Upřímností k Bohu

Neale Donald Walsch, Dr. Brad Blanton

(9) VNÍMÁNÍ PŘÍTOMNOSTI

Většina lidí pozná, když jim někdo lže. A čím jste pravdomluvnější, tím lépe poznáte, zda vám druzí lžou. Pokud je váš život jako otevřená kniha, snadno poznáte, když vám druzí lžou.

Jestliže sami lžete a neustále se musíte hlídat, abyste se neprořekli, pak těžko poznáte, zda vám druzí lžou nebo ne. Jednou z předností pravdomluvnosti je, že si víc všímáte okolního světa. A čím víc vnímáte, tím víc žijete v reálném světě. Jste živí, a když jste živí, žijete v okamžiku, který právě vnímáte, nikoli v okamžiku, o kterém jste si myslili, že budete vnímat. Nežijete v minulosti ani v budoucnosti, žijete tady a teď. Nemyslíte na minulost ani na budoucnost, protože vnímáte přítomnost.

Brad zná hodně lidí, kteří za ním přišli, když se dověděli, že brzy umřou. Brad se jich obvykle ptá: „Jaká byla vaše první reakce ?“ Většina z nich říká, že když se dověděli, že brzy umřou, okamžitě pocítili úlevu. Říkali si: „Konečně se mohu uvolnit. Teď už to vím. Už si nemusím dělat zbytečné starosti. Poprvé v životě mám svůj život pod kontrolou. Už nemusím nic předstírat. Vím, že umírám, a to je nesmírná úleva.“

Když mají lidé svůj život pod kontrolou, mohou mluvit pravdu. Kdosi řekl, že veškerý strach je vlastně strach ze smrti, takže když se přestanete bát smrti, nemáte strach z ničeho.

Doktorka Elisabeth Küblerová Rossová říká: „Nikdo není odvážnější než umírající člověk.“ To je pravda. Co může takový člověk ztratit ? Nemáte-li co ztratit, žijete každý den, jako by to byl poslední den vašeho života. Všichni známe dvě stará rčení, která jsou tak stará, že už přestala být banální. První zní: „Žij tak, jako by každý den byl posledním dnem tvého života.“ A druhé: „Poznej pravdu a pravda tě osvobodí.“ Tato dvě rčení jsou opakována znovu a znovu, protože obsahují hlubokou moudrost.

Každá generace je musí opakovat hovorovým jazykem své doby, aby jim nová generace porozuměla. Záleží na všech z nás. To, že právě čtete tuto knihu, znamená, že patříte mezi vůdce nového duchovního hnutí, které má větší zájem o pravdu než o přetvářku.

♥ ♥ ♥

BB: Už delší dobu se tě chci zeptat, jak si myslíš, že můžeme odměňovat pravdomluvnost.

NDW: Tím, že přestaneme označovat věci za „správné" a „špatné". Tím, že se vzdáme své představy o tom, co je „správné" a co je „špatné". Tím, že se zbavíme tohoto systému hodnocení. Stejně jsme si jej vymyslili. Měli bychom jej nahradit novým. Nedávno jsem na jedné přednášce řekl něco, co některým posluchačům připadalo až příliš odvážné: „Nic není správné a nic není špatné. Tato morální hodnocení jsme si sami vymyslili a předáváme je z generace na generaci.“

Někteří posluchači se mnou nesouhlasili. Říkali, že musí existovat nějaké absolutní měřítko, podle nějž lze určit, co je správné a co je špatné. Abych jim svůj názor vysvětlil, uvedl jsem několik příkladů.

Jestliže nějaká žena ve většině měst na této planetě nabízí za peníze jisté příjemné služby příslušníkům opačného pohlaví, pravděpodobně bude zatčena, pokud ji policista dobře nezná. V takovém případě si policista nechá zaplatit - nebo se nechá obsloužit.

Pokud ženu dobře nezná, zatkne ji. Když bude tytéž služby nabízet žena v Amsterodamu, nejenže nebude zatčena, ale bude pochválena za to, že obohacuje daňovou základnu. V Holandsku mají prostitutky úřední povolení, které jim dokonce zaručuje malé podnikatelské úvěry.

A tak jsem se posluchačů zeptal: „Co je tedy správné a co je špatné ? Prostituce nebo geografie ?“ A pak jsme měli dlouhou debatu.

Já jsem hovořil o tom, jak jsme v této zemi ještě před několika generacemi věšeli ženy obviněné z čarodějnictví. Dovolávali jsme se bible - takzvané boží knihy - a říkali jsme: „Pověsíme tě ve jménu Boha, protože jsi čarodějnice.“

Dnes bychom ve jménu Boha odsoudili tehdejší soudce, přičemž bychom se odvolávali na tutéž knihu.

Nemluvíme tu o nějaké primitivní společnosti (nebo o společnosti, kterou považujeme za primitivní). Mluvíme o Salemu v Massachusetts. A tak jsem se posluchačů zeptal: „Co se změnilo ? Bible se nezměnila. Na tuto knihu jsme se odvolávali, když jsme věšeli čarodějnice, a dnes se na ni odvoláváme, když říkáme lidem, aby čarodějnice nevěšeli. Tak co se tedy změnilo ?“

Změnilo se naše hledisko.

Všimli jsme si, že Hemingway měl pravdu. „Život je pohyblivý svátek.“

V průběhu našeho vývoje si stále lépe uvědomujeme, čím jsme a čím chceme být, a proto znovu a znovu definujeme, co je správné a co je špatné. Pojem dobra a zla je pohyblivá definice založená na představě, kterou si vytváříme sami o sobě.

Podle mého názoru bychom se měli zbavit samotných výrazů „správné" a „špatné". To ostatně říkám ve svých „Hovorech s Bohem". Není důležité, zda věříte, že jsem opravdu mluvil s Bohem. V každém případě to byl zajímavý rozhovor.

Ptal jsem se Boha, ptal jsem se vyššího vědomí v té knize: „Existují ve vesmíru vysoce vyspělé bytosti a vysoce vyspělé společnosti ?“ Odpověď zněla, ano. Když jsem se zeptal, jak tyto bytosti vyřešily problém definice dobra a zla, dostal jsem následující odpověď „Tyto bytosti nemají ve svém jazyce slova „dobré" a „špatné". Kdybys tato slova použil, dívaly by se na tebe, jako bys byl z nějaké jiné planety (což ostatně jsi), protože ta slova prostě neznají. Nemohly by pochopit, kde jsi k těm pojmům přišel.“

Pak jsem se zeptal, jaký mají systém hodnot. Dokonce jsem se zeptal, zda vůbec nějaký mají. Dostal jsem tuto odpověď: „Samozřejmě že mají. Podle jejich hodnotového systému je dobré to, co přináší užitek, a špatné to, co užitek nepřináší.“

Tak je to jednoduché a zároveň elegantní. Buď je něco prospěšné, nebo to prospěšné není. Když se chci dostat do Seattlu a jedu směrem na San José, nikdy se do Seattlu nedostanu. Neznamená to, že jet do San José je „špatné", ale není mi to k ničemu. A proto změním směr cesty.

Naše společnost by měla odhodit své hodnoty. Lidé, kteří jsou zabořeni po kolena v bahně, s tím nesouhlasí. Říkají, že budujeme společnost bez hodnot, že opouštíme naše staré hodnoty. A mají pravdu. Skutečně své hodnoty opouštíme. Měli bychom mít jen jedinou hodnotu. Dobré je to, co je prospěšné. A to záleží na tom, čeho se snažíme dosáhnout.

Takže když mi někdo řekne, že mám proměnlivé hodnoty, odpovím: „Máš naprostou pravdu, moje hodnoty se mění ze dne na den, z hodiny na hodinu, z minuty na minutu; a mění se podle toho, co se právě snažím udělat.“ Když si jasně uvědomuji, čeho chci dosáhnout (když se například snažím být co nejlepším člověkem - podle svých měřítek toho, co je „nejlepší"), uvidíš, že jsem velice konzistentní v tom, co považuji za „správné" a „špatné", za „prospěšné" a „neprospěšné".

BB: To jsi řekl velice dobře. Tvoje poslední věta se mi opravdu líbí. Proto lidé kupují tvé knihy ! Ano. Tak to je. To je jádro celé věci. Mysl proměňuje zážitky v ideály, a jakmile se zážitek stane ideálem, všechno se odehrává na úrovni mysli. Nakonec změníš „prospěšné" ve „správné" a „neprospěšné" ve „špatné". Jakmile však použiješ slova „lepší", začneš se považovat za lepšího, než jsou druzí lidé.

Překvapilo by tě, jak vynalézavé dokážou být malé děti. Můj malý syn staví velice zajímavé věci z těch malých plastových kostek. Napadají ho takové věci, které by mě nikdy nenapadly, a většinou to funguje. Když ho pozoruji, ptám se sám sebe: „Zajímalo by mě, co postaví teď. Rád bych věděl, jak vyřeší tenhle problém.“ Když něco nefunguje, mohu mu poradit nebo si poradí on sám, ale neděláme nic „dobře" nebo „špatně". Děláme prostě to, „co funguje".

Ale nepřipisujeme tomu přehnanou hodnotu. Je v pořádku dělat také to, co nefunguje, abychom zjistili, co funguje. Můžeš oceňovat to, co funguje, ale brzy zjistíš, že se to můžeš naučit jedině tehdy, když budeš dělat hodně věcí, které nefungují. Člověk se učí tím, že dělá spoustu chyb. Chybovat není ani špatné ani dobré. Je to něco, co děláš, abys dosáhl žádoucího výsledku.

Mysl má ráda onu nadřazenou konzistenci, která ze všeho a za všech okolností dělá něco „pravdivého". Mysl považuje „to, co funguje", za „to jediné, co funguje". Mysl nesnáší, když něco jednou funguje a podruhé ne. Mysl nesnáší chyby, a proto se jim snaží vyhnout - alespoň mysl lidí, kteří byli vychováni takovým způsobem jako my a kteří považují chyby za špatné známky.

NDW: Myslím si, že se naše společnost pomalu začíná od těchto myšlenek osvobozovat.

BB: Já si to myslím také.