Upřímností k Bohu

Neale Donald Walsch, Dr. Brad Blanton

TŘETÍ DÍL

SPOLEČENSKÁ TRANSFORMACE SKRZE UPŘÍMNOST

(10) VĚDOMÁ EVOLUCE

Už jsme se zmínili o tom, že Barbara Marxová Hubbardová napsala krásnou knihu, ve které říká, že se v průběhu historie vyvíjíme, ale neuvědomujeme si, že se tohoto procesu účastníme. A samozřejmě si neuvědomujeme, že se procesu evoluce nejen účastníme, ale také jej vytváříme.

Už jsme se o tom zmínili, ale není na škodu ještě jednou to zopakovat. Jsme ti, kdo se vyvíjejí, a zároveň ti, kdo vyvíjejí. V nedávné době dospělo mnoho lidí k závěru, že se vyvíjíme přesně tak, jak se vyvíjet chceme. Také si uvědomujeme, že evoluce je proces tvorby, jenž se odehrává v přítomném okamžiku, tady a teď, což znamená, že se jej účastníme bezprostředně, nikoli z dálky.

Proto se dnes musíme ptát sami sebe, co by se stalo, kdybychom všichni vytvářeli náš kolektivní život vědomě. Co by se stalo, kdybychom dosáhli kritického počtu ? To je dnes nejdůležitější otázka. Co by se stalo, kdyby se rozhodující počet lidí rozhodl vytvářet naši společnou budoucnost vědomě ?

Odpověď je zřejmá: začali bychom žít ve světě svých snů.

Na této planetě se dnes děje něco velice důležitého. Může to vidět každý, kdo se rozhlédne kolem sebe. Po celém světě se rozšiřuje energie vědomé tvorby. Stále víc lidí si uvědomuje, co se děje, a stále víc lidí je ochotno účastnit se tohoto procesu.

Zpočátku to děláme velmi opatrně, po malých krůčcích. Nicméně tyto krůčky může každý vidět, takže nám to všem pomáhá věřit, že se k nám přidá rozhodující počet lidí.

Jako příklad uvedu jednu malou událost, k níž došlo jednoho večera našeho kolektivního života, ale my se domníváme, že se to stalo vědomě. Věříme, že se lidstvo vědomě rozhodlo společně vytvářet to, co se stalo na Nový rok nového tisíciletí.

Existovaly obavy, že tento den nedopadne dobře, že může dojít k teroristickým akcím. A později se skutečně ukázalo, že došlo k určitým pokusům zorganizovat teroristické akce, které měly narušit oslavy. Nicméně tyto akce neuspěly, takže oslavy proběhly bez problémů.

Mnoho z nás sledovalo po celý den, jak do různých částí Země přichází půlnoc, a viděli jsme sjednocené oslavy. Mám dojem, že došlo k jakémusi kolektivnímu rozhodnutí. Jako by si každý z nás řekl: „Nesmím to zkazit. Proč neprožít v pohodě alespoň tenhle jeden den ?“ Teroristickým akcím bylo zabráněno a nic hrozného se nestalo.

Byl to báječný večer. Nový rok nového tisíciletí byl naší první šancí vidět sami sebe na této úrovni. Ještě nikdy v historii lidstva jsme tuto příležitost neměli. Díky naší vyspělé technologii jsme poprvé mohli pozorovat sami sebe. Ještě nikdy předtím neměl každý z nás možnost pozorovat všechny ostatní lidi na světě. Bylo to jako ve filmu „Den nezávislosti", jenže obráceně. Došlo k „neuskutečnění" celosvětové katastrofy.

BB: Jako když člověk přistál na Zemi.

NDW: Přesně tak ! Pozorovali jsme sami sebe, jak jsme sami sebou, a myslím, že jsme si všichni říkali: „Hurá ! To je ono !“ A proto jsem před chvíli řekl, že pevně věřím, že jsme připraveni začít onen proces, kterému Barbara říká „vědomá evoluce".

Myslím, že se něco stalo. Myslím, že toho večera bylo lidstvo inspirováno samo sebou. Bylo inspirováno svou schopností chovat se lidsky a dobře se bavit. Pozorovali jsme sami sebe a prožívali jsme intenzivní pocit sounáležitosti.

Dnes musíme dělat totéž. Musíme být ostražití. Musíme si dávat pozor. Vstoupili jsme do 21. století, ale jak daleko se dostaneme se svým současným pohledem na svět ? To je dnes nejdůležitější otázka. Jestliže chceme přežít jako živočišný druh, musíme učinit důležitá rozhodnutí, která nám umožní uvědomit si svou jednotu novými způsoby. Nejen při oslavách nového tisíciletí, ale při oslavě každodenního života.

BB: Přál bych si, aby to někdo řekl našim politikům. Přál bych si, aby konečně začali podporovat zájmy veřejnosti. Musíme se zaměřit na jiné věci, nesmíme přemýšlet jen o tom, jak vyhodit svět do povětří dvanáctkrát za sebou, než to někdo jiný udělá čtyřikrát. Přece musí existovat nějaký způsob, jak se tato myšlenka dostane do politického povědomí.

NDW: Mnoho lidí dnes mluví o ozdravění ekosystému. V „Hovorech s Bohem" jsem řekl, že potřebujeme nejen zdravý ekosystém, ale také nový společenský systém, který by zahrnoval nejen ekologii a ekonomiku, ale také politické, duchovní a společenské prostředí. Takový systém by nám poskytl nástroje k vytvoření toho, co říkáme, že vytvořit chceme. Souhlasím s tebou, Brade, dnes musíme učinit důležitá globální rozhodnutí.

BB: Tahle myšlenka se mi líbí. Zdá se mi, že zdraví ekosystému této planety závisí na zdraví společenského systému. Nejen proto, že je dnes na světě tolik lidí a že jsme nevědomky udělali tolik škodlivých věcí, ale také proto, že nás vědomí toho, co se na světě děje, vede k tomu, abychom začali rozumně spravovat ekosystém této planety. Samozřejmě že Země bude existovat, i když se nám to nepodaří. Ale většina živočišných druhů včetně člověka vyhyne. Dnes jde o jakýsi závod - mezi těmi, kteří si naléhavost situace uvědomují, a těmi, kteří si ji ještě neuvědomují.

Toto nové vědomí dnes vstupuje do oblasti výdělečné činnosti. Moderní metody podnikání se stále zdokonalují a zaměstnanci mnoha firem si začínají uvědomovat, že peníze nejsou všechno. Každý podnik by se měl snažit zvyšovat vědomí našeho kolektivního bytí. O tom dnes mluví stále víc lidí. Můj přítel Dave Edwards, autor knihy „The Compassionate Revolution" (Soucitná revoluce), a náš společný přítel Michael Lerner, autor knihy „Spirit Matters" (Duch je důležitý), tvrdí, že soucit je stejně důležitý jako zisk. Podnikatelé a ředitelé korporací se musejí účastnit našeho kolektivního rozhodování, ale ta nejdůležitější rozhodnutí nemohou být založena výhradně na finančním zisku.

♥ ♥ ♥

V Americe a po celém světě se rozšiřuje hnutí, jehož cílem je vnést radikální upřímnost do podnikání. Mnoho seminářů ukazuje, jak podnikatelé mohou vytvářet a uplatňovat nová měřítka při definování úspěchu a zisku. Vyučují se nejmodernější techniky ekonomického řízení, které zkoumají modely užívané úspěšnými podniky, jejichž zaměstnanci se účastní rozhodování o dlouhodobých plánech firmy, o rozpočtu, mzdách a ostatních administrativních záležitostech.

V druhé knize „Hovorů s Bohem" je dlouhá pasáž, která pojednává o myšlence upřímnosti v podnikání. V této pasáži se říká, že by se všechno změnilo k lepšímu, kdyby se podnikatelé rozhodli být naprosto upřímní ve svých vztazích - ať už ve vztazích ke korporacím, zákazníkům nebo vlastním zaměstnancům.

Brad vede jednu výdělečnou a jednu nevýdělečnou korporaci, které mají následující motto: „Všechno se ví.“ Nic není tajné.

Všechny údaje jsou přístupné a všechny účetní knihy otevřené. Brad také založil na internetu nový národ, který se jmenuje „Spojené státy bytí", jejichž hranice jsou vymezené zemskou atmosférou. Bradova nevýdělečná společnost „The Center for Radical Honesty" (Středisko pro radikální upřímnost) sponzoruje každý rok osmidenní seminář, jehož se účastní šestnáct podnikatelů, malířů, spisovatelů atd., aby společně absolvovali kurz upřímnosti. Tato iniciativa vedla k založení skupiny „The World Council for the Transition to Compassion" (Světová rada pro přechod k soucitu), která na pravidelných schůzích, které se konají dvakrát ročně, diskutuje o otázkách vědomé účasti na evoluci lidstva.

Dovolte mi uvést příklad otevřenosti, o jaké tu mluvíme. Každá společnost a každá korporace by podle tohoto plánu dávala jednou měsíčně každému zaměstnanci podrobný rozpis všeho, na co má v rámci pracovní smlouvy nárok on a každý člen jeho rodiny.

Neale, který poslední dobou hovoří o těchto otázkách na svých veřejných přednáškách, říká, že někteří posluchači - obvykle muži -často odcházejí. Jiní se naštvou a říkají: „To není praktické. To nemůžeme zavést. A navíc to je naše věc.“ Tak ovšem mluví šéfové.

Neale to dnes dělá ve své nevýdělečné nadaci, kterou založil se svou ženou Nancy. Každý měsíc mají schůzi všech zaměstnanců, kde každý může vyjádřit svůj názor.

Někdo například řekne: „Janice dostala přidáno.“ Jiný zaměstnanec se zeptá Neala přímo: „Jak to, že Janice teď vydělává 32 600 dolarů, zatímco já mám jen 25 900 a děláme oba stejnou práci a já jsem tu zaměstnán o čtyři měsíce déle ?“

Když řídíte podnik takovýmto způsobem, musíte být ke každému otevřený. Musíte nespokojenému zaměstnanci říci: „Jestli to opravdu chceš vědět, tak já ti to řeknu. Janice prostě odvádí lepší práci než ty. Nikdy se nezdráhá dělat pár hodin přesčas a vždycky udělá všechno rychleji. Je prostě svědomitější. Tak to prostě je. Tím nechci říci, že tvou práci neoceňujeme. Kdybychom ji neoceňovali, tak bys tu už dávno nebyl. Ale Janice je prostě výkonnější zaměstnanec. Chceš-li se dovědět, jak vydělávat $32 600, promluv si s Janice.“

Nealovy manažeři mají podobné diskuze na každé schůzi a zdravotní stav zaměstnanců - mluvíme tu o duševním a citovém zdraví -je pozoruhodný. Lidé, kteří nesouhlasí se zavedením otevřenosti na pracovišti, obvykle říkají, že by nikdo nesnesl pravdu. To je velice smutný argument, ale není to pravda.

Neale zná jednu stavební firmu, jejíž majitel zavedl podobný systém. Začal uveřejňovat nejen výplaty všech svých zaměstnanců, ale také říká všem zákazníkům, kolik platí svým dodavatelům za práci i materiál. Například zákazníkovi řekl, že ho zavedení elektřiny stálo 45 dolarů, ale jemu bude účtovat 65 dolarů. Když se ho zákazník zeptal, proč mu účtuje o 20 dolarů víc, majitel firmy mu všechno podrobně vysvětlil. Zpočátku měl strach tento systém zavést, protože nechtěl riskovat ztrátu výdělku, ale během osmnácti měsíců se výdělek firmy zvýšil trojnásobně.

Když potom mluvil s Nealem, řekl mu: „Dověděl jsem se, že mě lidé doporučují každému, kdo si chce dát přestavět dům. Mnoho lidí říká, že jestliže tenhle chlápek jedná se zákazníky tak otevřené a poctivě. pak si ho chceme najmout na přestavbu našeho domu. Jestliže je tak upřímný, jak se říká. určitě odvede dobrou práci.“

Také Brad vypráví ve svých knihách příběhy o úspěchu v podnikaní On a jeho společníci chtějí udělat z jeho knihy „The Truthtellers" (Pravdomluvní) edici knih a audiokazet, které budou vyprávět tyto úžasné příběhy. Cílem této edice je inspirovat lidi k otevřenosti a upřímnosti.

♥ ♥ ♥

BB: Já osobně raději jednám s někým, kdo jedná otevřené. Asi před deseti lety jsem si stavěl dům. Byl jsem svým vlastním stavitelem i architektem. Během šesti měsíců jsem vystřídal asi sto dodavatelů. Pokud vím, byl jsem jediný stavitel, který dokončil dům během šesti měsíců přesně podle plánu. Když jsem začal stavět, řekl jsem, že se do domu nastěhuji prvního listopadu, a také jsem to udělal. Celý ten projekt jsem dělal jako experiment vědomého záměru.

Podařilo se to díky tomu, že jsem od samého začátku zavedl dobrou komunikaci se všemi svými dodavateli. Řekl jsem jim, co chci a co jsem ochoten zaplatit. Řekl jsem například: „Mluvil jsem také se dvěma dalšími instalatéry a když se tu zítra neobjevíte a pak si přijdete pro peníze, nic vám nezaplatím, protože zaplatím někomu jinému, kdo tu práci udělá. Jestli se máme hádat, tak to raději uděláme hned. Chci, aby mezi námi bylo jasno "

Pak jsem hovořil o vzájemné spolupráci a řekl jsem jim, že sám také už několik let podnikám, takže vím, jaké to je. Řekl jsem jim, že jim zavolám několik dní předtím, než je budu potřebovat, a dohodli jsme se na termínech, které nám vyhovovaly. Řekl jsem, že očekávám, že jakmile začnou, práci dokončí a nebudou posílat své zaměstnance na jiné pracoviště, kde mají rozdělanou jinou práci. Vysvětlil jsem jim, že mou funkcí je práci koordinovat, takže jakmile svou práci dokončí například instalatér, může začít elektrikář a pak další řemeslník. Také jsem jim vysvětlil, že zdržení způsobené tím, že jeden řemeslník neudělá svou práci, může narušit plynulý chod celé stavby.

Pak jsem jim řekl, že jim dám zálohu, aby mohli začít, a pak jim budu průběžně platit za vykonanou práci. Řekl jsem jim, že když nedokončí práci včas, najmu někoho jiného a jim nezaplatím nic

A pak jsem je nechal mluvit. Nakonec jsme se dohodli, takže mezi námi bylo jasno. Všichni jsme souhlasili, že život je příliš krátký, a proto si musíme vzájemné pomáhat, místo abychom jeden druhému lhali.

Potom jsem se jich zeptal, v kolik hodin ráno vstávají, a řekl jsem jim, že každý den zavolám v tuto dobu nebo o něco dříve a zeptám se jich, co ode mě toho dne potřebují.

Mnozí z nich jsou dodnes mými sousedy a někteří jsou mými přáteli Byli ke mně velice laskaví, pomohli mi víc. než bylo jejich povinností, a strávili jsme spolu příjemný čas. Občas jsme měli malé neshody, ale vždycky jsme je brzy vyřešili. Když byla stavba dokončena, přivedli své rodiny, abychom to společně oslavili. Všichni jsme byli pyšní na to, co jsme společně udělali.

NDW: To už bylo něco víc než práce.

BB: Ano, bylo to mnohem víc.

NDW: Takové jednání otvírá nové možnosti pro radikální upřímnost v celé Americe.

BB: Já vím a ty víš a mnoho dalších lidí dnes začíná chápat, že otevřenost a upřímnost dává lidem nové, jedinečné, tvůrčí perspektivy. Upřímnost je tajemstvím výnosnosti podnikání v informačním věku.

NDW: Díky neuvěřitelnému množství informací se dnes dostáváme do bodu, kdy už brzy bude téměř nemožné nebýt upřímný.

BB: V to doufám. Bylo by to krásné. Tahle pubertální snaha ustavičně něco předstírat a ovlivňovat myšlení lidí jen proto, abychom zvýšili své zisky, je pomalu na ústupu. Lidé mají stále větší zájem poznat realitu. To se týká jak sféry podnikání, tak oblasti osobního života, a dokonce to začíná být pravda i na úrovni korporací.

Každý, koho jsem kdy potkal, se zajímá o to, jak žijí druzí lidé, a ptá se: „Je tvůj život stejný jako můj ?“ Lidi chtějí znát pravdu.

To mi dává největší naději ze všeho. Vím, že každý člověk chce poznat pravdu a všichni chtějí pomáhat druhým lidem. Mluvil jsem se s lidmi ve vězeních, v psychiatrických ústavech i na ulicích a ještě jsem se nesetkal s člověkem, který by nechtěl být prospěšný druhým lidem. Ještě jsem se nesetkal s člověkem, kterého by nezajímalo, jak žijí ostatní lidé.

NDW: Naprosto s tebou souhlasím. Ještě nikdy jsem nepotkal člověka, který by nechtěl být poctivý, kdyby věřil, že mu to projde. Zdá se však, že se lidé chovají jinak jako jedinci, než se chovají jako příslušníci nějaké zájmové skupiny, ať už je to nějaká společnost nebo korporace. Například žádný lékař, nebo jen velmi málo lékařů, má stejný názor jako Americká lékařská asociace.

BB: To vím. V době nejbouřlivějších protestů za lidská práva se jeden průzkum veřejného mínění ptal majitelů restaurací na Jihu, zda souhlasí se segregací černochů. Sedmdesát procent dotázaných odpovědělo, že se segregací nesouhlasí, ale většina restauratérů řekla, že svůj názor nemohou veřejně podporovat, protože by přišli o své restaurace. To říkali proto, že si myslili, že většina ostatních lidí nesouhlasí se zrušením segregace. Nicméně procento ostatních lidí, kteří měli stejný názor jako majitelé restaurací, bylo přibližně stejné jako procento majitelů. Segregace byla na Jihu tradicí, ale nebyla podporována většinou obyvatel. Myslím, že když početná skupina lidí založí nějakou tradici, trvá pak mnohem déle překonat ji, než by to trvalo jedincům.

NDW: Některé druhy chování, které byly institucionalizovány, přetrvávají ještě dlouho po tom, co jedinci, kteří instituci vytvořili, se svými starými názory už nesouhlasí. Otázkou je, jak tuto propast překlenout, aby se zastaralé instituce přizpůsobily novým přáním jedinců.

BB: Instituce fungují podobně jako lidská mysl. Instituce na společenské úrovni je totéž jako mysl na individuální úrovni. Společenské instituce i individuální lidská mysl mají tendenci dělat věci naučeným, tradičním způsobem. Mysl se snaží být důsledná a instituce se snaží být důsledná bez ohledu na to, jak zastaralé jsou její názory.

Jeden lingvista a filozof, který prohlásil, že mapa není teritorium, dal skupině turistů mapu Londýna a řekl jim, ať se jdou projít městem a pak ať se vrátí k další diskuzi. Ve skutečnosti jim dal mapu Moskvy. (Smích) Takže turisté chodili ulicemi Londýna a snažili se najít různá místa s mapou Moskvy v ruce. Když se vrátili, filozof jim řekl: „Jak vidíte, je poměrně důležité, aby mapa odpovídala teritoriu.“

Problém lidské mysli a společenských institucí spočívá v tom, že mapa už neodpovídá teritoriu. Teritorium se změní a mapa není k ničemu, ale my ji stále používáme.

Otázka zní: „Jak překonat zastaralý názor ?“ Především musíte pochopit, že zastávat názor, který odporuje realitě, znamená vyhýbat se realitě. Lidé lpí na svých názorech dlouho po tom, co staré názory nelze aplikovat na novou realitu. Alan Watts říká ve své knize „Moudrost nejistoty", že život je jako řeka a abychom se cítili bezpečně, potřebujeme člun. Lidé však nemají rádi čluny, protože člun jim připadá „nebezpečný". Watts říká, že lidé si raději zarazí do dna řeky kůl, kterého se pak drží, i když přijde velká voda, protože se chtějí cítit bezpečně, ale kůl jim žádnou jistotu neposkytuje. Myslím, že buddhistický názor, že obecnou příčinou lidského utrpení je naše tendence lpět na starých názorech, je správný. Tento názor pravděpodobně vysvětluje, proč nejvýnosnějším obchodem na této planetě je prodávání zakázaných drog (většina z nichž jsou drogy proti bolesti). Jednomu z největších legálních byznysů na světě se říká farmakologický průmysl, který vyrábí především drogy pro zmírnění bolesti a deprese. Otázka je, proč potřebujeme tolik drog zmírňujících bolest. „Protože na světě je spousta bolesti !“ Myslím, že většina bolesti je způsobena tím, že se nechceme pustit onoho kůlu zaraženého v korytě řeky života.

♥ ♥ ♥

Ve svých přednáškách Neale už roky opakuje, že musíme změnit náš hodnotový systém. A o tom tu mluvíme. Musíme změnit celou naši kulturní tradici. V knize „Přijímání Boha" se píše, že náš problém spočívá v tom, že žijeme podle Deseti falešných představ, místo abychom žili podle Deseti přikázání božích. Těchto deset falešných představ vytvořilo naši kulturní tradici. K hlavním z nich patří představa, že existuje nedostatek, představa, že existuje budoucnost, představa, že existuje neúspěch, a představa, že existuje nedostatečnost.

Žádná z těchto představ není pravdivá. Pravdivé nám sice připadají, ale pravdivé nejsou. Občas dochází ke konfliktu mezi tím, co vidíme, a tím, co si myslíme, že bychom měli vidět. Tyto konflikty lze překonat pozornějším vnímáním reality - zvýšeným vědomím. Vědomí nám pomáhá překonat zdánlivé logické rozpory, protože přesahuje hranice mysli, která funguje na základě dichotomií.

V psychoterapii je to zjevné. Každé utrpení je způsobeno tím, že trpící jedinec žije v té či oné dichotomii, a proto není schopen vnímat realitu. Takový člověk nevidí realitu, protože je uvězněn ve své mysli, která mu říká, „jak má realita vypadat".

Být upřímný znamená dát jeden druhému povolení nemuset mít vždycky pravdu, povolení být občas zmatený a povolení nemuset být vždycky šťastný. Všichni jsme na jedné lodi. Když si to uvědomíme, pochopíme, že musíme být jeden k druhému upřímní. Jedině když dáme najevo svou nejistotu, zmatek a neštěstí, jsme schopni mluvit o všem ostatním.

♥ ♥ ♥

BB: Na konci každého semináře děláme následující cvičení, které vymyslil Phil Laut, autor knihy o penězích. Účastníci nejdřív napíšou seznam svých osobních vlastností a pak seznam konkrétního chování v minulosti, které potvrzuje existenci těchto vlastností. Instrukce jsou seřazeny takovým způsobem, že účastníci nakonec napíšou prohlášení o smyslu svého života. Odpovídají na otázky a píšou seznam, místo aby se snažili přijít na to, co by „měli" udělat se svým životem. Nakonec popíšou svou vizi ideálního světa. Například takhle: „Ideální svět je takový svět, kde...“

Takže na konci každého semináře popisují všichni účastníci svět, jaký by si přáli. Všichni, včetně mě, jsou vždycky překvapeni, že téměř všechny jejich vize ideálního světa jsou stejné. Skoro úplně stejné. Dokonce i slova jsou stejná. Většina účastníků si přeje svět, v němž by byla zaručena ekologická rovnováha a stejné příležitosti pro každého člověka.

Většina účastníků souhlasí s tím, jak by měl svět vypadat, ale nikdo nechápe, proč takový svět neumíme vytvořit.

NDW: Protože se neumíme dohodnout, jak bychom to měli udělat.

BB: Máš pravdu. Prostě se nedokážeme dohodnout.

NDW: Do značné míry je to otázka metodologie. Naše metodologické neshody nám znemožňují dosáhnout společné dohody.

Abych se vrátil k Barbaře Marxové Hubbardové, myslím, že si především musíme uvědomit, že jsme všichni hráči v jedné hře. Nejsme pouhými diváky, kteří sledují, kam se chceme dostat, ale všichni jsme spolutvůrci naší společné evoluce.

Myslím, že máme určitou naději, protože si to dnes začínáme uvědomovat. Říkáme si: „Už to chápu. Konečně jsem to pochopil. Je tomu tak proto, že jsme to tak udělali. Já jsem to tak udělal.“

Hodně z nás si to dnes začíná uvědomovat a to je dobrý začátek.

BB: To ovšem znamená, že musíme přijmout zodpovědnost za své jednání, místo abychom se cítili vinnými. Musíme víc vnímat a míň myslit. Musíme začít žít v přítomném okamžiku, místo abychom se uzavírali ve své mysli. Když si začneme upřímně sdělovat nové myšlenky, budeme schopni vytvořit nový svět. Přijmout zodpovědnost je mnohem zábavnější než trpět pocity viny !

NDW: Zodpovědnost znemožňuje pocit viny, protože nám při nejmenším dovoluje uvědomit si, že jsme své rozhodnutí učinili vědomě. Je velmi obtížné cítit se vinným za něco, co jsi udělal úmyslně.

BB: Máš pravdu. Můžeš sice říci, že toho lituješ, ale necítíš se špatně.

♥ ♥ ♥

Trpět pocity viny je ztráta času a je to něco jiného, než přijímat odpovědnost za své činy.

Oba souhlasíme s tím, že nám upřímnost umožňuje vidět svět takový, jaký je. A pouze když vnímáme realitu, můžeme něco konstruktivně změnit.