Upřímností k Bohu

Neale Donald Walsch, Dr. Brad Blanton

Díky internetu mělo hodně lidí příležitost překonat některá omezení perspektivy běžných rozhlasových a televizních komentářů. Musíme se účastnit úplně jiného dialogu než je ono infantilní žvanění, které nám nabízejí politikové a rozhlasoví komentátoři.

Začalo se hovořit o tom, co můžeme udělat ve změněném světě po útocích na World Trade Center a na Pentagon. Opravdu důležité otázky však kladou jen lidé, kteří se nebojí, že nebudou považováni za vlastence.

Ani komentátoři z NPR, CNN a PBS nehovoří o tom, proč teroristé mohli něco takového udělat. Prezidentova odpověď je jasná: „Teroristé jsou zlí lidé, kteří nenávidí svobodu, zatímco my jsme dobří lidé, kteří svobodu milují. A teď je dopadneme.“

O teroristickém útoku píše mnoho sociálních aktivistů. S většinou z nich souhlasím. Připadá mi snadné fantazírovat o vládě osvícených. V té souvislosti mě napadá ideální vláda filozofů na trůně, o nichž hovořil Platon. I my máme své krále filozofy. Nemohu se ubránit představě, jak by se všechno změnilo, kdyby se do vlády Spojených států a do vedení Organizace spojených národů dostali lidé jako Deepak Chopra, Neale Donald Walsch, Gay a Kathryn Hendricksovi, Marianne Williamsonová, Denise Bretonová, Christopher Largent, David Korten, David Edwards, dalajlama a mnoho dalších. Mluvím tu o skutečné vládě. Představuji si Marianne Williamsonovou jako ministryni obrany; Deepaka Chopru jako náčelníka zdravotnické služby; Denise Bretonovou jako generální prokurátorku; Davida Kortena jako ministra obchodu; Gaye Hendrickse jako ministra zdravotnictví a sociálních věcí, Torna Robbinse jako ministra vnitra atd.

Během prvních týdnů po teroristickém útoku nám napsalo mnoho lidí z naší komunity, mnoho lidí nám píše nebo posílá e-mail. Všichni píšou o tom, co bychom mohli dělat, abychom jednou provždy skoncovali se zabíjením.

Přečetl jsem spoustu dopisů od přátel po celé zemi a jsem vděčný, že mohu zařadit mnoho jejich názorů do dodatku této knihy. Neustále mě překvapuje inteligence a soucit naší komunity přátel.

Svůj názor mohu shrnout takto: Až přejde všechna bolest a zlost, budeme mít příležitost uplatnit moudrost soucitu v boji mezi chudými a bohatými tohoto světa.

Z hlubších diskuzí vyplývá, že dochází ke stále širší názorové shodě. Samozřejmě že odsuzujeme terorismus, ale zároveň si uvědomujeme, že musíme zkoumat jeho příčiny. Je nám líto lidí, kteří při útoku zahynuli. Jsme vděční tisícům lidí, kteří nabídli svou pomoc. Obdivujeme odvahu těch, kteří přišli o život, když se snažili zachránit druhé.

Byli bychom raději, kdyby se nic takového nebylo stalo, a uděláme všechno, co je v našich silách, aby se to už nikdy neopakovalo. Musíme se však začít vážně ptát, odkud všechno to násilí pochází. A musíme být ochotni naslouchat také tomu, co říkají teroristé, a musíme se snažit pochopit, proč nás tak nenávidí.

A teď musím hovořit sám za sebe v první osobě, nejen jako představitel širší komunity. I mně je líto všech lidí, kteří přišli o život v těch letadlech a budovách, a cítím hluboký soucit se všemi pozůstalými.

Nicméně nemohu souhlasit se zabíjením, ničením a útlakem ze strany Spojených států a jejich spojenců; nesouhlasím s útlakem, k němuž docházelo dávno před teroristickým útokem a jenž stále pokračuje. Jsem proti zvyšování utrpení, které naše země způsobuje. Jsem ochoten udělat všechno, co je v mých sílách, abych tomu zabránil. Utrpení způsobené Spojenými státy a jeho spojenci bylo a pravděpodobně bude i nadále mnohem větší než utrpení, jež způsobil teroristický útok na New York a Washington. Tak tomu bude do té doby, než si nějaký terorista přibalí do kufru vodíkovou bombu nebo smrtelný virus a přijede do některého z našich velkoměst,

S tímto druhem boje mezi teroristy a antiteroristy bych nesouhlasil, ani kdyby k tomu nepoužívali mé peníze, ale protože je užívají, nenávidím je i za to. Jsem totiž materialista. A materialisté jsou i účastníci spiknutí vojenskoprůmyslového komplexu ve Spojených státech a v Anglii. A největšími materialisty jsou chudí a hladovějící lidé tohoto světa, protože ti si nemohou dovolit materialisty nebýt. Tohle je kontext, v němž se daří terorismu. A to zahrnuje i státní terorismus Spojených států.

Musíme vidět věcí takové, jaké jsou. Terorismus je forma války. Jako každá válka je i terorismus strašný a šílený Nicméně existuje. Když jsou chudí a utlačovaní nuceni napadnout bohaté a dobře vyzbrojené, pak jejich jedinou zbraní je jejich tělo a jejich odhodlání. Jsou-li ochotni obětovat svůj život, mohou bojovat. Rozhodnou se bojovat proti utlačovatelům, terorismus je jejich jedinou možností.

Teroristé zaútočili na World Trade Center a na Pentagon jako na symbol toho, co je podle jejich názoru ve světě špatné. S jejich analýzou v podstatě souhlasím. Souhlasím s jejich názorem, že příčinou zla je světový ekonomický řád, který je ovládaný bohatými a chráněný vojenskou mocí. Také věřím, že kdyby byl Colin Powell v situaci teroristů, udělal by totéž co oni. Ve skutečnosti v takové situaci je a v současné době dělá přesně to, co udělali oni.

Já osobně jsem proti jakékoli válce, ať už je vedena formou individuálního nebo státního terorismu. Politika nadnárodních korporací dokáže zajistit spokojenost stěží jednomu procentu světové populace. V důsledku této politiky jsou chudí stále chudší a jejich počet vzrůstá, zatímco bohatí neustále bohatnou a jejich počet klesá.

Teroristé nikam neodejdou, ať už proti nim Spojené státy a jejich lokajové bojují nebo ne. Vojenskoprůmyslová mašinerie nikdy nad terorismem nezvítězí. Naopak bude udržovat podmínky, v nichž terorismus vzniká a v nichž se bude i nadále rozšiřovat.

Svět, v němž existuje terorismus, je tentýž svět, v němž existuje vojenskoprůmyslový komplex. Metody a plány teroristů jsou stejně tajné jako metody všech Šestatřiceti tajných agentur ve Spojených státech.

Chceme-li proti terorismu opravdu něco udělat, musíme začít naslouchat nejen teroristům, ale také sami sobě. Musíme si uvědomit, že jsme všichni lidé a že máme stejná omezení. Musíme začít mluvit otevřeně o tom, co si myslíme, co cítíme a co chceme udělat. Musíme skoncovat se vším tajnůstkářstvím. Musíme se otevřeně domluvit na tom, co všichni chceme a co jeden druhému můžeme nabídnout.

Tohle je moudrost, jejíž čas dnes přišel. Nebo lépe řečeno moudrost, jejíž čas možná přijde, pokud se do té doby nevyvraždíme. Lidé jsou si podobní. Každý člověk je posvátným prototypem života. Jsme bytosti, které vnímají a myslí. Už dávno před tím, než nás byly na světě miliardy, jsme se museli nějak dohodnout, abychom spolu vycházeli. Vytvářeli jsme různá pravidla, konvence a tradice. Prostě jsme si je vymýšleli. Většina těchto tradic byla vytvořena lidmi, kteří jsou dnes mrtví. Naše staré tradice přestaly fungovat. Proto musíme vytvořit nové.

Když vytváříme něco nového, měli bychom přemýšlet o tom, co se ve světě děje. Teroristé zaútočili na symboly. Zabíjení lidí mělo jen zdůraznit význam útoku na „zlo západního bohatství a korupce". Teroristé chtěli zabít World Trade Center a Pentagon. Právě tak jako Colin Powell a Bush starší zabili ve válce v Perském zálivu 60 tisíc mladých lidí a přes 6 tisíc civilistů a dětí, zatímco nechali naživu Saddáma Husajna, aby mohl dál zabíjet.

Od té doby jsme zabili další sta tisíce lidí, většinou dětí, které umírají, protože díky ekonomickému bojkotu nemají dostatek léků. Neudělali jsme to proto, abychom ty lidi zabili, ale proto, abychom ukázali „zlému vetřelci", že mu jeho „zlá invaze" nemůže projít. Ve skutečnosti bylo lepší, aby zůstal naživu, protože jsme mu chtěli dát tvrdé ponaučení. A stále v tom pokračujeme, stále dáváme ponaučení národu, který „dovoluje zlému vetřelci zůstat u moci". Děláme to z principu. Jak řekl nedávno Bush: „Toto zlo se nevyhne trestu !“ Princip a válka proti zlu, je mnohem důležitější než životy lidí na obou stranách. Nejdřív prohlásíme teroristy za ztělesnění zla a pak se dopouštíme teroru.

Ve všech takových případech jsou důležitější symboly než životy lidí. Když naši vůdci, prostřednictvím CIA, tajně trénovali Saddáma Husajna a jeho kolegy, aby mohli bojovat proti Iránu, když tajně trénovali většinu Usámy bin Ládinových přívrženců, aby porazili Rusy v Afghánistánu, bylo to také ze symbolických důvodů. „Porazit komunismus" nebo „extremismus" nebo nějaký jiný „ismus" se zdálo být v té době velice dobrou myšlenkou.

Žádné z těch rozhodnutí nebylo výsledkem demokratické volby. Ne že by hrozilo vážné riziko, že by nemusela být schválena, kdyby se o nich jednalo veřejně; většina voličů jsou totiž hlupáci. Ale mě prostě štve, že naši pokrytečtí vůdci v Kongresu a v prezidentské kanceláři stále tvrdí, že žijeme v demokracii, ačkoli nikdy nemáme možnost mluvit o tom. co se děje v době, kdy se to děje. O žádném z těchto rozhodnutí se nikdy otevřeně nediskutovalo. Byla schválena tajně, samozřejmě naším jménem a za naše peníze, ale bez našeho souhlasu, abychom byli chráněni před symbolickými nepřáteli. Některé fakta nám byla řečena později. Mnohem později. Teprve, když bylo příliš pozdě. A o něčem nevíme dodnes. Tajné násilí, tajná válka, tajné studie války, tajná podpora ve formě zbrojních dodávek - to vše se děje naším jménem a pro naše dobro. A s tím vším se musíme smířit později -jako s bombardováním World Trade Center a Pentagonu.

A tak ten šílený tanec pokračuje. Většina z nás se víc než ochotně účastní sentimentálního a nenávistného orgazmu spravedlivého rozhořčení proti pachatelům zla, kteří zavraždili nevinné; většina z nás je víc než ochotna potrestat je desetinásobně. Miliony z nás upřímně podporují tutéž skupinu tlusťochů, kteří způsobují stále krvavější scény sadistické pomsty. Já osobně nenávidím ty pitomce plné nenávisti. Nenávidím pitomce na naší straně, stejně jako pitomce na takzvané „druhé" straně. Ale nejsem ochoten zabíjet je za to, co představují. Je to velice svůdné, ale neudělám to. Budu jim nadávat, budu je proklínat a možná některému z nich dám pár facek, dostanu-li příležitost, ale nebudu je zabíjet. Dokonce bych mohl překonat své spravedlivé rozhořčení a odpustit jim a upřímně s nimi hovořit. V tom je malý, ale důležitý rozdíl mezi mnou a teroristy, včetně našich teroristů. A vím, že nejsem sám. Myslím, že v tom je malý, ale důležitý rozdíl mezi miliony z nás a našimi vůdci. Jsou miliony lidí, kteří nejsou ani tak zlí jako já. Jsou však miliony lidí, kteří jsou rozzlobení, rozhořčení a naprosto neinformovaní o skutečných příčinách terorismu. Obvykle jsou to ti, kteří mávají prapory nejzuřivěji a chlubí se svým „vlastenectvím".

Podle Gallupova průzkumu veřejného mínění měl George W. Bush v prvním týdnu v říjnu 2001 devadesátiprocentní podporu občanů, což je nejvyšší procento, jaké kdy americký prezident získal. Dvaaosmdesát procent občanů souhlasilo s válkou proti Afghánistánu. Válečníci tančili kolem ohňů a připravovali se na útok a pak zaútočili. Zdá se, že s nimi souhlasí celý kmen. Já ne.

Spojené státy okamžitě donutily Pákistán, aby zastavil humanitární pomoc hladovějícím lidem v Afghánistánu. O sedm dní později se počet zabitých od 11. září zdvojnásobil. Vzrostl z pěti tisíc na deset tisíc. Mezi novými mrtvými jsou především děti, které umřely hladem. Od prvního dne, kdy jsme vyhlásili „válku terorismu", jsou zabíjeny stovky nevinných lidí. Vojenský a bojovný duch není naplněn soucitem.

Uvědomuji si, že George W. Bush a jeho pomocníci dělají to nejlepší, co umí. Je mi prezidenta líto a chápu jeho rozhořčení a jeho způsob uvažování; uvědomuji si, že má omezené možnosti volby. Považuji však za nanejvýš nešťastné, že taková arogance má takovou moc. Myslím, že musíme navrhnout jiné možnosti, chceme-li zastavit eskalaci zabíjení, která povede mnohem rychleji, než si umíme představit, k mnohem větším tragédiím, než byla ta poslední.

V typických revolucích zabíjejí revolucionáři vůdce, aby se zmocnili vlády a stali se sami vůdci, jako byli ti, kteří vládli před nimi. V revoluci vědomí to není tak jednoduché ani uspokojující. V revoluci vědomí musíme použít revoluční energie k tomu, abychom mluvili o tom, co existuje, a abychom vymyslili něco nového. Musíme vytvořit nový model společnosti. A čím dřív to uděláme, tím dřív skoncujeme s šílenstvím eskalace terorismu, včetně státního terorismu.

A právě to dnes děláme - hovoříme o tom, co existuje, a snažíme se vytvořit nový model společnosti. Tvůrci nového modelu jste vy a já. V následujícím dialogu chceme přispět k vytvoření modelu založeného na vědomí a soucitu. Prosím vás, přečtěte si to. A posílejte nám své dopisy na naše webové stránky. Pokračujte ve své práci. Neustávejte v tomto dialogu. Je to jediný způsob, jak můžeme vytvořit novou společnost.

Lesy, do nichž musíme vstoupit, jsou hluboké. Lidé, jejichž citáty následují, nám ukazují cestu:

„Budeme-li i nadále myslit v rámci karteziánského dualismu ducha a hmoty, budeme pravděpodobně chápat svět jako nesmiřitelný rozpor mezi Bohem a člověkem, mezi elitou a lidem, mezi vyvoleným národem a všemi ostatními národy; mezi člověkem a jeho životním prostředím. Je velice nejisté, zda kultura, která má vyspělou technologii a zároveň tento podivný názor na svět, může přežit.“

Gregory Bateson, „Kroky k ekologii ducha"

„Největší slabost násilí spočívá v tom, že násilí produkuje přesně to, co se snaží zničit. Místo aby zmírňovalo zlo, zlo jen rozmnožuje... Můžete zavraždit člověka, který vás nenávidí, ale nemůžete zavraždit nenávist. Násilí jen posiluje nenávist... Splácet násilí násilím rozmnožuje násilí a prohlubuje temnotu noci, která je už teď zbavena hvězd. Temnota nemůže zahnat nenávist; to může udělat jen láska.“

Reverend Dr. Martin Luther King, Jr.

„Budeme-li se řídit zásadou oko za oko, brzy bude celý svět slepý.“

Gándhí

Následující citát jsem si vypůjčil od své přítelkyně Doris Haddockové, kterou zná mnoho lidí jako babičku D. Doris patří k mým žijícím hrdinům. Tato dvaadevadesátiletá žena šla pěšky přes celé Spojené státy, aby upoutala pozornost veřejnosti na problémy ve způsobu financování našich volebních kampaní. Posledních šestnáct kilometrů jsem ji doprovázel a byl jsem zatčen v rotundě Kapitolu. Transkripce soudního přelíčení pochází z doby tohoto zatčení.

Když jsem byl po sedmi hodinách propuštěn, Doris mě políbila přímo na rty a poděkovala mi za to, co jsem udělal. Ach Bože, ONA poděkovala MNĚ. Rozplakal jsem se jako malé dítě a týden jsem si nemyl místo, na které mě políbila. Když se pak Doris účastnila demonstrace proti Bushově inauguraci, mluvila tak přesvědčivě, že jsem se znovu rozplakal. Miluji ji. Až jednou vyrostu, chci být jako ona.

„Zatímco budou chirurgové řezat, ostatní lidé budou přemýšlet o hlubších otázkách: Odkud se bere taková chladnokrevnost v srdcích našich bližních ? Zatímco lékaři zkoumají příčiny nemocí, my se ptáme: Co můžeme v budoucnu udělat, abychom posílili úctu a lásku, místo abychom živili nenávist ? Lásky a úcty nedosáhneme tím, že budeme zabíjet. Chirurgové budou mít ještě chvíli volnou ruku. Ti, kteří hledají skutečnou jistotu, nesmějí však mlčky přihlížet. Ti, kteří si uvědomují, že světová spravedlnost je jedinou cestou k nastolení světového míru, musejí otevřeně vyjadřovat své názory. Mluvit pravdu není neamerické. Neamerické je vzdát se občanských práv, zapomenout na potřeby lidí na celém světě a podlehnout mentalitě fašismu.

Sekretářky a úředníci v těch bombardovaných budovách, a děti a matky a otcové a sestry a bratři v těch čtyřech letadlech by se nikdy nestali terčem nenávisti, kdybychom my Američané lépe vyjadřovali naše nejvyšší morální hodnoty - kdyby naše vláda vyjadřovala všemi svými činy spravedlnost a velkorysost, které jsou charakteristickým rysem našeho lidu. Odloučenost naší vlády od našeho lidu neospravedlňuje chladnokrevné masové vraždy, jichž se dopustili teroristé, ale částečně je vysvětluje, a my takovému násilí nemůžeme zabránit, dokud nepochopíme jeho příčiny.

Modleme se, aby alespoň někteří z našich vůdců už konečně pochopili, že skutečná cesta k dosažení bezpečnosti nevede do Kábulu, nýbrž do takových míst, jako je Langley, nebo tam, kde se konají ohromné politické kampaně, na kterých si bohaté korporace kupují naše politické představitele. Na své dlouhé cestě přes celé Spojené státy jsem se znovu přesvědčila, že Američané jsou dobrosrdeční lidé, kteří si nepřejí kolonizovat ani vykořisťovat žádný národ na světě. Ústřední otázka - otázka, která rozhodne o bezpečnosti našich měst v budoucnosti - zní takto: Je americká vláda schopna vyjádřit morální hodnoty amerického lidu ? Jsme schopni vrátit vládu lidu ? Jsme schopni zabránit chamtivým a krátkozrakým zájmovým skupinám, aby stály mezi námi a našimi volenými představiteli ?

Náš boj za reformu financování volebních kampaní a za další reformy se teď zpomalí, zatímco se na pořad dne dostali stoupenci krveprolévání. Dokud však nevyčistíme naši vládu, budeme všichni terčem světové nenávisti a naše děti nebudou žít v bezpečí.“

Doris „babička D" Haddocko