Rav Michael Laitman - Základní koncepty v kabale

1. díl

 Zři, že než byly emanace vyzářeny a než byly bytosti vytvořeny,
Prosté vrchní Světlo naplňovalo celou existenci.
A nebyla zde žádná prázdnota, jako je prázdné ovzduší, dutina či jáma,
Ale vše bylo naplněno prostým, bezmezným světlem.
A nebyla zde taková část jako hlava či ocas,
Ale vše bylo prosté, hebké světlo, vyvážené souměrně a rovnoměrně,
A nazývalo se Nekonečné Světlo.
A když na Jeho prostou vůli přišla touha stvořit svět a vyzářit emanace,
Vynést na světlo dokonalost Svých skutků, Svých jmen, Svých označení,
Což bylo důvodem stvoření světů,
Pak Se omezil, uprostřed,
Přesně v středu,
Pak omezil světlo.
A světlo se kolem toho středního bodu roztáhlo daleko do stran.
A zůstal zde prázdný prostor, prázdnota
Obkružující střední bod.
A omezení bylo stejnoměrné
Kolem prázdného bodu,
Takže prostor
Byl kolem něj rovnoměrně obkroužen.
Tam, po omezení,
Zformujíc prázdnotu a prostor
Přesně uprostřed nekonečného světla,
Místo bylo zformováno,
Kde vyzářené a stvořené může přebývat.
Pak se z Nekonečného Světla svěsila jediná linka,
Snížila se dolů do toho prostoru.
A skrze tu linku On vyzářil, vytvořil, zformoval, a
Udělal všechny světy.
Než tyto čtyři světy vešly v bytí
Bylo zde jedno nekonečno, jedno jméno, v podivuhodné, skryté jednotě,
A dokonce i V úhlech Mu nejbližších
Není žádná síla a žádné dosažení v nekonečném,
Jako není žádná mysl, která by Jej mohla vnímat,
Neboť On nemá žádné místo, žádnou hranici, žádné jméno.

ARI, velký kabalista 16. století,
Strom života

Autorova poznámka

Ačkoliv se tato kniha může zdát velmi základní, není zamýšlena jako kniha, která zprostředkovává základní znalosti o kabale. Místo toho je to kniha, která má čtenářům pomoci rozvíjet přístup ke konceptům kabaly, k duchovním předmětům a duchovním termínům.

Opakovaným čtením této knihy rozvíjí člověk vnitřní všímavost, smysly a přístup, který v něm předtím neexistoval. Tyto nově získané postřehy jsou jako senzory, které kolem nás “cítí” prostor, skrytý našim obyčejným smyslům.

Proto je tato kniha míněna tak, aby podporovala přemítání o duchovních termínech. Do míry, do které jsme s těmito termíny sjednoceni, můžeme začít naším vnitřním zrakem odhalovat duchovní strukturu, která nás obklopuje, téměř jako by se zvedala mlha.

Ještě jednou, tato kniha není namířena na studium faktů. Místo toho je to kniha pro začátečníky, kteří chtějí probudit nejhlubší a nejjemnější vjemy, které mohou uchopit.

Michael Laitman

Uvedení

Otevři mi trochu své srdce, a Já ti odhalím svět.
Kniha Zohar

· Kdo jsem?
· Proč existuji?
· Odkud jsem přišel? Kam jdeme? A co je naším účelem zde?
· By jsem v tomto světě předtím?
· Proč je v tomto světě utrpení a můžeme se mu vyhnout?
· Jak můžeme dosáhnout míru, naplnění a štěstí?

Z generace na generace se lidé na tyto bolestně neodbytné otázky snaží najít odpovědi. Fakt, že pokračují z generace na generaci naznačuje, že jsme na ně stále ještě nedostali uspokojivé odpovědi.

Zatímco studujeme přírodu a univerzum, objevujeme, že vše, co nás obklopuje, existuje a funguje podle přesných a smysluplných zákonů. A přesto, když se podíváme na sebe, zenit Stvoření, shledáme, že lidstvo existuje zdánlivě vně tohoto systému racionálních zákonů.

Například když se podíváme, jak moudře vytvořila příroda naše těla, a jak precizně a smysluplně pracuje každá buňka v našich tělech, nejsme schopni odpovědět na otázku: “Proč existuje celý organizmus?”

Vše co nás obklopuje je prostoupeno spojeními příčiny a následku. Nic není stvořeno bezúčelně; fyzický svět je ovládán precizními zákony pohybu, přeměny a oběhu. Avšak hlavní otázka – „Proč to vše existuje (nejen my, ale celé univerzum)? – zůstává nezodpovězena. Je ve světě někdo, koho by se tato otázka alespoň jednou nedotkla?

Existující vědecké teorie tvrdí, že je svět ovládán neměnnými fyzickými zákony, které nejsme schopni ovlivňovat. Naším jediným úkolem je dobře žít tím, že je budeme moudře používat a připravovat půdu pro příští generace. Ale dobré žití neřeší otázku týkající se toho, proč tyto budoucí generace budou, nebo by měly, existovat.

Otázka lidského původu – ať už z primitivních druhů skrze evoluci, nebo skrze mimozemské návštěvy a osídlení – nemění základní otázky. V životě každého člověka jsou dvě primární data: narození a smrt. Co se stane mezi nimi může být unikátní a tedy nedocenitelné. Může to být také beze smyslu, pokud je tomu konec v temnotě a propasti.

Kde je naše moudrá, vševědoucí, souvislá příroda, která nedělá nic beze smyslu? Každý atom, každá buňka v lidském organismu má svůj důvod a úlohu; a přesto, co je úlohou celého organizmu? Možná tu existují nějaké zákony a cíle, které jsme ještě neobjevili.

Můžeme zkoumat něco, co je na nižší evoluční úrovni než naše vlastní. Vnímáme a chápeme smysl nehybné, rostlinné a živé existence. Ale nemůžeme pochopit smysl existence lidské. Evidentně může být tohoto pochopení dosaženo jen z vyšší existenční úrovně.

Náš výzkum světa se zestručňuje na studium, jak na náš vliv reaguje. Můžeme zkoumat pouze na naší úrovni a ne nad ní. Dokonce I když zkoumáme na naší vlastní úrovni, studujeme jej pouze za použití nějakého náporu a měření reakce na tento nápor. Vnímáme náš vliv na svět našimi pěti smysly: zrakem, sluchem, čichem, chutí a dotykem. Nebo můžeme používat nástroje, které rozšiřují rozsah vnímání našich omezených smyslů.

Naneštěstí nedokážeme rozpoznat nic mimo to, co naše smysly dokáží vnímat a zkoumat. Je to, jako by neexistovalo nic kromě toho, co vnímáme. Cokoliv, co se zdá existovat, žije jen v tom, co vnímáme, a bytost s jinými smysly by prožívala stejné věci úplně jiným způsobem.

Zároveň necítíme nedostatek smyslových orgánů, jako třeba šestý prst na našich rukou. Stejně jako je nemožné vysvětlit význam zraku někomu, kdo je od narození slepý, tak také selháváme v objevování skrytých forem přírody s výzkumnými metodami, které dnes používáme.

Podle kabaly existuje duchovní svět, který je našim smyslovým orgánům nepostřehnutelný. V jeho středu je jedna nepatrná část – náš vesmír a naše planeta – srdce tohoto univerza. Tato sféra informací, myšlenek, a emocí nás ovlivňuje skrze zákony hmotné přírody a jejích incidentů. Také nás umisťuje do určitých podmínek, na jejichž základě musíme jednat.

Nevolíme kde, kdy, s kým, a s jakými vlastnosti a sklony se narodíme. Nevolíme, koho potkáme a v jakém prostředí budeme růst. Tyto věci určují všechny naše činy a reakce, stejně jako jejich následky. Takže kde je svoboda vůle?

Podle kabaly jsou zde k dosažení čtyři závazné druhy znalostí:

Stvoření: Studium Stvoření a evoluce světů, jmenovitě:

- Způsob, jímž skrze sousledná omezení vytvořil Stvořitel světy se stvořeními,která je obývají.;

- Spolupůsobící zákony mezi duchovními a materiálními světy, a jejich následky;

- Cílem stvoření člověka je zformovat systém s iluzí existence svobodné volby zkombinováním duše s tělem, a kontrolováním jich skrze přírodu a domnělý faktor náhody s pomocí dvou vzájemně vyvážených systému světlých a temných sil.

Působení: Studium lidské esence – její provázanosti a součinnosti s duchovním světem. Působení zachází s jedincovým příchodem do – a odchodem z – tohoto světa. Také zahrnuje reakce Vrchních Světů, vyvolané činy člověka, na náš svět a vstříc lidským bytostem. Zkoumá individuální cestu každého, od stvoření světů do dosažení konečného cíle.

Vtělování Duše: Studium esence každé duše a jejích vtělení, stejně jako našich činů v tomto životě a jejich následcích v následujících životech. Výzkum vtělení zkoumá jak a proč do těla duše sestupuje, a co určuje přijetí určité duše uvnitř určitého těla.

Vtělení Duše také pracuje se záhadou náhody a zkoumá lidskou historii jako výsledek určitého pořadí a cyklů duší. Též sleduje tuto cestu během 6,000 let a studuje spojení duše s obecným řízením systému světů a jeho cyklu života a smrti. Uvádí také, na jakých faktorech v tomto světě naše cesta závisí.

Řízení: Studium našeho světa: nehybné, rostlinné a živé úrovně přírody, jejich esence, role, a jak jsou ovládány duchovním světem. Studuje Vrchní Řízení a naše vnímání přírody, času a prostoru. Zkoumá Vrchní Síly, které hýbou hmotnými těly, a způsob, jakým vnitřní síla člověka tlačí všechny věci, živé i neživé k předem určenému cíli.

Může jeden vyřešit toto základní puzzle lidského života, aniž by se dotkl otázky jeho zdroje? S touto otázkou se setkává každá lidská bytost. Hledání cíle a smyslu existence je klíčovou otázkou duchovního života lidstva. Proto počínaje druhou polovinou 20. století sledujeme vzkříšení duchovního úsilí lidského pokolení.

Technický postup a globální pohromy, které daly vzniknout množství filosofií, lidstvu nepřinesly duchovní naplnění. Jak kabala vysvětluje, ze všech existujících potěšení obdržel náš svět jen nepatrnou jiskru – její přítomnost v hmotných předmětech je to, co poskytuje všechna naše světská potěšení.

Jinými slovy jsou všechny naše příjemné pocity z jakéhokoliv zdroje způsobovány pouze přítomností této jiskry uvnitř nich. Během našich životů jsme umístěni v nuceném pátrání po nových předmětech rozkoše, doufajíce v přijetí větších a větších potěšení; netušíme, že nejsou nic než skořápkami.

Abychom přijali úplné naplnění, musíme uznat potřebu duchovního pozvednutí nad hmotu. V našem světě jsou dvě cesty, jak tohoto cíle dosáhnout: cestou duchovního vzestupu (kabala), a cestou utrpení.

Cesta kabaly je cestou nezávislého a dobrovolného uvědomění potřeby postupně omezit egoismus, kdy je Vrchní Světlo používáno k vnímání egoismu jako zlo.

Někdy k tomuto uvědomění lidé přijdou zcela neočekávaně. Světský, dobře zaopatřený, klidný člověk najednou začne cítit naléhavý nepokoj, jiskru vzrušení, radost, příchuť života; a z každodenního života toho člověka se vytratí potěšení.

To je stav naší generace, kdy hmotný přebytek dává vzniknout pocitu duchovního hladu. Začneme pátrat po dalších zdrojích naplnění, často si volíce dlouhou a trnitou cestu. Svoboda vůle existuje mezi cestami duchovního vzestupu a cestou utrpení. Jeden si jen může přát, aby si lidé „zvolili život,“ místo aby se vydali cestou utrpení, stejnou cestou, po které jsme tak často kráčeli v minulosti.

Metoda vnímání v kabale

Kabala učí o spojení příčiny a následku mezi duchovními zdroji, které se podle absolutních zákonů sjednocují do jednoho vznešeného cíle: dosažení Stvořitele stvořenými bytostmi, existujícími v tomto světě.

Podle kabaly musí celek lidstva a každý jednotlivec docílit tohoto konečného bodu, aby plně dosáhl cíle a programu Stvoření. Po generace dosahovali jednotlivci určité duchovní úrovně skrze individuální práci. Tito lidé, zvaní “kabalisté,” se vyšplhali na vrchol duchovního žebříku.

Každý předmět a jeho činnost - od nejmenšího po největší - je ovládán duchovními silami, které naplňují celé univerzum. Je to jakoby naše univerzum leželo na síti sil.

Vezměte si například nejmenší žijící organismus, jehož role je pouze se reprodukovat a udržovat svůj druh. Zamyslete se, kolik sil a komplexních systémů v něm působí, a kolik z nich zůstává lidskému oku neodhaleno. Pokud to vynásobíme počtem organizmů, žijících dnes, a těmi, které kdysi v našem univerzu a v duchovních světě žily, budeme mít nejasnou představu o množství sil a spojení, jež je řídí.

Člověk může duchovní síly znázornit jako dva vzájemně propojené a rovnocenné systémy. Rozdíl mezi nimi je, že jeden přichází od Stvořitele a vyvíjí se ze shora dolů skrze všechny světy do našeho světa. Druhý začíná v našem světě a pozvedá se podle zákonů, které se rozvinuly v prvním systému a nyní působí v druhém.

Kabala definuje první systém jako “Řád stvoření světů a Sefirot,” a druhý jako “Dosažení či úrovně proroctví a ducha.” Druhý systém učí, že lidé, kteří si přejí dosáhnout konečného stupně by měli následovat zákony prvního systému, což jsou zákony studované v kabale. Když jeden stoupá v těchto stupních, druhý faktor je zrozen zevnitř. To je duchovno.

Hmotný svět je plný sil a fenoménů, které přímo necítíme, jako třeba elektřina a magnetismus, ale dokonce i malé děti jsou obeznámeny s jejich jmény a výsledky jejich působení. Například ačkoliv je naše poznání elektřiny omezené, naučili jsme se tento fenomén využívat pro naše účely a definovat jej tak přirozeně, jako dáváme jména takovým věcem, jako je chleba cukr.

Podobně jakoby nám všechna jména v kabale dávaly skutečnou a objektivní myšlenku o duchovním předmětu. Když se ale zamyslíme, stejně jako nemáme ponětí o duchovních předmětech či dokonce o Stvořiteli samotném, jsme zrovna tak neobeznámeni s jakýmikoliv objekty, dokonce i s těmi, které můžeme uchopit našima rukama. To protože vnímáme ne objekt samotný, ale naši reakci na jeho dopad na naše smysly.

Tyto reakce nám dávají zdání poznání, ačkoliv nám esence předmětu zůstává zcela skryta. Navíc jsme naprosto neschopni porozumět dokonce i sobě samým. Vše, co o sobě víme, je omezeno na naše akce a reakce.

Jako nástroj výzkumu světa se věda dělí na dvě části: studium vlastností hmoty a studium její formy. Jiným slovy v univerzu není nic, co by se neskládalo z hmoty a formy. Například stůl je kombinací hmoty a formy, kde hmota, jako je dřeva, je základem, který nese formu – formu stolu. Nebo si vezměte slovo “lhář,” kde je hmota (tělo člověka) nositelem formy, falešnosti.

A věda, která studuje látky je založena na testech – experimentech, které vedou k vědeckým závěrům. Avšak věda, která studuje formy bez ohledu na materiály a abstraktně je odděluje, nemůže být založena na experimentu. To platí o to víc pro formy, které s hmotou nebyly nikdy spojeny, protože forma bez hmoty v našem světě neexistuje. A forma může být od hmoty oddělena jen v lidské představivosti. Proto budou v takových případech všechny záměry založeny čistě na teoretických předpokladech. K takovému druhu vědy se vztahuje veškerá filosofie a lidstvo kvůli těmto nepodloženým závěrům filosofů často trpělo. Většina moderních vědců tento druh výzkumu odmítla, protože jsou jeho závěry zcela nespolehlivé.

Zatímco zkoumáme duchovní světy, objevujeme, že naše vjemy jsou pouze vůlí Shora, která chce, abychom se cítili, jako bychom existovali jako odděleně existující entita a ne část Stvořitele. Celý obklopující svět je ve skutečnosti výsledkem vlivu duchovních sil na nás. Proto je obklopující svět považován za svět iluzí.

Nechte mě vysvětlit to, co myslím, alegorií:

“Byl jednou jeden kočí. Měl pár koní, dům a rodinu. Náhle přišla vlna neštěstí: jeho koně zemřeli, zrovna tak jeho žena a děti, a jeho dům se zhroutil. Brzy nato kočí umřel zármutkem. V nebeském dvoře se diskutovalo, co by se mohlo dát tak soužené duši. Nakonec bylo rozhodnuto nechat ho cítit se, jako by byl naživu se svou rodinou ve svém domě, jako by měl dobré koně, a byl se svou prací a životem spokojen.”

Tyto senzace jsou občas vnímány stejným způsobem, jako se zdá opravdovým sen. Naše obrazy obklopujícího světa doopravdy vytváří jen naše vjemy. Takže jak můžeme poznat iluzi od reality?

Jako všechny vědy je i kabala rozdělena na studium hmoty a studium formy. Nicméně má nad ostatními vědami pozoruhodný rys a ostří: i ta její část, která studuje formu oddělenou od hmoty je zcela založena na experimentální kontrole; tedy je subjektem empirického testování!

Když se kabalista pozvedá do duchovní úrovně studovaného objektu, získává jeho vlastnosti a  proto má plné pochopení. Tento jedinec může prakticky operovat s různými formami hmoty, dokonce i než se projeví v hmotě, jako by z povzdálí pozoroval naše iluze!

Stejně jako jiná učení používá kabala určitou terminologii a symboly, aby popsala objekty a akce: duchovní síla, svět, či Sefira se nazývá jménem světského objektu, který kontroluje.

Jelikož každý hmotný předmět či síla odpovídá duchovnímu objektu či síle, která jej kontroluje, je mezi jménem převzatým z hmotného světa a jeho duchovním kořenem, jeho zdrojem, vytvořena přesná shoda.

Proto může duchovním objektům přiřazovat jména jen kabalista, který zná styky mezi duchovními silami a materiálními objekty. Pouze ten, kdo dosáhl duchovní úrovně objektu může vidět následky jeho vlivu v našem světě.

Kabalisté píšou knihy a předávají ostatním své znalosti za použití „jazyka větví.“ Tento jazyk je výjimečně přesný, protože je založen na spojení mezi duchovním kořenem a hmotnou větví. Nemůže být pozměněn kvůli neměnném spojení mezi objektem a jeho duchovním kořenem.

Zároveň náš pozemský jazyk postupně ztrácí svou přesnost, protože je spojen pouze s větví a ne s kořenem.

Nicméně pouze slovní znalost jazyka je nedostatečná, protože pouhá znalost jména materiálního objektu neposkytuje pochopení jeho duchovní formy. Pouze znalost duchovní formy jednomu umožňuje vidět její materiální výsledek, její větev.

Můžeme tak zakončit, že by člověk měl nejprve dosáhnout duchovního kořene, jeho podstaty a vlastností. Pouze pak může předat jméno jeho větvi v tomto světě a studovat vnitřní propojení mezi duchovním kořenem a materiální větví. Pouze pak může jeden porozumět “jazyku větví,” umožňujíc tak přesnou výměnu duchovních informací.

Můžeme se zeptat, “Pokud by člověk měl nejprve dosáhnout duchovního kořene, jak může, aniž by porozuměl učiteli, tuto vědu ovládnout začátečník?” Odpovědí je, že skrze velikou touhu po duchovnu nachází student správnou cestu a získává vnímání Vrchního Světa. To se děje jen studiem autentických textů, stejně jako odpoutáním se od jakýchkoliv hmotných rituálů.

Účel kabaly

Kabalisté tvrdí, že úlohou Stvoření je přinášet radost a potěšení stvořeným bytostem. Vůle těšit se (nádoba či duše) přijímá potěšení podle své intenzity touhy.

Proto vše, co bylo ve všech světech stvořeno, je pouze změna touhy přijímat potěšení a Stvořitel tuto touhu uspokojuje. Tato vůle přijímat rozkoš je podstatou Stvoření, jak duchovního, tak hmotného, včetně toho, co již existuje, a toho, co se projeví v budoucnosti.

Hmota je ve svých rozličných projevech (minerály, rostliny, lidské bytosti, barvy, zvuky, atd.) jednoduše různým množstvím vůle přijímat rozkoš. Světlo vyzářené Stvořitelem takovou hmotu oživuje a naplňuje. Původně jak touha těšit se – nazývaná “nádoba” - tak touha přinášet potěšení – nazývaná “Světlo” – odpovídaly do objemu jedna druhé. Nádoba (vůle přijímat) tedy přijímala maximální rozkoš.

Avšak jak se touha zmenšovala, tak se nádoba i Světlo, které ji naplňovalo, postupně smršťovaly a vzdalovaly od Stvořitele dokud nedosáhly nejnižší úrovně, kde se vůle těšit se konečně materializovala.

Jediným rozdílem mezi naším a Vrchním Světem leží ve faktu, že v našem světě existuje nádoba (vůle přijímat potěšení) na své nejnižší úrovni, zvané “materiální tělo.”

Před svou poslední materializací se nádoba vyvíjí skrze čtyři stádia, rozdělená do deseti Sefirot (úrovní): Keter, Chochma, Bina, Chesed, Gevura, Tifferet, Necach, Hod, Jesod a Malchut. Tyto Sefirot utvářejí filtry, tlumící Světlo, které Stvořitel směruje vstříc stvořeným bytostem. Úkolem těchto filtrů je oslabit Světlo do takové míry, aby je bytosti, existující v našem světě, byly schopny vnímat.

Sefira (jednotné číslo pro Sefirot) Keter se také nazývá “svět Adam Kadmon;“ Sefira Chochma se nazývá „svět Acilut;” Sefira Bina – “svět Beria;” Sefiry Chesed až Jesod – “svět Jecira;” a Sefira Malchut – “svět Asija.” Poslední úroveň světa Asija představuje naše univerzum (viz. kresba č. 1).

Kabala tuto úroveň nazývá “Olam haZeh” (tento svět). Je vnímán těmi, kdo v něm existují, a nádoba či vůle těšit se je nazývána “tělo.” Světlo, zvané “rozkoš,” je vnímáno jako síla života.

Ačkoliv je Světlo, které naplňuje tělo, zredukováno tak, že necítíme jeho zdroj, dodržováním určitých Stvořitelem daných pravidel popsaných v kabale se očišťujeme od egoismu a postupně stoupáme skrze všechny světy zpátky ke Zdroji.

Jak dosahujeme vyšších duchovních úrovní, přijímáme větší porce Světla, dokud nedosáhneme úrovní, kde můžeme přijmout všechno Světlo (absolutní, nekonečnou rozkoš), které pro nás bylo určeno od úsvitu Stvoření.

Každá duše je obklopena duchovním Světlem. Ačkoliv nemusí začátečníci v kabale rozumět tomu, co z autentických zdrojů studují, jejich mocná touha porozumět vyvolává Vrchní Sílu, která je obklopuje, a účinky této Vrchní Síly je očišťují, a tímto pozvedají.

Pokud ne v tomto životě, pak v příštím bude cítit potřebu studovat kabalu a získat poznání o Stvořiteli každý člověk. Světlo lidskou duši obklopuje zvenčí, dokud jeden nedosáhne duchovní úrovně, kdy jí Světlo začne prostupovat. Přijímání Světla dovnitř záleží jen na touze a připravenosti člověka a čistotě jeho duše.

Nicméně během svých studií vyslovuje člověk jména Sefir, světů, a duchovních akcí, spojených s jeho duší. Takto duše přijímá zvenčí malé dávky Světla. Světla, které duši postupně očišťuje a připravuje ji na přijetí duchovní energie a rozkoše.