Šiva (Devanágarí: शिव) je jedním z velmi důležitých hinduistických bohů. V konceptu Trimúrti je mu přidělena úloha ničitele vesmíru (který předtím Brahma stvořil a Višnu udržoval). Na západě díky tomu vznikla představa, že Šiva je jakési hrůzostrašné apokalyptické božstvo. Z pohledu hinduismu toto samozřejmě neplatí. Stejně jako smrt není chápána jako definitivní konec, tak zničení vesmíru se děje proto, aby mohl být znovu stvořen. Šiva jezdí na býku Nandim.

Podle moderních názorů Šiva měl existovat na území Indie ještě před tzv. příchodem árjů, což mají dokazovat nalezené sošky tzv. „Protošivy“.

 Šivovými atributy jsou:

Třetí oko (na čele) – je oko, které hledí za to, co je projevené. Šiva bývá také někdy označován jako Trinétríšvara (Pán s třema očima). Podle jedné legendy spálil žár Šivova třetího oka boha Kámu (zosobnění vášně), kterého za ním poslali ostatní bohové, aby donutili Šivu přestat meditovat.

Kobra okolo krku – Šiva je také nazýván Nágéšvara (Pán hadů), což moderní učenci někdy vykládají jako pozůstatek ze starších přírodních náboženství. Kobra představuje smrt, kterou Šiva překonal. Také může představovat Kundaliní (hadí sílu).

 Půlměsíc – je symbolem času a ukazuje tedy Šivu jako vládce času (Káléšvara, Kála Bhairava).

Ganga – je nejposvátnější řekou hinduismu a pramení v nebeských sférách. Na zemi stéká po Šivových vlasech.

Bubínek – je zdrojem mantry AUM (čteno ÓM), kterou byl stvořen vesmír.

Vibhúti – jsou popelem namalované tři horizontální linie (tripundra) na Šivově čele. Představují skutečnou esenci bytí, která zůstane poté, co jsou nevědomost a všechny připoutanosti spáleny ohněm poznání. Šivovi oddaní sádhuové si na čelo tento symbol také malují.

Trojzubec – představuje tvoření, udržování a ničení. Šiva nad nimi má kontrolu.

Nejčastěji bývá Šiva zobrazován jako meditující jógin. Sedí s překříženýma nohama a někdy jednou rukou posouvá kuličky na růženci (mále). Spojuje se v něm divokost přírody spolu s klidnou myslí. Šivovo spojení s divokou přírodou také vyjadřuje jedno z jeho jmen, Pašupati (Pán zvířat).

Velice známou formou Šivy je Natarádža, král tance. Šiva je zobrazován při ladném tanci, který má podle některých interpretací ničit svět. Jiné školy zase soudí, že Šivův tanec představuje celý projevený svět (jeho neustálé změny, vznikání a zanikání, atp.). Rozmanitost světa je způsobena zdáním, podle šivaistů je ve skutečnosti Šiva vším.

 Dalším oblíbeným způsobem zobrazování Šivy je tzv Šiva lingam. V této podobě je Šiva zastoupen pouze symbolickým falem představujícím Šivovu plodivou sílu.

Kult

Tak jako Višnu má i Šiva velké množství příznivců (tzv. šivaisté), kteří ho považují za nejvyšší a nejmocnější božstvo. Jeho chrámy se nacházejí po celé Indii a není možné určit přesné geografické rozšíření jeho kultu (snad je o něco oblíbenější na jihu Indie).

Je mu zasvěceno několik hor, z nichž nejznámější je asi Kailáš, kde pobývá se svou rodinou. Také známá je jihoindická hora Arunáčala. Podle Linga Purány vznikla tak, že se Brahma a Višnu přeli o to, kdo je mocnější. Šiva jim nabídl, že jim bude soudcovat. Proměnil se v osu světa (axis mundi) a řekl, že kdo první dospěje k jejímu konci, ten je mocnější. Ani Brahmá ani Višnu to nedokázali a poznali, že Šiva je nejmocnější. Tak ho alespoň požádali, aby tuto svou velikost nějak zpřístupnil i lidem a tak se Šiva jako osa světa změnil v horu Arunáčalu. (U šivaistů jsou mýty, kde Šiva poráží Brahmu i Višnua, poměrně časté.) Podle Rig Védy 7.40.5 jeho moc pochází od Višnua.

 Vztahy s ostatními bohy

Jeho syny, někdy též považovaní za jeho expanze, jsou Ganéša, Skanda a Hanumán. Jeho manželkou (šakti) je bohyně Párvatí, jako kosmická tvořivá energie Šivy někdy označovaná jako Mahádéví, jejíž hrozivou (ugra) podobu představuje bohyně Kálí. Ta má i aspekt ochranitelský a mateřský - bývá pak zobrazována jako Durgá v kruhu svých dětí (Lakšmí, Sarasvatí, Ganéša, Skanda) a Šiva je zde jaksi „nevyjádřen“).

Tanec Šivy

Kosmický tanec, který provádí Śiva jako král tance (Natarádža), je symbolem věčného pohybu univerza. Skrze rovnoměrný rytmus tance se dává univerzum do pohybu a začíná se manifestovat ve všech svých tvarech. Bohové, démoni a jiné nadpřirozené bytosti se seskupují kolem Śivy a uchváceně přihlížejí. Někdy bubnování přeruší, aby nalezl nový, lepší rytmus. Tehdy universum zanikne, aby s dalším tancem znovu vzniklo. Plamenný kruh, který Śivu Natarádžu obklopuje, je energií v její nejčistší podobě, ale také spalujícím ohněm. Současně je symbolem svaté mantry Aum, základního zvuku tvorstva. Trpaslík pod nohama Śivy zobrazuje univerzum. Buben v Śivově ruce symbolizuje sjednocení mužského a ženského principu. Zvuk bubnu ukazuje, že zvuk je pramenem tvorstva a Bůh je pramenem zvuku (náda-Brahman). Oheň v Śivově dlani ukazuje na jeho moc zničit vesmír. Ruka natažená ve sloním gestu symbolizuje jeho sílu a zdvižená noha je symbolem osvobození.

 Tančící Śiva vystupuje také v jiných pózách. Jako Laláta-tilaka má osm nebo šestnáct rukou, jednou nohou tančí na trpaslíkovi Apasmárovi, druhou nohu drží vysoce nataženou. Jako Tándava je vyobrazen s deseti rukama, tančí v extázi na místech zpopelnění doprovázen svou manželkou Déví a zástupem duchů.