Pár úvodních poznámek

1. Termíny používané ve většině vědních oborech a studiích obecně nebývají překládány do žádného jiného jazyka. V medicíně jsou například používány latinské termíny, v hudbě italské. To platí i pro naše texty. Spoustu kabalistických termínů je nemožné přeložit do češtiny kvůli skutečnému významu slov; jejich číselné hodnotě, která slova utváří (Gematrie); jejich formě a elementech; stejně jako jiným faktorům, které jsou extrémně důležité.

Nejvhodnější by bylo ponechat termíny v hebrejštině, protože dokonce i forma jejich zápisu obsahuje hluboký význam. Přesto to nejsme pro různé důvody schopni udělat.

V závislosti na způsobu, jakým jsou v textu termíny používány, používáme předložky, které korespondují českému jazyku. Například: „v Sefiře,“ a „od Masachu,“ – pro definování množného čísla jsou používány hebrejské koncovky. Například: v ženském rodě bude množné číslo pro Sefiru Sefirot, nebo v mužském rodě bude množné číslo pro Parcuf Parcufim.

---

! Poznámka pro český překlad –  snažím se hebrejské názvy pokud možno neměnit a neskloňovat (kromě pár základních). Hebrejština nemá střední rod, proto když se s ním čtenář setká, prosím, aby to bral na vědomí  .

Dále občas používám aramejské de (předložka, znamenající z, od, po, atd.)  místo anglického of, jindy je toto de v anglickém textu, ze kterého jsem překládal, používáno rovnou (na význam textu to nemá vliv).

---

Duchovní Světy nejsou omezovány prostorem, časem či pozicí (místem či pohybem). Vizuální forma předmětu v nich neexistuje. Z tohoto důvodu jsou všechny grafické reprezentace pouze zobrazením vzájemných vztahů mezi duchovními objekty.

2. Kabala používá jazyk větví. To znamená, že slova, definující objekty našeho světa, odkazují na jejich duchovní protějšky. Je nezbytné si toto neustále pamatovat a naučit se vnímat, co je naznačeno jmény duchovních akcí a objektů.

3. Poznání je v kabale, stejně jako v každé jiné vědě, postupné a rozvrstvené. Na začátku se jeden naučí nejjednodušší, vrchní vrstvu, počáteční údaje, zjednodušená schémata a celkový obraz. Pak přichází druhý stupeň – důkladná analýza každého detailu. To je následováno třetím stupněm – zkombinováním všech detailů do sjednoceného obrazu. Analýza a syntéza je závěrečným stádiem.

Touto cestou je materiál chápán efektivněji. Postupně se celkový obraz vyjasňuje, detaily jsou objasňovány, a všechny procesy jsou pochopeny na vjemové úrovni v protikladu se spekulativní úrovní. Říká se, že specialista v jakémkoliv oboru je jedinec, který materiál vnímá bez jakýchkoliv přístrojů či náčrtků, tak říkajíc použitím šestého smyslu.

Kabala také vyžaduje opakované porozumění textu a práci na sobě, dokud se pocity nerovnají materiálu, který je studován, a výsledkem toho nepřicházejí na povrch. Mohlo by to být srovnáno s naplněním hudebníka, čtoucího notový zápis – noty mu dávají celkový obraz o práci hudby. Hudba v jeho uších zní bez pomoci nástrojů.

4. Proto během prvního čtení stačí porozumět řádu stvoření Duchovních Světů a našeho světa. Během druhého čtení – důvody jejich stvoření. Pouze poté cestu člověka – z našeho světa, zdola – nahoru, vstříc Duchovním Světům a skrze ně ke zdroji. Za žádných okolností se to netýká, jak by si někteří mohli myslet, touhy „přemístit se do jiného světa,“ zemřít. Jak bylo řečeno předtím, naším cílem je žít v obou světech zároveň, dosahujíc Stvořitele.

5. Pokud, jak ve studiích postupujete, shledáváte materiál méně srozumitelným, nedělejte si starosti. To je normální a naznačuje to správný vztah s materiálem, stejně jako pohyb dopředu.

Pokračujte ve svých studiích a porozumění přijde!

6. Pokud se vám některé části zdají zcela nesrozumitelnými, prosím přeskočte je. Vyjasní se později po cestě, jak budete pokračovat v práci s textem a, což je nejdůležitější, na sobě.

Duchovně postupujíc bude čtenář schopen vidět hlubší význam v textu, který pročítal předtím. Znamením duchovního postupu je pochopení slovního textu na vyšší úrovni.

7. Nedotýkáme se systému Duchovních Světů v jeho konečném stavu – Gmar Tikun. To je obtížné téma, které zůstává odděleno.

8. Text níže následuje “chronologický” řád stvoření světů: Stvořitel - Kli - Olam Ejn Sof - Cimcum Alef – Olam АК – Olam HaNikudim – Šefirat Kelim – Olam Acilut – Olamot BYА – stvoření člověka – Pád – Olam HaZeh.

Čtyři fáze Přímého Světla

Než se objevilo Stvoření, byl tu jen Stvořitel.

0. Stvořitel vyzářil Světlo. Světlo představuje Jeho touhu stvořit bytosti a věnovat jim rozkoš. Tato fáze Stvoření se nazývá Fáze 0 či Keter (doslovně koruna).

1. Šíření Světla vytváří touhu od něj přijímat potěšení. Tato touha se nazývá nádoba. Nádoba je zcela naplněna Světlem a těší se z něj. To je Fáze 1 neboli Chochma.

2. Těšíc se ze Světla, začíná nádoba cítit vlastnost Světla – „věnování.“ Výsledkem toho přemění nádoba svou touhu přijímat potěšení v touhu věnovat (dávat). Nádoba si přeje stát se podobnou Světlu, odmítá přijímat, vypuzuje Světlo a chce věnovat. To je Fáze 2 neboli Bina.

3. Fáze 2 (vůle věnovat) vytvoří akt dávání: prázdná nádoba začne cítit, že nemůže dávat, pokud nepřijímá. Proto znovu začne přijímat jako ve Fázi 1, ale ze své vlastní svobodné vůle.

Výsledkem toho se vynořuje další fáze: vůle přijímat jako ve Fázi 1 spojená s vůlí věnovat jako ve Fázi 2. Takováto smíšená fáze se nazývá Fáze 3 neboli Zeir Anpin.

4. Tato nádoba se skládá ze dvou opačných stavů. Objevuje, že je pro ni mnohem přirozenější přijímat než dávat. Poprvé se v ní zrodí nezávislá touha přijímat (oproti té, která jí byla dána Shora ve Fázi 1). Nádoba se stane zcela naplněnou Světlem Chochma. To je fáze 4 neboli Malchut.

Tato nekonečně naplněná nádoba je považována za skutečné, pravé Stvoření, protože jeho touha přichází zevnitř sebe oproti nádobě ve Fázi 1, která, nemajíc vlastní usilování, byla naplněna Světlem, protože si to Světlo, Stvořitel tak přál.

Pouze ve Fázi 4 Stvoření svobodně volí přijímání Světla, vyzařujícího od Stvořitele. Tato první touha těšit se ze světla se vynořuje zevnitř Stvoření.

Fáze Chochma, Bina, Zeir Anpin and Malchut se nazývají čtyřmi fázemi Přímého Světla, vyzařujícího od Stvořitele s cílem vytvořit touhu přijímat, Malchut, pravou Tvorbu.

Korespondence pojmenování v textu a v obrázcích

Stádium 0 – Behina Šoreš
Stádium 1 – Behina Alef
Stádium 2 – Behina Bet
Stádium 3 – Behina Gimel
Stádium 4 – Behina Dalet

Ve světě neexistuje nic jiného kromě těchto dvou: Stvořitelovy touhy věnovat rozkoš a vůle Stvoření ji přijímat. Tomuto pravidlu se podřizuje absolutně vše. Cokoliv můžeme o Stvoření říct ve všech etapách jeho evoluce: nehybné, vegetativní, živé a lidské – všechny stvořené bytosti si přejí přijmout jiskru Světla, myšleno usilují o potěšení. Stvořitel udělal Stvoření takovým způsobem, aby se z Jeho Světla těšilo v absolutní dokonalosti, nekonečným a neomezeným způsobem.

Ale pokud do nádoby vstoupí Světlo a zcela ji naplní, nádoba už nadále nechce přijímat, Světlo ničí touhu a pro její nedostatek se rozkoš ztrácí. Všichni víme ze zkušenosti, že i když jsme velmi hladoví, když začneme jíst, po chvíli se cítíme uspokojeni a zdráháme se pokračovat, nehledě na delikatesách, které před nás mohou být položeny.

Jak můžeme udělat potěšení dokonalým a neomezeným. Za tímto účelem bylo Stvořitelem navrženo speciální schéma. Skládá se z faktu, že pokud je rozkoš cítěna ne protože ji přijímáte pro sebe, ale protože věnujete rozkoš druhému, stává se nekonečnou, protože záleží na tom, jak moc můžete dát. Čím více lidem dokážete věnovat, tím víc rozkoše přijímáte.

Takovýto stav vytváří věčnou existenci a dokonalost a vztahuje se k Stvořitelovým vlastnostem. Stvořitel chce, aby tohoto stavu dosáhly všechny vytvořené bytosti. Pokud si Stvoření přeje pouze přijímat, přirozeně se nachází v uzavřeném stavu a může cítit pouze to, co je uvnitř něj. Kdyby dokázalo cítit, jak je Stvořitel nadšen příjmem Stvoření, těšilo by se nekonečně, jako matka, která cítí rozkoš, když dává svému dítěti.

Jeden si může neomezeně užívat jen pokud není přijímání kvůli němu, tj. pokud jeden přijímá kvůli Stvořiteli. Pak světlo, které vstupuje do nádoby, neeliminuje touhu se z něj těšit. To je nejoptimálnější model existence, naprostá dokonalost.

Světlo nepřináší jen potěšení. Je to rozkoš z neomezeného dosažení, nekonečné existence, sebepoznání a sebeanalýzy. Je to vnímání věčnosti, dokonalosti a slasti ve všech směrech.

Ideální model je následující: Stvořitel věnuje Stvoření Světlo. Stvoření stanoví jednu podmínku: bude souhlasit s přijímáním Stvořitelova Světla pod podmínkou, že Jej toto přijímání bude těšit. Takovýto model se v kontrastu se Stvořitelovým Přímým Světlem nazývá Odražené Světlo.

Nejprve by zde, pro uvědomění si tohoto modelu, měla být touha, přitahující Přímé Světlo k Tvorbě. Pak Tvorba staví Světlu do cesty Clonu, zamezujíc egoistické přijímání potěšení, jako by říkala, že může přijmout rozkoš, pokud je to rovnocenné věnování, tj. kvůli Stvořiteli.

Pak se Tvorba stává podobnou Stvořiteli. Vyplývá z toho určitá výměna: Stvořitel věnuje rozkoš Tvorbě, která ji souhlasí přijmout pouze, pokud to přinese potěšení Jemu.

Baal HaSulam nám dává velmi srozumitelný příklad hosta, který navštíví hostitele. Hostitel na stůl položí rozličná jídla a pozve hosta k jídlu. Host se usadí, ale příliš se stydí na to, aby jedl. Zaprvé nechce být přijímajícím; zadruhé si není zcela jist, zda jsou hostitel v jeho pokusu o pohoštění jej upřímný.

Host cítí hanbu, protože přijímá, zatímco hostitel je dárcem. Takže host odmítne jíst úplně, aby zjistil jaká je hostitelova pravá touha.

Pokud se hostitel začne hosta ptát, aby jídlo ochutnal, a tak ho potěšil, dávajíc najevo upřímnou touhu, pak po pár odmítnutích, začne host (nyní stoprocentně jist, že potěší hostitele) jíst. V tomto bodě se nevidí jako přijímající, ale jako dárce potěšení.

Tak si vymění místo. Navzdory faktu, že hostitel připravil jídlo, přichystal stůl a chce hosta pohostit, chápe, že teď vše záleží na hostu, který kontroluje situaci.

Stvořitel udělal Tvorbu záměrně takovou cestou, že se pod vlivem Světla cítí zahanbena přijímáním. Používajíce svou svobodnou vůli, dosáhne nezávisle stavu, kdy chce přijímat ne pro sebe, ale pro potěšení Stvořitele.

V tomto případě dosahuje Tvorba Stvořitelovy úrovně; Malchut se pozvedá do úrovně Keter a získává Stvořitelovy vlastnosti.

Tyto kvality, vlastnosti a pocity je nemožné popsat, a nemohou být uchopeny. Vyšplhání prvního schodu rovnocennosti se Stvořitelem již znamená věčnost, absolutní rozkoš a dosažení, přičemž nejvyšší duchovní úrověň nemůže být jazykem našeho světa popsána.

Moudrost kabaly studuje postupný vývoj Tvorby. Ukazuje proces nápravy, kterým projdou všechny světy (včetně našeho), aby dosáhly Stvořitelovy úrovně, věčného a dokonalého stavu. Celá tato cesta musí být pokryta zatímco jsme v tomto světě a v tomto těle.

Kabalisté dosáhli dokonalého stavu a popsali jej pro nás. Absolutně všechny duše musí následovat jejich příkladu, každá ve svém vlastním čase. Dokud poslední duše nedokončí svou nápravu, všechny ostatní budou muset pokračovat v reinkarnaci v tomto světě. Pouze zde je možné dělat nápravy, vkročit do duchovního světa a nakonec dosáhnout Fáze 0 (Keter).

Může toho všeho být dosaženo v jednom životě? Ne, nemůže. Při narození přijímá člověk duši, která již do tohoto světa sestoupila, udělala některé nápravy a má určitou zkušenost.

Proto jsou lidé, kteří se rodí dnes, mnohem inteligentnější a zkušenější. Jsou připravenější na dnešní podmínky technického a kulturního pokroku a různých společenských změn.

V této generaci touha studovat kabalu soustavně roste. Duše již během svých předchozích životů nashromáždily tolik zkušeností, že dvaceti či dvacetipětiletý člověk již nemůže žít bez dosažení duchovního poznání, zatímco předtím cítilo neurčitý sklon k duchovnu jen pár z miliónů.

Uběhne ještě pár let a již bude možné dosáhnout duchovního stavu během jednoho života (možná méně). To je na začátku předurčenou úlohou Tvorby. Všichni z nás jsou částmi Malchut, majíce v tomto světě přesně určenou vlastnost a cíl.

Přeměnou svých vlastností pod vlivem různých faktorů našeho světa a podle speciálního systému studií kabaly, uskutečňuje každá taková část svou nápravu, dosahujíc tak konečného stavu.

Cesta každé části je předurčna ze shora. Všichni z nás jsou narozeni s určitou duší, s unikátními vlastnostmi. Nikdo z nás si svou duši nevolí. Přirozeně, cesta každého je předurčena.

Takže co zbývá pro nás? Kde je naše svobodná vůle? Proč jsme považováni za inteligentní bytosti a ne jen za kontrolované mechanické předměty? Kde je ta příležitost, ukázat naši cenu, kterou nám Stvořitel dal? Pouze v jednom, nejdůležitějším aspektu: člověk by si měl sám přát zvolit cestu nápravy a vzestupu, pohybujíc se dopředu souhlasně se silou své touhy.

Každý je povinen začít na výchozím bodě a dosáhnout konečného cíle. V tom nemáme svobodnou vůli. Musíme pokrýt celou cestu, projít všemi jejími stupni a pocity, postupně absorbujíce všechny z nich.

Svoboda se skládá z naší připravenosti souhlasit se vším, co se na naší cestě stane, ospravedlňovat každý stupeň a volit v tomto procesu nápravy a splynutí se Stvořitelem maximální rychlost.

Jen a pouze toto záleží na člověku a toho je manifestací esencí Tvorby – nezávisle se chtít dostat ze stavu, ve kterém byla v momentu Stvoření, být napravena a splynout se Stvořitelem ve finálním bodě.

Chtějíce věnovat stvořeným bytostem Svou Rozkoš absolutní cestou, zavázal Stvořitel člověka, aby doplnil a napravil nedostatky jeho vlastní podstaty.

Lidská bytost se může nazývat „člověkem“ pouze do rozsahu projevení této touhy v něm; jinak je jen bezejmenným stvořením. Kabala je jediná věda, která člověka rozvíjí tím, že jej obrací v nezávislou, svobodnou osobnost.

Svět Nekonečna a První Omezení

Čtyři fáze formace Kli jsou rozlišeny jejich intenzitou touhy přijímat potěšení (jeho hrubostí a tvrdostí). Fáze 0 a Fáze 1 žádnou takovou touhu nemají. Čím vzdálenější se Tvorba stává Stvořiteli, čím větší touhu těšit se cítí, tím egoističtější, hrubější se stává její vůle přijímat.

Fáze 4, Malchut je absolutně egoistická a tato touha pramení z jejího rozhodnutí. Každá ze čtyř sousledných fází je jedna uvnitř druhé: Keter uvnitř Chochmy, obě z nich uvnitř Biny, všechny z nich jsou uvnitř Zeir Anpin(u), a Malchut zahrnuje všechny čtyři fáze. Každá předcházející fáze podporuje další a obstarává její existenci.

Fáze 4 přijala Světlo, které ji zcela naplnilo. Bylo řečeno výše, že když Světlo naplňuje nádobu potěšením (obzvlášť protože si to nádoba přeje a jednoduše ho přitahuje dovnitř); ta si postupně osvojuje vlastnost věnování.

Pak začíná Malchut cítit, že je její vlastnost zcela opačná vlastnosti Světla. Cítí svůj vlastní egoismus ve srovnání s dárcem a to v ní vytváří tak silnou hanbu, že Světlo přestane přijímat a zůstává prázdnou.

Vypuzení Světla z Malchut se nazývá První omezení (Cimcum Alef). Jsouce prázdnou, dosahuje Malchut s dárcem rovnováhy: ani jeden z nich nic nepřijímá ani nevěnuje, nedávajíc jeden druhému potěšení Takže jak z toho všeho může být Malchut udělána rovnou Stvořiteli?

Přesně jako to bylo v příkladu hostitele a hosta, Malchut odstrkuje přicházející Světlo stranou, protože si nepřeje být přijímající a pak stanoví podmínku, že přijme část Světla ne pro své vlastní potěšení, ale aby potěšila Stvořitele, vědouce, že On chce, aby Malchut přijímala potěšení. Proto je již tento druh přijímání rovnocenný věnování a Malchut se z příjemce stává dárcem.

Vidíme, že poté co Světlo projde čtyřmi fázemi, objevuje se pravá touha. Každé z našich přání prochází stejným procesem. Prochází všemi čtyřmi fázemi vývoje Světla, než se projeví v nás, kde jej konečně můžeme cítit. Nemůže být touha bez Světla. Světlo je primární, touha je sekundární.

Clona a Odražené Světlo

Podívejme se na strukturu Tvorby, vytvořené během Fáze 4. Světlo vyzařující od Stvořitele se nazývá Přímé světlo (Ohr Jašar). Světlo, které Malchut odpuzuje, se nazývá Odražené Světlo (Ohr Hozer). Světlo, částečně vstupující do nádoby, se nazývá Vnitřní Světlo (Ohr Pnimi). Většina Světla, ponechaného venku, se nazývá Obklopující Světlo (Ohr Makif).

Když host čelí hostiteli a stůl je plný lahůdek, nejprve všechno odmítne, pak, aby potěšil hostitele, se rozhodne trochu pojíst, třebaže by všechno chtěl spolknout najednou. To znamená, že musíme používat své egoistické touhy, ale altruistickou cestou. Jak začne host hodnotit věci, pochopí, že pro hostitele nemůže přijmout celou večeři; může přijmout pouze její malou část.

Roš –Toch – Sof – Parcuf

Proto může vytvořená bytost po provedení omezení altruisticky přijmout jen malou porci Světla, řekněme 20%, ale odstrkuje zbývajících 80%. Část vytvořené bytosti, která dělá rozhodnutí o tom, kolik Světla může kvůli Stvořiteli přijmout dovnitř, se nazývá Roš (Hlava). Část clony, umístěné nad Malchut, která nechává Světlo vstoupit dovnitř, se nazývá Ústa (Peh).

Část, přijímající Světlo, se nazývá Toch (Vnitřní část) a poslední část, která zůstává prázdná, se nazývá Sof (Konec). To je místo, kde stvořená bytost provádí omezení a nepřijímá nadále Světlo. Toch a Sof formují společně Tělo (Guf).

Linka, uplatňující omezení uvnitř Guf(u), se nazývá Pupek (Tabur). Nejnižší část, která postrádá Světlo se nazývá Zakončení (Sium). Jako celek tento objekt utváří Tvorbu, duši, Parcuf.

Jazyk Větví a Kořenů

Jak vidíme, různým částem tvorby jsou připisovány odlišné termíny za použití analogií s lidským tělem. V duchovních světech nejsou termíny, štítky a čísla. Nicméně je lehčí a pohodlnější používat slova.

Kabalisté se rozhodli vyjadřovat velmi jednoduchým jazykem: vzhledem k faktu, že v našem světě všechno vyplývá z duchovních světů, ve shodě s přímými spojeními sestupujícími Shora dolů, z každého duchovního předmětu ke každému předmětu v našem světě. Pak pro vše, co má jméno v našem světě, můžeme vzít jméno předmětu z našeho světa a použít jej pro označení duchovního předmětu, který jej plodí.

Vezměme si jako příklad kámen v našem světě. Nahoře je síla, která tento kámen vytváří: bude tedy nazvána „kámen.“ Jediným rozdílem je, že „duchovní kámen“ je duchovním kořenem, obdařeným zvláštními vlastnostmi, který obratem odpovídá větvi v našem světě, označené jako „kámen,“ materiální předmět.

Takto byl vytvořen jazyk větví. Prostředky jmen, označení a činností našeho světa můžeme odkazovat zpátky na elementy a činnosti v duchovních světech. Přirozeně může být takový jazyk pochopen jen někým, kdo je schopen vidět kořen a větev, příčinu a následek současně, tj. člověk, žijící souběžně v obou světech.

Bituš

Jak se odehrává šíření Světla (v tomto případě dvacet procent) uvnitř Guf(u)? Clona, která byla původně umístěna na úrovni Peh de Roš (Ústa Hlavy), je tlakem Světla sražena o dvacet procent pod Peh do Guf(u), dokud nedosáhne linky Tabur(u).

Tím, že přijal do Toch(u) dvacet procent Světla, začíná Parcuf cítit tlak, vyvíjený Obklopujícím Světlem, Ohr Makif, které v podstatě podněcuje, jak příjemné je přijmout část světla a svádí nás přijmout rozkoš, ponechanou venku. Všichni víme, že je lepší, nepřijímat potěšení vůbec, než přijmout jen trochu. Proto začíná tlačit jak zevnitř, tak zvenku, což ji činí velmi obtížnou k odolání.

Tlak, který je zároveň vyvíjen Ohr Pnimi a Ohr Makif je označen jako „Bituš Pnimi u Makif.“

Zatímco nepřijímal vůbec žádné Světlo, Parcuf v tom stavu mohl zůstat po dlouhou dobou, ale teď Světlo vyvíjí tlak jak zevnitř, tak zvenčí. Pokud Parcuf přijme nějaké další Světlo, znamená to jednání pro jeho vlastní rozkoš, protože síla jeho odolnosti k sobeckosti se rovná jen dvacet procent. Parcuf to odmítne udělat. Provedl První Omezení, aby takto později nejednal. To by bylo zcela nevhodné. Je zde jediné řešení, které se skládá z vypuzení Světla s účelem se vrátit do původního stavu, v jakém byl před přijetím Světla. A to je přesně to, co Parcuf dělá.

Rešimo

Když je z Guf vyloučeno Světlo, Clona se postupně zvedá z Tabur do Peh de Roš, vytlačujíce Světlo. Před rozšířením Světla uvnitř Guf, měl Parcuf v Roš dostupné všechny informace. Věděl, jaký druh světla to je, jaký druh potěšení přináší, věděl, co je jeho vlastní touha, a jak silně jeho síla vzdoruje rozkoši kvůli sobě samému.

Podle těchto informací, stejně jako informací, zůstávajících ze stavu, kdy byl Parcuf naplněn Světlem, a ze stavu, následujícího omezení Světla, si Parcuf ponechává vzpomínku minulosti – otisk, který se nazývá Rešimo.

Co existuje v duchovnu? Nic než touha těšit a potěšení, uspokojující tuto touhu. Informace o touze jako takové se v Parcuf(u) nazývají Aviut, a informace odpovídající Světlu, které by se odělo Kli (Nádobou), se nazývá Hitlabšut. Jeden může oprávněně říct, že je tu jen Stvořitel a Tvorba.

Z předchozího stavu vždy zůstává Rešimo de Hitlabšut a Rešimo de Aviut. Tyto dva parametry jsou dostačující, aby definovaly předchozí stav Parcuf(u). Poté, co odmítl Světlo, Parcuf přesně ví, co cítil, když Světlo přebývalo v jeho Guf(u). S touto zkušeností ví, jak jednat, a jaké druhy kalkulací provádět.

Sada Parcufim – Svět

Parcuf nyní rozumí, že si nadále není možné uchovat dvacet procent Světla. Je uděláno rozhodnutí, ochutnat kvůli Stvořiteli patnáct procent. Aby se to stalo, potřebuje se Parcuf trochu přesunout dolu, takže bude jeho Roš a Peh umístěno pod úrovní předchozího Parcuf(u). Světlo, bijící Clonu, je vytlačeno a jen asi patnáct procent se dostane dovnitř.

Jak jsou určovány Hitlabšut a Aviut? Kalkulace začíná ve Světě Ejn Sof (Světě Nekonečna), kde je Malchut (Aviut Dalet, Touha Úrovně 4) zcela naplněna odpovídajícím Světlem (Hitlabšut Dalet, Světlo Úrovně 4). Tento stav Malchut je krátce charakterizován jako „Dalet-Dalet“ a je značen (4,4).

Další Parcuf si uchovává data, že se je nyní schopen naplnit Světlem, které odpovídá pouze Aviut Gimel, Touze Úrovně 3, a tak dále. Každý z následujících Parcufim snižuje svou kapacitu k naplnění svého Guf(u) Světlem kvůli Stvořiteli víc a více.

Celkem je tu 5 Parcufim, které se vynořují shora dolu. Společně formují sadu Parcufim, zvanou Svět Adam Kadmon, AK.

Pět Světů

Poté, co se vynoří Svět Adama Kadmona, Rešimo je obnoveno a výsledkem vejde v bytí 5 světů. Do detailu o tom budeme diskutovat níže.

Když přijde na řadu poslední Parcuf, jeho nižší část překročí oddělující linku, Bariéru (Machsom) mezi duchovním světem a naším světem, a začíná svítit v našem světě. Náš svět je stav Malchut, charakterizovaný absencí Clony.

Sestup Světů

Obecně studujeme dva úseky: (i) sestup stvořeného bytí shora, zatímco se vyvíjí ze samé myšlenky, jak je zplozena Stvořitelem, do úrovně našeho světa a (ii) vzestupu člověka z našeho světa celou cestu do nejvyššího stupně. Nemyslíme žádný skutečný fyzický pohyb, protože naše tělo zůstává na této materiální rovině, ale duchovní cestou, jako výsledek našich snad a vývoje.

U výše ukázaného Parcuf(u) jsou dva stavy: (i) když přijímá Světlo a těší se, tento Kli (Nádoba) se nazývá Chochma, (ii) když Kli chce dávat a také se těší, pak je nazýván Bina. Tyto dvě nádoby jsou opačné.

Vlastně tu také existuje třetí stav, smíšený. To je když nádoba přijímá kvůli Stvořiteli část, ale stále zůstává částečně prázdná.  Takový stav se nazývá Zeir Anpin. Zde máme 10% Světla Chochma a 90% Světla Chasadim. Pokud je v nádobě Světlo Chochma, je takový stav nazýván Panim (Tvář). Je malá nebo velká, záleže na kvantitě Světla Chochma.

Poslední stádium, Malchut, je opravdová touha přijímat – stvořená bytost – protože je dychtivá přijmout Světlo Chochma. Světlo tedy Malchut kompletně naplňuje. Tento stav Malchut se nazývá Ejn Sof, Svět Nekonečna, tj. neomezené přijímání.

Poté se Malchut, stále ochotná přijímat Světlo, rozhodne tuto vůli nepoužívat. Chápe, že jej touha přijímat kvůli sobě vzdaluje od Stvořitele. Proto udělá První Omezení a vytlačí Světlo a zůstane prázdnou.

Tím, že dá Světlo pryč, připodobňuje Malchut své vlastnosti Stvořitelovým. Rozkoš z dávání je vždy cítěna jako absolutní a úplná. Rozkoš se neztrácí, protože dárce nekonečně cítí příjemce, zatímco mu dává, a tak mu posílá potěšení. Zatímco to činí, Kli je schopen nekonečně cítit rozkoš s ohledem jak na kvantitu, tak na kvalitu. Je chápáno, že když Stvořitel vytvořil Nádoby, uspořádal je takovým způsobem, že postupně absorbovaly vlastnost Světla   neoblomně dávat, a tímto se Světlu staly podobnými.

Jeden může položit otázku, jak může být Malchut podobná Světlu a stále přijímat rozkoš? Předtím jsme uvedli, že Malchut na všechny své touhy pokládá anti-egoistickou clonu. Je před ni položeno sto procent Světla-Rozkoše podle touhy Malchut přijímat, např. 100 kg. Použitím Clony 100 kg (síly, která maří její přání přijímat Rozkoš), vytlačuje Malchut veškerou Rozkoš a rozhodne se přijmout tolik Světla, kolik je nezbytné k potěšení Stvořitele. Takové přijímání Světla je rovnocenné dávání.

Světlo, které přichází k Malchut se nazývá Ohr Jašar (Přímé Světlo). Všechno Světlo, které je odraženo, se nazývá Ohr Hozer (Vracející se Světlo). Dvacet procent Světla, které vstoupí dovnitř, se nazývá Ohr Pnimi (Vnitřní Světlo). Největší část Světla, ponechaná venku, se nazývá Ohr Makif (Obklopující Světlo). V nižší části Malchut, kam Ohr Chochma nevstoupilo, je Ohr Chasadim.

Ze stavu Malchut ve Světě Ejn Sof zůstává Rešimo. Toto Rešimo je složeno z: (i) Dalet de Hitlabšut (informace o kvalitě a kvantitě Světla) a (ii) Dalet de Aviut (informace o síle touhy).

Aby byla cítěna hanba, plynoucí z přijímání bez dávání čehokoliv nazpátek, je ze všeho nejdříve nezbytné vnímat Stvořitele, Jeho vlastnosti, cítit Ho jako Dárce, vidět Jeho slávu. Pak způsobí srovnání mezi egoistickou podstatou člověka a Jeho vlastnostmi pocit hanby.

Ale k tomu dojmu přišel, musí se hodně naučit. Jak se sláva postupně odkrývá, objevuje se touha pro Něj něco udělat. Dát Nadřazenému je jako přijímání. Můžeme to pozorovat také v našem světě. Pokud má někdo možnost udělat laskavost velkému člověku, udělá to s potěšením a s radostí.

Záměr veškeré naší práce je odhalení Stvořitele: Jeho Slávy a Moci. Poté, co je této úrovně dosaženo, to, čemu budeme svědkem bude sloužit jako zdroj energie pro udělání něčeho ve Stvořitelův prospěch. Mělo by být zdůrazněno, že toto odhalení Stvořitele nastane, jen když jsme již získali pevnou touhu použít jej jen s altruistickým účelem, tj. pro dosažení altruistických vlastností.

První Parcuf, který přijal část Světla, se nazývá Galgalta. Po Bituš Pnim u Makif, tj. udeření oběma Světly, Ohr Pnimi a Ohr Makif, na Clonu v Tabur(u) (Pupku), si Parcuf uvědomí, že nebude schopen odolat rozkoším Světla, které tlačí zvenčí. Parcuf se rozhodne Světlo vytlačit. V současném stavu toto rozhodnutí nepředstavuje žádný problém, protože žádné z rozkoší nejsou Parcuf(em) cítěny.

Po vypuzení Světla se clona zvedne, oslabí a připojí se k Peh (Ústa) de Roš (Hlava). Tato akce se nazývá Hizdakchut (Tříbení). Když jde Clona pod vlivem Světla naopak dolu, její Aviut (hrubost) se zvyšuje

Po vypuzení Světla z prvního Parcufu zde zůstaly Rešimot: Dalet de Hitlabšut (informace o kvantitě a kvalitě Světla) a Gimel de Aviut (informace o síle touhy). Jeden stupeň Aviut se ztratil, protože si Parcuf uvědomil, že je nemožné pracovat s předešlým stupněm Dalet. Podle Aviut Gimel, sestoupí Clona z Peh de Roš do úrovně, nižší než ta Aviut Dalet. Pokud je úroveň Dalet Peh Parcuf(u) Galgalta, pak úroveň Gimel je jeho Chazeh.

Světlo shora opět tlačí na Clonu, Clona jej odstrkuje, ale poté se pod vlivem Rešimot (mn.č. z Rešimo) rozhodne přijmout Světlo až do Tabur(u) de Galgalta, ale ne pod něj. Avšak dokonce ani Parcuf Galgalta nebyl schopen přijmout Světlo pod svůj Tabur. Druhý Parcuf, který se nyní rozprostírá, se nazývá AB.

Znovu se objeví působení Bituš Pnim u Makif, tj. vypuzování Světla, a nyní naplňuje Parcuf nová informace, Rešimo. Je to Gimel de Hitlabšut (Světlo třetí úrovně, ne čtvrté jako v AB) a Bet de Aviut (opět ztráta jedné úrovně Aviut kvůli Bituš Pnim u Makif).

Proto Clona, která původně vystoupila do Peh de AB, když bylo Světlo vytlačeno, nyní sestupuje do úrovně Chazeh de AB. V tomto bodě je zformován pomocí Zivug(u) (Páření) nový Parcuf na Rešimot Gimel-Bet (3,2). Nový Parcuf se nazývá SAG.

Nový Bituš Pnim u Makif později přinutí Clonu zvednout se nahoru do Peh de Roš de SAG s Rešimot Bet-Alef (2,1). Pak podle Rešimot sestoupí Clona do Chazeh de SAG, odkud vyjde čtvrtý Parcuf, MA. Pátý Parcuf je dále zformován na Rešimo Alef-Šoreš.

Každý Parcuf se skládá z pěti částí: Šoreš (Kořen), Alef (1), Bet (2), Gimel (3) a Dalet (4). Žádná touha se nemůže objevit bez nich. Tato formace je pevný systém, který se nikdy nemění.

Poslední stádium, Dalet, cítí všechny čtyři předchozí touhy, s jejichž pomocí bylo Stvořitelem vytvořeno. Dalet dává každé touze jméno a jsou to tato jména, která popisují, jak v každém momentu vidí Dalet Stvořitele. Proto je Dalet samotné nazýváno jménem Stvořitele: „Jod-Hey-Vav-Hey“ – J-H-V-H. Tato písmena budou rozsáhle studována dále. Je to jako kostra člověka, může být velká nebo malá, stojící nebo sedící, ale vždy zůstává stejná.

Pokud je Parcuf naplněn Světlem Chochma, nazývá se AB, ale pokud je naplněn Světlem Chasadim, nazýváme jej SAG. Všechna jména Parcufim jsou založena na kombinacích těchto dvou Světel. Vše, co je popsáno v Tóře, není nic víc než duchovní Parcufim, naplněné v různých proporcích buď Světlem Chochma, nebo Světlem Chasadim. Po zrození pěti Parcufim: Galgalta, AB, SAG, MA, BON, se všechny Rešimot ztratí. Všechny touhy, které mohly být ve prospěch Stvořitele naplněny Světlem, byly vyčerpány.

Vidíme, že po Prvním Omezení přijímá následně Malchut pět porcí Světla. Zrození pěti Parcufim se nazývá Svět Adama Kadmona. Malchut dokončila všech svých pět Rešimot.

Vidíme, že Malchut Světa Ejn Sof je úplně naplněna Světlem. Po Prvním Omezení se bude s pomocí Parcufim naplňovat pouze částečně do úrovně Tabur. Úkolem Malchut je nyní kvůli Stvořiteli naplnit také svou poslední část. Tato část se nazývá Sof (Konec) a šíří se z Tabur(u) do Sium Raglin (Zakončení Nohou).

Stvořitel chce Malchut naplnit neomezenou rozkoší. Vše, co je k dosažení tohoto potřebné, je vytvořit podmínky, aby měla Malchut touhu a sílu naplnit zbývající část, nebo jinými slovy: posílat rozkoš zpátky Stvořiteli. V další kapitole uvidíme, jak se tento proces odehrává.

Vstup a Ústup Světla

Když Světlo vstoupí do Parcuf(u), koresponduje to s naplněním touhy, s pocitem úplnosti a rozkoše.

Když Světlo Parcuf opustí, zůstává zde prázdnota či frustrace. To se stává navzdory faktu, že v duchovním světě není žádná taková věc jako pocit prázdnoty. Pokud existuje Ohr Chochma, zůstává Ohr Chasadim. Pokaždé, když Parcuf vytlačí Světlo, vědomě rozumí, kam odmítnutím určitého množství potěšení směřuje.

V duchovním kontextu je sobecké potěšení ochotně odmítáno a nahrazováno od podstaty altruistickým potěšením, které je mnohem vyšší a silnější. Pokud Parcuf vnímá, že není schopen přijmout, aby těšil Pána, odmítne pro sebe přijmout. Je bez debaty, že aby bylo takové rozhodnutí uděláno, je třeba určitá pomoc a rovněž síla, odporující sobeckosti. Tuto rozhodující roli hraje Clona (Masach).

S Clonou začíná Kli (nádoba) vnímat místo temnoty Světlo. Kvantita Světla, které je odhaleno, je úměrná síle Clony. Bez Clony neumožní Světlo žádný altruistický čin.

Je to přesně absence Světla během Prvního Omezení, ovládaného Kli, co mu umožňuje postavit Clonu. Těmito prostředky může dovolit Světlu vstoupit. Touha může být považována za duchovní, pouze když je Clona náležitě umístěna.

Jak již bylo narýsováno, hlavním úkolem studenta kabaly je dosáhnout Světla, totiž naplnění Parcuf(u), duše, Světlem. Jakmile Světlo vstoupí do Kli, začne na něj okamžitě působit a přenáší na Kli své vlastní altruistické atributy, tj. schopnost dávat. Člověk si pak uvědomí, co je ve srovnání se Světlem, a začne se cítit jeho přijímáním zahanben; to jej nutí přát si být podoben Stvořiteli. Síla Božského Světla nemůže upravit podstatu Kli, které vytvořil Stvořitel sám; může pouze změnit orientaci jeho používání: z na sebe namířeného potěšení v potěšení kvůli Stvořiteli.

Takové schéma používání Kli se nazývá „přijímání kvůli dávání.“ Umožňuje Malchut plně si užívat přijímání Světla, zatímco vrací tuto rozkoš Stvořiteli. Pak pokračuje v těšení se, sdílejíc nyní Stvořitelovu rozkoš.

Během první fáze (Behina Alef) postupu Přímého Světla (Ohr Jašar), Malchut pouze přijímala potěšení ze Světla, které je naplňovalo. Avšak kvůli dráze, následované Světlem celou cestu dolu ze Světa Bez Konce (Olam Ejn Sof) do našeho světa, a obráceně celou cestu zpět do Světa Bez Konce, ale tentokrát za použití Clony, se Malchut znovu naplňuje Světlem, ale s úmyslem obráceným vstříc Stvořiteli.

Díky tomuto procesu vedou všechny jeho touhy, jak nejnižší, tak nejvyšší, k nikdy nekončící rozkoši. To je také určeno vyjádřením: „pocit úplnosti a jednoty.“

Stručná revize

Tvorba je zrozena Světlem, vyzařujícím od Stvořitele. Toto Světlo je touha dávat rozkoš, a nazývá se Behina Šoreš (Kořenová Fáze). Postaví pro sebe touhu přijímat rozkoš, Behinu Alef, která, poté co byla naplněna Světlem, osvojuje si atribut Světla; což je touha dávat, neúnavně přinášet rozkoš. To odpovídá Behině Bet.

Ale nemá nic, co by dala. Uvědomuje si, že Mu může přinést rozkoš, pouze pokud přijme část Světla kvůli Němu. Takže třetí stádium: je vytvořen Zeir Anpin. Má již dvě vlastnosti: dávat a přijímat.

Poté, co vnímal tyto dva druhy rozkoše, Zeir Anpin cítí, že přijímání je lepší a hezčí než dávání. To je jeho původní charakter ve stádiu Alef. Proto se rozhodne přijmout všechno Světlo a je úplně naplněn Světlem, ale nyní ze svého vlastního přání. Jeho rozkoš je nekonečná.

Toto se stalo čtvrtou fází, zvanou Malchut Světa Ejn Sof, jedinou pravou Tvorbou. Kombinuje dvě podmínky: dopředu ví, co si přeje, a ze dvou stavů volí přijímání.

První tři fáze nenesou jméno „Tvorba,“ protože nevlastní svou vlastní touhu, ale pouze Stvořitelovu nebo její následek.

Čtvrté stádium, poté co bylo naplněno Světlem stejně jako během první fáze, si začíná osvojovat atributy Stvořitele a vnímá se jako příjemce. Zvedne se v něm pocit hanby, vedoucí k rozhodnutí stát se jako Stvořitel, tj. nevpouštět žádné Světlo a odehraje se Cimcum Alef (První Omezení).

Jaktože se Cimcum neuskutečnilo na konci Fáze 1? Odpovědí je, že během první fáze, nebyla touha Kli jeho vlastní, ale byla přáním Stvořitele. Zde tvorba omezuje svou vlastní touhu přijímat a nepoužívá ji. Cimcum je uděláno ne na touze přijímat rozkoš, ale na usilování o přijímání pro sebe. Vztahuje se pouze k úmyslu.

V prvním případě Kli jednoduše přestalo přijímat. Nyní, pokud udělalo Kli rozhodnutí přijmout, ale ne kvůli sobě samému, může se naplnit určitou porcí Světla, záleže na síle jeho úmyslu odporovat síle egoismu. Toto přijímání Světla ku prospěchu druhého je rovnocenným věnování. Čin je v duchovním světě definován svým úmyslem, ne činem samotným.

První Omezení znamená, že Kli nikdy nepoužije rozkoš kvůli sobě. Cimcum Alef nebude nikdy porušeno. Proto je hlavním úkolem stvořené bytosti nezbytnost neutralizovat přání přijímat rozkoš kvůli sobě samotné.

První vytvořená bytost, Behina Dalet, ukazuje, jak přijímat potěšení z veškerého Světla Stvořitele, ačkoliv První Omezení znamená, že všechno, čím je Malchut naplněna nebude nikdy přijato jako rozkoš kvůli sobě samé. Uvidíme, jak může být tento princip dále implementován. Na začátku Malchut pokládá nad svůj egoismus Clonu, která vytlačuje všechno přicházející Světlo.

Toto je druhem testu, aby bylo zjištěno, zda je Malchut schopna odolat nesmírné rozkoši, která tlačí proti Cloně, a která odpovídá stejně nesmírné touze jej přijmout. Ano, uspěje ve vytlačení vší rozkoše a nelibuje si v ní. Ale v tomto případě je Kli od Světla odděleno. Jak dosáhnout situace, kde není rozkoš jednoduše vytlačena, ale určitá jeho porce je přijata kvůli Stvořiteli?

Aby toto proběhlo, musí Světlo, odrážené Clonou (Ohr Hozer), nějak odít Přímé Světlo (Ohr Jašar), a společně vstoupí do Kli, tedy do vůle přijímat. Tak slouží Ohr Hozer jako anti-egoistická podmínka, přijímajíce a umožňujíce Ohr Jašar, rozkoš. Zde jedná Ohr Hozer jako altruistický úmysl. Před přijetím těchto dvou druhů Světel je v Roš(i) provedena kalkulace. Kolik Světla může být přijato kvůli Stvořiteli? Toto množství vejde do Toch(u).

První Parcuf může podle síly své Clony přijmout například dvacet procent Světla. Toto Světlo se nazývá Vnitřní Světlo – Ohr Pnimi. Porce Světla, která nevstoupila do Kli, zůstává venku, a je proto nazývána Obklopující Světlo, Ohr Makif.

Prvotní přijímání dvaceti procent Světla se nazývá Parcuf Galgalta. Následujíc tlak dvou Světel, Ohr Makif a Ohr Pnimi, na Clonu v Tabur(u), Parcuf vylučuje všechno Světlo. Clona se pak postupně posunuje z Tabur(u) do Peh(u), ztrácejíc svou anti-egoistickou moc a dosahujíc úrovně Clony v Peh de Roš.

Všimněte si, že v duchovním světě se nic neztrácí, každá následná akce zahrnuje tu předchozí. Tak zůstává dvacet procent Světla, přijatého z Peh(u) do Tabur(u), v předchozím stavu Parcuf(u). Poté, vidíce že není schopen zvládnout 20% Světla, dělá Parcuf rozhodnutí znovu přijmout Světlo, tentokrát ne dvacet procent, ale patnáct procent. Z toho důvodu musí snížit svou Clonu z úrovně Peh do úrovně Chazeh Parcufu Galgalta, tedy přesunout se dolu do nižší duchovní úrovně.

Pokud byla na počátku jeho úroveň definována Rešimot Hitlabšut Úrovně 4 a Aviut Úrovně 4. teď je to příslušně jen 4 a 3. Světlo vstupuje stejným způsobem a formuje nový Parcuf: AB. Osud nového Parcuf(u) je stejný; také vytlačuje Světlo. Následujíc tuto událost se rozprostře třetí Parcuf, SAG, a po něm MA a BON. Všech pět Parcufim naplňují Galgaltu z jejího Peh(u) do Tabur(u). Svět, který formují, se nazývá Adam Kadmon.

Galgalta je podobná Behině Šoreš, jelikož zatímco přijímá od Stvořitele, dává cokoliv může. AB přijímá kvůli Stvořiteli menší porci, a nazývá se Chochma jako Behina Alef. SAG pracuje jen pro věnování a nazývá se Bina jako Behina Bet. MA je jako Behina Gimel podobné Zeir Anpin(u) a BON odpovídá Malchut, Behině Dalet.

SAG, mající vlastnosti Biny, je schopno se rozprostřít pod Tabur a naplnit Světlem spodní část Galgalta. Pod Tabur zůstávají, s výjimkou prázdných tužeb, touhy, navozené podobností se Stvořitelem. To vše protože NHJ (Sefirot Necach, Hod, Jesod) de Galgalta pod Tabur(em) odmítly přijmout Světlo Chochma. Těší se ze Světla Chasadim, rozkoše z podobnosti se Stvořitelem. Tato rozkoš je také na úrovni Dalet de Aviut.

Nekudot de SAG

Pět Parcufim Světa Adam Kadmon použilo všechny Rešimot (Záznamy) Světa Ejn Sof, jimiž bylo možné naplnit Malchut do Tabur.

Samozřejmě zde pod Tabur de Galgalta stále zůstávají velmi silné touhy. Tyto touhy nejsou obdařeny Clonou, a proto nemohou být naplněny Světlem. Pokud uspějeme v naplnění Světlem spodní části Galgalta, dojde ke Gmar Tikun (Konečné Nápravě).

Aby tento úkol dokončil, sestupuje nový Parcuf Nekudot de SAG, který se objevuje zatímco Světlo opouští Parcuf SAG, pod Tabur de Galgalta. Víme, že Galgalta nese jméno Keter, AB jméno Chochma, SAG: Bina, MA: Zeir Anpin, BON: Malchut.

Parcuf Bina je Parcuf, který se může rozprostřít v každém místě. Má jen touhu dávat, nepotřebuje žádné Ohr Chochma, jeho atributem je bez zábran dávat, Ohr Chasadim. SAG byl zrozen na Rešimot Gimel de Hitlabšut – Bet de Aviut.

Ani Galgalta, ani AB, které pracují se sobeckými touhami přijímat, nemohou sestoupit pod Tabur, jelikož vědí, že tam existují mnohem silnější touhy. Pod Tabur naplní Galgalta Nekudot de SAG Světlem Chasadim, tj. potěšeními z dávání. Tato potěšení mohou být v Parcufu rozptýlena bez omezení k jakékoliv touze.

Pod Tabur(em), formují Nekudot de SAG nový Parcuf, který obsahuje svých vlastních 10 Sefirot: Keter, Chochma, Bina, Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, Hod, Jesod a Malchut. Tento Parcuf nese jméno „Nekudot de SAG.“ Má v celém procesu nápravy nejvyšší důležitost, ježto jsouce částí Biny, která pozvedá nenapravené touhy do své úrovně, napravuje a pozvedá nad ni.

Z vrchu do Tabur se Galgalta skládá z:

(i) Na úrovni Hlavy: Sefirot Keter, Chochma a Bina.
(ii) Na úrovni Toch: Chesed, Gevura a Tiferet.
(iii) Pod Tabur, v Sof: Necach, Hod, Jesod a Malchut.

Když Nekudot de SAG sestoupí pod Tabur a začnou přenášet Světlo Chasadim do Sof de Galgalta, jsou podrobeny silné reakci ze strany Rešimot, zůstávajících v Sof de Galgalta od Světla, které tyto Kelim předtím naplňovalo.

Tyto Rešimot jsou síly Dalet-Gimel. Síla Dalet-Gimel (Hitlabšut Úrovně 4, Aviut Úrovně 3) je vyšší než síla Masach(u) Nekudot de SAG (Hitlabšut Úrovně 2, Aviut Úrovně 2). Proto nemůže SAG odporovat tak silnému Světlu-Touze a začíná toužit přijímat pro sebe.

Nyní můžeme prozkoumat fázi Bina v šíření Přímého Světla shora dolů (viz diagram 4). Tato fáze se skládá ze dvou částí:

(i) V první fázi nechce přijímat nic, zatímco dává bez zábran. Tato část se nazývá Gar de Bina a je obdařena altruistickými atributy.
(ii) Druhá část již zvažuje přijetí Světla, ačkoliv za účelem jeho přenášení dále. Ačkoliv je to přijímání, nedělá to kvůli sobě. Tato část Biny se nazývá Zat de Bina.

Stejná věc se objeví v Parcufu Nekudot de SAG, který vlastní atributy Bina. Prvních šest Sefirot nese jméno Gar de Bina a poslední čtyři Sefirot jsou pojmenovány Zat de Bina.

Mocné Světlo Chochma, které dosáhne Gar de Bina ji neovlivní; ta je k tomuto Světlu lhostejná. Avšak Zat de Bina, která touží přijímat, aby dávala nižším úrovním, může přijmout pouze to Světlo, které se vztahuje k Aviut Bet. Pokud jsou touhy, sahající k Zat de Bina silnějšího Aviut, pak se objeví touha přijímat pro sebe sama.

Avšak po Cimcum Alef (Prvním Omezení) nemůže Malchut přijmout s na sebe namířeným úmyslem. Proto jakmile se taková touha v Zat de Nekudot de SAG objeví, Malchut se zvedne a umístí se na hranici mezi altruistickými a sobeckými touhami, která je uprostřed Tiferet.

Tento čin Malchut se nazývá Cimcum Bet, druhé omezení. Podél této linie je zformována nová hranice pro šíření Světla: Parsa. Tato hranice byla předtím umístěna v Sium de Galgalta.

Zatímco předtím se bylo schopno Světlo rozšířit pouze do Tabur, i když se snažilo proniknout pod něj, s rozšířením Parcufu Nekudot de SAG pod Tabur sem Světlo Chasadim proniklo a tak říkajíc vydláždilo cestu šíření Světla Chochma k Parse.

Avšak pokud se před Cimcum Bet mohlo pod Taburšířit Ohr Chasadim, poté nezůstává pod Parsou absolutně žádné Světlo.

Místo Světů ABJA

Parcuf Nekudot de SAG vytvořil pod Tabur koncept „místa“ (Makom). Co je „místo“? Je to Sefira, uvnitř níž může být zasazena jiná Sefira, menší co do dimenze.

Náš svět existuje v „prostoru.“ Pokud v univerzu odstraníme absolutně vše, pak „prostor“ bude jedinou věcí, která zůstane. Jelikož to naše konečné mysli nemohou vnímat, vše, co může být řečeno, je, že to je jednoduše prázdnota, která nemůže být změřena, jelikož je umístěna v jiných dimenzích.

Dodatkem k našemu světu existují duchovní světy, které není možno vnímat či cítit, protože se vztahují k jiným dimenzím.

Poté se na místě Gar de Bina pod Tabur objeví Svět Acilut. Svět Berija je zformován pod Parsou v spodní sekci Tiferet. Svět Jecira se objeví v místě Sefirot Necach, Hod a Jesod. Svět Asija, jehož poslední část se nazývá náš svět, je zformován na místě Sefiry Malchut.

Jak může být získáno 10 Sefirot z 5: Keter, Chochma, Bina, Zeir Anpin a Malchut? Každá z těchto Sefirot, s výjimkou Zeir Anpin(a), je udělána z 10 Sefirot. Zeir Anpin, jsouce malou entitou, zahrnuje jen šest Sefirot: Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, Hod a Jesod.

Pokud jeden umístí místo Zeir Anpin(a) jeho šest Sefirot, pak bude spolu s Keter(em), Chochmou, Binou a Malchut získáno 10 Sefirot. To je důvodem, proč je občas zmíněno 5 nebo 10 Sefirot. Na druhé straně není žádná taková věc jako Parcuf s 12 či 9 Sefirot.

Chtěli bychom podotknout, že není nezbytné překládat v kabale používané hebrejské termíny do jiného jazyka, jelikož jeden každý z nich ustanovuje duchovní entitu (Parcuf) nebo jednu z jeho částí. Poskytli jsme určitý paralelní překlad, aby napomáhal česky (v původním článku anglicky) mluvícímu studentu. Avšak mělo by být zdůrazněno, že překlady mohou vést k asociaci s obrazy našeho světa.

To je přísně zakázáno, protože by se člověk neměl pokoušet snížit duchovní na úroveň našeho světa. Termíny jako je Hlava (Roš), Ústa (Peh), Páření (Zivug), atd., by mohly vyvolat asociace, které s kabalou nemají nic co dočinění. Proto se doporučuje držet se hebrejských označení.

Cimcum Bet

Nekudot de SAG mají Aviut Bet a mohou se z věnování Světla těšit pouze na této úrovni. Proto nadále nemohou odolávat rozkoši úrovně Dalet, jinak Světlo začnou přijímat kvůli sobě samým. To by normálně mělo nastat, ale Malchut, stojící v Sium(u) de Galgalta se zvedne do středu Tiferet Parcufu Nekudot de SAG a zformuje nový Sium (Zakončení). To je omezení Světla, nazývané Parsa, pod níž Světlo nemůže jít. S tímto činem dělá Malchut na šíření Světla druhé omezení, analogicky s prvním zvané Cimcum Bet.

Jako příklad z našeho každodenního života: představte si muže s ušlechtilými způsoby a dobrou výchovou, který by nikdy neukradl $1000. Avšak pokud před něj bude položeno $10,000, jeho výchova nemusí „fungovat,“ protože v tomto případě je pokušení, předpokládaná rozkoš, příliš veliká, aby jí bylo odoláno.

Cimcum Bet je pokračováním Cimcum Alef, ale na nádobách přijímání, Kelim de Kabala. Je zajímavé si povšimnout, že Nekudot de SAG, Parcuf, který je od přírody altruistický, odhalil své sobecké vlastnosti; stoupajíce nahoru jej okamžitě pokryje Malchut, a aby omezil šíření Světla dolu, zformuje linku nazývanou Parsa.

GE a AHP

Roš Parcufu SAG se jako každá Hlava skládá z pěti Sefirot: Keter, Chochma, Bina, Zeir Anpin a Malchut. Tyto jsou obratem rozděleny mezi Kelim de Hašpa’a (Keter, Chochma a půl Biny) a Kelim de Kabala (od středu Biny k Malchut). Kelim de Hašpa’a (nádoby věnování) se také nazývají Galgalta ve Ejnajim.

Omezení Cimcum Bet znamená, že od tohoto bodu nesmí dále Parcuf aktivovat žádné ze svých nádob přijímání. Je zakázáno používat AHP; tak rozhodla Malchut, když se zvedla do středu Tiferet.

Roš Parcufu, vlastnosti Keter(u), Chochmy a Biny, vyzařují od Stvořitele. Tělo, touhy přijímat Parcufu, začínají od vlastnosti Chesed. První tři vlastnosti Parcufu také zanechávají svůj otisk v těle Parcufu. Ale v těle jsou označeny jako Chesed, Gevura a Tiferet. Reprezentují v těle Stvořitelovu vlastnost. Proto je v těle Parcufu Tiferet Binou.

Malost Nikudim

Po Cimcum Bet se všechny Rešimot pohybují nahoru do Roš de SAG, žádajíce tam zformovat výlučně Parcuf úrovně Galgalta ve Ejnajim. Toto umožní Parcufu přijmout nějaké Světlo z kontaktu se Stvořitelem.

To nyní znamená, že Clona musí být umístěna ne v Peh de Roš, ale v Nikvej Ejnajim, která odpovídají lince Parsa uprostřed Tiferet v Guf(u). Po Zivug(u) v Roš de SAG se od tohoto bodu objeví Parcuf a rozšíří se pod Tabur a dolu k Parse. Nový Parcuf, který se šíří pod Tabur k Parse odívá předchozí Parcuf Nekudot de SAG, ale pouze na jeho vrchní části, myšleno na altruistických Kelim.

Jméno nového Parcufu je Katnut (de) Olam Nikudim (Malost Světa Nikudim). Tento Parcuf se objeví na úrovni omezených Rešimot Bet-Alef. Vlastně z pěti předem zmíněných světů (Adam Kadmon, Acilut, Berija, Jecira a Asija) takový svět neexistuje, protože jakmile byl narozen, okamžitě se rozlámal na části.

Během krátké existence tohoto světa jsou Sefirot Keter, Chochma, Bina, Chesed, Gevura a jedna třetina Tiferet rozděleny do deseti a mají svá obvyklá jména. Navíc jsou zde zvláštní jména pro Sefirot Chochma a Bina: Aba ve Ima (Otec a Matka), a také pro Sefirot Zeir Anpin a Malchut: ZON, Zeir Anpin a Nukva (Žena).

Velikost Nikudim

Následujíc Zivug de Hakaa v Nikvej Ejnajim v Roš de SAG, po žádosti Rešimot nižšího Parcufu, provádí SAG druhý Zivug na Rešimot Gadlut (Velikosti) v Peh de Roš. Jak se tato akce odehrává, začne se ven ze SAG šířit veliké Světlo a snaží se sestoupit pod Parsu.

Parcuf Nikudim si je absolutně jist, že bude kvůli Stvořiteli schopen přijmout Světlo, a že má pro to dost síly, nehledě na Cimcum Bet.

Tříštění Nádob

Avšak v momentu, kdy se Světlo dotkne Parsy nastane Ševirat HaKelim (tříštění nádob), protože vyjde najevo, že chce Parcuf přijmout rozkoš jen pro sebe. Světlo okamžitě opustí Parcuf a všichni Kelim, dokonce i ti, kteří byli nad Parsou, jsou roztříštěni.

Takže z touhy Parcufu používat Kelim de Kabala kvůli Stvořiteli - zformovat Svět Nikudim v Gadlut za použití všech deseti Kelim – nastalo roztříštění všech jeho clon-záměrů.

288+32=320 Částí Malchut

Do Guf(u) Parcufu Nikudim, tj. v ZON nad Parsou (Chesed, Gevura, Tiferet) a pod Parsou (Necach, Hod, Jesod a Malchut) vstoupí světlo Chochma. Sestupuje pod Parsu a Kelim de ZON se rozbijí, tj. ztratí clonu. Rozbití se odehraje postupně. Na počátku se na Rešimo 4/3 vynoří ze Zivug(u) v Roš de Aba ve Ima první Parcuf de Gadlut. Postupně se rozbije: (na) Parcuf Taamim a 3 Parcufim de Nekudot (celkem 4 Parcufim – 4 Melachim).  Poté se na Rešimo 3/2 ze Zivug(u) v Roš objeví druhý Parcuf de Gadlut a také se rozbije.

Je to osm Parcufim, každý z nich skládá ze čtyř fází (nehledě na fázi nula). Tyto obratem nesou deset Sefirot, což celkem vynáší 320 Kelim (4 x 8 x 10), které byly rozbity.

Ze 320 rozbitých Kelim nemůže být napravena jen Malchut a to reprezentuje 32 částí (4 x 8). Zbývajících 288 částí (320 – 32) může být napraveno. Těchto 32 částí se nazývá Lev HaEven (doslova Kamenné Srdce). Tyto budou napraven jen Samotným Stvořitelem v čase Gmar Tikun (Konečné Nápravy).

Altruistické a sobecké touhy se současně rozlámaly na části a promíchaly se. Následkem toho se každý element rozbitých Kelim skládá z 288 částí, které jsou vhodné pro nápravu a z 32, které nejsou.

Acilut – Svět Nápravy

Nyní záleží dosažení cíle Stvoření (Tvorby) pouze na nápravě rozbitého Světa Nikudim. Pokud uspějeme v našem povinném úkolu, Behina Dalet bude naplněna Světlem.

Olam HaTikun (Svět Nápravy) je vytvořen, aby postavil souvislý systém, který pak napraví Kelim Světa Nikudim.

Speciální Parcuf – Adam

Mezi Stvořitelem a naším světem je pět světů. Každý z nich se skládá z pěti Parcufim a každý se Parcuf z pěti Sefirot. Celkem je mezi námi a Stvořitelem 125 úrovní.

Malchut, pohybující se skrze všechny tyto úrovně, dosahuje poslední, a touto cestou splývá Behina Dalet, jediná tvorba, se čtyřmi předchozími fázemi. Malchut plně absorbuje vlastnosti čtyř fází, a tak se stává rovným Stvořiteli. To je Cílem Stvoření.

Aby se Malchut smíchal se zbývajícími devíti Sefirot, je vytvořen speciální Parcuf. To se skládá z Malchut a devíti Sefirot od Keter(u) k Jesod(u). Jeho jméno je Adam.

Na počátku nejsou devět Sefirot a desátá, Malchut, navzájem žádným způsobem spojeny. Proto bylo řečeno, že na počátku měl Adam zakázáno jíst ovoce Stromu Poznání Dobra a Zla.

S pádem Adama a roztříštěním jeho Kelim padají čtyři vrchní fáze, nebo prvních devět Sefirot, do Malchut. Zde může čtvrté stádium zvolit zůstat stejnou starou Malchut, nebo preferovat duchovní vývoj v podobnosti čtyřech fází.

Pokud zůstává Malchut jako své vlastní já, znamená to, že je Malchut, či duše, či Adam, ve Světě Asija, avšak pokud se stane podobnou třetí fázi, pak je Malchut ve Světě Jecira.

Podobnost k druhé fázi znamená, že je Malchut ve Světě Berija. Podobnost k prvnímu stádiu odpovídá Malchut ve Světě Acilut. Konečně podobnost nulté fázi znamená existenci Malchut ve Světě Adam Kadmon.

Všechny duchovní pohyby shora dolu, od Malchut de Ejn Sof do našeho světa a zpátky do Světa Ejn Sof, jsou predestinované. Není naplánováno nic, co by nebylo v souladu s cílem Stvoření. Tento cíl je dosažen, když se čtvrté stádium stane podobným třetímu, druhému, prvnímu a nultému stádiu, které jsou všechny obsaženy v čtvrtém stádiu.

Všechny světy se jeví jako sestup Stvořitele shora dolu, přes 125 úrovní pěti světů. Je to jako permanentní omezení Stvořitele, nutící od něj celou Tvorbu ustupovat dokud Tvorba nedosáhne úrovně našeho světa, který Jej nadále necítí.

Když se Tvorba zvedá nahoru, razí si cestu skrze stejných 125 úrovní pěti světů, které byly zformovány pro tento specifický účel. Postoupení o jedinou úroveň vás vybaví silou učinit skok k dalšímu.

Sestup shora dolu je ústupným procesem duše, ale vzestup je postupem. Během sestupu se síla každé úrovně zmenší, protože Světlo Stvořitele skrývá Jeho Tvorbě víc a víc.

Ale opačný pohyb člověku stále víc odhaluje Světlo Stvořitele a následkem toho mu uděluje sílu překonat překážky.

Následek Roztříštění Nádob

Devět altruistických Sefirot, které se Malchut, jsouce sobeckou částí, snaží použít pro sebe, padá do Malchut. V tom okamžiku jsou altruismus a sobeckost smíšeny dohromady.

Teď pokud silné Světlo osvítí tuto směs a probudí Malchut, dávajíce mu pochopit svou vlastní podstatu a co je Stvořitel, to Malchut umožňuje usilovat, aby byla jako vrchní Sefirot, tj. Světlo Stvořitele.

Ačkoliv je Ševirat HaKelim tak říkajíc anti-duchovní akce, je to ve skutečnosti jediný proces, který může Malchut umožnit svázat se s altruistickými vlastnostmi Stvořitele a pozvednout se v pozdějším stádiu nahoru do Jeho úrovně.

Po Ševirat HaKelim jsou postaveny dva paralelní systémy světů Asija, Berija, Acilut a Adam Kadmon jako dva systémy: altruistický a sobecký. Tyto světy jsou postaveny na bázi Ševirat HaKelim, což je důvodem proč jejich svírá duši člověka specificky jejich systém.

Duše člověka se také skládá z sobeckých a altruistických Kelim. Pád Adama zkombinoval tyto dva druhy Kelim a jeho Parcuf byl rozbit. Když vystupuje na příslušnou úroveň v systému světů, každá taková rozbitá část tam může objevit svůj příslušející atribut.

Ševirat Nešamot (rozbíjení duší) Adama a Ševirat Nikudim jsou postaveny na stejném základu. Světy jsou pro duši druhem vnějšího obalu. V našem materiálním světě je to Univerzum, Země a vše kolem nás, co formuje vnější obal, uzavírající lidstvo uvnitř něj.

Struktura Světa Acilut

Když zkoumáme, jak je navržen Svět Acilut, můžeme si všimnout, že jeho struktura zcela odpovídá Světu Nikudim.

Nekudot de SAG vystupují po Cimcum Bet do Roš de SAG se třemi druhy Rešimot. Z omezených Rešimot Bet-Alef je na Kelim Galgalta ve Ejnajim v Katnut zformován Svět Nikudim. To se šíří dolu z Tabur(u) do Parsy.

Tento Parcuf je jako každý jiný složen z Roš(e) a Guf(u). Jeho Roš je rozdělen do tří částí: první Roš se nazývá Keter, druhý Aba (Chochma) a třetí Ima (Bina). Guf Světa Nikudim se nazývá ZON – Zeir Anpin a Nukva. Nad Parsou je Gar de ZON, pod Parsou nacházíme Zat de ZON. (viz obrázek 8 v albu)

Po tomto dychtil Svět Nikudim vstoupit do Gadlut, tj. připojit k sobě AHP. Ale když vrchní Světlo dosáhlo Parsy a pokusilo se ji překročit, Svět Nikudim se rozlámal na části.

Roš Keter a Roš Aba ve Ima zůstávají, jelikož Hlavy se nerozbíjí. Ale ZON, tj. Guf se rozbije úplně, jak nad Parsou, tak pod ní. Nyní je zde celkem 320 rozbitých částí, 32 z nichž (Lev HaEven) není možné napravit svou vlastní silou. Zbývajících 288 částí je předmětem nápravy.

Dále je vytvořena Olam HaTikun (Olam Acilut), aby napravila rozbité Kelim. Rešimot z rozbití všech 320 částí stoupají do Roš de SAG.

Na začátku vybere Roš de SAG nejčistější části, nejlehčí vzhledem k schopnosti být napraveny . To je zákon nápravy: nejprve se napraví nejlehčí části a pak je s jejich pomocí zacházeno s dalšími částmi.

Z napravených Kelim vytvoří Roš de SAG Parcufim Světa Acilut, podobné malému Světu Nikudim:

(i) Keter Světa Acilut, pojmenovaný též Atik
(ii) Chochma, též pojmenovaná Arich Anpin
(iii) Bina, též pojmenovaná Aba ve Ima
(iv) Zeir Anpin
(v) Nukva, též pojmenovaná Malchut

Svět Acilut je replikou Světa Nikudim. Atik je mezi Tabur(em) Galgalty a Parsou, Arich Anpin je z Peh Atiku do Parsy, Aba ve Ima z Peh Arich Anpin(u) do Tabur(u) Arich Anpin(u). Zeir Anpin stojí od Tabur(u) Arich Anpin(u) k Parse, Malchut je ve formě bodu pod Zeir Anpin(em).

Každý Parcuf je složen ze dvou částí: Galgalta ve Ejnajim, Kelim věnování, a AHP, Kelim přijímání. Poté, co byly roztříštěny, se Nádoby neskládají ze dvou částí, ale ze čtyř: Galgalta ve Ejnajim, AHP, Galgalta ve Ejnajim uvnitř AHP a AHP uvnitř Galgalta ve Ejnajim. Taková kombinace může být nalezena v každém z 320 rozbitých Kelim. Cílem je rozbít každou částici a oddělit Galgalta ve Ejnajim od AHP.

Řád Nápravy

Proces je následující: Svět Acilut směruje na každou nenapravenou část paprsek mocného Světla, oddělujíce její Galgalta ve Ejnajim, pak ji pozvedá a dává stranou AHP, Kelim. AHP tedy nebudou použita.

Zrození Světů

Poté, co Svět Acilut napraví všechny Galgalta ve Ejnajim, Malchut Světa Acilut vystoupí do Biny, tj. pod Roš Světa Acilut. Roš světa Acilut jsou Atik, Arich Anpin, Aba ve Ima. Zde Malchut provádí následující akce:

(i) Zivug na Bet de Aviut (úroveň 2), vytvářející Svět Berija.
(ii) Zivug na Alef de Aviut (úroveň 1), vytvářející Svět Jecira.
(iii) Zivug na Aviut Šoreš (úroveň 0), dávající vzniknout Světu Asija.

Vzestup Biny pohne Svět Acilut o dvě úrovně nahoru: Malchut je nyní na místě Aba ve Ima, Zeir Anpin na místě Arich Anpin(u), a Arich Anpin a Atik vystupují podle toho.

Parcuf Malchut Světa Acilut, který je v tomto vzestupu ekvivalentní Bině, Aba ve Ima, může vytvářet, „rodit.“ Výsledkem je, že je z Malchut Acilut zrozen Svět Berija a okupuje nové místo pod Roš(em), který jej zrodil, namísto Zeir Anpin(u) Světa Acilut. Novorozenec je obvykle o jednu úroveň pod svou matkou.

Po tomto je přiveden k životu Svět Jecira. Jeho první čtyři Sefirot, tj. jeho vrchní část, nyní okupují místo Malchut Světa Acilut. Ačkoliv ve své spodní části, šest nižších Sefirot je přiměřeně umístěno na pozici prvních šesti Sefirot, na místě Světa Berija.

Další svět, Asija, pokrývá půl Světa Berija a půl Světa Jecira. Čtyři Sefirot Světa Jecira a deset Sefirot Světa Asija zůstává prázdných. Toto prázdné místo se nazývá Mador Klipot, místo zlých sil.

Revize

Můžeme celý proces posoudit ještě jednou: Svět Nikudim vyšel v Katnut s Roš(em), jsoucím Keter, Roš(em) jsoucím Aba ve Ima a ZON jsoucím jeho Guf. Vše toto se nazývá Galgalta ve Ejnajim a šíří se od Tabur(u) k Parse.

Poté se začíná vynořovat Gadlut Světa Nikudim, který má deset Sefirot jak v Roš(i), tak v Guf(u). Gadlut se objevil v Keter(u), v Aba ve Ima, ale když chce přijmout Gadlut ZON, Svět Nikudim se rozláme na části.

Všechny Kelim Guf(u) se rozbijí do 320 částí, spadnou pod Parsu a zkombinují se navzájem, vynášejíce čtyři skupiny:

(i) Galgalta ve Ejnajim
(ii) AHP
(iii) Galgalta ve Ejnajim v AHP
(iv) AHP v Galgalta ve Ejnajim

Aby napravil rozbité Kelim, je vytvořen Svět Acilut. Nejprve jsou zrozeny jeho první tři Parcufim: Atik, Arich Anpin, Aba ve Ima, které plně odpovídají Parcufim Keter a Aba ve Ima ve Světě Nikudim. Zeir Anpin a Malchut odpovídají stejným Parcufim ve Světě Nikudim. V tomto stádiu je náprava Kelim Galgalta ve Ejnajim, extrahovaných ze všech 320 částí, ukončena. Navíc máme Galgalta ve Ejnajim uvnitř AHP. Není způsob, jak je extrahovat, ale přímý paprsek Světla je ke Světlu může přivést blíž.

Acilut chce v AHP udělat nápravu. Malchut stoupá do Biny a rodí deset Sefirot Světa Berija, které stojí v místě Zeir Anpin(u) Acilut, protože Malchut Světa Acilut je nyní v Aba a Ima.

V tomto bodě je uskutečněno deset Sefirot Světa Jecira, poslední částečně překrývá Svět Berija. Část Světa Jecira je pod Parsou v místě vrchní poloviny Světa Berija. Nakonec se ze střední části místa Světa Berija ke střední části místa Světa Jecira šíří Svět Asija. Prázdnota, Mador Klipot, začíná prostředkem místa Světa Jecira a posléze končí v místě Světa Asija.

Vbrzku uvidíme, že světu mohou vzestupovat a sestupovat, ale vždy se pohybují s ohledem na jejich původní pozici.

Vše, o čem bylo v současné kapitole diskutováno, je popsáno na 1500 stranách Talmud Eser HaSefirot (Studium Deseti Sefirot) od rabího Jehudy Ašlaga. Tato práce přední důležitosti poskytuje směrnice našeho duchovního postupu a pomáhá nám se soustřeďovat na správný cíl. Naše náprava se týká Druhého Omezení, Cimcum Bet.

Parcuf Atik

První Parcuf Světa Acilut vychází nejprve v Katnut na Rešimot Alef-Šoreš (Hitlabšut Úrovně 1, Aviut Úrovně 0) od Tabur(u) do Parsy. Pak se na Rešimot Dalet-Gimel (4,3) šíří  v Gadlut celou cestu do našeho světa.

Je to jediný Parcuf, jehož prostřednictvím může Světlo svítit v našem světě. Nevidíme nebo necítíme toto Světlo, ale ono svítí a žene nás dopředu. Kdokoliv vzestoupí z našeho světa pod Parsu, kde jsou umístěny světy Berija, Jecira a Asija, se nazývá spravedlivý muž, Cadik.

Mělo by být poznamenáno, že se Parcuf Atik, aby předal Světlo ostatním Parcufim Světa Acilut, nešíří jen k Parse, ale také pod Parsu. Jelikož je Atik v Cimcum Alef, je se tento Parcuf schopen šířit kamkoliv, a když je pod Parsou, rozsvěcuje duše spravedlivých, kteří chtějí vystoupit do Světa Acilut. Bytí ve Světech BJA znamená „dávání kvůli věnování,“ zatímco bytí ve Světě Acilut znamená „přijímání kvůli věnování.“

Parcuf Arich Anpin

Další Parcuf, Arich Anpin, Chochma, vychází v Katnut. Po tomto Parcufu je zrozena Aba ve Ima (Bina), pak Parcuf Zeir Anpin, a konečně je zrozena Malchut ve formě bodu. AHP pěti Parcufim Světa Acilut jsou Kelim de Kabala, nádoby přijímání. Mají být obnoveny a napraveny.

Svět Acilut je jediným světem, který studujeme. Všechny ostatní studujeme natolik, nakolik se vztahují ke Světu Acilut. Cílem je pozvednout nakonec všechny duše do Acilut.

Parcuf Arich Anpin se halí mnoha různými obaly, které se nazývají Searot, vlasy, podobné vlasům lidského těla. Světlo je předáváno na všechny nižší světy skrze Searot.

Pokud si duše nižších světů přejí Světlo Chochma, obrací se na Arich Anpin a přijímají toto Světlo skrze jeho „13 druhů milosrdenství“ – 13 částí Parcufu Searot.

Pokud se tento Parcuf stahuje, plynutí Světla ustává a skrze tuto událost trpí všechny světy. Pramení z toho všechny druhy exilů. Ale pokud Arich Anpin Světlu umožní projít skrz něj, je takové období považováno za velmi blahodárné.

K přijetí Světla Chochma od Arich Anpin(u) je nezbytné pozvednout se v jeho Roš(i). Když vystupuje Malchut Světa Acilut do úrovně Arich Anpin(u), značí to, že Malchut vylepšuje své vlastnosti do takové míry, že se Arich Anpin(u) stala podobnou.

Tento proces se odvíjí tímto způsobem: nejprve je od Malchut odeslána do Aba ve Ima žádost, což na Malchut vykonává nápravu, a pak Malchut vystupuje do Roš(e) Arich Anpin(u).

Parcuf Aba ve Ima

V dalším Parcufu, Aba ve Ima, může být pouze Světlo Chasadim. Malchut a Zeir Anpin jsou s pomocí tohoto Světla napraveny a dále jsou schopny přijmout od Roš(e) Arich Anpin(u) Světlo Chochma.

Aba ve Ima vytváří dodatečné Parcufim, které vstupují do Zeir Anpin(u) a Malchut, aby názorně ukázaly, jak vykonávat různé činy. Takový dodatečný Parcuf, který Zeir Anpin(u) a Malchut dává moc a poznání, se nazývá Celem (obraz nebo podoba – semblance).

Vše, co napravuje, se vztahuje k Aba ve Ima. Vše, co je napraveno, se vztahuje k Malchut a Zeir Anpin(u). Proč mají být napraveny jen tyto dva Parcufim? Protože tyto dva Parcufim byly ve Světě Nikudim rozbity. První tři Parcufim Světa Acilut vyšly na Rešimot de Roš (Hlav) Světa Nikudim.

Parcuf Zeir Anpin

Zeir Anpin Světa Acilut je Parcuf, který vládne nad dušemi a světy pod Parsou. Reprezentuje Stvořitele v ohledu k duším, které dohromady formují Malchut Světa Acilut.

Svět Acilut nepropouští pod Parsu žádné Světlo, kromě drobounkého paprsku Světla, Ohr Tolada. To je činěno, aby bylo zabráněno opětovné Ševirat HaKelim (tříštění nádob), jako se to stalo ve Světě Nikudim.

Náprava AHP

Jak jsou napravena AHP, umístěná pod Parsou? Jsou osvícena mocným Světlem, díky němuž vidí, jak se od Stvořitele liší. Pak se chtějí zlepšit a obrací se k Parcufu, umístěném výše, jenž je pro ně Stvořitel. Žádají rys věnování, nebo jinými slovy Masach (Clonu). Pokud je žádost, přicházející od AHP, autentická, Parcuf, umístěný výše, je zvedá ze Světů BJA a do Světa Acilut. Naplnění Světlem se odehrává jen ve Světě Acilut.

AHP ve Světech BJA je ve skutečnosti sedm Sefirot Zeir Anpina a devět nižších Sefirot Malchut Světa Acilut, je tomu proto, protože Galgalta ve Ejnajim Zeir Anpina a Sefira Keter de Malchut jsou ve Světě Acilut. Žádost o pomoc stoupá k AHP Zeir Anpina a Malchut, umístěným ve Světech BJA. Pokud mohou být tyto Sefirot zdviženy a připojeny k odpovídajícím Sefirot Světa Acilut, pak je bude možné naplnit Světlem. Takový stav se nazývá Gmar Tikun (Konečná Náprava).

Jaký je rozdíl mezi stoupajícími AHP a těmi, jež jsou zastiženy Světlem, přicházejícím pod Parsu? Rozdíl je kvalitativní: když jde AHP nahoru, je používáno jako nádoba pro věnování, ne přijímání. Jeho hlavní rys přijímání je během vzestupu odstraněn.

Je tedy používáno jako Galgalta ve Ejnajim. To něco ke Světu Acilut přidává, ale nenapravuje to AHP zásadně. Zatímco stoupá, nepoužívá AHP své vlastní Světlo, ale Světlo Galgalty ve Ejnajim.

Dodatkem k AHP, která mohou být pozvednuta do Světa Acilut, je v BJA ponecháno mnoho Kelim, kteří nemohou být pozvednuti. To protože nejsou zkombinováni s Galgalta ve Ejnajim.

Co musí být uděláno k napravení těchto Kelim? Je, stejně jako Ševirat HaKelim ve světech, vyprodukováno Ševirat HaKelim v duších.

Za tímto účelem je Malchut Ejn Sofu – což není nic víc než čistě sobecká vytvořená bytost, postrádající altruismus a ve stavu omezení, které na sebe přijala – přidána ke Kelim Galgalta ve Ejnajim de ZON Světa Acilut.

Zde bude taková kombinace Kelim de Kabala s Kelim de Hašpa’a, že se takový Parcuf přirozeně rozbije do menších částic. Dále se oddělené jiskry altruismu a sobeckosti zkombinují, dláždíce cestu nápravě Malchut prostřednictvím těchto stejných částic.

Adam HaRišon

A tak poté co Svět Acilut vstupuje do stavu Katnut, Malchut Světa Acilut stoupá do úrovně Ima (Bina) Světa Acilut a tam dává vzniknout Světu Berija tím, že dělá Zivug na Aviut(u) Bet. Po druhém Zivug Malchut na Aviut(u) Gimel je zrozen Svět Jecira. Pak je po třetím Zivug(u) Malchut na Aviut(u) Dalet zrozen Svět Asija.

Po tomto všem je v Katnut s Galgalta ve Ejnajim vytvořen zásadně nový Parcuf. AHP tohoto nového Parcufu v bude nastávající Gadlut Malchut samotného Ejn Sof. Tento Parcuf se nazývá Adam HaRišon (První Člověk). Ale proč byly vytvořeny ty dodatečné Světy BJA? To aby bylo pro tento Parcuf postaveno nezbytné prostředí, ve kterém by existoval a přijímal odevšad kolem potřebné Světlo, aby odpovídalo jeho vždy se měnící touze.

Jako ve Světě Nikudim je Parcuf Adam HaRišon zrozen v Katnut s Kelim Galgalta ve Ejnajim. Podobný všem Parcufim si přeje vstoupit do Gadlut. Ale v momentu, kdy začne pro Gadlut přijímat Světlo, rozbije se v Kelim de Kabala (AHP) de Malchut Ejn Sofu do malých částic.

Když se Adam narodil, byl absolutně spravedlivým (Cadik). Byl již obřezán a postrádal Kelim de Kabala. Pak, jak se vyvíjel, chtěl napravit celou Zahradu Eden, tj. všechny své touhy. To navzdory striktní instrukci od Stvořitele nedělat Zivug na Malchut de Malchut, která není schopna absorbovat altruistické záměry, žádné Kelim de Hašpa’a, které do ní padnou. Adam nemá žádné pochybnosti o své kapacitě provést nápravu na Malchut Ejn Sofu, protože to bylo jeho AHP.

Roztříštění Adama do Duší

Ale v okamžiku, kdy začalo Světlo sestupovat ze Světa Acilut pod Parsu, Adam HaRišon byl roztříštěn do velikého množství částí (600,000). Každá z těchto částí musí strávit 6,000 let usilováním o uskutečnění své individuální nápravy. Část sobeckosti, kterou může člověk Stvořiteli obětovat, se nazývá duše.

V okamžiku rozbití padly všechny touhy Adama do nejnižší úrovně sobeckosti. V tomto bodě byly všechny fragmenty rozděleny a každá oddělená částice usiluje o to, čerpat z tohoto světa potěšení a rozkoš. To vysvětluje, proč byly ustanoveny speciální podmínky, aby člověku pomohly posílit své spojení se Stvořitelem a přijmout shora napravující Světlo.

Zatímco podstupuje nápravu, člověk ke Stvořiteli posílá žádost o pomoc napravit všechny své touhy. Stvořitelovo Světlo přichází dolu, a tento člověk musí podstoupit 6,000 sousledných akcí, aby napravil svou duši. Když se tak stane, stala se duše ve svých atributech podobná Malchut Ejn Sofu. Pak kvůli Stvořiteli přijímá všechno Světlo.

Vše, co objevujeme, se vztahuje ke Světu Acilut a Parcufu Adama HaRišona. Vše, co je v kabale napsáno, se týká nějaké části tohoto Parcufu nebo světa, ve kterém vyvstává.

Vnímání obklopujícího světa záleží v každý daný okamžik na tom, do jak vysoké úrovně se člověk pozvedl, a do jaké části Parcufu Adama HaRišona.

Cesta Člověka

Aby se svázal s duchovním světem, člověk musí s tímto světem dosáhnout podobnosti vlastností. Pokud pouze jediná touha odpovídá duchovnímu atributu neúnavného dávání, pak je v tomto bodě navázáno spojení se Stvořitelem. Je dost těžké navázat tento první kontakt.

Když se člověk otevře duchovnu, jasně mu rozumí a nemůže si jej splést. Pak musí přeměnit své touhy. Stvořitel ze Sebe chce, aby člověk dosáhl nápravy a očekává člověkovu žádost.

Božské Světlo existuje v absolutním klidu, pouze duše jsou transformovány. V každém stádiu přeměny přijímají od Světla novou informaci.

Stvořitel odpovídá pouze na upřímnou modlitbu-touhu. Pokud zde není odpověď, znamená to, že to ještě není pravá touha, aby byla vyslyšena. Když je člověk připraven, přijde odpověď okamžitě, protože Světlo chce Kli naplnit.

Náprava skrze Rovnocennost

Zrození pěti světů:

(i) Adam Kadmon
(ii) Acilut
(iii) Berija
(iv) Jecira
(v) Asija

je ve skutečnosti realizací pěti Sefirot: Keter, Chochma, Bina, Zeir Anpin a Malchut, které byly v samotné Malchut. Šíření světů Shora Dolu odpovídá progresivnímu růstu Aviut(u) čtyř tužeb či fází od 0 do 4.

Světy jsou sférou, v níž existují duše, podobně jako cítíme v našem světě svět, obklopující nás, venku a sebe uvnitř něj. Broušením svých orgánů vnímání a modifikováním svých vlastností začíná člověk postupně vnímat další sféru, a tak dále.

Všechny světy jsou druhem filtru, umístěným v cestě Světla. Jakmile člověk ucítí přítomnost těchto světů, odstraní „clony-filtry.“ To jej přitáhne blíž Stvořiteli. Pokud by Světlo člověka dosáhlo, aniž by bylo filtrováno, přivodilo by to Ševirat HaKelim nádob člověka.

Postupně, odstraňováním všech „Clon-Světů,“ člověk světům umožňuje jím prostoupit. V tomto bodě člověk získává Světlo a má vlastnosti, podobné těm Světla. Takový stav je spojován s Gmar Tikun – Konečnou Nápravou.

Na počátku je člověk umístěn uvnitř světů a vnímá jejich moc a omezení, na něj uvalená. Jak může tato omezení přemoci? Prováděním vnitřní nápravy, odpovídající například vlastnostem Světa Asija.

To znamená bytí altruistou na úrovni nula. Poté, co byl překonán, Svět Asija člověka prostupuje a může jím být vnímán. K vnímání Světa Jecira je nezbytné získat vlastnosti, podobné těm toho světa, a umožnit tomu světu nás prostoupit.

V tomto stádiu se stává altruisty úrovně jedna. Cílem je vpustit všechny světy a stát se těmto světům podobným podle následujících stupňů Aviut(u): 2, 3, 4. Těmito prostředky je Malchut plně napravena a absorbuje prvních devět Sefirot, zatímco se člověk přesunuje za hranice všech světů a dosahuje Světa Nekonečnosti (Olam Ejn Sof).

Aby začal nápravu musí člověk usilovat o atributy Stvořitele stejně jako dosáhnout svých vlastních. Každý nový Parcuf Světa Acilut začíná z Peh předchozího Parcufu, kromě Parcufim Zeir Anpin a Malchut, Zeir Anpin začíná od Tabur Aba ve Ima a Malchut začíná od Tabur Zeir Anpina.

Tři Parcufim Atik, Arich Anpin a Aba ve Ima se nazývají Keter, Chochma a Bina, a to odpovídá Keter(u), Chochmě a Bině Světa Nikudim. Roš Světa Acilut odpovídá dvěma Hlavám Světa Nikudim a plní stejnou funkci. Roš Světa Acilut, který se skládá z Atik, Arich Anpin a Aba ve Ima, byl první, který se vynořil na Rešimot nerozbitých Kelim Světa Nikudim.

Avšak Zeir Anpin a Malchut jsou postupně obnoveni. Ze Zeir Anpin je obnoveno pouze Galgalta ve Ejnajim a z Malchut jediný bod. AHP Zeir Anpina a Malchut jsou ve Světech BJA. Pokud jsou napravena tato AHP, pak jsou napraveny všechny světy. Náprava je vykonávána s pomocí Parcufu Adam HaRišon.

Zrození Adama – ve Vzestupu Světů

Malchut Světa Acilut je pozvednuta do úrovně Bina. Toho je dosaženo ve třech fázích. Celý Svět Acilut pak stoupá o tři úrovně. Normální stav Světa Acilut se nazývá „všední den.“ Během takových dní je Svět Acilut osvicován neúplným Světlem, které se šíří dolu do Parsy.

Poté přichází dolu Shora větší Světlo a uděluje Světu Acilut vyšší atributy, hýbajíce jím nahoru o jednu úroveň. Nyní je Malchut umístěna v místě Zeir Anpina. Zeir Anpin nyní dosahuje úrovně Aba ve Ima. Aba ve Ima nahrazují Arich Anpin, který se obratem pozvedá do úrovně Atik, která se konečně zvedá ještě výše do SAG.

První pozvednutí Světa Acilut se odehrává v Pátek večer, Erev Šabat. Takový postup se nazývá probuzení Shora, v aramejštině Itaruta de Latata. V našem světě to odpovídá dnům, týdnům, času a všemu, co nezávisí na nás, ale závisí na zákonech přírody, nad nimiž nemáme kontrolu.

Další fáze pozvedá Svět Acilut o jednu úroveň výše. Malchut nyní stojí na úrovni Aba ve Ima, kde je obdařen dodatečným atributem: úmyslem dávat. V tomto stádiu může Malchut kvůli Stvořiteli přijímat. Má nyní Clonu a je schopna provádět Zivug de Haka’a, vytvářejíc tak nové Parcufim. Na základě atributů Aba ve Ima na jedné straně a atributů Malchut de Ejn Sof na druhé, vytváří Malchut nový Parcuf: Adam HaRišon.

Zdroj: http://www.kabbalah.info/cz