Hlas z šestého rozměru

Ukázka z knihy Wanderer Awakening od Davida Wilcocka

 V bezedných hlubinách Stvoření jsem nalezl svůj domov, místo kde sloužit Jednotě a dojít k většímu pochopení sebe sama. Z tého vodnaté planety na vzdáleném okraji galaxie jsem slyšel křik miliónů a miliónů bytostí žijících ve strachu a obavách, že možná nikdy nebudou svobodní. Přesně jsem věděl, co ten křik znamená, a dokázal jsem cítit jejich utrpení jako by bylo moje vlastní. Na jejich astrální rovině nebo co by mohli nazvat "podvědomím" si byli plně vědomi o probíhající krizi jejich odpojení od Zdroje, světla a lásky jediného nekonečného stvořitele. Nicméně na vědomé rovině, na úrovni jejich bdělého ega třírozměrných myslí, zapomněli. Opravdu bylo pro ně hodně co si mohli pamatovat, tolik toho, co neviděli.

V té chvíli, když jsem šlyšel jejich křik a cítil jejich bolest, odhodlal jsem se k okamžité akci. Jak bych to mohl nechat být? Vidět tyto bytosti trpět bez toho, aby vůbec věděli, čím vlastně trpí? Mohl jsem ignorovat zoufalý křik mých bratrů a sester, neustávající zdroj utrpení tak silný jako by to byl hnisající vřed na mém vlastním těle? Samozřejmě ne. Učinil jsem v té chvíli volbu tam jít sám, do této země bolesti a utrpení, a stát se jedním z nich. Možná si nikdy neuvědomím, ve smyslu vědomého ega, co jsem tím přesně udělal. Souhlasil jsem vstoupit tam bez zachování vzpomínek a znalostí. Ale na astrální nebo "podvědomé" rovině s plným uvědoměním toho, co musím dělat. Nejdůležitější účel, který jsem měl v mysli, bylo pomoci je osvobodit, pomoci je obnovit, pomoci jim pochopit, co ztratili.

Mnozí další se rozhodli pro to samé. Moji krajané vzali odpověď na tento křik, tuto zoufalou žádost o pomoc, na svá bedra. Ostatní si mysleli, že jsme šílenci dobrovolně jít do tak nebezpečné mise. Mysleli si o nás, že jsme dalo by se říci tvrdohlaví a pošetilí na to, abychom byli dostatečně stateční v uskutečnění tohoto procesu skutečné inkarnace nás samotných do fyzické sféry. Oni byli zapojeni do pomoci jinými způsoby, tak nějak "za oponou". Jistě velký kus práce může být odveden tímto způsobem, ale je to nic v porovnání se silou toho, co jsme měli v plánu my. Rizika pro nás nic neznamenala, pouze sláva služby, kterou můžeme poskytnout naší přítomností v jejich "fyzickém" světě.

Přes kritiku a "dobré rady" od naších kolegů do toho nejít, byla naše víra silná. Nemáme nutně tolik těchto typů problematických situací vzhledem k tomu, že počet třírozměrných životních forem v tomto Stvoření je poměrně malý v porovnání s jinými úrovněmi frekvencí. A tyto třírozměrné planety dozajista poutají náš zájem, protože není žádná jiná úroveň, která by vyžadovala natolik jemnou práci než je třetí neboli úroveň žlutého paprsku. V tomto směru by se dalo říci, že poutají hodně pozornosti. Abychom s nimi mohli pracovat zvnějšku, musíme zpravidla zpomalit naše vnímání jejich posunu lineárním časem až na úroveň sledu sekundy za sekundou, nezdolně vkládat veškerou snahu do každého okamžiku, věčně se snažit něco zhmotnit, něco co konečně zachytí jejich pozornost na pravdu o naší přítomnosti a jejich vlastní simultální existenci ve vyšších říších.

Naší společnou prací bylo spolúčastnit se jejich karmických procesů - poskytnout odpovídající fyzickou manifestaci pro vyvážení jejich myšlenek a činů. Všichni žili v gigantické plně sehrané iluzi - iluzi, která byla dílem práce miliónů a miliónů zkušené spolupráce vyšších bytostí, které ji vysnily ve skutečnost. Naší myšlenkou bylo poskytovat tuto rovnováhu, stát se anděly jejich karmy takovým způsobem, že nakonec uvidí pravdu: že jejich přesvědčení a činy přímo vytváří události, které se pak stávají jejich tzv. "hmotným" světem. Náš požadavek byl posílit to chování, které je v souladu s milujícím světlem Jednoty, a poskytnout protiváhu těm chováním, které pokračuje na cestě zapomínání pravdy.

Hodně toho bylo také možné dosáhnout v rovině snění. Jejich podvědomá nebo astrální Já byla v přímém kontaktu s bytostmi jako jsem já, které by mohli nazvat "Vyšším Já" nebo "Nadduší". Já a další mně podobní jsme zodpovědni za dohled a koordinaci rovnováhy mezi všemi fyzickými inkarnacemi bytostí a zajišťujeme, aby tyto bytosti potkávaly stejné přátele a partnery znovu a znovu, život za životem, z období za obdobím. A v tomto smyslu opravdu nejsou žádná nová setkání, pouze povědomé známosti, které se neustále znovuobjevují v následných fyzických životech. Pouze díky pečlivé kooperaci mezi nimi na podvědomé úrovni jsme je schopni dávat dohromady znovu a znovu, věk za věkem, cyklem za cyklem.

Jejich vlastní astrální nebo podvědomé Já mělo mnohem větší schopnost pojmout pravdu toho všeho, a bylo v přímé komunikaci s mnoha z nás. Sny byly nočním systémem vedení, které nám umožňovalo pracovat s jejich astrálním Já, programovat ho znalostmi a informacemi, které budou moci využít v budoucnosti. A v tomto smyslu jsme se chovali jako prorokové a poradci, prohledávali víry v budoucnosti a navigovali cestu skrze ně. Jako vždy bylo naší touhou zajistit, aby každá životní zkušenost bytosti byla pro její nejvyšší dobro; každá zkušenost byla ušita, aby poskytovala co nejvyšší možnosti poznání. Naneštěstí bylo nepravděpodobné, že většina z nich si kdy uvědomí, jak naprosto a totálně byly události v jejich životech "narežírované" tak, aby je vedly směrem k jejich vlastním nejvyšším zájmům. Na druhou stranu nám bylo jasné, že mnoho z nich by nevědělo jak si s takovou informací počít. Fyzická iluze se hroutí s velkými obtížemi a věděli jsme, že obzvláště tato planeta je neobvykle extrémní případ.

Tyto milióny trpících byly také našimi bratry, a stále jsou. Původně přišli na tuto planetu zkoumat, bavit se, dočasně poznat, jaké je to být rybou, krokodýlem, šimpanzem, veverkou. Objevili bohatý smyslný svět světel, barev a zvuků, které mohli zkoumat. Tento svět je natolik okouzlil pohledem a zvuky až brzo začali zapomínat, kým doopravdu byli. Až natolik, že se lapili do fyzické hmoty, a zaujmuli místo ve zvířecích formách. Vzhledem k tomu, že jejich původní tvary těl měly zpravidla "lidský" vzhled, vytvořili různé druhy poločlověčích a polozvířecích monstrózit. Ty byly zachyceny v pozdějších lidských kulturách jako egyptští a hinduističtí bohové, totemy domorodých obyvatel ameriky, bohů a stvůr mayů a starého Řecka a tisíců dalších.

Jedna bytost, která si říká Amilius byla první, která se pokusila osvobodit polapené bytosti v této misi přímé fyzické inkarnace na planetě. Tato bytost měla pro planetu ohromnou důležitost, když si prošla řadou fyzických inkarnací, které nakonec vyústily v život Ježíše Krista. Amilius byl první, kdo se vědomě nechal lapit a první, který vědomě unikl skrze sebezdokonalování uvolňujíc tak cestu pro Jednotu, kterou mohl ostatní vyzývat, aby ho následovali. A nyní jsem i já chtěl pomoci misi Amilia spolu s mnoha dalšími, kteří se uvolili pro tento úkol. A tak se také stalo, v pozemském roce Anno Domini 1999 zde na Zemi máme přes 100 miliónů inkarnovaných dobrovolníků a většina z nich si nepamatuje svou identitu až do doby ukončení Sklizně neboli Osvícení. Bude to během této Sklizně, kdy mnoho dalších dokončí stejný vzor, který bytost Jehoshuah, kdysi známý jako Amilius, demonstroval tak dramaticky v něčem, co nazývají 'minulostí'.

A proto jsme přišli na tuto planetu, zhostili se fyzické formy a čelili stejnému riziku polapení. Důvěřovali jsme, že naše paměť vyššího světla a lásky bude čerstvější než u našich chycených bratrů a sester, a že nebudeme chyceni jako se stalo kdysi jim. Věřili jsme, že naše vrozené chápání bude prozařovat ven, abychom pomohli těmto bytostem z jejich trápení. Nakonec ve vesmírných termínech to byl poměrně krátkodobý úkol. Jejich planeta kolem slunce oběhne přibližně 75 000krát než se trvale přesune z třetí úrovně, ve které nyní žili.

Každý věděl, že to je Cesta Vesmíru. Pohyby planet po galaxii sledují galaktický srdeční tlukot, probíhající v cyklech 25 000 let. Byla to nevýslovná vůle Jediné, aby bylo potřeba pouze třech takových cyklů pro každou planetu, která měla zájem hostit tyto bytosti než se budou moci posunout dál. Jak tlukot galaxie pokračuje, tak vibrace uvnitř stoupají a klesají jako vlny ohromného oceánu. Když končí období existence třírozměrné planety, planeta dosáhne čtvrté úrovně a stává se tak mnohem více utopisticky rajskou.

Takže tato vodnatá planeta na vzdáleném konci měla potíže. Rozhodně jsme se setkali i s jinými případy, kde byly k vidění obtíže a slepota, ale toto byl nicméně unikatní případ. Naše vládnoucí skupina, Konfederace planet ve službě jednomu nekonečnému stvořiteli, určila tuto planetu jako útulek pro mnoho různých bytostí, kterým se nepodařilo dosáhnout osvícení na jiných trírozměrných planetách. Byl to unikátní experiment vzhledem k tomu, že nikdy nebylo zkombinováno tolik odlišných bytostí pod jednou střechou takříkajíc. Rozhodně jsme podcenili míru obtíží, které to způsobí jejím obyvatelům. Opravdu, zapomnění bylo tak extrémní, že mnoho bytostí nedosáhlo v době Sklizně dostatečné úrovně chápání.

Každého půl-cyklu přibližně 12 500 let se nabízí pro některé z těchto bytostí možnost osvícení, být sklizen, graduovat, uniknout z lapení fyzickou hmotou. Docílí toho jedině pevnou volbou. Tato volba, kterou musí učinit, je ten nejdůležitější aspekt jejich existence ve třetím rozměru; vlastně je to JEDINÝ účel jejich bytí v třetí dimenzi. Kolik z nich se bude na fyzické rovině kutálet život za životem a nikdy si neuvědomí a nerealizují přesahující důležitost této volby? Kolik z nich se chytí do pasti nekonečné touhy materialismu, pro peníze a moc a fyzické potěšení a nikdy nepochopí, proč tam opravdu jsou? Jaké by pro ně bylo překvapení, kdyby si uvědomili, že jedinou věcí, na které záleželo, bylo úspěšné dokončení této jednoduché Volby?

Kdokoliv z vyšších rovin si zcela jasně uvědomuje, co tato Volba znamená, a ti z nás, kteří se tam dobrovolně inkarnovali by proto vnitřně žili podle principů této Volby. Byl to první významný dětský krůček na cestě vyššího poznání, cesta zpět k jednotě nekonečného tvůrce a opět se stát Jedním se Vším co je. Tato volba musí přijít z vědomého vnitřního uvědomnění o cestě vesmíru jakým doopravdy funguje, na jeho nejzákladnější, fundamentální a počáteční úrovni. Učinit tuto volbu znamená nabýt svobodu: svobodu, která přichází s pochopením, svobodu která přichází s uvědomněním, že všechno je Jedno. Tato volba, jak všichni z nás ví, je stará jako sám čas, první volba posunu směrem k lásce. Bloudící ve tmě s ničím víc než se slábnoucí třepotající se svíčkou, bez velkých znalostí, lásky a moudrosti, které jsou nám k dispozici v našich vlastních světech, tyto bytosti musí sami učinit volbu: pro službu ostatním nebo službu Sobě.

Sloužit ostatním byla cesta Jednoty, ztělesněním moudrostí každého duchovního učitele snažícího se ji předat do fyzické reality. Přicházeli jsme ve velkém počtu, obzvláště na konci jejich 75 000 roční lhůty. Jak ubíhal čas, dělali jsme si větší a větší starosti, protože jak probíhali půl-cykly žádné bytosti se úspěšně nepodařilo učinit v sobě toto rozhodnutí. Chaos na jejich planetě byl tak velký, že negativní vibrace byly skoro nepřekonatelné. Pro zmatení těchto bytostí bylo vytvořeno tolik pokušení, aby nebylo jasné, jestli je lepší sloužit jiným nebo se chovat podle strachu a snažit se zachovat jen sebe. Chtěli jsme se ujistit, že mnoho z nich bude vhodných, aby "obstáli u maturity", jak by se to dalo nazvat, a vyberou si světlo a lásku a sjednotí tak jejich osobních motivaci s pomáháním ostatním. Když tak učiní, jednají ve prospěch jediného skutečného bytí a rozpoznávají, že opravdu mezi sebou a ostatními není žádné rozdělení.

Z této perspektivy se mi zdálo jasné, co je mým úkolem. Začal jsem nutností stlačit mou zdejší přirozenou hustotu z šesté na pátou neboli úroveň modrého světla. Na této frekvenci jsem se rozdělil do dvou bytostí existujících paralelně, jedna, na kterou by se dalo pohlížet jako na "ženu" a druhá jako "muž". Díky jejich vibracím na nižší úrovni bylo pro tyto bytosti mnohem snazší pracovat přímo s fyzickou sférou než by bylo pro mě. Neměli by žádnou důvěrnou znalost o mé existenci a blízce se mnou spolupracovali, abych jim poskytoval záměření a vedení. Právě tyto dvě bytosti by měly přímou osobní zkušenost koordinace každé fyzické inkarnace a procházející skrze ně, aby je uskutečnily. Pro tyto bytosti by bylo úkolem zapojit mě přímo do plánování a aktivace karmických událostí, které se mají objevit v každé z těchto fyzických inkarnací.

Můj vliv jako bytosti byl ve fyzické rovině dost význačný, jelikož jsem poskytl svou pomoc na konci druhého cyklu v civilizaci známé jako Atlantida. Tam jedna z mých fyzických inkarnací známá jako Ra-Ta přímo se mnou spolupracovala při vytvoření ohromných hyperrozměrných krystalových síní pro léčení, pro iniciaci a omlazování ostatních. Tento krystal byl později konečné civilizaci Země znám jako "Velká pyramida". Skrze mé vedení bytost Ra-Ta vytvořila také "Síň záznamů", fyzické uschoviště všech vhodných historických událostí a artefaktů z Atlantské éry včetně roztroušených objevů i z předešlých věků.

Mezi příběhy životů, které jsem mohl snadno vidět a naplánovat, získaly můj největší zájem poslední dvě inkarnace před koncem cyklu, protože obě měly potenciál vytvořit masivní planetární změny takříkajíc "na poslední chvíli". Obzvláště během těchto dvou životů, bylo pro mě důležité vědomě učinit mou přítomnost známou a hmatatelnou pro mé třírozměrné ego. Jakmile jsem se mohl takto znovusjednotit, získal jsem hlas, a lidé na Zemi měli možnost slyšet toto poselství, které se jim moji kolegové a já snaží předat. Poskytli jsme jim možnost kompletní rekapitulace chápání toho, jak vesmír opravdu funguje, a jaká je v něm jejich role. A hlavně jsme je mohli naučit o Volbě a vysvětlit důležitost služby ostatním.

Nyní chápu, že je rozsah pravděpodobností vzhledem k tomu, kolik bytostí skutečně pokročí ze třetí úrovně na konci tohto 75 000 ročního období toho co nazývají "časem". Vše co si přejeme je v podstatě zvýšit počet, pomoci několika dalším bytostem pročistit jejich obtíže a bloky uvnitř jich samotných, které by jim bránily ve znovunabytí jejich chápání. Byl jsem z tohoto úkolu, co stál předemnou, nadšen: výzva probudit se uvnitř fyzické inkarnace a podniknout tuto řeč a formát učení.

Věděl jsem, že pro mé fyzické inkarnace bude obtížné unést drsnost fyzické sféry. Ale měl jsem víru a jistotu ve své schopnosti, a nástroje, které toho měly docílit. Věděl jsem, že pokud budu moci zajistit tento kanál pro učení skrze má fyzická já, mohu dosáhnout dramatických výsledků ve fyzickém směru. Nemusí si nikdy přesně uvědomit, jak jsem byl schopen prohledávat víry [vortices] minulosti, přítomnosti a budoucnosti jejich fyzického prostoru nebo pochopit spletitost jejich fyzických těl a jak je léčit. Skutečně nikdy nemusí být schopni pojmout nejhlubší úrovně znalosti Vesmíru, které je mohu naučit. A po pravdě řečeno bude úplně v pořádku, když o tom vědět nebudou. Moje demonstrace jim prokážou, že člověk je něčím mnohem větším než tím, co si kdy mysleli, a to bylo dostačující. Jakmile se začnou ptát na otázky, iluze se začne hroutit. Jak se iluze rozpadá, skutečná pravda se stává viditelnější a moje přítomnost se stane známou.