Rudolf Steiner - O poznávání vyšších světů
4. díl
Osvícení
Osvícení vychází z velmi prostých dějů. I při něm půjde o to, aby žák v sobě rozvíjel jisté city a myšlenky, jež dřímou v každém člověku a musí procitnout. Jen ten, kdo bude s plnou trpělivostí, přísně a vytrvale probírat ony prosté děje, toho mohou dovést k vnímání vnitřních světelných jevů. První počátek bude záležet v tom, že žák bude určitým způsobem a s určitými myšlenkami pozorovat různé bytosti přírody, a to například: průhledný kámen krásného tvaru (krystal), rostlinu a zvíře. Snažme se nejprve soustředit celou pozornost na srovnání kamene se zvířetem, a to způsobem, jak jej nyní vylíčíme. Myšlenky, které uvedeme, musí pronikat duší za doprovodu živých citů. A žádná jiná myšlenka, žádný jiný cit se nesmí mísit do intenzívně soustředěného pozorování a rušit je. Řekněme si: „Kámen má tvar; zvíře má také svůj tvar. Kámen zůstává klidně na svém místě. Zvíře mění své místo. Je to pud (žádostivost), jenž podněcuje zvíře, aby měnilo své místo. A jsou to rovněž pudy, jimž slouží tvar zvířete. Jeho orgány, jeho nástroje jsou vytvořeny ve smyslu těchto pudů. Podoba kamene není utvořena podle žádostí, nýbrž silou, jež je prosta žádostivosti“*. Noříme-li se intenzívně do těchto myšlenek a přitom pozorujeme s napjatou pozorností kámen a zvíře, pak ožijí v duši dva úplně odlišné druhy pocitů. Z kamene bude do naší duše proudit jeden druh citu, ze zvířete druhý druh. Věc se pravděpodobně nebude zpočátku dařit: ale postupně, při opravdu trpělivém cvičení, se tyto pocity dostaví. Je jenom třeba stále a stále cvičit. Nejprve se tyto city v nás
* Skutečnost, kterou zde máme na mysli, byla – pokud se vztahuje na pozorování krystalů – překroucena různým způsobem lidmi, kteří o ní slyšeli jenom vnějškově (exoterně), z čehož vznikly procedury jako „krystaloskopie“ (jasnozření krystalem) atd. Podobné manipulace jsou založeny na nedorozumění. Jejich popisy najdeme v mnoha knihách. Ale nejsou nikdy předmětem pravého (esoterního) okultního vyučování. Pozn. Aut.
budou vyskytovat jenom tak dlouho, pokud trvá pozorování, později se v nás budou projevovat ještě i dodatečně. A potom se stanou něčím, co bude žít v duši trvale. Člověku pak postačí si vzpomenout: a oba city se vždy vynoří, i bez pohledu na vnější předmět. – Z těchto pocitů a z myšlenek s nimi spojených se utvářejí orgány jasnozření. – Když potom zahrneme do pozorování ještě i rostlinu, zjistíme, že cit, který z ní vychází, leží svou povahou a také svým stupněm uprostřed mezi citem linoucím se z kamene a citem linoucím se ze zvířete. Orgány, jež se tímto způsobem tvoří, jsou duchovní oči. Jimi se pomalu žák učí vidět něco jako duševní a duchovní barvy. Dokud si osvojil jenom to, co bylo popsáno jako „příprava“, zůstane duchový svět se svými liniemi a figurami temný; osvícením se rozsvětlí. – I tady je třeba poznamenat, že slova „světlý“ a „temný“, stejně jako ostatní použité výrazy, vysvětlují jenom přibližně, o co běží. Chceme-li se však dorozumět obvyklou řečí, není možné se jinak vyjádřit. Tato řeč je přece stvořena jenom pro fyzické poměry. – Tajná věda označuje to, co pro jasnozřivé ústrojí proudí z kamene, za „modré“ nebo fialové“, citové zbarvení vycházející ze zvířete za „červené“ nebo „oranžové“. To, co přitom vidíme, jsou vskutku barvy, ale „duchového rázu“. Barva vycházející z rostliny je „zelená“ a přechází postupně do světlé, éterické růžové. Rostlina je totiž přírodní bytostí, která má ve vyšších světech po jisté stránce podobný vzhled jako ve fyzickém světě. U kamene a zvířete tomu však tak není. – Je třeba si ujasnit, že výše uvedené barvy označují jenom hlavní odstíny říše nerostné, rostlinné a živočišné. Ve skutečnosti se vyskytují všechny možné meziodstíny. Každý kámen, každá rostlina, každé zvíře má svou docela určitou barevnou nuanci. K tomu pak přistupují bytosti vyšších světů, jež se nikdy fyzicky nevtělují, se svými často nádhernými, často i hrůzostrašnými barvami. Barevné bohatství v těchto vyšších světech je vpravdě nezměrně větší než ve fyzickém světě.
Jestliže člověk jednou získal schopnost vidět „duchovníma očima“, setká se také dříve nebo později s uvedenými vyššími, zčásti i nižšími bytostmi, než je on sám, které nikdy nevcházejí do fyzické skutečnosti.
Když se člověk dostane tak daleko, jak je zde popsáno, otvírají se mu cesty k mnohému. Ale nikomu nelze radit, aby postupoval ještě dále, aniž by pečlivě dbal toho, co mu řekne nebo jiným způsobem sdělí duchový badatel. I pro to, co už bylo řečeno, platí, že je nejlépe dbát takového zkušeného vedení. Má-li ostatně člověk v sobě sílu a vytrvalost, aby se dostal tak daleko, jak to odpovídá uvedeným elementárním stupňům osvícení, pak bude docela jistě také hledat a nalezne správné vedení.
V jednom je však za všech okolností třeba opatrnosti, a kdo jí nechce použít, měl by nejlépe zanechat všech kroků do tajné vědy. Je třeba, aby člověk, který se stane okultním žákem, neztratil nic z vlastností ušlechtilého, dobrého a pro všechno fyzicky skutečné vnímavého člověka.
Musí naopak během svého okultního žákovství ustavičně stupňovat svou morální sílu, svou vnitřní pravdivost, svou pozorovací schopnost. Abychom se zmínili aspoň o jednom: během základních cvičení pro osvícení musí žák okultismu pečovat o to, aby stále zvětšoval své soucítění se světem lidí a zvířat, svůj smysl pro krásu přírody. Kdyby o to nepečoval, pak by se toto soucítění i tento smysl pro krásu v důsledku těchto cvičení ustavičně otupovaly. Srdce by ztvrdlo, smysl by otupěl. A to by nutně vedlo k nebezpečným následkům.
Jakým způsobem se utváří osvícení, když ve smyslu výše uvedených cvičení vystoupíme nad kámen, rostlinu a zvíře dále k člověku, a jak se po osvícení za všech okolností jednou dostaví semknutí duše s duchovým světem a dovede člověka k zasvěcení, o tom budou – pokud to je možné – pojednávat další statě.
Mnoho lidí hledá v dnešní době cestu k tajné vědě. Činí to nejrůznějším způsobem; zkoušejí mnohdy nebezpečné, i zavrženíhodné procedury. Proto by ti, kdo se domnívají, že opravdu něco vědí o těchto věcech, měli dát jiným možnost poznat něco z okultního školení. Jen tolik bylo zde sděleno, kolik odpovídá takové možnosti. Je třeba, aby vešlo ve známost něco z pravé cesty k duchu, aby sledování nepravých cest nezpůsobilo velkou škodu. Na cestách, jež jsme zde vyznačili, nemůže utrpět škodu nikdo, kdo nepřehání a nepočíná si násilně. Jenom jednoho je třeba dbát: nikdo nesmí vynakládat na taková cvičení více času a sil, než mu to umožňuje jeho životní postavení a jeho povinnosti. Nikdo nesmí tím, že vstoupil na okultní stezku, okamžitě změnit cokoli ze svých vnějších životních poměrů. Chceme-li mít skutečné výsledky, musíme mít trpělivost; musíme umět po několika minutách cvičení přestat a jít klidně za svou denní prací. A nic z myšlenek na cvičení se nesmí mísit do denní práce. Kdo se nenaučil v nejvyšším a nejlepším smyslu čekat, ten se nehodí za žáka okultismu a také nikdy nedosáhne výsledků, které by měly skutečnou hodnotu.
Zdroj: Rudolf Steiner - O poznávání vyšších světů
Pokud chcete ocenit naši práci, můžete ZDE