádřili svůj nesouhlas s terorismem ?

Vůdci organizovaných náboženství by měli vydat společné prohlášení ke všem lidem světa: „Prohlašujeme, že ať už si vysvětlujete posvátné knihy různých náboženství jakkoli, zabíjení lidí nemůže být řešením problémů lidstva. Tohle není vhodná doba pro vyhlašování džihádu ani žádných jiných svatých válek.“

Přál bych si, aby k takovému prohlášení došlo, ale toho se pravděpodobně nikdy nedočkám.

BB: Souhlasím s tím, že nejdůležitější bude druhá fáze, která přijde po odeznění bezprostřední reakce. První fáze ještě neskončila. Otázka je, jak dlouho to bude trvat, než vstoupíme do druhé fáze. Já osobně si myslím, že už do ní vstupujeme. Tohle je skutečně kritická doba. A také souhlasím s tím, že si budeme muset najít nové vůdce. Dnes potřebujeme takové vůdce, kteří nepocházejí z tradičních mocenských sfér.

NDW: Tuto dobu nazývá Jean Houstonová „otevřený okamžik".

BB: Ano, tohle je otevřený okamžik.

NDW: Houstonová říká, že takový okamžik přichází v kritických dobách, kdy člověk musí otevřít oči, i když nechce.

BB: Ano, tohle je takový okamžik. A doufám, že teď hovoříme k lidem, kteří jsou ochotni naslouchat.

Vůdci tradičních náboženství neučiní žádné rozhodující prohlášení, protože se bojí, že by ztratili své stoupence. Ekonomičtí vůdci také neučiní rozhodující prohlášení, protože mají zájem na tom, aby stávající ekonomický řád zůstal beze změny, protože jim přináší zisky. Takže otázkou zůstává, odkud přijde skutečná moc, která by byla schopna provést společenské změny.

Taková moc nepřijde z politické sféry ani z ekonomické sféry.

Dnes máme příležitost dívat se na tento problém z celosvětového hlediska. Jak už jsem řekl, největší ekonomický podnik na světě je obchod se zakázanými drogami, z nichž většina jsou drogy pro utišení bolesti. Jednomu z největších legálních podniků se říká farmakologický průmysl, který produkuje především drogy proti depresi a bolesti. Takže se musíme ptát, zda nám tragické události z 11. září 2001 nedali příležitost ztotožnit se s lidským utrpením. Toto utrpení by nám mohlo ukázat cestu k tomu, abychom v boji proti terorismu začali řešit situaci, v níž se terorismu daří.

Nenávist, kterou lidé na celém světě cítí k Američanům, má hodně společného s tím, že Američané podle jejich názoru netrpí tak jako oni. A my jim neustále ukazujeme, jak si bezstarostně hrajeme a nemusíme mít obavy o přežití našich blízkých. Když nemáš co jíst, staráš se především o to, abys sehnal dost jídla. Teprve když máš dost jídla, můžeš se starat o to, abys dosáhl společenského uznání. A teprve až jej dosáhneš, můžeš se zabývat smyslem života.

Jedna z věcí, kterou by Spojené státy mohly udělat, je nakrmit svět a vybudovat struktury, které by světu pomohly uživit se. Máme spoustu zdrojů. Stačilo by k tomu jen nepatrné procento toho, co vydáváme na zbrojení. Samozřejmě by to neodstranilo všechno utrpení, ale zlepšilo by to tu nejhorší situaci.

Už přes třicet let pracuji jako terapeut a znám spoustu Američanů. Znám lidi, kteří mají spoustu peněz, a přesto trpí. Utrpení nezávisí na tom, kolik má člověk peněz. Závisí spíš na tom, zda dokáže překonat určitý způsob myšlení. Individuální neurózy vycházejí ze společenského prostředí. Lidé mají určité morální normy, podle kterých žijí. Svět reality však těmto normám neodpovídá, a proto lidé trpí a ubližují druhým.

Takže otázka je, zda se nám dnes, v tomto otevřeném okamžiku, nenaskytla jedinečná příležitost hovořit o utrpení buddhistickým způsobem. Jako nejbohatší a nejmocnější národ na světě bychom mohli říci celému světu: „Co můžeme udělat, abychom zmírnili utrpení lidstva ? Co můžeme udělat, aby naše dnešní utrpení vedlo ke zmírnění utrpení ?“ Existuje mnoho způsobů, jak to udělat.

NDW: To je velmi hluboká otázka. Myslím, že jsi přesně vyjádřil, co od nás tento okamžik očekává. Když ses ptal, kde najdeme nové vůdce, byl jsem zvědavý, zda máš nějakou odpověď. Řekl jsi, že vůdce nenajdeme v politické, ekonomické ani náboženské sféře, ale neřekl jsi, kde bychom je měli hledat.

BB: Myslím, že noví vůdci se najdou mezi lidmi, kteří si uvědomují základní otázky soucitu a utrpení bez ohledu na to, z jaké společenské sféry pocházejí. Musí dojít k vytvoření široké koalice, kterou budou tvořit představitelé podnikatelské i náboženské sféry. Někteří z nich budou duchovní vůdci, kteří nepatří k žádné instituci..., ale sjednocujícím principem musí být soucit s utrpením. Vzpomeň si, co říká Margaret Meadeová. „Nikdy nepochybujte o tom, že malá skupina odhodlaných lidí může změnit svět; nikdo jiný svět nezmění.“ Je mezi námi dost lidí, kteří se po překonání první reakce na teroristický útok z 11. září 2001 dokážou ztotožnit s utrpením všech lidí ? Uvědomujeme si nejistotu, v jaké žije většina lidí na světě ? Jsme schopni vzít na sebe zodpovědnost za to, co víme, že se od nás očekává ? Dnes víme, že jsme zranitelní, a uvědomujeme si, že už nikdy se nebudeme cítit tak bezpečně, jako jsme se cítili předtím.

Myslím, že naše první reakce produkuje nové teroristy. Myslím, že válka proti terorismu při použití vojenské moci produkuje stále větší množství teroristů, takže jich nikdy nebudeme mít nedostatek. Proto dnes musí dojít ke spojení lidí, kteří jsou schopni zaujmout nové hledisko, které překračuje hranice jednotlivých států a všech možných „ismů". Tito lidé budou občané světa, kteří se ztotožňují především se svým lidstvím a teprve potom se svými společenskými rolemi.

Dovol mi uvést příklad. V jižní Kalifornii jsem se nedávno setkal s Gayem Hendricksem, Billem Galtem a několika dalšími lidmi. Rozhodli jsme se, že použijeme jako organizačního bodu příští prezidentské volby v roce 2004. Do té doby chceme vybrat do kabinetu lidi, které považujeme za ideální vůdce. Někteří z nich budou podnikatelé, jiní spisovatelé, jako jsme my, a další budou politikové nebo komici - mně se líbí především komici.

NDW: (Smích) A já si myslil, že komiků už máme dost... říká se jim politici. (Smích) Tak dobře, pokračuj.

BB: A někteří budou umělci a herci. Ale všichni to budou lidé, kteří mají transcendentní hledisko.

NDW: Já jsem se rozhodl kandidovat na viceprezidenta. Změnil jsem svůj názor. Nejdřív jsem chtěl být ministrem zahraničí.

BB: Ty chceš kandidovat na funkci viceprezidenta v našem novém kabinetu ?

NDW: Ano, protože kdyby se něco přihodilo, stal bych se prezidentem a mohl bych učinit některé důležité změny... pokračuj.

BB: Takže nejdřív sestavíme kabinet a pak začneme hledat kandidáta na funkci prezidenta. Napadla nás Oprah a také jsme přemýšleli o Jesse Venturovi, který bude nejspíš stejně kandidovat. V tomto kabinetu dobrovolníků budeme mít spoustu velice mocných lidí. Mocných v tom smyslu, že budou schopni vymyslit nová tvůrčí řešení založená na soucitu a touze zmírnit utrpení.

NDW: Profilu takového kandidáta se blíží například Ralph Nader.

BB: Jasně ! A byl bych rád, kdyby se Ralph Nader zúčastnil našeho rozhovoru. A také bych pozval Johna Hagelina. Nemyslím, že by byli vhodnými politickými kandidáty na funkci prezidenta, ale rád bych je viděl v našem novém kabinetu. Kdybychom získali dost kandidátů, které veřejnost už zná a kteří se už v minulosti snažili prosadit širší perspektivu, všichni bychom mohli vést kampaň za novou perspektivu. Mimochodem, já chci být šéfem CIA a velvyslancem Spojených států v OSN. (Smích)

NDW: To jsi docela skromný

BB: Chci být šéfem CIA, protože rád odhaluji tajemství. (Smích) Už se nemohu dočkat, až tam přijdu a řeknu: „Podívejte se na tohle, už dvacet let je to přísně tajné. Podívejme se, co jsme udělali !“ A každý den bych odhalil nové tajemství.

NDW: Máš pravdu. Průhlednost - naprostá průhlednost v lidských záležitostech - by změnila lidské chování.

BB: Určitě. Už jen sám princip, kdybychom řekli: „Pojďme si o tom promluvit všichni společně.“ Ještě nemáme prezidenta ani viceprezidenta, ale mohli bychom navrhnout tebe - a hovořili bychom o primárních hodnotách, které se na všechno dívají z hlediska soucitu. Když se na všechno díváš ve světle soucitu, brzy zjistíš, že tajnůstkářství vede ke spoustě problémů. Právě tajná jednání CIA ve stovkách jednotlivých případů přispěla ke vzniku terorismu na celém světě.

NDW: Ano, tajnůstkářství vede k nespokojenosti a hněvu a produkuje terorismus. Terorismus se rodí z hněvu, možná to je iracionální, ale možná ne. Lidé mají s něčím špatnou zkušenost a bojí se, že se to bude opakovat, a když se to skutečně opakuje, naštvou se a stanou se teroristy, protože si myslí, že jinak ničemu nemohou zabránit. Je to docela jednoduché. Když se podíváš zpátky a hledáš prvotní příčinu, uvědomíš si, že se tomu dalo zabránit, přestože teď se zdá, že není možné cyklus násilí zastavit.

BB: Proto musíme brát v úvahu celý cyklus. Když budeme otevřeně hovořit o celém cyklu, nezáleží na tom, kdo má nebo nemá pravdu v partikulárním případě. Nejde o to vyřešit bezprostřední reakci těch, kterým bylo ublíženo, jde o zastavení celého cyklu.

NDW: Co by mělo být naší primární hodnotou ?

BB: Já si myslím, že soucit.

NDW: Takže to si myslíš.

BB: Ano, díky přesvědčivosti většiny buddhistů, kteří o něm hovoří. Například Thich Nhat Hanh. Četl jsi jeho báseň o událostech z 11. září 2001 ?

NDW: Ano. Mimochodem, napsal také krásnou knihu, kterou nazval jednoduše „Hněv". Vyšla asi před půl rokem... a dnes je říjen. Je to výjimečná kniha. Thich Nhat Hanh je báječný spisovatel. Píše velmi prostě a upřímně.

BB: Já vím.

NDW: Hovoří o hněvu a říká podobné věci jako ty, Brade. Měl jsem pocit, že tu knihu napsal jemnější, mírnější a laskavější Brad Blanton. Opravdu. Napadlo mě, že četl tvé knihy a přidal trochu majonézy, aby je osladil. (Smích)

BB: V mých knihách je dost majonézy.

NDW: Ne, v tvých knihách je dost křenu. (Smích)

BB: OK.

NDW: Každému doporučuji, aby si tu knihu přečetl. Myslím si, že postrádáme především jednotu. Primární hodnotou se musí stát primární realita, že jsme součástí jednoho celku, ačkoli si většina lidí myslí, že jsme jeden od druhého odloučeni. Myslím, že jedním z důvodů, proč obvykle neubližujeme členům vlastní rodiny, je skutečnost, že sdílíme společný život.

Dalo by se říci, že sdílíme pocit totožnosti s ostatními členy naší rodiny a se všemi svými blízkými. Proto za normálních okolností jeden druhému neubližujeme. Obvykle nevezmeme do pravé ruky sekeru a neusekneme si levou ruku. Za normálních okolností to prostě neděláme, protože si uvědomujeme, že pravá i levá ruka patří k jednomu tělu.

BB: Možná je to jen otázka formulace, nicméně pocit sounáležitosti s druhými lidmi je pravděpodobně nejlepší pracovní definice soucitu. Co jiného než soucit nám může dát pocit jednoty s druhými lidmi ?

NDW: Člověk obvykle neubližuje sám sobě, ačkoli je mnohem ochotnější ublížit druhému. Kdybychom rozšířili definici lidského já, mohli bychom rozšířit i definici lidského sebezájmu.

BB: S tím souhlasím.

NDW: Myslitelé, jako jsou Michael Lerner, Jean Hustonová, Barbara Marxová Hubbardová, Peter Russell a mnoho dalších, hovoří o nutnosti rozšířit definici sebezájmu. Myslím, že jde o širší kontext, než je spravedlivost. Když si pravou rukou neuseknu levou ruku, nedělám to proto, abych byl spravedlivý k levé ruce.

BB: Také si to nemyslím.

NDW: A nedělám to ani proto, abych byl soucitný. Prostě se chci vyhnout bolesti. A tady hovoříme o něčem mnohem základnějším -totiž o principu bolesti a slasti.

Takže když si uvědomím, že ten člověk, který sedí naproti mně, jsem vlastně já, neuhodím ho, protože je mi jasné, že mi to dříve či později oplatí.

O tom jsme už hovořili v první části knihy. V podstatě bych uhodil sám sebe, protože bych začal nový cyklus násilí. A právě to se děje ve světě kolem nás.

BB: Úplně stačí, když si uvědomím, že ten druhý člověk je stejný jako já, takže když ho uhodím, bude nás to bolet oba, ať už mi to vrátí nebo ne. A nebudu muset ani čekat na jeho reakci. S bolestí se můžeme ztotožnit v okamžiku, kdy ji způsobíme. Soucit spočívá v tom, že si uvědomujeme, že způsobit druhému bolest znamená způsobit bolest sami sobě. Ztotožnit se s bolestí druhých je předpokladem pocitu sounáležitosti jako primární zkušenosti.

NDW: Takže se musíme zbavit představy, že jsme jeden od druhého odloučeni. Jakmile se této falešné představy zbavíme, okamžitě se začneme chovat úplně jinak. Když někoho milujeme, chováme se k němu jinak než k ostatním lidem. Otázka je, proč nemůžeme milovat všechny lidi.

BB: To je důležitá otázka. Myslím, že se neztotožňujeme s druhými, protože jsme zvyklí rozdělovat lidi na „nás" a „ty druhé", abychom si zachovali svou oddělenost. Chceme si zachovat svou oddělenost, abychom si zachovali svou totožnost.

Takže když si uvědomíme, že jsme v podstatě všichni stejní, že jsme součástí jednoho celku, jak to změní náš politický a ekonomický řád ? Přinejmenším se změní náš vztah k Bytí. Začneme ctít Bytí, což je v podstatě buddhistická definice soucitu.

Existuje spousta definic, ale já si myslím, že skupina soucitných vůdců, kteří vytvoří náš budoucí kabinet, se musí soustředit na vytváření příležitostí k tomu, abychom mohli uctívat bytí.

Ať už budeme diskutovat o jakémkoli problému, nikdy nesmíme ztrácet ze zřetele kritéria jednoty a soucitu. Musíme se ptát: „Jsou naše zisky a naše produkce zbraní v souladu s naším cílem dosáhnout vědomí sounáležitosti ?“

Říká se, že jsou to lidé, nikoli zbraně, kdo zabíjí lidi. Když ale máme spoustu zbraní a když se jeden na druhého naštveme, není víc než pravděpodobné, že se začneme zabíjet ? Samozřejmě že ano. Neustále zásobujeme zbraněmi chudé národy, aby mezi sebou mohli bojovat v nekonečné válce o moc. Spojené státy produkují spoustu zbraní. A spousta našich příjmů pochází právě z této produkce.

Ačkoli studená válka skončila před dvanácti lety, náš rozpočet na zbrojení je stále stejný. Kdykoli plánujeme nějaký rozpočet, vždycky bychom si měli položit tuto otázku: „Je tento návrh projevem jednoty nebo vede k nejednotě ? Posiluje falešnou představu odloučenosti, nebo vede k dosažení jednoty ?“ Velká část naší moci, zejména moci finanční, produkuje spíš nejednotnost než jednotu.

NDW: O tom není pochyb, Brade. Nedávná sociologická studie došla k závěru, že bychom my, světová komunita, mohli vyhlásit šestiletý plán, který by vyřešil téměř všechny nejhorší problémy, před nimiž naše civilizace dnes stojí. Během pouhých šesti let bychom mohli odstranit nejen hlad a bídu, ale také mnoho dalších problémů, jejichž existenci si uvědomujeme jen okrajově. K těm patří například řídnutí ozonové vrstvy, systematické odlesňování zeměkoule, plýtvání neobnovitelnými přírodními zdroji, ubývání ornice a další ekologické problémy. Tato studie ukázala, že bychom během šesti mohli vyřešit všechny tyto problémy a stačila by nám k tomu částka, kterou svět vydává každý rok na zbrojení.

Takže by stačilo, kdybychom se dohodli, že si dáme na rok pauzu a ušetřené peníze použijeme na řešení problémů, které nás nutí zbrojit především proto, abychom se mohli bránit proti vzájemným útokům, k nimž vedou právě tyto problémy. Tím bychom odstranili příčiny těchto problémů, nebo bychom je alespoň zredukovali. Takže nejdůležitější otázka zní: „Kdy lidstvo konečně pochopí, že je nejvyšší čas začít žít v míru ? Kdy pochopíme, že musí existovat nějaký způsob, jak toho dosáhnout ?“

Myslím, že tohle je něco, s čím by měli přijít noví vůdci. Musíme mít nové vedení. Líbí se mi tvoje myšlenka, že bychom měli mít nový kabinet a nového prezidenta. Nemyslím, že se to stane, ale dává nám to možnost učinit důležité prohlášení. Nové vedení se musí najít a jestliže to nikdo neudělá, musíme to udělat my.

Na svých cestách po celém světě hovořím o tom, že potřebujeme nové duchovní vedení, ale že noví vůdci nepřijdou ze sféry, odkud se rekrutují tradiční vůdci. Vysvětluji lidem, že noví vůdci přijdou z velice netradičních míst. nikoli z tradiční politické či ekonomické sféry.

BB: Souhlasím. Nedávno jsem četl velice zajímavou knihu, která se jmenuje „A General Theory of Love" (Všeobecná teorie lásky). Napsali ji tři psychiatři z Kalifornie, kteří se specializují na fyziologii mozku. Možná ti to bude připadat jako odbočení od tématu, ale par minut vydrž a uvidíš, že to s naším tématem souvisí. Tito psychiatři, kteří studují vývoj a funkce mozku, tvrdí, že během naší evoluční proměny z plazů v savce došlo ke dvěma paralelním změnám v našem mozku. Jednou změnou byl růst tenké vrstvy mozkových buněk na povrchu plazího mozku. Buňky v této vrstvě se liší jak od plazích buněk, tak od buněk neokortexu.

Tato vrstva se začala vyvíjet v době, kdy jsme přestal, klást vejce a začali rodit děti. Plazi kladou vejce, a když se z vajec vylíhnou mláďata. rodiče je snědí, neboť nemají žádný pocit totožnosti. Když se však děti začaly rodit z těla matky, začal se na povrchu plazího mozku vyvíjet takzvaný limbický mozek. Takže dnes máme tři mozky: plazí mozek, limbický mozek a neokortex.

Limbický mozek má spojitost s naší péčí o mláďata. Během dalšího vývoje se na povrchu limbického mozku vyvinul neokortex.

Jeden názor říká, že v důsledku dlouhého vývoje neokortex (který vedl k vývoji myšlení a k technologickému pokroku) lidská mysl ovládá lidské srdce. Jinými slovy myšlení převládá nad city. Zároveň se však vyvíjí i naše srdce, protože jsme byli vychováni matkou a otcem a vyrostli jsme v rodině. Takže soucit a duchovnost, které mají svůj původ v tom, že o nás bylo pečováno, jsou důležitými aspekty naší zkušenosti. Tento fakt nás přivádí k následující otázce: Co je funkcí lidské bytosti se třemi mozky ? Co je rozhodující ? Měl by to být neokortex ? Nebo by to mělo být srdce či limbický mozek ? Mimochodem, limbický mozek je v přímém spojení s vjemy našeho srdce.

NDW: A to není náhodné.

BB: Určitě ne. Limbické vjemy jsou spojeny s vjemy v této části těla (to jest v srdci). Už pět tisíc let se diskutuje o konfliktu mezi srdcem a myslí. Lidé občas ubližují svým blízkým, protože se vracejí ke svému plazímu instinktu nebo protože používají svůj neokortex, aby posílili své schopnosti přežít. Otázka je, co se děje potom.

Myslím, že naše schopnost užívat limbický mozek je poměrně omezená - takže naše činnost je řízena především plazím mozkem nebo neokortexem - nebo tím, co bychom mohli nazvat bojovnou či vojenskou myslí. To ovšem činí z výrazu „vojenská inteligence" oxymóron. Ne že by vojáci neměli vůbec žádné cítění, ale obvykle se projevuje ve formě patetické a alkoholické sentimentality. Naopak lidé, jejichž organizačním principem je limbický mozek nebo cítění v srdci, myslí úplně jiným způsobem. Tito lidé (v naší kultuře jsou to většinou ženy; a myslím, že nejen v naší kultuře) podřizují činnost svého plazího mozku a neokortexu svému limbickému mozku.

Příští jaro vydám knihu „Radical Parenting: Seven Steps to a Functional Family in a Dysfunctional World" (Radikální výchova dětí: Sedm kroků k fungující rodině v dysfunkčním světě). V knize hovořím o tom, jak vychovávat děti k tomu, aby se staly občany světa a aby jednaly na základě lásky. Ptám se: „Jak vychovávat děti, aby se jejich limbická schopnost stala primární a jejich intelektuální schopnost sekundární ?“ Většina z nás nebyla vychována tímto způsobem. Mnoho z nás bylo vychováno s láskou, ale v intelektuálním rámci židovsko-křesťanské tradice, která zdůrazňuje funkci neokortexu a racionálního myšlení.

Ostatně si myslím, že se to týká nejen naší tradice, ale také tradic většiny organizovaných náboženství na světě, v nichž mají slova mrtvých větší váhu než slova živých.

NDW: Teď jsme se dostali k rozhovoru o těle, mysli a duchu - tedy k rozhovoru, který dnes vedou především stoupenci nového věku.

BB: Ano, mluvíme o těle, mysli a duchu. A právě duch by mohl změnit náš svět. Ať už jsou teologové jakéhokoli vyznání, všichni se shodují v tom, že je nutné organizovat společnost na základě duchovních principů a soucitu s bližním.

Nicméně se zdá, že se mnoho duchovních vůdců zabývá problémy pouhého materiálního přežití. Jsou ovládáni chamtivostí a touhou ovládat, což jsou v podstatě projevy plazího mozku. (Smích) Samozřejmě že vždycky budeme chamtiví. Dnešní reakce na tragédii z 11. září 2001 je dobrým příkladem. Lidé mávají prapory, hrají „Bože, žehnej Americe" a mluví o tom, jak se pomstíme. Někteří z nás tuto fázi nikdy nepřekročí. A až ji někteří z nás překročí, bude nás dostatečné množství, abychom mohli rozhodnout, jakým směrem půjdeme ? Necháme se vést svou schopností pečovat jeden o druhého nebo svou touhou zničit nepřítele ?

NDW: Já tvrdím, že naše schopnost pečovat jeden o druhého je přímo úměrná naší schopnosti chápat jeden druhého jako součást jednoho celku. Je velice obtížné pečovat o něco, k čemu nemáme přímý vztah.

To, co popisuješ by se mohlo stát, kdybychom se řídili svým limbickým instinktem a pečovali jeden o druhého, místo abychom se jeden před druhým bránili. Proto znovu opakuji, že musíme rozšířit naši definici lidského „já", protože všechen zájem je nakonec sebezájem. A krása tohoto modelu, který jsme právě popsali, spočívá v tom, že uzavírá kruh mezi limbickým mozkem a plazím mozkem. Kruh se uzavírá, jakmile plazí mozek pochopí, že pečovat o druhé je v jeho zájmu.

BB: Ano. Tomu se říká osvícený sebezájem. Což znamená, že si musíme uvědomit, že tvoje zájmy jsou v souladu s mými zájmy.

NDW: Abychom si přestali myslit, že naše tři mozky - plazí mozek se svými základními schopnostmi přežít, neokortex se svou schopností myslit a organizovat a limbický mozek se svou schopnosti pečovat o druhé - jsou odloučené. Abychom chápali, že jsou ve vzájemné harmonii.

Plazí mozek reaguje automaticky, neboť celý mozek teď chápe, že je nutné chránit druhé, protože jsou součástí našeho „Já". A tak se kruh uzavírá. Právě jsi vymyslil dokonalou kruhovou konstrukci.

Propast je překlenuta. Už nemáme na jedné straně jedince plazího typu a na druhé straně jedince limbického typu. Už nemáme na jedné straně brutální jedince a na druhé straně ohleduplné jedince. Najednou jsme si uvědomili, že všichni máme stejné zájmy a všichni chceme v podstatě totéž.

BB: Ano. Tuhle jednotu už máme, ale teď z ní musíme vědomě vycházet při všem, co děláme.

NDW: Možná že by náš neokortex měl říci těm starším částem mozku: „ Hej, hej, hejl Nasloucháte jeden druhému ?“ (Smích)

BB: A to má svou spojitost s naším zájmem o ekologii. Musíme si uvědomit, že zvířata, která jsme v době kamenné považovali za své nepřátele, jsme také my. Musíme si uvědomit, že jsme všichni součástí jednoho celku. Takže dobro veškerého bytí je v našem zájmu.

Náš osvícený sebezájem zahrnuje péči o veškeré Bytí. Je-li péče o veškeré Bytí naší primární hodnotou a budeme-li si to stále připomínat v našem novém kabinetu, v němž budou lidé, kteří mají určitou ekonomickou a politickou moc, pak je jasné, že budeme muset změnit naše ekonomické a politické struktury, které jsou s touto hodnotou naprosto neslučitelné.

Někteří lidé si to dnes začínají uvědomovat. O tom svědčí například i skutečnost, že si kupují tvoje a moje knihy a poslouchají naše přednášky. Lidé si začínají uvědomovat, že náš osvícený sebezájem, zahrnuje zájem o veškeré Bytí.

Naše limbická inteligence a naše srdce nám říkají, že jsme správci Bytí. Jestliže tento názor přijmeme, jasně si uvědomíme, co máme dělat. Najednou uvidíme problémy tohoto světa v jiném světle. Uvidíme v jiném světle strukturu našich vládních institucí, které jednají za našimi zády. Uvědomíme si povahu tajných jednání a jejich důsledky na náš život. Když si uvědomíme, že jsme správci bytí, musíme se zamyslit nad důsledky všech tajných jednání. Co by se stalo, kdybychom řekli: „Tak dobře, tohle máme v kartotéce CIA. Okamžitě odtajníme všechny tajné spisy.“

NDW: Odstranění tajných machinací nám umožní odstranit individualizovaný sebezájem.

BB: Ano. Myslím, že ano.

NDW: Samozřejmě že ano. Neboť individualizovaný zájem by bylo prakticky nemožné vyjádřit, kdybychom otevřeně mluvili o všem, co si myslíme a děláme. Vědí-li všichni, co každý dělá, individuální činnost se stává kolektivní záležitostí. Takže s tebou hluboce souhlasím.

Už mnohokrát jsem se ptal sám sebe, co to znamená mít něco soukromého. Poslední dobou se v tisku neustále opakují tyto otázky: „Nepřehání to naše vláda, nejde příliš daleko ve svých návrzích nových bezpečnostních opatření ? Neztrácíme poslední zbytky soukromí ?“ Obvykle si říkám, co na tom záleží ? Ať si mě sledují, jak chtějí. Mně to nijak neohrozí.

BB: Máš pravdu. Souhlasím s tebou. Ať si dělají, co chtějí. Ať o mně píšou v novinách, co dělám každé ráno. Stejně to bude nudné čtení a mně je to jedno. Problém je však v tom, co před námi vláda tají.

NDW: Kdybychom otevřeně hovořili o každé organizaci, o každé vládě, o každém náboženství, o každé korporaci - prostě o všem -téměř automaticky bychom začali jednat ve společném zájmu, protože jakékoli jiné jednání by bylo...

BB: Nesmyslné.

NDW: Nesmyslné a trapné - strašně trapné, protože by to všichni věděli ! Jediné, co nám umožňuje jednat ve vlastním „individualizovaném zájmu", i kdyby to mělo být na úkor druhých, je naše tajnůstkářství. To, čemu rádi říkáme soukromí. Kdyby žádné soukromí neexistovalo, lidé by začali jednat v souladu s kolektivním sebezájmem.

BB: Souhlasím. Znám spoustu manželů, kteří mi říkají, že nechtějí jeden druhému všechno říkat, protože si myslí, že by to připravilo jejich manželství o všechno kouzlo, jež mu dává tajemství. Já jim znovu a znovu odpovídám: „Nebojte se, tajemství je spousta. Můžete mluvit o všem, a přesto budete mít v životě dost tajemství.“ A malá tajemství, která si zachováváme tím, že jeden druhému zamlčujeme pravdu, jsou v našich vzájemných vztazích spíš na překážku. Romantický idealismus má daleko k lásce.

NDW: Nejromantičtější okamžiky jsem prožil, když jsem mluvil pravdu. To se snažíš říci. Nejkrásnější okamžiky jsem prožil, když jsem vyložil karty na stůl.

Na jednom večírku jsem kdysi řekl neznámé ženě: „Chtěl bych se s vámi vyspat. Promiňte, že jsem to řekl tímto způsobem, ale nemám moc času.“ Ona mi odpověděla: „Docela ráda bych s vámi šla.“ A byl z toho jeden s nejkrásnějších víkendů, jaký jsme kdy prožili. Celý víkend jsme jeden druhému všechno říkali. A když jsme se rozcházeli, ptal jsem se sám sebe: „Proč tohle nemohu dělat pořád ?“ Od té doby jsme se nikdy neviděli a už tehdy jsme oba věděli, že se pravděpodobně už nikdy neuvidíme. Každý totiž žijeme v jiném světě a v jiné části země.

BB: Takové věci se stávají často, když je člověk na cestách. Mně se to stalo mnohokrát, když jsem byl na roční cestě kolem světa. Myslím, že je to proto, že když jsme vytrženi z kontextu našeho každodenního života, je nám jedno, co si o nás druzí budou myslit, a proto necítíme takovou potřebu něco tajit.

Poslat někoho na cestu kolem světa je dobrý způsob, jak rozšířit jeho pocit sounáležitosti s celým lidstvem. Co kdybychom vymyslili nějaký cestovní program, který by každému člověku umožnil trochu cestovat ? Co kdybychom vyčlenili určitou částku ze státního rozpočtu a řekli, že každého člověka na světě pošleme na výlet do nějaké cizí země ? Mohli bychom říci: „OK, Ameriko, vezmi si v srpnu dovolenou a jeď se podívat do Číny.“

NDW: To by bylo úžasné ! (Smích)

BB: Jsou různé způsoby, které mohou posílit náš pocit sounáležitosti s druhými lidmi. Jedním z nich je internet. Televize také pomáhá. Myslím, že je mnoho jiných věcí než jen národní obrana, na které bychom se mohli soustředit a které by posílily náš pocit sounáležitosti s druhými lidmi a se vším Bytím.

Nedávno vyšla vynikající kniha „Undefended Love" (Nechráněná láska), kterou napsaly Jett Psarisová a Marlena Lyonsová. S Jett jsme si poslali několik e-mailů. Je to úžasná kniha o tom, že v lásce není nutné zaujímat obranné postavení. Mimochodem jsem Jett navrhl, aby se stala ministryní obrany v našem novém kabinetu. A ona s tím souhlasila.

NDW: A co uděláme teď, po útocích z 11. září a po všem, co následovalo ? Co bychom měli říci americké a světové veřejnosti o tom, kam se chceme dostat a jak se tam chceme dostat ?

BB: Především musíme opakovat to, co jsme už několikrát řekli. Musíme se lépe organizovat a používat naše zdroje za účelem rozšíření definice lidského já.

NDW: Thich Nhat Hanh tomu říká rozumná konzumace.

BB: Nebo nový cíl, o němž mluví Michael Lerner. Představ si, že jsme všichni na jedné lodi a máme velmi omezené množství jídla. Já si kousnu a dám ti kousnout a je úplně jedno, kdo to zaplatil. Rozdělíme se o poslední sousto, abychom všichni mohli žít déle. Je to, jako v té písničce Mi casa es su casa. Jenže v tomto případě se to týká celého světa.

NDW: Co dělám pro tebe, dělám pro sebe. A co nedělám pro tebe, nedělám pro sebe. Otázka je, jak se dostaneme tam, kam se dostat chceme.

BB: Ať už plánujeme cokoli, měli bychom se především zeptat: „Je tohle opravdu v osvíceném zájmu lidstva ?“ To by měla být naše první otázka.

NDW: Nebo bychom se mohli ptát, zda je to v zájmu většiny lidí ? Vyjádřil bys to tak ?

BB: To nevím. Poslední dobou často přemýšlím o tom, zda věřím či nevěřím v demokracii. A tady se dostáváme k otázce elitismu. Hovoříme o tom, že seženeme skupinu duchovních vůdců do našeho nového kabinetu. Musíme si uvědomit, že opravdu existují lidé, kteří vědí víc než ostatní o Bytí a jeho spravování. Existují lidé, kteří vědí víc než ostatní o ekologii, a existují lidé, kteří vědí víc než ostatní o limbickém mozku atd. Musíme spoléhat na naše odborníky, ale nesmíme jim odevzdat svou moc. Tohle je základní problém demokracie.

Když mluvíš o tom, co „považuje většina lidí za osvícený sebezájem", musím přiznat, že vlastně nevěřím, že většina lidí ví, co je v jejich osvíceném zájmu. Když jejich názor odporuje mému názoru, myslím si, že mám pravdu já a oni se mýlí. Prostě nevěřím, že si většina lidí uvědomuje svůj osvícený sebezájem. Je hodně věcí, které se musíme naučit.

NDW: Není to funkcí vůdců ?

BB: Pravděpodobně ano.

NDW: Nejsou snad vůdci ti, kteří mají schopnost a vůli hovořit k masám a přesvědčit většinu, co skutečně existuje ? Nedělal to Kristus, Lincoln nebo Gándhí ? A nepostrádáme dnes takové vůdce ?

BB: Ovšem ! Ale i vůdci musí tvořit kolektiv. Takovým kolektivem může být právě náš nový kabinet, který se pokusíme sestavit do roku 2004, kdy budou další prezidentské volby.

NDW: Musejí to být přesvědčiví řečníci. Musejí to být lidé, kteří dovedou mluvit tak, aby každý pochopil, co skutečně existuje. Teprve pak demokracie souhlasí demokraticky. Menšina už nediktuje své názory většině. Většina jasně chápe a souhlasí, protože jí to bylo jasně vysvětleno.

Tohle je funkcí vůdců a právě ty dnes postrádáme. Máme nedostatek přesvědčivých řečníků. Je velmi smutné, že v době, kdy je komunikace tak snadná, nemáme dostatek těch, kteří by rozšiřovali poselství. Kdybychom měli takového Lincolna...

BB: Myslím, že nemůžeme všechno nechat jen na několika přesvědčivých řečnících. Kdykoli nahradíme zkušenosti myšlenkami, jsme vždycky v nebezpečí, že odevzdáme svou moc těm nejlepším a nejpřesvědčivějším řečníkům. Vzpomeň si například na Hitlera. Nemám nic proti lidem, kteří dokážou nadchnout druhé, ale kolektivní moc by měla být sdílena. Z toho důvodu naše ústava rozděluje kolektivní moc lidu mezi legislativní, soudní a výkonné instituce.

Stejně si myslím, že doby, kdy vládli artikulovaní jedinci, jsou nenávratně pryč. Budeme-li skupinou vůdců, kteří dávají svým vlastním chováním příklad druhým, pak může dojít ke skutečné změně v naší společnosti, protože to „pochopí" víc lidí než kdykoli v minulosti. Vůdci, kteří jednají na základě společných rozhodnutí - a v souladu se svými city -, ukazují lidem cestu.

A to je opravdová demokracie. Možná bychom ji měli nazývat limbickou demokracií. Ale malý moment ! Možná to je součástí naší vize, o které tu mluvíme ! Co kdybychom začali dělat interview s kandidáty a jednoho z nich vybrali jako mluvčího, který bude prosazovat tuto hodnotu ? Budeme dělat interview s lidmi, kteří chtějí kandidovat na funkci prezidenta, a také s lidmi, které sami navrhujeme. Zavoláme například Oprah a řekneme jí: „Hledáme někoho, kdo dokáže zaujmout pozornost velkého množství lidí a koho zná široká veřejnost a kdo má soucit. Potřebujeme někoho, kdo má srdce na pravém místě a kdo nám pomůže přesvědčit lidi, že můžeme a musíme zreorganizovat svět podle nových hodnot. Myslíme si, že pro tu funkci máte všechny předpoklady. Rádi bychom s vámi mluvili, abychom se přesvědčili, zda jste tou pravou kandidátkou.“

Takže se staneme jakýmsi pracovním kabinetem vůdců, kteří si vyberou své vlastní vůdce. A musíme si vybrat takové vůdce, kteří dokážou vysvětlit masám, že je možné změnit společnost.

Když to začneme dělat, můžeme se během toho procesu hodně naučit a zároveň můžeme učit budoucí kandidáty, ať už jimi bude kdokoli.

NDW: Na světě existuje několik artikulovaných, vysoce motivovaných a hluboce soucitných lidí, kteří mají úžasné myšlenky a kteří jsou schopni formulovat jednou či dvěma srozumitelnými větami, co se děje a jak to můžeme změnit. Jedním z nich je Michael Lerner. Ty jsi další. Louise Diamondová, která napsala knihu „The Peace Book" (Kniha míru), je třetí. A k dalším patří Marianne Williamsonová. Je schopna vystoupit v televizi a během třiceti vteřin řekne všechno důležité. Je výjimečně artikulovaná a umí velice rychle vyjádřit své myšlenky takovým způsobem, kterému lidé rozumí. Prostě tomu rozumí.

A jsou další, mnoho dalších. Lidé, kteří dokážou v jednom či dvou odstavcích vyjádřit všechno, co je potřeba říci.

Takové lidi potřebujeme, potřebujeme lidi, kterým každý rozumí.

BB: S tím souhlasím.

NDW: Něco ti řeknu. Kdyby Oprah nechtěla kandidovat na funkci prezidenta, navrhl bych Marianne Williamsonovou, protože ta je schopna formulovat důležité myšlenky velice rychle a nepotřebuje k tomu víc než pětadvacet slov. Vyhrála by v každé soutěži, ve které by měla odpovědět pětadvaceti slovy na tuto otázku: „Co musíme udělat, abychom zachránili tento svět ?“ Marianne by odpověděla dvaadvaceti slovy a všichni by jen zírali. Do této skupiny musíme zařadit také Barbaru Marxovou Hubbardovou. Musíme ji mít v našem kabinetu. Myslím, že budeme potřebovat ministerstvo, které se bude zabývat budoucností. A dosud nemáme žádného futuristu. Nemáme ministra budoucnosti, ačkoli potřebujeme budovatele budoucnosti.

BB: To je Barbara Marxová Hubbardová !

NDW: O tom není pochyb.

BB: Ministryně budoucnosti.

NDW: To potřebujeme.

BB: Je to mnohem lepší než ministerstvo „obrany vlasti".

NDW: To nebyla šťastná volba slov.

BB: Máš pravdu.

NDW: Když jsem to poprvé slyšel, zděsil jsem se. Ale všichni jsme to přijali. Nikdo neřekl: „Nemůžeme si najít nějaký jiný výraz ?“ Ale ministr budoucnosti. Ano. To je něco jiného. A řeknu ti, kdo je další artikulovaný člověk, který se dokáže vyjadřovat velice rychle a jasně. Jean Hustonová. Její kniha „Jump Time" (Čas učinit skok) je geniální dílo.

Je zajímavé, že jsou to samé ženy. Skupina, ve které by byly takové ženy, jako jsou Jean Hustonová, Barbara Marxová Hubbardová a Marianne Williamsonová, by byla neobyčejně schopná formulovat a předávat poselství světu. Na duchovním a filozofickém poli se poslední dobou objevuje stále víc výjimečně schopných žen.

BB: Myslím, že je nejvyšší čas. Ženy jsou limbicky založené a dalších sto let budeme potřebovat ve vládě mnohem víc žen, abychom obnovili přirozenou rovnováhu. Reintegrovat ženský princip u mužů a zvýšit počet žen v dosud převážně mužských vládách světa je velmi podobný úkol. Závisí na tom naše schopnost změnit svět. Jinak bychom se „my chlapy" se svým pocitem odloučenosti vyvraždili ve jménu přežití, bez ohledu na to, kolik žen a dětí bychom museli zabít.

Takže to tedy uděláme. Začneme organizovat náš pracovní kabinet a požádáme ty výjimečné ženy. Myslím, že to bude velice vzrušující !

NDW: Myslím, že ano. A mohlo by to být i „převratné". Čas vyžaduje nové vůdce. Čas to vyžaduje, protože naše stávající instituce nás zklamaly. Myslím, že se na nás vykašlaly. A my si to ani nechceme přiznat, nechceme to pochopit. Až si to konečně uvědomíme, co uděláme pák ? Co potom ?

Naše instituce splnily svůj omezený účel, v jistém smyslu byly dokonce efektivní, takže je nechci odsuzovat. Ale tohle je nová doba a my potřebujeme vytvořit nový systém. Často lidem říkám, že potřebujeme také nového Boha. To je však vyvádí z míry.

BB: Jo. To si dovedu představit.

NDW: Tím chci jen stručně říci, že potřebujeme nový systém hodnot. Potřebujeme novou myšlenku, která převrátí všechno naruby a změní náš způsob myšlení. Potřebujeme to, čemu v „Hovorech s Bohem" říkám základní nebo vůdčí myšlenka.

Nedávno jsem byl v Danbury ve státě Connecticut. Měl jsem tam přednášku a myslím, že jsem šokoval posluchače, když jsem prohlásil, že nás zklamalo náboženství. Druhý den o tom psali v novinách. Zmínky o mých přednáškách se obvykle objevují na dvaatřicáté stránce (pokud se tam vůbec objeví") pod titulkem, který informuje „Autor má přednášku v Danbury". Tentokrát jsem se dostal na třetí stránku. Otevřel jsem noviny a přečetl si titulek: „Autor říká, že nás zklamalo náboženství.“ Takže teď aspoň vím, jak se dostat na přední stránky novin !

BB: A nechtěl bys kandidovat na viceprezidenta ? Myslím to vážně. Myslíš, že na to máš dost energie ? Mohl bys to dělat ? Já si myslím, že jsi velice artikulovaný řečník.

NDW: Viceprezident ? Myslím, že ne. Chtěl bych se stát ministrem duchovních věcí nebo něčím takovým.

BB: Ministrem duchovních věcí ? To je něco úžasného. To si musím poznamenat. Už si to píšu. (Smích)

NDW: Pochop, že duchovnost patří k oblastem našeho života, které zanedbáváme. Ačkoli prohlašujeme, že jsme duchovní národ a dokonce se nazýváme „národem pod jedním Bohem", přesto nemáme ministra duchovních věcí, který by prosazoval, formuloval a obhajoval základní myšlenky, na nichž je postaveno všechno, v co tento národ věří, a všechno, co dělá. Kdo dnes formuluje duchovní myšlenky ? Nikdo.

Máme Billyho Grahama, který je posledních pětačtyřicet let neoficiálním ministrem duchovnosti v této zemi a který dělá, co může. Za to mu buďme vděčni. Žehnej mu Bůh. Viděl jsem ho, jak pomalu kráčí ke kazatelně na celonárodní bohoslužbě konané k uctění památky obětí teroristického útoku...

BB: Také jsem ho viděl. Ocenil jsem to.

NDW: Já také. Musel vyjít z domu, což pro něho musí být velice obtížné, a opět zahrál svou roli pastýře národa.

Po tváři mi kanula slzička a řekl jsem si: „Bože požehnej mu za to, že přišel.“

Ale Billy už to dělat nemůže. Dnes přišla řada na druhé. My však nemáme takové vůdce, jako je Billy Graham nebo biskup Fulton Sheen nebo reverend Norman Vincent Peale. Znáš někoho na celonárodní náboženské scéně, kdo by se přibližoval jejich velikosti ?

A kromě toho nejde o včerejší náboženské doktríny. Ty dnes musíme překonat. Nikoli odhodit, ale překonat a použít na cestě k širší duchovnosti, která je zahrnuje, ale navíc produkuje vznešenější vize lidských možností a božích skutečností.

BB: Výborně. To je ono. Právě o tom v našem kabinetu mluvíme a já si myslím, že by to byla vhodná funkce pro tebe. Chtěl bych, aby tam s tebou byla Pema Chödrönová a abyste si často zvali Thich Nhat Hanha a Dalajlamu jako duchovní poradce. Nebylo by dobré mít dva lidi ve funkci ministra ? Každé ministerstvo by mohlo mít dva ministry ! Mohli bychom mít párek ministrů obrany, párek prezidentů a párek viceprezidentů. A pak bychom pořád dělali skupinovou terapii pro páry. (Smích)

NDW: Pak bychom měli jin a jang, mužský a ženský aspekt a levou a pravou polovinu mozku. Obě tyto energie by rozhodovaly o politické a duchovní linii.

BB: Víš, že náš senát byl vytvořen podle modelu Rady babiček, jejž vymyslili Irokézové. Babičky byli druhou rozhodující skupinou, která spolu s válečníky schvalovala veškeré navrhované akce. A z této Rady babiček se nakonec vyvinul náš senát. Myslím, že bychom měli tuto tradici obnovit.

NDW: Bylo by dobré, kdybychom našli nějaký způsob, jak tohle všechno udělat, ale myslím, že je mnoho praktických věcí, jež mohou udělat skuteční lidé ve skutečném světě, tady a teď. Proto na svých cestách po celém světě lidem často říkám: „Pro Boha, zaujměte vůdcovský postoj.“

Jsi-li hlavním poradcem jen ve své vlastní rodině, zaujmi vůdcovský postoj. Často lidem opakuji, že dnes se každému z nás naskýtá příležitost zaujmout vedoucí postavení ve sféře našeho vlivu. Každý člověk se může stát středem vlivu. Až budeme ochotni udělat to, pak se změní naše vědomí a my budeme schopni změnit svět.

BB: Lidé v New Yorku říkají, že dnes mají jeden k druhému blíž. Jsou k sobě laskavější, než bývali. Tento pocit, že jsme všichni na jedné lodi, mají lidé po celé Americe.

Lidé mi dnes říkají například tohle: „Znáš toho člověka, s nímž jsem nikdy nechtěl mluvit ? Tak teď jsem ochoten s ním mluvit.“ Já si myslím, že to je dobrý začátek.

NDW: Dnes můžeme začít řešit to, čemu Elisabeth Kůblerová-Rossová říká nedořešené záležitosti z minulosti. Nejlepší způsob, jak pomoci sobě i světu, je začít řešit své vlastní nevyřešené problémy.

BB: Komu bych měl odpustit ? Před kým se skrývám ? Komu lžu ? Proti komu mám výhrady ? Nemůžeme nastolit mír na světě, dokud nebudeme mít mír ve vlastním životě. To je nemožné. Kde jinde bychom měli začít, jestliže ne sami u sebe ? Společenské struktury se nemohou změnit, dokud se nezmění dostatečné množství jedinců. Opačným způsobem se to nikdy nestane. Proto bychom si měli vyřešit své nevyřešené problémy.

To je vynikající rada pro každého z nás. A zároveň je to dobrý způsob, jak ukončit tuto knihu. Rozhodněme se tedy, že nejdřív začneme řešit své nedořešené osobní záležitosti. Až vyřešíme své vlastní problémy a začneme jeden s druhým jednat upřímně, pak můžeme začít měnit svět. Nejdřív změníme svět v našem bezprostředním okolí a to se bude postupně rozšiřovat, až se nakonec změní celý svět.

NDW: Jsem s tebou. S tím souhlasím. Udělejme to.

Začít něco dělat je to jediné, co může zmírnit hluboký zármutek a pocit bezmoci, jež mnoho z nás dnes prožívá. To platí v každé situaci, dokonce i v okamžiku smrti. Proto na pohřbech děláme to, co děláme. Pořádáme hostiny a hovoříme o zesnulém. Tato činnost léčí. Je to něco, co můžeme dělat.

Když přineseme do domu nějaké jídlo, máme pocit, jako bychom něco udělali, a náš zármutek se trochu zmírní. Náš zármutek se zmírní, protože jsme schopni „být" způsobem, který aktivizuje naši vyšší představu o tom, čím jsme.

Proto bychom všichni měli něco dělat, abychom zmírnili náš pocit impotence způsobený touto strašnou tragédií, kterou dnes prožívá celé lidstvo. Pokud si vytkneme nějaký uskutečnitelný cíl a začneme něco dělat, vyléčíme se.

♥ ♥ ♥

BB: Začít něco tvořit nám zajisté pomůže. Právě mě napadlo, že bychom mohli vytvořit novou internetovou stránku, abychom se mohli organizovat. Pak bychom mohli pokračovat v tomto rozhovoru.

NDW: To bychom měli udělat. Měli bychom dát příležitost všem lidem, kteří chtějí vytvořit nový, šťastnější zítřek.

BB: OK. Pojďme tedy založit novou internetovou stránku changeofheart.biz, aby s námi mohli lidé hovořit a získávat informace o všem, co mohou dělat, aby pomohli změnit naši kolektivní realitu. Uveřejníme jména našich kandidátů do nového kabinetu a budeme o nich diskutovat.

NDW: Existuje mnoho programů, na které můžeme lidi upozornit. Například já jsem už založil akční hnutí, které se jmenuje OnenessNow (JednotaDnes). Už vyrábíme samolepky, které si lidé mohou nalepit na okna nebo nárazníky svých automobilů.

Vyzýváme lidi na celém světě, aby navštívili naši stránku www.onenessnow.com.

Prohlašuji, že můžeme skoncovat se vším násilím, když přijmeme myšlenku jednoty. Dnes potřebujeme především jednotu. Jednotu v politice, v ekonomice, ve školství, v náboženství.

Jednota není „stejnost". Jednota je prostě jednota. Jako jsou prsty na ruce součástí jednoho těla, ačkoli je každý prst jiný, stejně je možné vyjádřit jednotu lidstva prostřednictvím společenských institucí, aniž by se lidé museli vzdát své individuality.

Proto jsme založili tento program tak rychle. Navštivte naši stránku www.onenessnow.com a zapojte se do našeho hnutí. Členství je zdarma. Lidem, kteří chtějí finančně přispět, nabízíme příležitost učinit to, ale není to podmínkou. Cílem našeho programu je vytvořit kádr lidí v každém městě a vesnici, kteří jsou ochotni diskutovat a spolupracovat na vytvoření místních akčních programů.

Těmto místním organizacím budeme navrhovat různé sjednocující aktivity v oblastech místní ekonomiky, politiky, školství a náboženství. Budete mít za úkol organizovat například diskusní skupiny kněží různých náboženských vyznání. Na Miami už jednu takovou skupinu máme. Středisko HSB zorganizovalo diskusní večer, kterého se účastnilo čtyřicet kněží. Sešli se všichni muslimové, židé, katolíci a protestanti a hovořili o tom, co teď můžeme udělat. Co můžeme udělat tady na Miami, abychom vysvětlili komunitě našich věřících, co se děje ? Co je vhodnou duchovní reakcí z hlediska různých duchovních tradic ? Jak se na to díváme my ? Byl to úžasný večer.

Dali jsme lidem asi dvacet konkrétních úkolů a tohle byl jeden z nich. Existuje mnoho různých věcí, které můžeme v našich komunitách udělat, abychom posílili pocit lidské sounáležitosti. Já jsem na tom už začal pracovat díky své vrozené netrpělivosti.

Budeme komunikovat s ostatními organizacemi, které sdílejí naše názory. K těm patří například Global Renaissance Alliance (RenaissanceAlliance.com) nebo váš vlastní národ, jehož hranice tvoří atmosféra země - United States of Being (Spojené státy bytí, usob.org).

BB: Takže tohle je výzva k činnosti pro všechny čtenáře této knihy, kteří souhlasí s tím, co tu říkáme. Navštivte naši internetovou stránku www.changeofheart.biz a čtěte informace, které budeme uveřejňovat.

Na této stránce budeme organizovat výběr soucitných vůdců do kabinetu pro kandidáta příštích prezidentských voleb v roce 2004. Také budeme hovořit o všem, co můžeme udělat, abychom na světě vytvořili jednotu. Tato stránka bude spojena se všemi ostatními stránkami, jejichž účastníci a sponzoři jsou vůdci nové transformace.

Ti, kteří nemají internet, mohou psát na tuto adresu:

CHANGE OF HEART

646 Shuler Lane

Stanley, VA 22851

nebo mohou telefonovat na toto číslo: 1-800-EL TRUTH.

NDW: Rád bych však zdůraznil jednu věc. Nikdo by se neměl účastnit jen proto, aby nám pomohl. Tuto akci neorganizujeme proto, aby nám lidé pomáhali s něčím, co chceme udělat my. Naším cílem je pomoci druhým udělat něco, co chtějí udělat oni.

Tohle je příležitost pro všechny lidi, aby prohlásili, čím opravdu jsou ve světle událostí, které se dnes dějí na celém světě. Každý akt je aktem sebeurčení. Každý člověk se musí definovat. Tohle je prohlášení nezávislosti každého jedince. Nezávislosti na strachu z teroristických útoků, nezávislosti na všech formách manipulace, ovládání, útlaku, dogmat a nepoctivosti, nezávislosti na všech negativních silách, které se snaží ovlivňovat lidi.

Robert Kennedy říkal, že jsou lidé, kteří vidí svět takový, jaký je, a ptají se „Proč ?“ A jsou lidé, kteří sní o tom, co nikdy nebylo, a ptají se „Proč ne ?“

Dnes máme příležitost říci všem, kteří nás chtějí odepsat a kteří si přejí, abychom se vzdali svých snů: „Ne, děkujeme vám !“

Dnes mám příležitost změnit náš způsob myšlení a snažit se změnit svět.

BB: Amen.