Zasvěcení lidská a sluneční - 9. kapitola

Stezka zasvěcení

První dvě Zasvěcení

Před prvním zasvěcením musí vláda Duše nad fyzickým tělem dosáhnout vysokého stupně. Shodně s křesťanskou terminologií - „hříchy těla“ musí být ovládnuty: obžerství, opilství a nemravnost již nám více nemohou vládnout. Žádosti fyzického elementála nemohou být déle uspokojovány. Člověk musí být volný od jakéhokoliv lákadla, ovládnutí musí být úplné a vábení mrtvé. Je třeba dosáhnout postoje hluboké podřízenosti vůči Duši, a ochota poslouchat musí být velmi silná. Kanál mezi vyšším a nižším se rozšiřuje a tělo se stává prakticky automatické.

Skutečnost, že ne všichni zasvěcení dosahují této normy, může být způsobena mnoha příčinami, ale jejich vibrace musí být na straně spravedlivosti, rozpoznávání svých vlastních nedostatků důkazem musí být opravdové a veřejné, a zápas o přizpůsobení se nejvyššímu standardu bude znám, i když ještě nebylo dosaženo dokonalosti života. Zasvěcení mohou klesat a také klesají. Takto pocítí činnost zákona v trestu. Svým pokleskem mohou poškodit a také poškozují skupinu a podléhají tehdy karmě nápravy. Musí později odčinit křivdu delší službou, přičemž sami – jako členové skupiny – aplikují tento zákon, i když si to neuvědomují. Jejich postup je vážně zabržděn a ztížen z důvodu ztráty času na odčinění karmy s poškozenými jednotkami. Skutečnost, že člověk je zasvěceným, a skrze to samotným prostředníkem velmi zesílené síly, způsobuje mnohem těžší následky při každém vybočení z přímé stezky, než lidem méně duševně rozvinutým. Jeho odškodnění a trest budou proto přiměřeně větší. Nevyhnutně musí platit tuto cenu dřív, než bude moci pokračovat dále na Cestě. A pokud jde o skupinu, kterou poškodil, jaký by měl být její postoj? Mělo by jí být: rozpoznání vážnosti chyby, moudré přijetí faktů v případu, pozdržení se nebratrské kritiky a láskyplné obejmutí hříšného bratra. To všechno společně s konáním, které jasně ukáže divákovi - veřejnosti, že takovéto hříchy a přestupky vůči zákonu nezůstanou přehlédnuty. Uvnitř skupiny je nutné přijmout takový postoj (zároveň s rozhodným činem), který pomůže bloudícímu bratru pochopit jeho chybu a odčinit karmu, a následně, po povinné kompenzaci, vrátit mu příslušnou úctu a respekt.

Ne všichni lidé se rozvíjejí stejnými nebo rovnoběžnými směry a proto nemůžeme určit pevná a rychlé pravidla správného postupu při každém zasvěcení ani v tom, které centrum právě oživit a jaká vize je správná. Tak mnoho záleží od paprsku učedníka a od jeho vývoje ve jednotlivém směru (lidé se obvykle nerozvíjejí rovnoměrně), od jeho osobní karmy, a také od požadavků daného období. Můžeme ale odporučit - u prvního zasvěcení, narození Krista, je obvykle oživováno centrum srdce se zřetelem na cíl účinnější kontroly astrálního vozítka a vyjádření větší služby lidstvu. Po této iniciaci se zasvěcený učí hlavně o faktech astrální úrovně. Musí stabilizovat své emoční vozítko a naučit se pracovat s toutéž lehkostí v astrální úrovni s jakou pracuje ve fyzické úrovni, uvádí se do kontaktu s astrálními dévy a učí se ovládat astrální elementály. Měl by dojít k lehkosti na nižších podúrovních, a tehdy vzroste hodnota a kvalita jeho práce na fyzické úrovni. Během této iniciace plyne ze Síně učení do Síně moudrosti. V té době se klade důraz na jeho astrální vývoj, i když jeho mentální vybavení stále roste.

Mnoho životů může uplynout mezi prvním zasvěcením a druhým. A dlouhá doba mnoha inkarnací může uběhnout než bude astrální tělo dokonalé a zasvěcený – připraven pro příští krok. Obdoba je zachována v zajímavé podobě v Novém zákoně v životě zasvěceného Ježíše. Mnoho let uplynulo mezi jeho narozením a křtem, ale zbývající tři stupně byli dosaženy za tři roky. Od chvíle, kdy člověk dosáhne druhého zasvěcení, začíná dělat rychlé pokroky a třetí a čtvrté zasvěcení obdrží pravděpodobně ještě v tomtéž nebo příštím životě.

Druhé zasvěcení je rozhodujícím okamihem v ovládnutí astrálního těla. Tak jako u prvního zasvěcení člověk prokázal ovládnutí hustého fyzického těla, tak nyní obdobně prokazuje ovládnutí astrálního. Oběť a smrt žádostivosti byla cílem úsilí. Žádostivost zůstala ovládnuta Duší – touží jenom po tom, co je dobré pro celek, a v souladu s vůlí Duše, a s vůlí Mistra. Astrální elementál je ovládnut, citové tělo je čisté a jasné, a nižší podstata rychle odumírá. Duše převzala znova obě nižší vozítka a utváří je podle své vůle. Aspirace a touha sloužit, milovat a napředovat se stávají tak silné, že je obvykle viditelný rychlý vývoj. To právě vysvětluje skutečnost, že druhá a třetí iniciace často (ačkoliv ne vždy) nastupují za sebou v době jednoho a téhož života. V této periodě světové historie jsou též podněty, dané vývinem aspirujících duší, pociťujících strašnou a naléhavou potřebu lidstva - obětují vše, za účelem jejího naplnění.

Jako dříve – nemáme chybit v uvažování, že toto vše přichází ve stejných neměnných následujících krocích a stupních. Mnoho se vykoná v souběžné shodě, jako nástroj řízení je však pomalý a těžký, ale v době mezi prvními třemi iniciacemi je třeba trvale dosáhnout jistého definovaného bodu evoluce každého ze tří nižších vozítek, aby další rozšiřování kanálu mohlo být bezpečné a vhodné. Kráčeje Zkušební stezkou, mnoho z nás pracuje se všemi třemi těly najednou.

Při této iniciaci, obvyklým způsobem postupu (který vůbec není zaručený) je oživování krčního centra. To zapříčiní způsobilost zúročení služby Mistru a pro pomoc lidem včetně těžení z vědomostí nižší mysle. To propůjčí schopnost sdělování a vyjádření toho, co je užitečné, skrze mluvené slovo – ale zajisté v některém druhu služby. Umožňuje taky vizi potřeb světa a ukazuje další část plánu. Proto prací, kterou je třeba vykonat před přijetím třetího zasvěcení, je celkové ponoření osobního aspektu do potřeby celku, což způsobí úplné ovládnutí konkrétní mysle Duší.

Následující dvě Zasvěcení

Po druhé iniciaci se výuka zvedá o jednu úroveň. Zasvěcený se učí ovládnout své mentální vozítko, rozvíjí svou schopnost manipulace myšlenou skutečností a poznává zákony budování tvůrčím myšlením. Koná svobodně na čtyřech nižších podúrovních mentální úrovně, a před třetím zasvěcením musí (vědomě nebo nevědomě) být úplným vládcem čtyřech nižších podúrovní na třech úrovních ve třech světech. Jeho znalost mikrokosmu se stává hluboká a – stejně teoreticky jakož i prakticky – ovládá velkou mírou zákony své vlastní podstaty. Odtud taky pocházejí jeho schopnosti pokusně být mistrem na čtyřech nižších podúrovních fyzické, astrální a mentální úrovně. Poslední skutečnost je zajímavá. Ovládnutí třech vyšších podúrovních ještě není úplná a to nám do jisté míry vysvětluje chyby a omyly zasvěcených. Mistrovství podstaty ve třech vyšších podúrovních ještě není dokonalé a zůstává jim ještě stále k ovládnutí.

Při třetím zasvěcení, nazvaném někdy „Proměnou“ nebo „Transfigurací“ celá osobnost je zaplavena světlem seshora. Teprve po tomto zasvěcení Monáda definitivně vede Duši, vlévaje stále více svůj božský život do připraveného a očištěného kanálu. Když ve třetím zasvěcení, to je v „Měsíčním řetězci“, Duše individualizovala osobnost skrze přímí kontakt, tak jak je ukázáno v tomhle čtvrtém řetězci, je používána jiná metoda. Když použijeme tu aplikovaného zákona souhlasnosti, může nám mnoho odkrýt a demonstrovat zajímavou analogii mezi metodami individualizace používanými v různých řetězcích a rozšiřováním vědomí nastávajícím při různých zasvěceních.

A zase je dána zasvěcenému vize toho, co před ním leží v budoucnu. Má vždy možnost rozeznání členů Velkého bílého bratrství a jeho psychické vlastnosti jsou stimulované oživením center hlavy. Není však nutné ani vhodné rozvinout před touto iniciací syntetické schopnosti, nebo jasnovidnost a jasno-sluch. Cílem veškerého rozvoje je probuzení duševní intuice, a když se již tak stalo: když fyzické tělo je čisté, tělo astrální – stabilní a pevné, a mentální tělo – pod kontrolou, tehdy teprve může zasvěcený bezpečně ovládat a moudře používat psychické vlastnosti pro pomoc lidské rase. Může nejen používat tyto schopnosti, ale je již schopen tvořit a oživovat myšlenkové formy, jasné a přesně stanovené, pulzující duchem služby a nekontrolovány nižší myslí nebo touhou. Takové myšlenkové formy nebudou nesouvislé, nenavazující na sebe, nekorigované (tak jako ty, které tvoří většina lidí), ale dosáhnou příslušnou míru syntézy. Tvrdě a neustále je třeba pracovat, aby toho bylo dosaženo, ale s okamžikem, kdy naše přírodní touha byla ustálena a očištěna, ovládnutí mentálního těla se stává mnohem snadnější. A proto cesta oddaného stoupence je v jistém smyslu snadnější než cesta intelektuálního člověka, naučil se totiž míře očištěné touhy a pokrokům po nevyhnutných stupních.

Osobnost již nyní dosáhla bodu, ve kterém jsou její vibrace velmi vysokého řádu. Substance všech tří těl je poměrně čistá, a pochopení práce, která má být provedená v mikrokosmu a její podíl práce makrokosmu, je velmi pokročilý. Je proto zřejmé, proč vládce světa a velký Hierofant celebruje teprve třetí iniciaci, při které se kontaktuje se zasvěceným poprvé. Dříve to nebylo možné. Při prvních dvou zasvěceních je Hierofantem Kristus, Učitel světa a Prvorozený mezi mnoha bratry, jeden z prvních mezi naším lidstvem, který prošel iniciaci. Browning vyslovuje překrásně tuto myšlenku v poemu pod názvem „Saul“:

... „A tak se stane,
Tvář podobná mé tě přivítá,
Člověk mně podobný,
Kterého milovat budeš, milovaný jím navždy,
Ruka jako tato
Otevře ti bránu nového života!
Hleď, to je Kristus!“

Když ale zasvěcený udělá další pokroky a dvě iniciace má již za sebou, přichází změna: Pán světa, Starobylost dnů, nevyslovitelný Vládce, uděluje třetí zasvěcení. Jak je to možné? Protože nyní již plně posvěcené fyzické tělo bezpečně vydrží vibrace dvou jiných těl, když se z Přítomnosti KRÁLE vrátí do svého útočiště, protože očištěný astrál a ovládnutý mentál mohou stanout před JEHO tváří. A když očištěny a ovládnuty mohou stanout před NÍM a poprvé vibrují vědomě s Paprskem monády, teprve tehdy s připravenými těly schopnost vidět a slyšet na všech úrovních může být udělena a dosažena. Rovněž schopnost čtení a chápání záznamů je bezpečná, jelikož s hlubším poznáním přijde síla. Srdce je již dostatečně čisté a milující, a intelekt dostatečně stabilní, aby ustál vypětí znalého.

Před čtvrtým zasvěcením může být zasvěcenec překvapen, trénink je zesilněn a urychlen, a hromadění znalostí je neuvěřitelně rychlé. Zasvěcený navštěvuje častý přístup do knihovny okultních knih a po této iniciaci může kontaktovat nejen Mistra, se kterým je propojen a s kterým vědomě pracuje už dlouhý čas, ale může se kontaktovat s Čohany, s Bodhisattvou a s Manuem, kterým (jistou měrou) asistuje při práci. Zasvěcený by měl rovněž rozumově pochopit zákony tří nižších úrovní a rovněž je ovládat v pomoci evolučnímu plánu. Studuje kosmické plány a musí mistrovsky používat listiny. Stává se zběhlý v okultních termínech, a rozvíjí vidění čtvrtého rozměru, pokud to již neudělal dříve. Učí se řídit činnosti dévů stavitelů a zároveň pracuje stále na rozvinutí své duchovnosti. Začíná rychle koordinovat budhické vozítko a v jeho koordinaci rozvíjí svou sílu syntézy, zprvu v malé míře, ale postupně stále více a ve všech detailech.

Když zasvěcený přijal čtvrtou iniciaci, tehdy ovládl již bezchybně pátou podúroveň a – technicky řečeno - je adeptem na pěti nižších podúrovních - fyzické, astrální a mentální úrovně. A je na nejlepší cestě ovládnout šestou podúroveň. Jeho budhické vozítko již může působit na dvou nižších podúrovních budhické úrovně.

Život člověka přijímajícího čtvrté zasvěcení, to je Ukřižování, je obyčejně životem ohromné oběti a utrpení. Je to život člověka provádějícího „Velkou Renunciaci“ - velké odevzdání, taktéž z exoterického pohledu je to namáhavé, tvrdé a bolestivé. Člověk odevzdal vše, dokonce svou dokonalou osobnost, na oltář oběti a stojí zbaven všeho. Vše je odevzdáno: přátelé, peníze, reputace, charakter, status ve světě, rodina a dokonce sám život.

Konečné Zasvěcení