Kniha Dhyanů

(Parafráze)

Stvoření světa

I. Hluboké snění

1. Věčná Jednota (Param Brahman) Božského Otce (Svabhavatu, Pána zářící tváře) a Božské Matky (Mulaprakriti, Devamatri), všeobsahující a ve všem obsažená, po sedm věčností setrvávala zahalena dřímotou.

2. Vládla bezčasost, neboť čas dosud nebyl zrozen.

3. Nebylo vědomí, vnímání a tužeb, neboť dosud nezrozeni byli jejich tvůrci, prvorození synové Boha Ah-hiové.

4. Dosud nestvořena je dokonalá blaženost (Nirvana), není sedm cest k ní vedoucích, ani příčiny utrpení a omylů (Nidana a Maya), neboť nebylo nikoho, kdo by je vyvolal, či byl jim podřízen.

5. Nekonečná věčná Jednota Brahman a Mulaprakriti byla naplněna tmou a Syn dosud neprocitl, aby naplnil své poslání.

6. Nezrozeno dosud sedm vznešených Synů Ah-hiů, sedm Zjevení Pravdy, sedm velkolepých Stvořitelů světů, dosud spočívajících v nekonečné věčné Jednotě.

7. Nebylo nic a nikoho, přesto podstata všeho a všech neustále trvala.

8. Jediné co setrvávalo a prostíralo se v prostoru bez hranic, bez konce i počátku, bez závislosti na prapříčině, byla podstata trvání života nesmrtelného a nezničitelného, provázeného věčně přítomnou Pravdou zjevnou pouze vnitřnímu Oku Dangmy.

9. V jednotě absolutního bytí setrávala i praduše budoucího stvořeného světa a kolo evoluce nehnutě stálo.

II. Doznívání snu

1. Odkud pocházejí ti slovutní stvořitelé, zářící synové Pána zářící tváře? Tito Ah-hiové, skvělí architekti Paranišpana, jejichž posláním je utvářet formy a tvary z toho, co nemá tvarů, kořeny a kmen budoucího Stromu světa, kde spočívají? Božský Otec (Svabhavat) a Božská Matka (Devamatri) sní své tvůrčí sny v blaženém bytí Paranirvány, aniž projevují svoji vůli.

2. Kde spočívalo ticho a smysly, které jej vnímají? Nebylo ničeho – ani ticha, ani zvuku, pouze neustávající kolotající vibrace energie, která sama sebe nevnímá.

3. Ještě nenastal ten čas, ještě záblesk probuzeného paprsku energie vědomí Božského Otce nevstoupil do zárodku v srdci Božské Matky a neoplodnil jej.

4. Ještě se srdce Božské Matky neotevřelo jedinému záblesku energie Božského Otce, aby se zrodil Zářící Syn (Lucifer) a Jednota dvojice se změnila v trojici.

5. Sedm Ah-hiů, zářících synů Božského Otce ještě nevystoupilo ze světla Fohat, protože jejich stíny dlely ve stínu Božského Otce a Božské Matky.

6. Svabhavat a Devamatri jsou zárodkem tvoření, neboť tvoří úplnou jednici, jediný celek, z něhož povstane trojice, poté sedmice a nakonec celý stvořený svět. Svět ale dosud dlí ve vědomí Božského Otce a v srdci Božské Matky.

III. Probuzení

1. Vibrace sedmé věčnosti prostupuje tmou nekonečného prostoru. Devamatri se probouzí a z nitra ven se rozvíjí jako květ lotosu.

2. Vibrace se šíří dál a uvolňuje dosud spící energii temného prostoru, která jednou změní dřímající moře života.

3. Svabhavat probouzí své myšlenky, v nekonečné tmě se rodí světlo a vyslaný paprsek vědomí Božské Pravdy prostupuje Devamatri, proniká do spícího zárodku (panenského vejce) a jemně jej probouzí. Panenské vejce vyzáří zárodečnou energii, která se postupně zahušťuje a mění ve stvořený svět (Sat), jehož čas trvání má počátek a konec.

4. Probuzená zářící božská dvojice Otce a Matky se mění v Trojici (Trimurti), poté ve Čtveřici a v určeném čase vyzařuje zářící Sedmici božích synů tvořivých Inteligencí Ah-hiů. Každý ze Stvořitelů - božských Architektů vytváří vlastní zářící zárodek (Hiranyagarbhu), ze kterého pochází Trojice, Čtveřice a Sedmice jako vládnoucí hierarchie každého ze stvořených vesmírů a oceánů života v nich.

5. Kořeny Stromu světa a utváření zasazené v nestvořeném světě (Asat) Božským Otcem jsou absolutní energií Logos. V péči Božských Rodičů (Svabhavat a Devamatri) vyráží z kořene letorost a rychle vzrůstá v mohutný kmen tvořivé energie Fohat; pod dohledem Božské Matky se z něho rozrůstají mohutnějící větve světů a života.

6. Tyto kořeny, jimiž počíná stvořený svět a život, však dávno byly obsaženy jako spící obraz v každé kapce oceánu nestvořeného světa Asat. Když se vůlí Otce a Matky změnil nestvořený temný svět Asat v oceán zářivého stvořeného světa Sat, projevil se tvůrčí oheň Fohat, teplo lásky Rodičů a neustávající pohyb obsažený v každé částečce toho, co bylo stvořeno. Tma zmizela, sama v sobě změněna v Logos, světlo Božského Otce, které se v srdci Matky přetváří v tvůrčí energii Fohat. Z ní počínají světy, vesmíry i vše živé.

7. Rozhlédni se, ó Lanu (člověče), ty skvělé dítě Otce a Matky, vnímej plnost nádhery nemající sobě rovné, ten zářivý stvořený svět pocházející ze spící temnoty nestvoření. Ty sám jsi prvorozencem zářícím jako slunce, jsi ohnivým Božským Drakem. Vnímej božský plán tvorby světů, zástupů a legionů, nadzvedni závoj tajemství stvoření a uvidíš, že vývoj vědomí člověka (novorozence Oeaohoo) začíná dole ve světě iluzí a roste nahoru do nekonečného oceánu ducha neomezeného ani břehy, ani hlubinou.

8. Ó Lanu, kde spočívá duch plamene planoucího v tvé lampě? Kde byl skryt počátek všeho, kde byl počátek božského Světla? Věz, že vše je důsledkem činu, tím dítětem božské tvořivé vůle Božského Otce setrvávajícího v nepoznané skrytosti.

9. Stvořený svět se jeví jako plamen a podstatou plamene je energie, která tvoří i ničí dle vůle Pána plamene. Jiný je žár sféry Maya (hmotný svět), jiný provází dění v duchovních sférách stvořeného světa.

10. Božský Otec i Božská Matka splétají síť, jejíž horní konec zavěšují na nejvyšší větve Stromu života ve sféře Božských Rodičů (Paráprakriti) a nejnižší okraj je připevněn k jeho kořenům ve sféře hmotné dimenze (Aparáprákriti, Maya). Tato síť představuje stvořený svět, jehož konec spočívá ve světě Božských Rodičů.

11. Síť se napíná a naplňuje dechem Božského Otce i Matky, utvářejících Božské Syny obdarované svatými mocemi a inteligencí. Synové se oddělují, sestupují do hmotného světa, kde získávají zkušenosti na pomezí Tmy a Světla, rozvíjí svoji tvořivou inteligenci a vědomí, učí se lásce, soucitu, porozumění a hledají Stezku Draků (Stezku Aryanů) vedoucí k Pravdě. Ta je na konci časů Velkého Dne dovede zpět do domu Božských Rodičů, aby s nimi splynuli v Jednotu.

12. Podle plánu Otce (Svabhavat) řídí Matka (Devamatri) kolotání tvořivé energie Fohat při utváření Vesmíru a všeho živého v něm, Svabhavat je architektem, Devamatri stavitelem.

IV. Poučení

1. Naslouchejte, děti Země, poučením synů Ohně! Vězte, že nic se nestává ani prvním, ani posledním, neboť vše vzešlo z jediné podstaty, jež není číslem!

2. Vnímej, ó Lanu, poučení o tom, co jsme se my, potomci prapůvodní Sedmice zrozené z praplamene, naučili od svých otců Synů Světla (Moudrých Draků), Strážců sedmi paprsků!

3. Z probuzené všeobjímající jednoty Božského Otce a Božské Matky, dlící v temném nestvořeném světě Asat, vytryskl paprsek zářícího světla a z něho se zrodil Zářící Syn (Lucifer). Po něm stvořený svět Sat poznal sedm Božských Synů, vznešených Inteligencí Ah-hiů, z nich každý stvořil svůj svět zvaný vesmír, a v něm různé varianty Přírody. Tak sedm synů Božské Jednoty Otce a Matky stvořilo sedm vesmírů.

4. Ah-hia Stvořitel a Božský Architekt našeho Vesmíru v jednotě s Matkou Stavitelkou stvořili sedm Dhyan Chohanů (Elohim) a každému svěřili do péče jednu oblast Universa, kde měli vytvořit vhodnout variantu přírody, dále astrální, éterické a hmotné tělo archetypu člověka Adamah Kadmon. Tito Dhyanové si vytvářeli pomocné sbory duchovních bytostí různé úrovně vědomí a svatosti, aby jim v jejich poslání pomáhaly.

5. Z Jednoty Božského Otce a Božské Matky byl vyzářen jako prvorozený Zářící Syn (Lucifer, Marttanda, Brahma), po něm do stvořeného světa Sat vstoupilo sedm Ah-hiů Stvořitelů, aby v Jednotě s Božskými Rodiči pokračovali v utváření Satu. Zářící Syn se však postavil do opozice a tvůrčí počiny Jednoty Rodičů a sedmi Ah-hiů ničil a překážel jim, proto byl zavržen a vrácen do Asatu.

6. Sedm Ah-hiů a z nich pocházející zástupy synů Světla a Lipici ztvářejí Sat a všechny vzory tvarů, barev, zvuků a harmonie i matrice všeho živého, leč skrytí stoupenci Zavrženého Syna jim v tom brání a tvorbu neustále kazí.

V. Utváření

1. Sedmice Ah-hiů Stvořitelů vydechuje ohnivý vír Fohat, což je personifikovaná transdendentální energie Logos vyzařovaná vědomím Božského Otce. Je podstatou veškerých kosmických sil i hmotných světů a jejich energií.

2. Fohat, energie Ah-hiů, je koněm osedlaným jezdcem-myšlenkou Stvořitelů, letí jako blesk ohnivými oblaky oddělujícími horní a dolní dimenze, spojuje nespočetné ohnivé jiskry stvořených bytostí a sjednocuje je v jediném zákonu daném srdcem Božské Matky a tvůrčím vědomím Ah-hiů.

3. Podle toho zákona počíná Fohat své dílo tím, že ohnivé jiskry (kvanta energie) hmotné říše, kolotající v zářivých mlhovinách, odděluje a vytváří z nich zárodky sedmi sfér stvořeného světa (Satu) obklopujících vnitřní sféru, jež je světem hmoty.

4. Tuto nejnižší sféru spojuje Fohat po spirále s vyššími sférami osídlenými zástupy synů Světla (duchovní bytosti), přičemž Lipikům, bdícím nad zákonem Karmy, je určena střední sféra. Tak je dokončena prvá etapa utváření božského Satu. V druhé etapě utváření vstupují z vědomí božské myšlenky stíny budoucích tvarů a Fohat je přetváří na prvé roucho Anapadaky.

5. Nad sférami hmoty buduje Fohat čtyři duchovní sféry, kterým budou vládnout se svými zástupy čtyři Pomazaní, což jsou duchovní vládcové nebeských sfér, mající odlišná poslání a úděl.

6. Lipikové, tito Páni Karmy, určí hranici mezi hmotnými a duchovními sférami, kterou nemohou překročit lidé vystupující a sestupující do hmotných těl dotud, pokud podléhají zákonu Karmy. Znaky tuto hranici vymezující jsou: trojúhelník, čtverec a šesticípá hvězda.

VI. Utváření bytostí a středisek Laya

1. Mocí srdce Božské Matky mění se harmonický Logos v bystrý tvořivý Fohat. Z něj prvorozený Zářící Syn (Lucifer) svořil svět Maya, hmotný vesmír a osídlil jej sedmi mocnostmi chaosu, jež si podřídil.

2. Fohat buduje sedm středisek Laya, ve kterých probíhá proces utváření na úrovni dané dimenze, jejíž trvání skončí Velkým Dnem. Staví základní kameny a sloupy Sat a obklopuje je zárodky života.

3. Ze sedmi tvořivých principů (duchovních energií) je k utváření středisek Laya použit pouze jeden, při utváření vyšších dimenzí pak další a další, až posléze je v činnosti všech sedm středisek Laya.

4. Fohat buduje Sat podle vzorů zaniklých světů a nové stvořené světy upevňuje na místa určená  Architekty. Jak jsou světy Fohatem stavěny? Sbírá rozptýlená kvanta energie (ohnivý prach), formuje je v ohnivé koule, ty zahušťuje a tvaruje, uvádí v pohyb a ve vhodný čas opatřuje životem. Studené světy otepluje, horké ochlazuje a suché zvhčuje. Tímto způsobem tvoří světy Fohat od jedněch červánků k druhým, řízen a ovládán sedmi Architekty (Dhyan Chohany, Elohim, Moudrými Draky).

5. Na pokyn Stvořitele vytvořili Dhyan Chohanové z energie své vlastní podstaty éterické formy (těla) a do nich umístili monády (duchovní podstaty) bytostí, které prošly duchovním vývojem v přecházejících třech kalpách (vývojových cyklech). Tak byly stvořeny éterické bytosti civilizace první rasy hluboce duchovní podstaty, ale bez daru tvůrčí inteligence, bez pohlaví. Postupným zahušťováním energie éterické formy se z ní vyvinuly duchovní bytosti druhé rasy, jen s malou inteligencí a stále ještě bez pohlaví. To byly synové světla (planetární prabohové).

6. Zástupy synů Světla sestupovaly do nižších dimenzí, v šesté dimenzi jim Lipikové přidělili úděl Karmy a přikázali sestoupit do páté dimenze, kde pro ně byla připravena živá hmotná těla, aby se v nich inkarnovali a dále sestoupili do nižších hmotných dimenzí určených karmickým údělem. Dvě třetiny synů Světla se však zdráhaly vstoupit do hmotných těl. Považovali pro sebe za nedůstojné, aby jejich božská těla byla uložena v tělech bytostí stojících tak hluboko pod nimi, neboť to byla těla vytvořena z těl tvorů podobných obřím opicím. Mozek těchto tvorů však byl již upraven tak, že se začala rozvíjet schopnost myšlení, řeči a vědomí (Manasu). Pouze jedna třetina synů Světla však uposlechla příkaz Lipiků a přijala úděl Karmy, inkarnovala se do těchto živých hmotných těl, která se ještě zdaleka nepodobala hmotným tělům dnešních lidí, spíše vzpřímeným hominidům. V těchto tělech pak procházela evolucí na rozhraní Tmy a Světla a rozmnožovala se v souladu s příkazy Lipiků. Vznikla tak třetí rasa již oděná dočasným hmotným tělem s odděleným pohlavím, která v lůně Přírody začala velmi rychle vyvíjet svoji inteligenci a vědomí sebe sama, při zachování své vysoké duchovní podstaty. Tak se rozvinula civilizace třetí kalpy, planetární prabohové. Zmíněná evoluce probíhala nejprve na dnes zaniklé planetě Tir a jejim satelitu jménem Marsala, posléze i na sousední planetě Bhumi, dnešní Zemi. Tyto prastaré události popisují prastaré knihy jako první pád do hmoty.

7. Stoupenci Zavrženého (Lucifera) mařili úsilí Architektů a Lipiků, narušovali harmonii stvořeného světa a vytvářeli Chaos. Mezi tvořivými a ničivými silami povstali války o prostor. Zákon Sedmice pro utváření Vesmíru přestal platit, takže hvězdné světy v nastalém chaosu se srážely, vzájemně ničily a opět znovu utvářely bez dohledu Architektů, čímž byla hluboce narušena harmonická stavba Vesmíru. Tento stav vesmírného chaosu přetrvává do dnešních dnů. Třetí rasa synů Světla se dvěma třetinami přiklonila na stranu stoupenců Zavrženého a svévolně si přisvojila tvořivé moci Dhyan Chohanů a Lipiků, aby mohla vytvářet živá monstra pro své cíle. Mnozí z nich počali děti se samicemi hominidů, nebo prováděli genetické experimenty s mísením svého genomu a genomu primátů, a tím způsobili genetické zněčištění svých hmotných božských těl, neboli dědičný smrtelný hřích.

VII. O síti stvořeného světa

1. Ó Lanu, připoměň si, že nejprve z Jednoty Božského Otce a Božské Matky se oddělil Atman (duše, Bindhu, Jiskra) a Božskou Matkou byl vložen do nesmrtelného božského těla Buddhi jako novorozenec do povijanu; tak vzniklo božské tělo (Atmabuddhi). To je princip, podle něhož byl stvořen nejen prvozozený Zářící Syn (Lucifer), druhorozená sedmice Ah-hiů (Stvořitelů) a sedmice tvůrčích Architektů Dhyan Chohanů, ale i sedmice ras člověka archetypu Adamah Kadmon. Člověk je v přímé linii dítětem Jednoty Otce a Matky, proto ve své božské podstatě (Atmabuddhi) nese dílo božské podstaty této Jednoty, kterou Dhyan Chohanové vybavili pro pobyt v nižších dimenzích astrálním tělem a Manasem (vědomím a tvůrčím rozumem). Tím se odlišuje od jiných starších bytostí postrádajících Atman a Manas, které náleží k civilizacím druhé a třetí kalpy.

2. Z jednoty Božského Otce a Božské Matky vyzařuje zářící paprsek vlákna života, z něho se rozvětvuje množství menších zářících paprsků a vytváří tak světelnou síť života nekonečného, nesmrtelného, ze které tryskají ohnivé nehasnoucí Jiskry, z nichž každá představuje božskou podstatu jednoho člověka.

3. Božská Jednota je Jednicí sestávající z Dvojice, z níž počíná Trojice, která je průvodcem a zdrojem vlákna života (Sutr). Ó Lanu, to je srdcem a podstatou lidské rostliny, zvané Saptaparna, neboli nezničitelnost a nesmrtelnost.

5. Každou Jiskru s plameny spojuje jemné vlákno Fohatu, které prochází sedmi dimenzemi do hmotného světa Maya. Takto je každá lidská bytost neustále ve spojení s Otcem, Matkou a Synem. Jiskra se vyvíjí v sedmi úrovních světa Maya a v každé úrovní setrvává po sedm inkarnací, takže úplné dokončení evoluce tvořivého vědomí v hmotném světě může nastat nejdříve po 49 inkarnacích. Duch a hmota jsou dva evoluční stavy Jiskry, jejíž podstatou není ani jedno, ale nekonečná tvořivá energie.

6. Každou inkarnací se duch Jiskry stává zářivějším, až nakonec dosáhne zářivé a jiskřivé dokonalosti Prvorozeného, nyní zavrženého Syna. Promění se z ranních červánků v sálající polední slunce.

7. Plamen (Božský Otec) takto hovoří k Jiskře (člověku): „Ty jsi moje vlastní Já, můj otisk, můj stín, mé dítě. Dal jsem ti svoji dokonalou podstatu a setrvávám v tobě až do splynutí, kdy z Jiskry vzejde Plamen a ten opět splyne s mým.“

Stvoření člověka

I. Počátek

1. Bůh Otec v jednotě s Božskou Matkou stvořil sedm Ah-hiů Stvořitelů. Jeden z nich, Stvořitel našeho Vesmíru, přivedl do něj sedm svých synů Dhyan Chohanů – Moudrých Draků a pověřil je péčí o stvořené hvězdné  světy. Dhyanové stvořili sedm Lhaů (planetárních bohů) a jeden Lha má v péči část Vesmíru s Galaxií a naší sluneční soustavou a ten pověřil jednoho z podřízených Lhaů nižší svatosti péčí o tuto soustavu planet a především o Bhumi (Prazemi). O tomto Slunečním Lhaovi se hovoří někdy jako o Slunečním andělu. Sluneční Lha měl v podřízenosti šest nižších Slunečních Lhaů a tato skupina tvůrčích duchovních bytostí v hmotném těle bývá známa jako prabohové Země. Taková je hierarchie služebníků pověřených Jednotou Otce a Matky péčí o člověka a Zemi.

2. Hovořila takto Bhumi k Pánu zářící tváře (Božskému Otci): „Pane zářící tváře, můj dům je prázdný. Poslal jsi ke mně své syny Lhaye, aby připravili příbytky pro nové lidstvo. Pošli mi nyní své lidské syny, neboť toužím, aby mne zalidnili.“

3. Pán zářící tváře odpověděl: „Mohu ti poslat svůj tvůrčí oheň Fohat, bylo-li již tvůrčí dílo započato. Pozvedni svůj hlas k tváři mého Syna Pána Lotosu (Stvořitele), protože lidští synové ještě nejsou zralí k zalidnění tvé Přírody a ty sama ještě nejsi připavena, neboť jsi dosud zahalena v sedmi dětských rouchách. Lidští synové jsou dosud pod panstvím Pána Lotosu a ten je k tobě ve vhodném času pošle; budou ale smrtelní.“

II. Příprava Bhumi

1. Bhumi vířila kolem Slunce po třicet Crore (asi 3 miliardy let), než se vytvořila její tvář. Zplodila hmyz a malé tvory a opět se jich zbavovala, když ji začali tísnit, měnila sklon své osy. Pak se Bhumi zklidnila a stala se Zemí.

2. Postupně odhodila tři poslední stará roucha (geologické evoluční periody: paleozoikum, mezozoikum a kenozoikum) a oděla se novým rouchem (holocén), které je prvým z budoucích sedmi. Tak se stala dobrou pro nové lidstvo.

3. Božský otec (Pán zářící tváře) nejprve dal možnost stoupencům Zavrženého Syna (Lucifera, Brahmy), aby pro nové lidstvo vytvořili vhodná hmotná těla. Ti však vytvořili monstra pololidská a polozvířecí nadaná mocí a zlá, jako okřídlené lidi, lidi s dvěma a více tvářemi, s nohama a rohy kozla, kentaura a další všelijaké chiméry sestavené z částí lidských a zvířecích těl, které měly původ v tmavých hlubinách moří zaplavujících téměř celou Zemi.

4. Pak sestoupili Dhyan Chohanové a Lipikové, aby uvážili vhodnost těchto hmotných těl pro nové lidstvo. Když uzřeli tu hrůzu a ohavnost stvořených monstrozit, odmítli je převzít jako hmotné formy pro lidstvo páté kalpy.

5. Přikázali Lhaům (bohům Světla) i Lhamainům (bohům Temna), aby Zemi zbavili přebytečných moří a rozšířili její souš. Přivedli nové slunce, aby jeho plameny a žár přebytečné vody vysušily a zbavily Zemi většiny lidozvířecích monstrozit.

6. Stoupenci Zavrženého ze Země odešli na Měsíc, který se stal jejich dočasným sídlem a symbolem (bohů Luny).

7. Tak byla Země vysušena a zbavená většiny monstrozit a prabohové ji mohli začít připravovat pro příchod lidstva páté kalpy.

III. Exerimenty s tvorbou člověka

1. Evoluce Země skončila a Země byla připravena k přijetí nového lidstva.

2. Dhyan Chohanové a Lipikové stvořili na příkaz Božského Otce (Pána Praplamene) astrální těla lidí ze své podstaty a dle své přirozenosti, do něho vložili Atmabuddhi (božské tělo) a tak vytvořili vnitřní duchovní podobu člověka. Prabozi Země pak měli vytvořit hmotné tělo člověka, do něhož by Dhyan Chohanové vložili tělo astrální. První člověk měl být hermafroditem, nesoucím ve svém těle současně samičí a samčí znaky a orgány, postrádal ale manas (tvůrčí vědomí, rozum), neboť ten nemohli stvořit, ale musel se vyvinout až během pobytu člověka v hmotném těle.

3. Takový byl původní plán, ale setkal se s potížemi. Sedm Dhyan Chohanů stvořilo ze svého Fohatu každý sedm pravzorů Chaya (stínových podob) astrálního člověka, takže vzniklo 49 pravzorů, ale žádný nevyhovoval pro svoji nepatrnou éterickou (energetickou) hustotu, chybějící inteligenci a neschopnost sebeuvědomění. Tak vznikla prvá nedokonalá éterická lidská rasa Chaya (lidstvo prvé kalpy). Byla to rasa velmi duchovní, ale amanasa (nevědomá), bez inteligence, neschopná používat svobodné vůle a sama ovlivňovat svoji evoluci.

4. Druhou rasu (lidstvo druhé kalpy) stvořili Dhyan Chohanové spojením slunečního a měsíčního Fohatu, čímž dosáhli kompaktnější vnitřní struktury astrálních těl, ale tato těla stále ještě nebyla vhodná pro umístění do hmotných těl. Během časů však astrální těla druhé rasy stárnula, zahušťovala se dále, ale stále ještě byla amanasa, postrádala sebevědomí, vědomí a schopnost vlastní svobodné volby. Ke konci evoluce se však u druhé rasy dosáhlo takové kompaktnosti, že začala vstupovat do připravených hmotných těl zprvu bezpohlavních, později se samčími a samičími orgány v jediném těle.

5. Tak nastupuje období třetí rasy (lidstva třetí kalpy) již sídlící v asexuálních hmotných tělech. Velkým problémem bylo vlastní rozmnožování, proto došlo brzy k oddělení pohlaví. Tak se objevuje první muž a první žena, biblický Adam a Eva. S oddělením pohlaví došlo i k polarizaci životní energie Fohat tak, že sluneční díl Fohatu (energie Jang) obdržel muž a žena měsíční díl Fohatu (energii Jin). Tak vznikli zrozenci z vejce dvojího pohlaví, mající pevnou kostru, silná svalnatá těla a dobře vyvinutý mozek.

6. Dhyan Chohanové s těmito těly byli spokojeni a tak dovolili, aby do nich Lipikové (andělé Moudrosti) vložili moc vůle, sebevědomí, mysl a inteligenci. Tak mocí tvořivé vůle (Kriyašaktí) vznikla dokonalá rasa synů Yogy, svatí otcové čtvrté rasy, předkové Arhatu a odehrálo se to na konci Satja (Krita) Jugy (asi před 180.000 roky). Tito synové Yogy byli velmi duchovními bytostmi, ale nenesli v sobě díl Ohně Jednoty Božskho Otce a Božské Matky (Jiskru, Atmabuddhi).

8. Souběžne s lidstvem třetí rasy byli stvořeni a vyvíjeli se i savci do podoby jak jsou známí dnes, i když některé druhy již vymizely a jiné se vyvinuly teprve nedávno. Zvířecí a rostlinná říše je však mnohem starší než lidstvo třetí rasy a jejich historie je názorným obrazem obtížností provázejících tvůrčí činnost Dhyan Chohanů a jejich pomocníků.

IV. Pád třetí a čtvrté rasy do hříchu

2. Zavedli mnohoženství a do svých harémů přiváděli nejkrásnější ženy z původních kmenů Amanasa (primitivů) a z kmenů Úzkohlavých. Tyto ženy jim pak rodily obludné bastardy, zlomyslné démony mužského i ženského pohlaví a mnoho Dakinů (mentálně postižených dětí). Jelikož po otcích byly děti obřího vzrůstu, mnoho matek během porodu umíralo. Mnoho času věnovali erotice a zavedli kult uctívání Phallu (Lingamu – mužskému údu) a Yoni (Kteis – ženských genitálií), takže postupně ztráceli poslední díl své božskosti a nakonec vyhasla i schopnost Třetího oka, nazírání do vyšších duchovních dimenzí.

V. Pád a zničení třetí a čtvrté rasy

2. Ve svém falešném přesvědčení o vlastním bohorovnosti se třetí rasa, podporovaná čtvrtou, rozhodla ovládnout všechny tři hmotné světy (Tir, Marsalu, Zemi) a oddělit je zcela od vlivu ostatních světů věrných Zákonu jediného Boha. To se odehrálo v době, kdy třetí a čtvrtá rasa dosáhla zenitu své evoluce, takže jejich věda, technika i technologie byly velmi pokročilé, v mnoha směrech předčily vyspělost současné civilizace páté kalpy. Začali vojensky napadat své sousedy a nutit je k poddanství. Mezi jinými napadli i posvátný kruhový chrám Bílého ostrova (Dél v Hyperboreji) zasvěcený Šlechetnému dítěti (Apollonovi) a zničili jej. Aby dosáhli zničení svých odpůrců na Tiru, nechali prudce vzplanout vnitřní ohěň v hlubinách této planety a následující exploze rozmetala Tir po celé sluneční soustavě. Jedna z velikých trosek Tiru však krátce nato zkřížila cestu Zemi a srazila se s ní.

3. Malá část elity vládců a kněží Synů Belialu stačila na svých lodích prchnout do Vesmíru. Stoupenci zákona jediného Boha byli varováni svým Třetím okem a včas se vzdálili, přičemž s sebou odvedli i větší počet velkých zvířat. Většina zbývajících z třetí a čtvrté rasy zahynula. Naživu jich zůstalo jen málo, někteří byli ze skupiny se žlutou kůží, část červených, černých a hnědých. Skupiny žlutobílých a modrých lidí třetí rasy zmizely navždy. Země se vzdálila Slunci, změnila se poloha její osy a světové strany, ochladilo se a objevil se mráz, led a sníh. Nově zrození i mláďata zvířat a rostliny se stali menšími a zkrátila se doba jejich života. To málo lidí, co se zachránilo v jeskyních, bojovalo o přežití a lidé postupně ztráceli povědomí své božské podstaty a původní úrovně inteligence. Mnoho z nich se smísilo s divokými zvířaty a žilo s nimi. Tyto události se odehrály témeř na konci Trétajugy (před 115.000 roky).

4. Provinilé z třetí a čtvrté rasy potrestali Dhyan Chohanové neplodností, odebrali jim dar Kriyašaktí a Lipikové zatížili jejich Karmu. Velký Drak (Stvořitel) nebral ohled na nikoho s výjimkou Draků Moudrosti (Dhyan Chohanů) a Hadů (Stoupenců zákona Jediného Boha), jejichž sídla dnes zakrývají trojúhelníkové kameny (paralelní dimenze, Agharta, Šambala).

VI. Přichází pátá rasa se svými učiteli a králi

1. Když selhal první plán stvoření inteligentního lidstva na sobeckoti, ztrátě božské podstaty a aroganci většiny lidstva třetí a čtvrté rasy, uložil Velký Drak Moudrým Drakům druhý plán stvoření moudrého lidstva. Podstatou druhého plánu bylo vložení božského těla s duší (Atmabuddhi), které v podstatě obsahuje díl Jednoty Božského Otce s Božskou Matkou, do astrálního těla. (Manasa rupa, Sambhógakaya). Tato sestava byla posléze spojena se sestavou éterického a hmotného těla (Nirmanakaya), dovolující úplnému člověku (archetypu Adamah Kadmon) pobyt a evoluci ve hmotném světě. Tyto operace prováděli duchovní bytosti šesté a sedmé dimenze pod dohledem Moudrých Draků (Dhyan Chohanů) a Lipiků. Astrální lidská bytost nesoucí božské tělo (matrice Duchovní Adam), byla rozdělena do dvou těl Nirmanakaya majících opačné pohlavní orgány. Tak byl stvořen Adam a Eva, ale bylo jim dáno pouze 120 let života.

2. Na Zemi bohové nové lidstvo Adamah Kadmon poslali na počátku Kálíjugy (před asi 43.000 roky) v doprovodu Hadů, kteří s tímto lidstvem páté kalpy uzavřeli smlouvu, přijali jeho karmický úděl, stali se jeho učiteli a vládci.

Poselství Dhyan Chohanů a Lipiků lidstvu páté rasy končí tímto vzkazem: „Důkaz Pravdy nastoupí sám v okamžiku jejího poznání.“

Zdroj: Ivo Wiesner - Stezka draka