Poslední vidění

Vysoko nad hmotnými tvary a pozemským ovzduším, jest oblast, kam vyšvihnou se duše zbavené svých pout.

Jest to tam, kde eterické vůně podle myšlenek se znovu odívají postupně všemi zářemi ideálního tvaru a zaplňují zázračnými krásami duchovní svět poesie a vidění.

Do této oblasti nás vznášejí nejkrásnější sny našeho spánku, do této oblasti vznáší inspirace v nočních bděních genia velkých básníků, jimž cit harmonie rýsuje ve všech dobách veliké osudy lidstva.

V této oblasti žijí obrazy a vládnou analogie. Poezie záleží pak v obrazech a harmonie obrazů jest ve své podstatě analogií.

V těchto krajích ideálu viděl Aischylos muka Prométheova a Mojžíš naslouchal hlasu Jahveho.

V těchto krajích viděl největší básník Východu, orel Pathmu, pěvec Apokalypsy Církev křesťanskou jako ženu pracující k porodu, aby v bolestech zrodila člověka budoucnosti.

Jest to zázračný svět poezie a vidění, zjevený Bohem, zahalený světlem, jenž třímá v ruce věčné Evangelium zvolna se otevírající, zatím co pohromy doléhají na svět a ničící andělé rozorávají zemi, aby učinila místo městu svaté jednoty a souladu, Novému Jeruzalému, jenž sestoupí z nebes dokonale vybudovaný, neboť idea souladu existuje v Bohu a bude se uskutečňovati na zemi, jakmile lidé jí porozumí.

Slavná postava Kristova po své zemské pouti vstoupí do tohoto eterického kraje a tam Vykupitel ukáže andělu, dříve vzpurnému, nyní však obrozenému, mohutné shromáždění mučedníků.

Tam setkají se všechny oběti lidské zvůle, všichni ti, kteří raději zemřeli, než aby lhali svému svědomí: oběti Antiocha, mučedníci starého Říma a nového Říma.

Jedni trpěli za pravou víru, druzí za své iluze a sny, kterými se odvážně opřeli lidskému tyranství; všichni však byli čistí před Bohem, neboť trpěli, aby zachránili nejvznešenější a nejkrásnější jeho dar: svobodu!

Dlouho jejich duše, oděné bílým rouchem zkropeným krví, úpěly pod jeho oltářem, vyžadujíce spravedlnosti; avšak nakonec nadešel den a ony ve sboru s palmami v rukách, kráčely vstříc Vykupiteli.

Kristus objevil se uprostřed nich mezi svou matkou a litujícím andělem, a tázal se jich, jak se chtějí pomstíti svým pronásledovatelům.

"Pane, dej nám jejich duše, abychom je učinili hodnými věčnosti, tak jak oni učinili totéž duším našim v dobách pozemských."

Kristus odevzdal jim tedy klíče nebe a pekla a pravil: "Duše vašich pronásledovatelů náležejí vám."

A hlas radosti a vítězství naplnil výšiny nebes a doléhal až k hlubinám propastí, duše mučedníků otevřely brány pekel a podávaly ruku svým katům. Každý zatracenec nalezl vyvoleného za svého ochránce; nebesa zvětšila své hranice a Panna-Matka plakala radostí, když viděla, jak kolem ní tísní se tolik jejich dětí, o kterých se domnívala, že jsou navždy ztraceny.

Zatím co nebe se usmívalo nad tímto velikolepým divadlem, bylo viděti, jak nad zemí se vznáší nové slunce a jak noc stahuje své závoje k Západu.

Chmurné mraky minulosti prchaly naplněné fantomy; byly to stíny velikých, zhaslých říší a starých, umdlelých kultů.

Mezi nocí a rodící se jitřenkou svítání bělela se hlava starce, jehož obličej byl obrácen k Východu. Byl to poutník křesťanských staletí, kletba barbarské civilizace, typ pariů, starý Ahasver, jenž si odpočinul. Jeho národ našel konečně svou vlast a Věčný žid došel odpuštění.

Země stala se chrámem Božím. Univerzální společnost uskutečnila křesťanskou lásku. Všichni žili a pracovali pro jednoho, a každý pro všechny.

Každý radoval se v míru z plodů své práce a nikdo z dítek Božích nehladověl u tabule svého otce, neboť práce rovnoměrně rozdělená, ulehčuje všem život.

Společnost zestonásobnila bohatství země, jednota všech zájmů dala pracím člověka tak božské řízení a tak zázračnou sílu, že i období času se změnila, takže nastalo, podle příslibů apoštolových, nové nebe a nová země, Ježíš promluvil k andělu svobody a genia: "Hle, dílo, které máš naplniti, hle, nové město inteligence a lásky. Země je připravena, chvěje se nadějí. Lidé ji vidí tak jako ji viděl kdysi prorok, pokrytou popelem a kostmi; avšak nový život raší již v tomto popelu a božské chvění probíhá vysušenými kostmi. Brzy však povstávají na rozkaz nového ducha, a nový lid pokrývá pláně země. Lidstvo vyjde konečně ze svého dlouhého spánku a bude se mu zdáti, že po prvé vidí den!"

Po těchto slovech Kristus klekl před trůnem svého otce a pravil: "Pane, buď vůle tvá na zemi jako na nebi!"

A Panna, typ obrozené ženy, a anděl svobody, jenž se stal geniem řádu a souladu, všichni utěšení mučedníci a všichni litující zatracenci zbavení svých muk, odpoví sborem ono tajemné slovo, jenž spojuje vůli tvorstva s vůlí Stvořitele a všechny síly lidské s mocí boží: Amen!

Zdroj: Éliphas Lévi, Věda Duchů