Architekti vesmíru

Předmluva

Motto:

Nenechte svůj mozek zatemnit panujícími vědeckými názory!

(Alexander Fleming)

Na začátku si položme klíčovou otázku, na kterou si v následujících kapitolách pokusíme odpovědět. Je Sluneční soustava  dílem Stvořitele, Přírody nebo kosmických architektů? Kdo jsou kosmičtí architekti a inženýři?

S koncem 2.tisíciletí se stále silněji prosazují informace o dějinách Země a lidského pokolení. Náboženské tmářství evropské civilizace ve spojení s arogancí tzv. vědců dosud úspěšně zatajovaly vše, co neodpovídalo jejich představám. Poznatky starobylých kultur byly buď brutálně ničeny, jako např. Španěly v Latinské Americe nebo přehlíženy a vysmívány, třeba Brity v Indii a dalších koloniích. O jakousi „vědeckou“ pečeť se postaral v druhé polovině 19.století cestovatel Charles Darwin, který spolu s „vědci“ z oblasti archeologie nastolil na dlouhou dobu teorii strnulého a údajně stovky milionů let trvajícího lineárního vývoje života na Zemi. Naštěstí se však koncem 20.století našli odvážlivci, kteří povzbuzeni úspěchem Heinricha Schliemanna se dokázali podívat na vzácné dědictví našich předků (spíše na to málo co z něho zbylo) z jiného úhlu pohledu. A co objevili? Objevili už ne jednoduchou a jako podle pravítka narýsovanou čáru vývoje života na Zemi počínaje náhodným spojením buněk, přes nejjednodušší formy života, žijící po těch milionech let vývoje ještě dnes, přes plazy, ptáky, savce až k opicím a člověku. A vývoj člověka? Byla to rovněž jednolitá vývojová přímka od doby kamenné, přes bronzovou, železnou až do dneška? Vždyť i dnes máme živoucí důkazy, že to tak zcela jistě nebylo. Cožpak v neprobádaných pralesích Jižní Ameriky, Nového Zélandu, Sumatry i jinde nežijí lidé na úrovni doby kamenné, zatímco naše civilizace létá do kosmu a provádí genetické manipulace? Stále více přibývá vědců, kteří se nebojí poukazovat na neudržitelnost Darwinovy  evoluční teorie.

Díky jiným odvážlivcům, jako jsou například Erich von Daeniken, Zecharia Sitchin a Hans Joachim Zillmer a řadě dalších se pomalu poodhaluje závoj, zakrývající jeviště pradávných dějin Země a rozsvěcí světlo poznání dávno zaniklých vyspělých civilizací na všech světových kontinentech i pro širokou veřejnost. Klíčovou otázkou je samozřejmě vznik života nejen na Zemi, ale v celém vesmíru. Proč by nebylo možné například položit rovnítko mezi „velký třesk“ a „stvoření“? Proč konzervativní vědci ani nechtějí uvažovat o tom, že při „velkém třesku“ byl současně s viditelným i neviditelným vesmírem stvořen i život, jako jeho nedílná součást? Ve světě nyní probíhá boj mezi zastánci Darwinovy teorie, tzv.evolucionisty a zastánci teorie stvoření, tzv. kreacionisty. Myslím si ovšem, že je ke škodě věci, že se z nich staly dva nesmiřitelné tábory. Osobně si myslím, že se obě teorie doplňují a jsou takzvaně dvěma stranami téže mince.

Evoluční teorie  hlásá vznik živé hmoty z hmoty neživé v důsledku náhodných chemických procesů a následný vývoj postupnými náhodnými změnami v genetické výbavě živočichů od těch nejjednodušších až k těm nejsložitějším. To vše je podmíněno dlouhým vývojem v řádu stovek milionů let.

Kreační teorie předpokládá, že život na Zemi stvořil Hospodin-Svořitel za podstatně kratší dobu (někteří se striktně drží sedmi dnů, uvedených v Bibli). Stvořená fauna i flóra byla v podstatě taková, jakou ji známe dnes, protože Bůh světovou potopou a dobou ledovou zničil všechno, co se mu nelíbilo a ponechal jen to, co pokládal za hodné dalšího života.

Dle mého názoru obě tyto teorie jsou pravdivé jen zčásti a jejich nesmiřitelnost spočívá v tom, že obě jsou jakýmsi náboženstvím s dvěma odlišnými bohy. Zatímco kreační teorie má svého boha, kterého nazývá „Hospodin“, evoluční teorie má svého boha, kterého nazývá „Náhoda“. Stejně jako je nesmyslné tvrdit, že ONO NĚCO, co stvořilo vesmír se zabývalo tvořením ještě na jakési Zemičce, stejně nesmyslné je tvrdit, že život vznikl jen tak náhodou z neživé hmoty a potom se velice sofistikovaně rozvíjel.

Abych zdůraznil toto „jing a jang“ chápání vývoje vesmíru a života v něm, vytvořil jsem teorii novou a nazval ji Teorií evoluční kreace nebo chcete-li, Teorií řízené evoluce. Teorie evoluční kreace není tak neskromná, aby tvrdila, že ví jak vznikl život. Tato teorie předpokládá, že život vznikl jako jedna ze součástí vesmíru při jeho vzniku a postupně se rozvíjel jako celý vesmír. Dokonce nelze ani jednoznačně tvrdit, že náš známý vesmír je jediný. Můžeme uvažovat o tom, že vesmírů je nekonečně mnoho a že jsou od sebe odděleny nepředstavitelnými vzdálenostmi nebo naopak, že se navzájem prolínají. Tyto věci jsou zatím mimo rozsah našeho chápání. Z toho je zřejmé, že životní formy mohou být různé a mohou být i různě vyspělé v závislosti na době své existence. Proto je možné, že jedna z takových forem života si přizpůsobila Zemi pro život nejrůznějších životních forem, které v průběhu věků pravděpodobně ještě geneticky upravovala. Také globální katastrofy nepředstavitelného rozsahu, postihující veškerý život na Zemi nemusely být rovněž náhodné, ale mohly souviset s úpravami životního prostředí a eliminaci nepovedených kreací (proto teorie evoluční kreace).

Současní vědci uznávají, že Země má skutečně ideální podmínky pro vznik vyšších forem života. Z nich nejzákladnější je hmotnost Země, která je přesně taková, aby udržela atmosféru. Druhou podmínkou je vzdálenost od Slunce, takže zde není ani příliš horko, ani příliš zima. Jako třetí můžeme uvést elektromagnetický štít, který chrání veškerý život před zhoubným kosmickým zářením. Problém je v tom, že zatím většina vědců všechny tyto atributy „živé planety“ připisuje náhodě, stejně jako samotný vznik života na Zemi.

Teorie evoluční kreace připisuje vznik života na Zemi a především vznik myslícího člověka (stvořeného k obrazu svému) vyspělejší životní formě, která se zde v minulých tisíciletích angažovala. Pro tento závěr je zde řada důkazů paleontologických, archeologických, ale i z oblasti písemných památek, tak zvaných mýtů a starodávných eposů a řada nevysvětlených skutečností okolo megalitických památek, tajemných map, zobrazujících Antarktidu bez ledu nebo třeba fakt, proč ve všech známých civilizacích po celém světě lidé odjakživa bažili po zlatě, přestože se jim k ničemu praktickému nehodilo. Samozřejmě nelze ani vyloučit skutečnost, že některé civilizace se vyvíjely za pomoci vyspělejších civilizací pozemských, tak jak to známe z moderních dějin. Vždyť mezi naší civilizací, která už létá do kosmu a obyvateli amazonských nebo novozélandských pralesů, žijících v době kamenné je přece nebetyčný rozdíl.

Vývoj vesmíru je samozřejmě nezpochybnitelný.Tyto změny nám však mohou unikat právě proto, že na jejich postihnutí nestačí nejen doba života jedné generace, ale často ani doba trvání mocných říší nebo i národů. Nepředstavitelná pro nás je i gigantická energie potřebná k formování vesmíru a celá jeho složitost. Nezbývá proto, než pečlivě zkoumat vše co se zkoumat dá a to ve všech možných souvislostech. Nebudou-li do sebe zapadat výsledky práce geologů, archeologů, biologů, fyziků, chemiků a dalších příbuzných i méně příbuzných oborů, znamená to, že učiněné závěry nejsou správné. Předpokládám, že luštění křížovky není pro nikoho neznámou činností. V křížovce používáme pojmy (slova), které spolu na první pohled vůbec nesouvisí. Prvním krokem bývá vytvoření jakési kostry z významů, které známe a potom doplňování méně známých  pojmů. Důležitá je ovšem kontrola, že vložená slova dávají smysl svisle i vodorovně – že se navzájem nevylučují. Proto ani shromažďovaná fakta se nesmí vzájemně vylučovat ať už pocházejí od kohokoliv. Jen takto složená křížovka vás dovede ke správnému závěru – tajence. Podobně pracují i paleontologové, skládající z jednotlivých kostí kostru dinosaura. Někdy ovšem kost chybí. Pokud existuje její otisk, lze vyrobit kost z náhradního materiálu. Pokud neexistuje ani otisk, snaží se vědci zrekonstruovat chybějící části na základě znalosti stavby kostry u příbuzných druhů. Těmito příklady je charakterizován postup práce na této na této problematice.

Tato publikace si  dovoluje čtenáře upozornit, že existuje mnoho důkazů z oblasti materiální i duchovní, které vytvářejí velice plastický a vzrušující obraz vývoje života na naší rodné Zemi.  Je ale na čtenáři, aby si z průřezu různými teoriemi, názory a hlavně fakty, učinil svůj vlastní názor,  případně sám přispěl k vyplnění dosud prázdných čtverečků této fascinující křížovky.

Zdroj: Architekti vesmíru