Kosmická mise Mayů (4) - Záhadný Tzolkin

18.10.06   Samir Osmanagič

Pokračujeme v naší studijní cestě po Střední Americe. Našim průvodcem je přední bosenský archeolog Semir Osmanigič. Vědec nového paradigmatu, objevitel nového fenoménu - pyramid na evropském kontinetu, konkrétně na území bývalé Jugoslávie. Již brzy se k problematice objevů v bývalé Jugoslávii vrátíme. Věnujeme se jim v jiném samostatném seriálu. Tak jak se přibližujeme k magickému letopočtu roku 2012 začíná se společnost stále více a více zajímat a civilizaci, která stála u kolébky veskrze unikátního druhu filozofie a duchovního poznání. Civilizace Mayů - Strážci Času jsou ohromnou záhadou, ale vědecký establishment si tuto skutečnost odmítá přiznat. Dochází tak k velmi nepřijemné situaci. Lidská společnost je neobjektivně informována o pravé povaze prakticky všeho co se této prastaré civlizace týká. Je jedině dobře, že se začínají rodit vědci nového paradigmatu, kteří skrze přirozenou odvahu a entuziasmus napravovat chyby svých kolegů se nebojí vstoupit do mnohdy "pekelného ohně" zdravé oponentůry. Pojďme se tedy společně vypravit na další trasu po naší veskrze objevné cestě za záhadami dávnověku Střední Ameriky, kterou nám umožňuje deník archeologa Semira Osmanigiče.

Takže momentálně na své dobrodružné cestě za historickými otazníky nejsem sám. Mým společníkem je jeden mladý američan. On přijel z Floridy a já z Texasu. Nacházíme se asi 8 mil od Copanu, které je uměleckým centrem mayské kultůry. Do tohoto archeologického drahokamu vedou v podstatě dvě cesty. První z nich je možná přes hlavní město Guatemaly a pak několik hodin jízdy k okraji oblasti Copan. To je cesta, kterou jsem si také vybral. Druhá je možná letadlem do města San pedro Sule na severu Hondurasu a pak následuje asi tříhodinový výlet autobusem do Copanu. To je v podstatě velmi užívaná turistická cesta a je také bezpečnější.

Stále zde totiž řádí bandy nebezpečných rebelů ze severu země. K smutnému incidentu došlo před nedávnem. Bandité zde unesly autobus a výsledek byl tragický. Celkem osmnáct pasažerů bylo zabito. Rebelové, kteří se svými požadavky snaží vydírat vládu využívají zdejšího turistického ruchu, který se snaží všemožně narušovat a není vyjimkou, že si v lepším případě vezmou rukojmí a v tom horším......

Dopis byl datován dnem 8. června 1576 a byl napsán profesorem Diego Garcia de Palacios, členem Royal Audiencia Guatemaly, a byl určen tehdejšímu španělskému králi Filipu II. V dopise je zverubný popis celé řady unikátní objevů prastaré kultury z dob mayské civilizace.

Máme-li věřit dochovaným informacím pak toto byl první evropský dokument zabývající se výše uvedenou problematikou. Mnoho archeologických lokalit bylo pojmenováno všemožnými názvy evropského původu. Copan je ovšem vyjímka. Toto slovo, tento název v sobě nese velmi hlubokou historii. Vědci se dnes stále ještě dohadují o pravém významu tohoto slova. Někteří jsou přesvědčeni o tom, že označuje "most" a jiní se zase snaží doložit, že znamená něco na způsob slova "roklina" či "pánev" ve které se dříve nacházelo hlavní město tohoto území.

Osobně si myslím, že obě strany mají pravdu. Copan je prostě určitým druhem mostu, bránou do Vesmíru, ale je také hlavním městěm Mayů a to z toho nejvíce univerzálního pohledu.

Oficiální historické knihy hovoří o tom, že Mayové byli doslova posedlí časem. Byli mistry v tvorbě různých druhů kalendářů. Mnohé z nich začínají v roce 3114 př.n.l. a končí v roce 2012. Tak například jejich mystický kalendář 260 dnů a obsahoval 20 měsíců po 13-ti dnech (zcela přísně v souhlasu v původním apřirozeným taktováním rytmu času v poměru 13:20, viz. Reportáž "Paradigma 2012 a Mystérium Času", pozn. J.CH.). Jiný kalendář postavený na slunečních vibracích obsahoval 365 dnů s 18-ti měsíci po 20-ti dnech a Lunární kalendář pak obsahoval 13 měsíců po 18-ti dnech s jedním svátečným dnem navíc.

Národní park v Copan, Honduras

V souvislosti s touto kalendářní přehlídkou jsou uchvacující astronomické znalosti mayské civilitaze, které dodnes staré vědecké paradigma není schopné pochopit a natož přijmout. Jde především o astronomii naší Sluneční soustavy, kde jsou zakomponované velmi precizním způsobem i pohyby jednotlivých planet. Tak například Drážďanský kodex obsahuje tabulku eliptických pohybů Venuše a jejího zatmění.

Jenže Čas nebyl pro Maye čistě vědecký pojem a nebo nějaká suchá veličina. Čas byl Mysterium u něhož vnímali a chápali podstatně větší rozměrnost než je toho schopná naše v mnohém omezená logika. Pojďme tedy dál kousek po kousku se pokusit rozluštit tuto hádanku.

Hovoříme-li o pro nás zatím nepochopitelném vědění mayských mudrců a vidoucích je nutné zároveň s tím vším přijmout mnohdy neuvěřitelnou koncepci jejich pictoglyfů. Pokusíme.li se naladit na jejich rezonanci a odhodíme-li alespoň na chvíli naš mechanistický způsobe pohledu ucítíme ohromující náraz energie vyvěrající ze samé podstaty jejich informací o Vesmíru, ale i planetě Zemi. Vyžaduje to také doslova unikátní adaptaci na jejich velmi ojedinělýn matematický systém a hlavně i způsob uvažovaní, který je veskrze specifickým nástrojem přijímání jejich matematické, ale i geometrické koncepce. Mayské dokumenty doslova skenují planetu Zemi a přilehlý Vesmír v obdobích mnoha milionů let tomu dozadu.

Z klasického vědeckého paradigmatu to je nemožné, ale víme my kdo a kým vlastně tato civlizace byla? Strážci Času a Vesmírní poutníci na své vlastní osobité misi? Doposud byly nalezeny tři hlavní kalendářní systémy této civilizace, ale prastaré texty hovoří o tom, že těchto kalendářních systému v držení mayské kultury byla celkem dvacet !!! Uvědomme si, že dnes držíme v rukách pouze střípek z celkové vědění této civlizace a tomuto střípku nejsme schopni stále plnohodnotně rorumět. Jak tedy můžeme prohlašovat, že známe povahu, filizofii, vědění a kulturu této mysteriozního národa?

Podle jedné velmi zajímavé legendy se mayský prorok Chilam Balam dostane do vytržení a jediné co vyslovil byly čísla. Konkrétně: 1, 13, 7, 9 a 4. (Čísla byla vyslovena přesně v tomto pořadí. V současné době je jejich skyrtý význam rozluštěn. Významný podíl na této aktivitě pak má badatelský tým Joseho Argulesse. Konečně je to výzva i pro tebe milý čtenáři. Budeš také uspěšný. Konečně, když se to vezme za ten správný konec není to zase až tak složité. Jistou nápovědou a vodítkem mohou být i následující informace archeologa Osmanigiče. Takže co výše uvedená čísla sdělují? Jaký mají vztah k lidské podstatě, evoluci a životu? Jaký mají vztah k naší planetě Zemi a k tomu k čemu směřujeme? Několik měsíců jsem se podílel na odhalení této hádanky, takže pokud bude zájem ze strany čtenářů jsem schopen na toto nesmírně zajímavé téma vytvořit samostatnou reportáž, pozn. J.CH.).

Kamenná stéla v Národním parku Copan

Když jsem se s tímto příběhem seznámil měl jsem velmi zvláštní pocit. Jaksi jsem si ve skrytu své duše počal uvědomovat, že čísla nejsou pouze nástroje k počítání. Dokonce jsem z nich cítil jistý druh energie. Mohly by být éterickými entitami? Souvisí nějak s duchovní dimenzí naší mysli? Od té doby stále zřetelněji cítím, že stojí nad našim materialistickým chápáním světa. Může se celý mayský příběh, planetární a vesmírná historie vyjádřit v číslech?

Již dlouhou dobu se ví, že Mayové používali specifickou matrici číselného poměru či vztahu chcete-li založeném na paradigmatu "13:20". Používali v rámci tohoto mystéria třináct čísel a dvacet symbolů. Archeologové používají pro matrici "13:20", která je mimo mnoho jiných paralel aplikována i v kalendářním systému v rámci 20-ti měsíců po 13-ti dnech pojmenování "TZOLKIN". Originální název tohoto specifického kalendáře je neznámý. Na druhou stranu se ale ví, že tu nejde jen o pouhý výpočet měsíců a dnů na této zemi.

"TZOLKIN" je prostě kód, stějně tak jako naše abeceda je také kód. Představte si, že 30 symbolů naší abecedy má nepředstavitelnou moc, protože prostřednictvím psaného slova můžeme vyjádřit znalosti a moudrost zdánlivě v bezlimitním rozsahu. Stejně tak i zakodovaný jazyk "TZOLKIN" má svou vlastní vesmírnou hodnotu. Náš mozek je po dlouhé generace jistým způsobem naprogramován a tento mentální program pak využívá číselných hodnot k jistým funkcím. Jednou z těchto funkcí je klasický výpočet. Ovšem to je pouze jedna z mnoha funkcí čísel.

Velmi specifickou funkcí čísel je například jejich energetická transformace do prostředí hudebních rytmů a frekvencí. To co my nazýváme časem bylo pro mayskou vědu harmonickou rezonancí. Dny nebyly dvaceti čtyřhodinovým obdobím času v onom klasickém podání, ale tónů (kim), které ve své podstatě reprezentovaly čísla. Skupiny dnů pak vytváří harmonické cykly a tyto cykly jsou částicemi zase větší planetárních a nebo vůbec kosmických cyklů. Naše planeta Země je pak součástí tohoto unikátního harmonického systému prostřednictvím jejího vlastního vztahu ke Slunci a Galaxii. V našich tónech jsme schopni jít do vyšších oktáv a co by mohlo být takovou vyšší oktávou v duchovním světě? Třeba další dimenze ! (Existují techniky jak pomocí speciálně a přísně nastavených frekvenčních hodnot čísel lze umožnit jakémukoliv Vědomí navštívit jiné dimenze. Tuto problematiku chci rozebrat v přísštím roce, pozn. J.CH.)

Stále více se má za to, že Mayové nějakým nám zatím záhadným způsobem byly schopni vidět v Čase "dopředu". Je možné, že o nás již tenkrát věděli? Že viděli tento svět zmítaný v rozporech a protichůdných energiích? Je možné, že nám zanechali vyznámené poselství, zprávy, komplex vědomostí jež mají za úkol upokojit a ztišit již tak rozjitřenou kolektivní psychiku ammentalitu naší civilizace?

Systém čísel a hyeroglyfických symbolů tak charakteristických pro mayskou kulturu opatrně a s ohromnou pečlivostí vytesaných do kamenných monumentálních struktur reprezentuje systém Vesmírných frekvencí, které jsou součástí harmonické konvergence naší Galaxie. S tím souvisí i specifické cykly planety Země a Slunce, Venuše, Marsu a Jupiteru i dalších planet naší Sluneční soustavy včetně hvězd všude kolem nás. A tak Galaxie může být popisována jako nekonečný tok energie ve kterém sady čísel jsou pulsujícími a sálavými hvězdnými komponencemi. A někde musí existovat Zdroj. Ten Mayové nazývali "HUNAB - KU".

Mayové ve své unikátní filozofické koncepci představují tento tok energie v obou směrech číselnou řadou od "1 k 13" a zase zpět. Od elementráního základu ke komplexní energetické pulsaci a zpět. Pro Mayské paradigma je "TZOLKIN" univerzální platforma Vesmírných frekvencí. Čísla v ní jdou dopředu a zase dozadu přičemž jedno komunikuje s druhým. Našim problémem je, že chápeme Čas jako jednosměrný tok energie a frekvence od tzv.minulosti k budoucnosti. Náš mozek je tak naprogramován. Ve skutečnosti vnímáme pouze je jednu polovinu skutečné Reality našeho Domova, ta druhá nám zůstává bohužel zatím trvale uzavřená.

Jedna z mnoha stupňovitých pyramid v Národním parku Copan

Účelem Mayské matematiky nebyl jednoduchý výpočet Času a na základě toho schopnost vypočítat období dešťů a sucha jak se nám snaží vytrvale předkládat klasická věda. To je velmi chudé a ubohé vysvětlení. Ve skutečnosti se Mayové pomocí svých číselných kódů a paradigmat matematiky snažily objevit tzv. "Galaktickou Konstantu TZOLKIN". Čísla na kamenných památnicích v Copan a jinde ukazují vztah mezi Galaktickou harmonií a každoročními cykly Země, Měsíce, Slunce, Venuše a jiných nebeských těles. Mayové vybudovali celou sít složenou ze zvláštně zdobených kamenných bloků, ale primárně tu nešlo o nějaký umělecký výkon. Ve skutečnosti šlo o indikátory Času pomocí kterého měřili cykly o pěti deseti a dvaceti letech. Ovšem tyto roky nebyly ústředním ohniskem, nicméně šlo o spíše o harmonické číselné jednotky a jejich kalibraci. Cykly pěti, deseti a dvaceti let odpovídaly frekvencím galaktických energetických jednotek čili svazků. Průměr Galaktického svazku je 5125 let. Mayská Galaktická konstanta je pak "kalendář" o 260 kednotkách. Archeologové jsou stále velmi zmateni co to ve skutečnosti znamená a nedokáží najít tu správnou odpověď.

Síla Času udělala své. Původní těžké kamenné bloky kdy každý měl svou zvláštní funkci popadaly z vrcholků pyramid a chrámů. Les a křoviny svým tělem zakryly rozsáhlé prostory a plochy. Již dávno je pryč ona mysteriózní jiskra "Odvěké Moudrosti". Lezu na vrcholek jednoho z chrámů a myšlenky letí mou myslí.

Starobylé mystérium uctívání Slunce má své hluboké opodstatnění. Mayové znali a respektovali sílu Slunce. Byli také schopni přijímat všechny důležité informace, které jim tento zdroj energie v neverbálním kontaktu byl schopen poskytnout. Věděli také, že ohromné kvanta tzv. duchovních informací a Kosmických znalostí vyvěrají z Centra Galaxie (HUNAB - KU) a přes hvězdy (v našem případě Slunce) jsou přenášené k planetám. Naše Slunce má svůj osobní cyklus ustálen na hodnotě 23 let. První 11 a půl roku se nadechuje a druhou půlku zase vydechuje. Naše Slunce dostává informace z Centra Galaxie a předává je dál ke svým planetám. Mayové to věděli a proto Slunce od nepaměti uctívali jako "Duchovního Učitele" a prostředníka.

Dalekohled je také takovým prostředníkem, ale zcela jiného druhu. Skrze systém svých čoček a lomu světla dostáváme informace z Vesmíru. Na jednom konci je střed Galaxie a na konci druhém lidská bytost. Mezi těmito dvěma konci je několik čoček, které zvětšují a přenášejí informace. A lidská bytost má podobný systém tří čoček. Jedna z nich odpovídá mozku plaza, druhá čočka pak mozku savce a třetí mozku Vyšší Inteligence. Osobní lidská dimenze je pak zvláštním způsobem propojená s Tělem Planety (čtvrtá čočka) a vědomí planety Země je pak propojeno s vědomím Slunce (pátá čočka). Mayové tvrdí, že od Slunce k Centru Galaxie jsou umístěné ještě další dvě čočky (jedna je určená pro komunikaci mezi hvězdami a druhé pro příjem informací přímo z Centra Galaxie).

A to vše souvisí s jednou velmi podstatnou aktivitou. Je jí Kosmická Harmonie. Matrice TZOLKIN s ní velmi úzce souvisí. Hovoříme o jazyku "Harmonie Vesmíru".

Zdroj: MATRIX 2001