Rozhovor s Henry Deaconem (Arthur Neumann): "Stojíme před gigantickým civilizačním manévrem - největší změnou v historii soudobého typu člověka. Vím to a nejsem sám !!" (1)

11.09.09   Arthur Neumann

Když jsem na svých internetových stránkách zveřejnil pod názvem „Rozhovor s Henry Deaconem: Lidstvo otevřelo Pandořinu skřínku a nyní neví co s tím.......“ možná jeden z nejdůležitějších materiálů vůbec, netušil jsem, že v řadách čtenářů vzbudí takový zájem, který mne samozřejmě jak jinak velmi potěšil. Ti z vás, kteří tento rozhovor četli, si asi vzpomínají na dva zásadní fakty. Muž, který odpovídal na dotazy, z bezpečnostních důvodů vystupoval pod pseudonymem „Henry Deacon“ a pak rezolutně odmítl vystoupit na kameru. Od té doby uběhlo několik měsíců, a jak se zdá, mnoho věcí se změnilo. Náš tajuplný člověk se objevil na summitu Exopolitika 2009 v Barceloně (škoda, že jsem o tom nevěděl, jinak bych se určitě snažil o to, aby akreditovaný novinář Matrixu, pan Zelinka se s ním pokusil spojit). To ovšem nevadí, neb s ním přímo na místě velmi operativně provedl rozhovor španělský aktivista a výzkumník Rafa Palacois. A tento rozhovor zřejmě vejde (s trochou nadsázky řečeno) do dějin. Ptáte se proč? Tak za prvé náš anonym zveřejnil své pravé jméno, za druhé vůbec poprvé vystoupil přímo na kameru (což způsobilo v řadách zasvěcených osob nebývalý rozruch) a za třetí jde o osobu velmi výjimečného charakteru, což jste zřejmě vytušili již z prvního rozhovoru a ti z vás, kteří jste tento materiál ještě nestudovali, doporučuji si ho přečíst jako první a pak teprve přistoupit k četbě tohoto rozhovoru č. 2. Jsem rád, že vám mohu exkluzivně na Matrixu tento materiál předložit k prostudování v českém jazyce. Na konci písemného přepisu bude video.

Rafael Palacois (RP): Dobrý den. Nacházíme se na tiskové konferenci, která je součástí summitu Exopolitika 2009. Muž, kterého právě sledujete, se stal slavným díky rozhovoru, který byl uskutečněn v rámci „Projektu Camelot“, kde odmítl ukázat svou tvář. Nyní je však všechno jinak a máme vůbec poprvé možnost vás vidět prostřednictvím kamery. Rozhodl jste se dokonce i uvést vaše pravé jméno? Jak se jmenujete prosím?

Henry Deacon (dále již pod zkratkou AN): Jmenuji se Arthur Neumann. Jde o německé příjmení.

RP: Víme o vás, že již 30 let pracujete v oblasti výzkumu a to ve velmi exponovaných a řekněme i kritických odvětví.

AN: Ano. Výzkum, výroba, logistika prakticky v každé oblasti státní správy a uzavírání především vládních smluv. Veškerá má činnost byla klasifikována jako „Top Secret“ v nejvyšším kódu – „Q“ a byla výhradně soustředěná do výzkumného systému „Livermore Labs, Lawrence Livemore Labs“. Byl jsem zainteresován výzkumnými aktivitami zaměřenými na vzdušný prostor a to až do roku 2004. Poté mi činnost v režimu „Top Secret“ byla rozšířena o spolupráci ještě s dalšími úřady.

RP: Můžete posluchačům prozradit jaká je vaše specializace?

AN: Obecněji řečeno se týká širokého spektra technologií, ale také i koordinace, řízení projektů, řízení programů a to nejen s ministerstvem obrany. Spolupráce se týká prakticky všech vojenských sil a to i s vojenskými silami jiných zemí.

RP: To znamená, že určitě víte něco a tzv. akustických zbraních, nebo elektromagnetických zbraní?

AN: Ano. Asi máte na mysli „pulsní elektronické zbraně“. Znám jejich existenci i výzkum, který byl v souladu s jejich vývojem prováděn. Hovoříme o polovině sedmdesátých let minulého století.

RP: Aha. Můžete nám říci, jaké druhy byly především součástí výzkumu a které z nich byly použité prakticky?

AN: Do této skupiny lze zařadit skutečně velké množství různých zbraňových prvků. Mikrovlnné bomby. Mnoho druhů známých neutronových bomb. Pak jsou to zbraně vyzařující paprsky částic. Samozřejmě nelze opomenout ani širokou škálu akustických zbraní.

RP: Dobře, ale můžete potvrdit, že naše vláda (americká vláda) vlastní zbraně, které používá přímo proti vlastní společnosti. Především pak proti tzv. „kritické skupině“ obyvatelstva?

AN: Jistě. Rozhodně ano. Existuje mnoho různých technologií, které jsou používané prakticky neustále a to jak na ploše celých měst, tak i konkrétně proti individuálním cílům.

RP: Mnoho výzkumníkům, ale i vědců potvrzuje, že nad svými domy spatřili jakési černé vrtulníky. Můžete nám potvrdit jejich existenci, a jakou plní roli?

AN: Na tuto otázku vám nepodám přesnou odpověď. Nevím, co přesně máte na mysli. Černé helikoptéry…..

RP: Hovoří o nich často vědci, kteří jsou zainteresováni do klíčových výzkumů. Ano?

AN: Skutečně nevylučuji, že mohli vidět černé vrtulníky, ale s největší pravděpodobností půjde stroje, které vypadají jako helikoptéry. Ovšem ve skutečnosti jimi nejsou.

RP: Prosím? Tak co to tedy je?

AN: Jsou to… Neznám podrobnosti o těchto zařízeních. Vím jen, že některé jsou…. Ach….. jak tomu říkáte? Jde o určitý typ, který vypadá jako vrtulník. Ovšem to bylo před lety, takže nevím co se děje nyní.

RP: O čem to je tedy ve skutečnosti?

AN: Určitě to bude souviset s jistým druhem dohledu.

RP: Dohledu. O.K.

AN: Možná. Mohou, ale také souviset s nějakým typem aktivit jako jsou únosy atp. Ale toto nemá nic společného s cizími inteligencemi.

RP: Aááá-ha. Takže vy jako vědec pracujete, nebo jste pracoval v těchto utajovaných programech. Byli jste si vědomi toho, že pracujete pro špatné lidi? Nebo jste k tomu přistupoval tak, že jste dělal prostě svou práci a netrápil jste se s tím, k čemu výsledky vaší činnosti budou použity.

AN: Ale i zde pracují dobří lidé a jsou zde i špatní jedinci. Je to jako všude. Jsou tam lidé, kteří mají rodiny a o které se potřebují postarat a tak jsou vázáni k tomu co dělají, jelikož jinak těžko seženou práci, ke které byli vyškoleni. Je to vždy o velkém vnitřním boji o tom, zda na stávající práci rezignovat a být bez práce, nebo v ní pokračovat a pak….. Na toto téma je mnohé k diskuzi. Mám-li mluvit o sobě, pak mým záměrem od samého počátku, tedy již z dob kdy jsem byl dítě, bylo studovat a pak se dostat v rovině vlastních vědomostí do středu, k podstatě fenoménu a zase studovat a znovu směřovat do středu. Tedy dosáhnout maxima. Takže nikdy jsem nesetrvával na jednom místě. Když tak přemýšlím, tak nejdéle jsem na jednom místě vydržel zhruba tři nebo čtyři roky. Pak jsem se prostě přestěhoval na jinou pozici. Tyto změny prakticky, ale vždy vyplynuly z nějaké vnějšího zájmu.

RP: Můžete nám popsat, jak funguje klasifikace čili členění. Mám na mysli pracovní aktivity v Los Alamos, nebo Livemore. Můžete to nějakým srozumitelným způsobem popsat pro lidi, kteří nic neví o tom, jak se v takových laboratorních komplexech pracuje?

AN: Máte na mysli pracovní rozdělení uvnitř laboratoří?

RP: Ne. Nemyslím to tak, abyste popisoval základní oddělení laboratoří. Víte co mám na mysli. Jako výzkumný vědec máte přehled o všem, nebo jste zasvěcen pouze do několika dílčích věcí?

AN: Aha. Takže máte na mysli něco jako potenciál informovanosti k charakteristice pracovního zařazení?

RP: Ano. To je ono. Přesně tak.

AN: Vzhledem k tomu, že se specializujete na určitý velmi specifický blok výzkumu, nemáte ani potřebu vědět co se kde jinde děje. Nemáte na to ani čas. Jste úzce zaměřen do konkrétní oblasti. Je to konečně i obecným bezpečnostním zájmem, na který se velmi přísně dohlíží. Ale jak čas postupuje a vy prokazujete nadřízenému systému svou užitečnost, otevřou se vám i další oblasti. Naše týmová práce měla pochopitelně i své zákazníky včetně NSA a dalších tří agentur na území USA, čtyř agentur z jiných zemí a dalších zákazníků, kteří nemají žádná jména.

RP: Fí-ha.

AN: Ty anonymní zákazníci jsou prostě anonymní proto, jelikož ve vzájemné korespondenci, nebo komunikaci nebylo nikdy zmíněno jejich jméno, nebo název společnosti. Jinak co se týkalo mé práce, tak nějaké extrémní rozčlenění informací nebylo ani zapotřebí. Pracoval jsem dobrovolně v malém týmu lidí. Složitější ovšem byl systém filtrování informací ve vztahu k jednotlivým zákazníkům a hlavně mezi těmito zákazníky.

RP: Můžete nám vysvětlit, co bylo cílem uvnitř těchto projektů?

AN: Šlo především o to jak sladit komunikaci mezi jednotlivými skupinami, tak aby existovala dostatečná informovanost a zároveň aby se respektovalo soukromí. Chápejte jisté okruhy informací lze veřejně sdílet, ale jsou i takové datové okruhy (a není jich málo), které prostě tímto způsobem sdílet nejdou.

RP: Takže bezpečný internet? Něco na ten způsob?

AN: To také, ale s bezpečným odfiltrováním.

RP: Filtrování?

AN: Jednoduše to znamená, že jsem měl přístup ke všem jejich informací, ale zároveň tato data byla „pokrytá“ tak, aby nedošlo k jejich zneužití.

RP: Něco podobného se týká i například telekomunikací? Mnozí se obávají syndromu „Big Brother“, takže skutečně jistí vyvolení jedinci o nás mohou vědět prakticky všechno?

AN: Obávám se, že ano. Nemůžete nic skrývat.

RP: Cože?

AN: (smutný úsměv) právě nyní spolu hovoříme. Jsem si celkem jist, že celý náš rozhovor bude pečlivě zadokumentován. Je jen otázkou, zda o to mají zájem či nikoliv. Takže nemáte žádné soukromí. Zejména v této elektronické době, každá transakce, kterou učiníte, každý telefonní hovor, každý hotel kde přespíte, platby vašich složenek, pozice pohledávek, každá osoba se kterou se setkáte…. (smích). Co vám na to mám jiného říci?

Ale důležité je nemít strach. Toto je nesmírně důležitá věc. Přestaňte se bát. Toto sděluji všem posluchačům. Strach věci jen zhoršuje. S absencí strachu se vám nemůže nic stát. Nevím, zda mi nyní dostatečně dobře rozumíte, ale přijde doba, kdy pochopíte velmi dobře. Ale už nyní je potřeba, aby se společnost soustředila na opoziční kvality strachu. Soustřeďte se prostě jinam. Radujte se z přirozených a příjemných maličkostí každého dne, z každé pozitivní změny. Radujte se z vašeho úsměvu a z úsměvů druhých lidí kolem vás. Radujte se z prosté existence. To je velmi účinný prostředek. Ony „černé frakce“ jsou ve skutečnosti velmi slabé a bezmocné.

RP: Opravdu?

AN: Jistěže (úsměv). Jsou velmi slabí. Zvlášť když si uvědomíte, že žijeme v celé galaxii světů s množstvím civilizací stejného humanoidního typu, kteří prošli stejnou zkušeností, kterou právě zažíváme zde na Zemi. Prošli stejnou zkušeností, ale již velmi, velmi dávno. A je tady ještě jedna důležitá okolnost ve vztahu k nám. Oni ví, co se bude dít. Řeknu vám to takto. Jako civilizace jsme velmi dobře sledováni. Velmi pečlivě se z jejich strany analyzují jakékoliv změny v politickém, ekonomickém nebo sociálním prostředí naší civilizace. Ví o každém důležitém politickém rozhodnutí uvnitř všech velmocí našeho světa. Určitě nebudou intervenovat, ale stojí „za scénou“ a v pravý čas pomohou dobré věci. Giganticky chytrým způsobem a plně v souladu s principy tohoto vesmíru. Nechte se překvapit.

RP: Proč jste si tak jistý tím, co říkáte?

AN: Samozřejmě. Protože jsem se setkal s mnohými z lidí, kteří nejsou odsud. Setkal jsem se s mnohými s Nich.

RP: Řekněte nám k tomu něco více.

AN: Setkal jsem se s těmito lidmi v době ještě před tím, než jsem pracoval tam, kde jsem pracoval. A z mnoha důvodů bych to na kameru právě nyní nechtěl vysvětlovat. Už ve vztahu k místu odkud pocházím.

RP: Odkud jste přišel?

AN: (Tato část videa byla na žádost Arthura Neumanna (Henryho Deacona) po natáčení a po vysvětlení důvodů prozatím odstraněna).

Zdroj: http://www.matrix-2001.cz