Kroniky Země: 2. Schody k nebesům

Schody k nebesům

schody_k_nebesum

Zecharia Sitchin

Další kniha ze Sitchinových "Kronik Země" s podtitulem Kolonizace Země návštevníky z kosmu přináší překvapivé odpovědi na provokativní otázky. Proč lidstvo celé věky věřilo, že někde na Zemi existuje místo, kde se smrtelník může setkat s bohy? Kde toto místo bylo? Kdo je založil? Existuje toto místo dosud?

Zecharia Sitchin (11. července 1920 - 9. října 2010)

Narodil se v Rusku, vyrůstal v Palestině, kde se věnoval studiu hebrejštiny, dalších semitských a evropských jazyků, Starého zákona a také archeologie a historie Blízkého východu. Byl jedním z mála odborníků, kteří dokázali číst a překládat sumerské klínové písmo. Absolvoval univerzitu v Londýně, vzhledem k překladu sumerských textů se věnoval také studiu astronomie. Mnoho let pracoval jako novinář a redaktor v Izraeli. Ve všech svých dílech se zabývá výkladem starobylých textů a jejich konfrontací se současnými poznatky, a to na základě myšlenky, že dávná mytologie není pouhým souborem legend, ale kronikou skutečných událostí.

Podle jeho výkladu sumerské kosmologie existuje tzv. hypotetická planeta, putující po dlouhé, eliptické oběžné dráze; planeta projde vnitřní vnitřní sluneční soustavou zhruba každých 3600 let. Tato planeta se jmenuje Nibiru (planeta spojovaná s Mardukem v babylonské astrologii). Planeta Nibiru se srazila s Tiamat, jenž je další hypotetickou planetou, umísťovanou Sitchinem mezi Mars a Jupiter. Tato kolize dala vzniknout planetě Zemi, pásu asteroidů a některým kometám. Tiamat je, jak je popisováno v Enûma Eliš, bohyně. Sitchin se ale domníval, že Tiamat by mohl být tím, co my dnes nazýváme planetou Zemí.

Když byl zasažen jedním z měsíců planety Nibiru, Tiamat se rozpadl na dvě části. Při dalším průniku sluneční soustavou se Nibiru srazila s fragmenty předchozí kolize a jedna část Tiamatu vytvořila pás asteroidů. Druhá část byla kolizí odsunuta na novou orbitu a stala se planetou – Zemí. Tomuto scénáři však neodpovídá současná malá výstřednost oběžné dráhy Země: 0.0167. Zastánci jeho teorie naopak poukazují na výstřední ranou geografii Země jako následek kolize vesmírných těles – např. pevný kontinent na jedné a obrovský oceán na druhé straně planety. I když toto je v souladu s teorií velkého impaktu pro vysvětlení původu Měsíce, tato událost se stala (podle odhadů) před cca 4,5 miliardou let.

Jak uváděl, Nibiru byla domovem technologicky vysoce vyvinuté mimozemské rasy, podobné člověku, pojmenované Anunnaki v sumerské mytologii, či Nefilim v Bibli. Tvrdil, že Anunnaki poprvé dorazili na Zemi pravděpodobně před 450 000 lety. Hledali tu nerostné suroviny, hlavně zlato, které našli a těžili v Africe. Tito ,bohové‘ Anunnaki byli v podstatě kastou (hodností) a představiteli koloniální výpravy z Nibiru na planetu Zemi. Sitchin veřil, že Anunnaki geneticky vyvinuli Homo sapiens: křížením mimozemských genů s geny Homo erectus. Výsledkem byla stvoření určená pro otrockou práci ve zlatonosných dolech. Podle Sitchina starověké nápisy popisují zrod lidské civilizace v Sumeru a Mezopotámii pod dozorem a vedením těchto ,Bohů‘; lidští králové byli jmenováni jako prostředníci mezi Anunnaki a pozemšťany. Věřil, že spad z jaderných zbraní použitých ve válce mezi frakcemi mimozemšťanů je ,zlý vítr‘, který zničil město Ur okolo roku 2000 př. n. l. (Sitchin dokonce uváděl přesný rok 2024 př. n. l.), jak je uvedeno v tzv. lamentu Nářek nad zkázou města Ur. Sitchin tvrdil, že se jeho výzkum shoduje s řadou biblických textů, které byly často převzaty z původních sumerských historických textů.

Jeho knihy jsou překládány do většiny světových jazyků, do Braillova písma, a jsou citovány v rádiích a televizních programech.

Obsah

01. Hledání ráje	5
02. Nesmrtelní předkové	29
03. Faraonská cesta do Života poté	55
04. Schody k nebesům	75
05. Bozi, kteří přišli na planetu Zemi	112
06. Dny před potopou	162
07. Gilgameš: Král, který odmítl zemřít	196
08. Jezdci na oblacích	242
09. Přistávací místo	283
10. Tilmun: Místo raket	318
11. Nepolapitelná hora	351
12. Pyramidy bohů a králů	385
13. Padělání faraonova jména	428
14. Pohled Sfingy	473