• Zvýrazněno: Původní Baal HaSulamuv text
• Normální: Komentáře Tonyho Kosineca
• Malým písmem a kurzívou:zdůrazněná slova
• S velkými písmeny a kurzívou: přepis z hebrejštiny

Znovu vás vítám u Odhalené kabaly. Jmenuji se Tony Kosinec.

V průběhu uplynulých dvanácti týdnů jsme se podívali na důležité koncepty kabaly. Nezabývali jsme se všemi, nyní je však čas podívat se na to, co jsme probádali, a zaměřit se na to, co je skutečně cílem, a tento cíl si definovat.

Začínáme-li studovat kabalu, první část procesu je o definování cíle, o vyloučení věcí, které nepoužíváme, o definování věcí, které můžeme použít, a následně o tom, jakým způsobem je můžeme použít. Skutečně, celý následný proces je o zdokonalení se v tom, jak udržet své zaměření na cíl.

Minulý týden jsme hovořili o modlitbě, o tom, z čeho se modlitba sestává. Nyní se podívejme na to, co je modlitba z pocitového stavu, z vnitřní části, kterou osoba zakouší.

Definujme si nyní cíl v kabale, podívejme se na to, co chceme udělat, abychom změnili náš vnitřní stav pro dosažení toho, co nazýváme „ekvivalencí formy se Stvořitelem“, a co to znamená dospět „nad rozum“? O tomto jsme již četli v různých článcích. Co to znamená, vybudovat si druhou přirozenost, která je nad přirozeností, jíž jsme byli obdarováni od Stvořitele? Do zkoumání této věci jdeme s tím, že čelíme diktátu naší nižší přirozenosti, ovládající všechno, co děláme.

Tuto záležitost probádáme čtením článku Lishma od Baal HaSulama. Lishma znamená „Pro ní, Pro její jméno.“ Lishma znamená stav, který potřebujeme dosáhnout, abychom docílili ekvivalence formy se Stvořitelem.

Začíná těmito slovy:

„Aby jednotlivec dosáhl Lishma, potřebuje probuzení Shora, protože to je osvícení Shora, a lidská mysl tomu nemůže porozumět, ale ten, jenž ochutná, ví. O tomto se říká, „Zakusit a vidět, že Bůh je dobrý.“

V první řadě, tato věc, které chceme dosáhnout, není součástí naší přirozenosti, a naše přirozenost je definována jako „vůle dostávat pro mě samého.“ To znamená, bez ohledu na čin, který jsme sami vykonali, bez ohledu na to, jak se projeví v tomto světě, bez ohledu na to, jak altruistický je ve svém vnějším projevu; stále vše děláme pouze na základě parametrů naší přirozenosti.

Z toho důvodu potřebuje Lishma probuzení Shora, protože není součástí naší přirozenosti, je to něco, co musíme získat mimo ní. Neexistuje způsob, jak skutečně porozumět tomu, co je součástí naší přirozenosti. To znamená, že skutečně k tomu nemůžeme použít naší mysl, to co nazýváme naším rozumem k tomu, abychom v tomto procesu pokračovali. Nemůžeme nebrat ohled na běžné věci, které nám naše mysl sděluje, ale její záměr v duchovním vzestupu se zcela odlišuje od záměru v našem každodenním životě, v zajištění si věcí, které mají co do činění s naším přežitím a se štěstím naší nižší, zvířecí úrovně.

  Nebude to prostřednictvím naší mysli, že budeme postupovat dále. Jedinou cestou, jak můžeme postupovat dále, je, jak říká, „zakusit a vidět, že Pán je Dobro.“ To znamená, že to není něco v naší mysli, ale něco, co je pro nás hmatatelné – jak zakoušíme věci, jaké je naše celkové cítění, jaká zkušenost v nás vlastně je.

Pokračuje:

Z toho důvodu, aby přijal břímě Království nebeského, člověk potřebuje dosáhnout úplnosti, což znamená pouze darovat a zcela nepřijímat.

Což je velmi, velmi důležité. Když lidé určí, že začínají tuto činnost přímého kontaktu se Stvořitelem, je potřeba načrtnout velmi jasnou linii týkající se toho, čeho zkoušíme dosáhnout. Tento stav Lishmy není o tom, že někdy dáváte a někdy si berete. Musí to být kompletní uchopení, do tohoto stavu musíte vstoupit totálně. Touha po tomto tedy musí být také kompletní. Rozhodnou-li se lidé toto udělat, jejich cílem není se zbláznit; jejich cílem je se velmi opatrně podívat na to, jaké jsou jejich současné reakce na věci.

Pokračuje:

Jestliže člověk vidí, že jeho orgány s touto ideou nesouhlasí, neexistuje pro něj žádná jiná rada s výjimkou modlitby, vylít si své srdce Pánu, aby mu pomohl v tom, že jeho tělo bude souhlasit se zotročením Stvořiteli.

Nezavrhujme slovo „zotročit“. Baal HaSulam neustále píše o tom, jaký je pocit během naší zkušenosti. Takže od vůle k přijímání, myšlenka, že bychom se přesunuli do stavu, kde naše vnitřní záměry by byly jenom v souladu s přijímáním kvůli dávání (to znamená, nikoli pro mě samého), na začátku této cesty toto pociťuje jako „Ach, ach“, toto je zotročení, nebo zmizím, a tak dále, ale musíte neustále myslet na to, že nemluvíme o tom, jak se pokusit ovládnout běžná přání naší zvířecí úrovně.

Těmito věcmi bychom se neměli zabývat. Zmatou vás tak, abyste začali přemýšlet tímto způsobem. Všechny tyto věci, které potřebujete pro přežití, pro svůj každodenní život, pro svou rodinu, prostá potěšení vaší existence, tyto věci byste neměli měnit. Nemluvíme o tom zavádět speciální dietu nebo provádět vnější jednání, neříkáme „nedělejte tohle a dělejte tohle a tamto.“

Nemůžeme ovládat to, co se nachází před námi, co nás nutí k tomu, abychom jednali, stejně tak naše vlastní přání. Otázka nestojí „Co dělám?“, otázka zní „Proč to dělám?“

Nemůžeme-li být závislí jak na okolnostech, tak na naší vlastní inteligenci, je jasné, že celým účelem těchto věcí, které se nám stávají, je jednoduše v uvědomění, že potřebujeme Světlo Shora, tedy že probuzení Shora může být jenom výsledkem faktu, že jsme se rozhodli učinit celistvý pokus o něco, co na konci musí být celistvé. To znamená, že Lishma není částečná a stejně tak není částečná touha po jejím dosažení. Tato cesta pokroku tedy znamená, že vně vlastní soustavy tužeb osoby, jejího vlastního přání po tomto dosažení, musí dosáhnout celistvosti uvnitř sebe sama.

Jestliže toto je jedinou věcí, kterou člověk chce, a jestliže si uvědomí, že kapacita pro to to učinit není uvnitř sebe samého, ale je pouze daná Shora, musí se spoléhat na Vyšší Sílu, která ho změní. Toto nazýváme „přitahováním“ světla, nebo Ohr Makif (Obklopující Světlo), přitahované s určitým úsilím. Co je však tímto úsilím?

Neříkejte, že je-li je Lishma dar Shůry, potom k čemu je dobré jedincovo překonávání překážek a úsilí, a všechno to napravování a usměrňování, které jedinec provádí proto, aby se dostal k Lishma, závisí-li toto všechno na Pánu? O tomto naši mudrci řekli, „Nejsi svobodný k tomu, aby jsi se tohoto mohl sám zbavit.“ Jedinec spíše musí nabídnout probuzení odspodu, a tím je modlitba. Skutečně upřímná modlitba není možná, jestliže jednotlivec předem neví, že bez modlitby je toto nedosažitelné.

Všechno, co se dostává k osobě jako výsledek, je tento žebřík; je tím, co je potřeba překonat, a není-li zde pokus o jeho překonání, bez ohledu na fakt, že všechno je ve Stvořitelových rukách, není zde místo pro Stvořitele, aby vás mohl obdarovat. Touha po tomto je tedy skutečně modlitba.

Jaký je to pocit mít tuto touhu? Jestliže se o to osoby pokusí, potom se zkusí podívat na svůj současný záměr, když něco dělají, když se jim dostává potěšení, když přemýšlí o jiné osobě a vykonávají některé činy, jestliže jsou čestní, potom se podívají hluboko do tohoto záměru a uvidí, v čem se od něj odlišují. Pocit, že tam je více, že jsem odlišný od této kvality, které chci dosáhnout, je pociťován zároveň jako aspirace i jako zklamání. Pamatujme si, že v tomto nemůžeme postupovat dále bez potřeby.

Jakým způsobem pociťujeme potřeby? Pociťujeme, jako kdyby zde něco scházelo, je to tak? Možná nevíte, co to je, ale v případě kabalistů, a někoho, kdo se nachází na duchovní cestě, bez ohledu na to, co se děje, my víme, co to je. Jediná věc, kterou to může být, je to, že mi schází potěšení, které zde v současnosti hledám, které je přímým kontaktem se Stvořitelem.

Modlitba je pociťována jako nedostatek, ztráta, potřeba, prázdnota. Není to něco, co by pocházelo z našeho rozumu – „Jestliže to dělám, potom to dostanu; doufám, že toto mi Bůh neřekl.“ Stejně jako tam existuje pocit, stejně tak uvnitř nás existuje potřeba, nebo neexistuje; a to je probuzením odspoda. Toto je tedy také Kli; příprava pro vstup Světla.

Z toho důvodu, své činy a napravování, které vykonává proto, aby obdržel Lishma, vytváří korigované nádoby, které chtějí přijmout Lishma. Poté, po všech skutcích a nápravách se může upřímně modlit, protože byl svědkem, že všechny jeho skutky pro něj neznamenají přínos. Pouze poté se může modlit upřímnou modlitbou zespod svého srdce, Stvořitel pak vyslyší jeho modlitby a dá mu dar Lishma.

Měli bychom také vědět, že s dosažením Lishma jednotlivec odevzdává své zlé sklony smrti, protože zlý sklon je přijímáním pro sebe, zatímco s dosažením cíle k darování jednotlivec ruší své myšlenky na své vlastní dobro. Smrt sklonu ke zlu znamená, že jednotlivec už nepoužívá svoje nádoby přijímání sám pro sebe, a jestliže už dále nejsou funkční, jsou považovány za mrtvé.

Nejprve musíme vědět, že toto vůbec nechceme pociťovat. To je míněno slovy „je to odevzdáno smrti“. A tento proces je tak pomalý, jak jsou provedena srovnání mezi tím, co skutečně cítíme, ve vlastním neměnném cíli, jako pevný cíl který máme, jak se v současnosti mění pocit uvnitř Kli, uvnitř cítění osoby. A touha k přijímání slábne, mění se, aby byl pociťován určitý druh osobního uspokojení; pomalu prochází transformací tak dlouho, jak je to potřeba pro proces skutečné modlitby a pro skutečné potřeby.

To, co řekl Magid (řečník) z Dubny s ohledem na verš „Ani jsi mě nevolal, ó Jákobe, ani jsi si o mě nedělal starosti, ó Izraeli." To znamená, že on, který pracuje pro Stvořitele, nevyvíjí úsilí. Na druhou stranu, je spokojený a vysoce spirituální.

Ale ten, který nepracuje pro Stvořitele, ale z jiného důvodu, si nemůže stěžovat Stvořiteli, že mu v této činnosti nedává živobytí, pracoval-li z jiného důvodu. Jednotlivec si může stěžovat jenom na někoho, pro koho pracuje, a žádat ho, aby mu dal vitalitu a potěšení v práci. O takových lidech se říká: „Kdokoli, kdo jim věří, má bý tjako ti, jež je dělají.“ [Zde mluví o idolech].

Práce, která byla vykonána, musí být vykonána pouze pro tento cíl Lishma, pro docílení kompletního záměru k darování. Jestliže je tato práce vykonána z jiného důvodu, potom si nemůžete stěžovat Vyšší síle, že neodpovídá na vaši modlitbu, že zde má být určité naplnění.

Je to pouze činnost v naší nižší přirozenosti, pro níž potřebujeme určitý druh platby nebo osobní naplnění. Práce vykonaná pro Lishma v dosažení cítění – představte si to – dosažení cítění v zakoušení všeho pro dobro všech, bez myšlenek na sebe samého. To je v našem záměru. Jakou možnou platbu může jedinec požadovat, s výjimkou naplnění při dosažení této touhy? Protože tam mizí všechny hranice, všechno utrpení končí, nikoli pro mě, tedy nejenom pro osobu na duchovní cestě, ale pro všechny kolem. Stoprocentní úsilí, vnější i vnitřní, je vloženo do blaha všeho života. Takže platba za cestu Lishma, i když se domníváme, že se odlišujeme od této kvality a možná pociťujeme prázdnotu anebo utrpení v momentu, který si uvědomujeme, „ó ne, stále nejsem ve svém cíli; stále jsem tohoto místa nedosáhl.“ Je to platba, je to vzrušení, je to „vysoká spiritualita“ jak říká, protože vy víte, že prožíváte dobrodružství, jste na cestě, jste na lovu, abyste zasáhli toto „býčí oko“.

Nebuďte překvapeni, že bere-li někdo na sebe břímě Království nebeského, tedy když chce pracovat pouze pro darování Stvořiteli, že vůbec nepociťuje vitalitu. Tato vitalita by donutila jedince přijmout břímě Království nebeského, a jedinec toto musí pod nátlakem akceptovat, navzdory svému lepšímu úsudku.

Což znamená, že i když jste na duchovní cestě, to co se má stát je to, že váš pocit naplnění něčím jiným než tímto, slábne. Jednotlivci pokračují „navzdory svému lepšímu úsudku.“ To je to, čím míní „nad rozumem při této práci“. Nasloucháte-li základním pravidlům vůle k přijímání, vaše tělo řekne „Proč to děláte? To nedává žádný smysl; všechno jste to zkazili.“

Toto může vždy posloužit jako argument. Osoby budou stále vidět, jak všechno kolem nich pracuje proti tomuto, ale to je kvůli tomu, abychom byli schopni – jak říká – „akceptovat (tuto práci) nátlakově.“ Míní tím, abychom nenaslouchali tomu, co vůle k přijímání říká, ale rozumějme tomu, že tyto pochyby, které vyvstávají před námi od vůle k přijímání, nám v současnosti umožňují učinit tuto volbu prostřednictvím svobodné vůle. Nejsem ovládaný svou nižší přirozeností, ani Vyšší silou, neříká, „Učiním to pro tebe snadné, budeš se cítit skvěle, a zaplatím.“ Nikoli. Nyní jste na místě, kde svobodná vůle skutečně existuje. Nejste ovládáni nižší přirozeností, ani Stvořitelem; pracujete v tom, co se nazývá „střední linií“. To znamená, je to nad tebou a nad tvým vyšším záměrem, individuální nevynucený záměr se stává Stvořitelem. A to je ta jediná cesta – existuje-li to jako záležitost svobodné vůle osoby – aby si zvolila tuto cestu, kde žádným způsobem neexistuje zaplacení – toto je pak skutečné dosažení. To je ten trik. A je to důvod, proč je toto vše před námi skryto, protože je to zcela v protikladu k normálnímu způsobu fungování skrze kontrolu naší vůle k přijímání.

Tělo se nemá smířit s tímto zotročením, z jakého důvodu ho Stvořitel nezahrne vitalitou a potěšením?

Skutečně, toto je výzamná náprava. Kdyby to nebylo pro to, a vůle k přijímání by souhlasila s touto prací, jedinec by nikdy nebyl schopen dosáhnout Lishma. Spíše by stále pracoval pro své vlastní dobro, aby uspokojil své vlastní touhy. Jak lidé říkají, zloděj sám kříčí „chyťte zloděje,“ takže potom nemůžete říct, kdo je skutečný zloděj, abyste ho chytili a získali zpět to, co ukradl.

Jestliže věci fungují tímto způsobem, a my dostaneme nějaký druh egoistického naplnění z této činnosti, stali bychom se otroky. Tímto způsobem dojde ke skutečnému otroctví. Stali bychom se stroji a nikdy bychom nebyli schopni se od toho oprostit, a nedosáhli bychom svobody.

Ale když zloděj, míníme tím vůli k přijímání, neshledá akceptování břímě Království nebeského vhodným, jestliže si tělo samo zvykne na to pracovat proti vlastní touze, může začít pracovat pro jediný účel, aby přinesl uspokojení svému Stvořiteli.

Pracovat proti naší přirozenosti znamená obdržet cítění toho, co je pro nás vyžadováno v další úrovni. Pociťujeme-li obtíže, obykle ve formě pochybností nebo pokušení, nedělejme určitý druh jednání – kabalisté se nezabývají fyzickou úrovní činů – ale když pokušení je, že věříte, že můj život by byl lepší, kdybych se o to jednoduše sám snažil, že vidím lidi kolem sebe, kteří jsou úspěšní, kteří se o to snažili, když vyvstanou pochybnosti to říci, že to má být tímto způsobem.

Pracovat proti přirozenosti znamená nepoužívat tuto úroveň rozumu. Rozpoznejte to. Je to ta jediná věc, kterou zvířecí úroveň v člověku může říci. Co očekáváte, aby to bylo? Nemůže to být nic jiného než toto.

Úroveň mluvící, vyšší úroveň, jediná, kterou se osoba pokouší zrodit, z tohoto bodu v srdci který jste pociťovali na začátku této cesty, je jako spiritiuální embryo, nyní se stává osobností. Jestliže se toto začíná stávat, potom rozum, myšlení, logika za tím, jak budete pokračovat, má být logikou Stvořitele. Je opačnou logikou. Takže můžeme bezprostředně pociťovat, jaká je ta další věc, která se nám stane díky pochybnostem, které přicházejí. Je jako radarový systém, který nám bezprostředně ukáže tu věc, na níž se má dále pracovat. A potom je nemožné pokračovat dále, s výjimkou víry. To je to, co je míněno vírou. Nikoli víra, ne jako „Jakýsi moudrý muž mi řekl, že toto je cesta, kterou mám jít, udělám to, a bude to OK.“ Nikoli, tato touha k pociťování Vyšší mysli znamená, že si sám nedovolím být řízen mou vlastní touhou, abych pro sebe něco dostal, ať už spirituálně nebo tělesně, udělám to s úsilím, udělám to jako experiment a uvidím, jaký bude výsledek. Dám do toho určité úsilí.

Co mi toto úsilí dá? Úsilí mi dá potřebu – velkou odměnu. Je to velká odměna. Potřeba bude potřebou specificky pro to, čeho nemůžu dosáhnout. Přeroste osobnost nad pochybnostmi. Nevytvoří fyzickou nádobu, ale nádobu spirituální, která existuje nad vůlí k přijímání. Začíná se tak stavět druhá přirozenost. To znamená, touhy nikoli pro fyzickou úroveň, které jsou již zdokonalené. „Tím se nezabýváme. Stvořitel to udělal.“ Ale zde začínáme stavět a necháme růst „člověka“: spirituální bytost, která je vytvořená z touhy – protože tím, čím tato bytost je, je právě touha – ale je to specifická touha pouze pro Stvořitelovu mysl, čelem k čemukoli jinému, čelem k tomu, co nyní začíná být pod osobností. To jsou skutečné pocity. To je to, co osoba v současnosti pociťuje – dosažení, osvícení, spirituální vzestup, v němž se realita této osobě jeví velmi odlišně.

Jednotlivcův záměr může být jedině pro Pána, jak říká, „ Pak najdeš sám potěšení v Pánu.“ Tedy, když poprvé sloužil Pánu, nepociťoval žádné potěšení v činnosti. Spíše to bylo děláno z donucení. Nyní si jedinec zvykl na to pracovat pro darování, což je hodnota, která potěšuje Pána. Práce samotná naplňuje jednotlivce radostí a vitalitou, a to znamená, že radost je směřována ke Stvořiteli.

Připojte se k nám znovu.

Zdroj: http://www.kabbalah.info