Architekti vesmíru

I. Pověst o Matičce Zemi

Pokud by zde předkládaná fakta použil spisovatel vědecko-fantastických románů, mohl by napsat knihu,  jejíž děj ve zkratce by mohl být následující.

Před několika miliony let bylo rozhodnuto Nejvyšší Radou vyzkoušet nejnovější poznatky superarchitektonických a genetických technologií v prostoru hvězdy na okraji Galaxie. Byla vybrána pátá planeta této hvězdy, nazývaná Tiámat. Důvodem byla skutečnost, že planeta měla dostatečnou velikost, hustotu, měla svoji atmosféru a hlavně dostatek vody. Protože byla daleko od Slunce, musela být obalena vodní slupkou, která zajišťovala, že veškeré teplo, získané z útrob planety i ze slunečního záření nebude vyzařováno do vesmíru. Proto byla Sumery nazývána „vodní planeta“. Částečnou nevýhodou byla poměrně nízká gravitace. To způsobilo spolu s poměrně vysokou teplotou na planetě, že veškeré životní formy dorůstaly do neobvykle velkých rozměrů. Nevýhodný poměr mezi velikostí planety a její gravitací způsoboval její nestabilitu ve Sluneční soustavě a narušoval tak v různě velkých cyklech i stabilitu samotné Sluneční soustavy. V Nejvyšší Radě se rozhořel ostrý spor o budoucnost tohoto projektu, který skončil politickou vraždou. Odpůrci projektu Tiámat prosadili svůj návrh zrušit tento nepovedený projekt a stabilizovat sluneční soustavu oddělením menších a hustějších planet od větších s menší hustotou. Materiál, získaný rozbitím nevhodné planety navrhli použít k vytvoření planety tak říkajíc na míru. Protože v místě zrušení planety Tiámat zůstalo mnoho tříště, byla pro novou planetu vybrána výhodnější oběžná dráha i s přihlédnutím ke vzdálenosti od Slunce. Z důvodu snadnější manipulace a možnosti přesnějšího navedení na novou dráhu bylo do vznikající nové planety implantováno kovové jádro. To umožnilo mimo jiné i vytvoření elektromagnetického pole, které mělo chránit život na této planetě.

Gigantická práce byla zahájena vytvořením odpovídajícího životního prostředí, vyladěním podnebí planety a „zasetím života“. Aby bylo dosaženo co nejpříznivějších životních podmínek, byla Země zpočátku také obklopena vodním obalem, který prostřednictvím skleníkového efektu zajišťoval stálou vlhkost a teplotu na celé zeměkouli.

K „zasetí života“ byla použita jednotná kosmická DNA, schopná vytvořit organismy počínaje nejjednoduššími viry a bakteriemi, přes rostliny a zvířata. Vše muselo být přesně načasováno a synchronizováno tak, aby mohl vzniknout nepřerušovaný potravní řetězec a tím i nepřetržitý koloběh života.

Po splnění hlavní části pokusu se uvnitř výzkumného týmu rozhořel etický spor motivovaný i ekonomickými zájmy zda výzkum ukončit nebo pokračovat další fází, navrhovanou politickým zástupcem Nejvyšší Rady. Podle jejího nejnovějšího rozhodnutí se mělo v pokusu pokračovat a vytvořit zde bytost, která by mohla být pracovně využita. I když se někteří členové expedice proti tomuto rozhodnutí ostře postavili, bylo nakonec prosazeno a tak se na Zemi začal pěstovat Člověk. V průběhu modifikace genů tohoto hominida však došlo k tomu, že mu byla oproti původnímu plánu implantována inteligence. Odpůrci tohoto kroku začali proto pokus o vývoj Člověka sabotovat, takže kromě běžného „odpadu“ genetických manipulací vznikaly i záměrně různě zmutované organizmy, které nebyly v souladu se záměrem Hlavního genetika. Ten však přes všechny potíže a s využitím autority i moci politického zástupce Nejvyšší Rady své dílo dokončil. Pokusy byly uzavřeny s tím, že konečná forma Člověka bude mít jen pět základních smyslů a bude naprogramován pouze na 120 let činnosti. Vzorek takto vytvořené populace se stal základem dalšího osídlení Země, načež byl vydán rozkaz k „úklidu“. Úderem obrovitého asteroidu do oblasti nekonečných vod, doprovázeným nepředstavitelně silným elektrickým výbojem a erupcí žhavých plynů byla zrušen vodní obal, čímž byla Země zaplavena a veškerý život zničen. S vodním obalem zmizel i skleníkový efekt a Země se prudce ochladila. Současně došlo k naklonění zemské osy, takže došlo nejen k dalšímu drastickému ochlazení, ale bylo zajištěno pravidelné střídání ročních období po celé zeměkouli. Drtivá většina života byla zničena, zamrzla nebo byla konzervována v obrovských nánosech bahna, které později zkamenělo.

Osvědčené a schválené druhy organismů byly znovu vysazeny a vybraný vzorek lidské populace se za pomoci svých stvořitelů, kteří jim předávali i své vědomosti, začal šířit po zeměkouli. Aby bylo možné jednotlivé skupiny jednoduše rozpoznat, byly rozlišeny barvou pleti. Ne všechny záměry se však podařilo stvořitelům zrealizovat podle jejich představ. Lidé zapomínali co se naučili a nechovali se podle zásad svých učitelů. Navíc zde stále trvala rivalita jednotlivých „zájmových skupin“. Proto bylo čas od času provést určité korekce v populaci, což se na Zemi projevilo jako globální katastrofy. Spory mezi „zájmovými skupinami“ byly řešeny méně ničivými zbraňovými systémy. Tato odvěká rivalita zůstala v lidech zakódována dodnes.

Lidstvo se však už začíná podobat svým stvořitelům i ve schopnosti pohrávat si se životem v genetických laboratořích po celém světě. Dosáhne už brzy úrovně, kdy si bude moci hrát na „bohy“? Jak to přijmou naši stvořitelé? Bylo toto jejich záměrem?

Pokud bylo o celé akci podáno hlášení, mohlo vypadat takto:

V mlhovině AP2881942 se nachází v sektoru VJ2942P sluneční soustava 12. řádu. Na třetí planetě této soustavy je od časové jednotky  D28471-S prováděn pokus s biologickými roboty typu PP31367, pracujícími na elektrochemickém principu. Tyto roboty je nutno chápat jako biologický přístroj s různou mírou dokonalosti, různé velikosti, různé možnosti pohybu. Jejich nejdůležitější vlastností je schopnost vlastní reprodukce. Dosud nejdokonalejším typem robota je tzv. typ ADAPU (=Adam=člověk).Tzv. člověk je nejdokonalejším robotem, schopným seberozvíjení, protože je vybaven tím, čemu tito roboti - lidé říkají inteligence. To je umožněno tím, že jeho řídící jednotka převzatá z předcházejících typů robotů byla dovybavena a částečně i přeprogramována. Vzhledem k předpokládanému dalšímu vývoji robota byla v řídící jednotce ponechána i značná rezerva pro další programy.

I některé jednodušší typy robotů mají v různé míře tuto inteligenci. Planeta, nazývaná svými obyvateli Země je soustavou těchto robotů, vzájemně propojených a na sobě závislých. Všechny pracují na elektrochemickém principu, takže jejich činnost je regulovatelná.

Zdroj: Architekti vesmíru