Návrat ke Genesis - Zecharia Sitchin

Návrat ke Genesis

navrat_ke_genesis

Zecharia Sitchin

Je moderní věda propojena se starověkými znalostmi?

Moderní technologie nebo znalosti předků?

Cesty do vesmíru. Genové inženýrství. Computerová věda.

Neuvěřitelné úspěchy budoucnosti. Nové důkazy však dokládají, že tyto ultramoderní postupy byly našim praotcům známy dříve než 3000 let před Kristem!

V této pozoruhodné knize, která doprovází Sitchinovo hlavní dílo - sérii Kroniky Země, autor znovu přezkoumává starodávná učení ve světle nejnovějších vědeckých objevů - a odkrývá úchvatná, dosud neuveřejněná fakta, zpochybňující to, v co se ohledně naší planety a druhu tradičně věří.

Byl Adam dítětem ze zkumavky?

Byla Eva první, kdo podstoupil chirurgický zákrok transplantace?

Zničilo štěpení atomového jádra Sodomu a Gomoru?

Existovaly před 5000 lety počítačové výstupy?

Jak mohli naši předkové tak přesně popsat detaily naší sluneční soustavy, které my s pomocí sond v hlubokém vesmíru objevujeme teprve nyní?

Neuvěřitelné odpovědi jsou v této knize doložené novými vědeckými objevy.

Zecharia Sitchin (11. července 1920 - 9. října 2010)

Narodil se v Rusku, vyrůstal v Palestině, kde se věnoval studiu hebrejštiny, dalších semitských a evropských jazyků, Starého zákona a také archeologie a historie Blízkého východu. Byl jedním z mála odborníků, kteří dokázali číst a překládat sumerské klínové písmo. Absolvoval univerzitu v Londýně, vzhledem k překladu sumerských textů se věnoval také studiu astronomie. Mnoho let pracoval jako novinář a redaktor v Izraeli. Ve všech svých dílech se zabývá výkladem starobylých textů a jejich konfrontací se současnými poznatky, a to na základě myšlenky, že dávná mytologie není pouhým souborem legend, ale kronikou skutečných událostí.

Podle jeho výkladu sumerské kosmologie existuje tzv. hypotetická planeta, putující po dlouhé, eliptické oběžné dráze; planeta projde vnitřní vnitřní sluneční soustavou zhruba každých 3600 let. Tato planeta se jmenuje Nibiru (planeta spojovaná s Mardukem v babylonské astrologii). Planeta Nibiru se srazila s Tiamat, jenž je další hypotetickou planetou, umísťovanou Sitchinem mezi Mars a Jupiter. Tato kolize dala vzniknout planetě Zemi, pásu asteroidů a některým kometám. Tiamat je, jak je popisováno v Enûma Eliš, bohyně. Sitchin se ale domníval, že Tiamat by mohl být tím, co my dnes nazýváme planetou Zemí.

Když byl zasažen jedním z měsíců planety Nibiru, Tiamat se rozpadl na dvě části. Při dalším průniku sluneční soustavou se Nibiru srazila s fragmenty předchozí kolize a jedna část Tiamatu vytvořila pás asteroidů. Druhá část byla kolizí odsunuta na novou orbitu a stala se planetou – Zemí. Tomuto scénáři však neodpovídá současná malá výstřednost oběžné dráhy Země: 0.0167. Zastánci jeho teorie naopak poukazují na výstřední ranou geografii Země jako následek kolize vesmírných těles – např. pevný kontinent na jedné a obrovský oceán na druhé straně planety. I když toto je v souladu s teorií velkého impaktu pro vysvětlení původu Měsíce, tato událost se stala (podle odhadů) před cca 4,5 miliardou let.

Jak uváděl, Nibiru byla domovem technologicky vysoce vyvinuté mimozemské rasy, podobné člověku, pojmenované Anunnaki v sumerské mytologii, či Nefilim v Bibli. Tvrdil, že Anunnaki poprvé dorazili na Zemi pravděpodobně před 450 000 lety. Hledali tu nerostné suroviny, hlavně zlato, které našli a těžili v Africe. Tito ,bohové‘ Anunnaki byli v podstatě kastou (hodností) a představiteli koloniální výpravy z Nibiru na planetu Zemi. Sitchin veřil, že Anunnaki geneticky vyvinuli Homo sapiens: křížením mimozemských genů s geny Homo erectus. Výsledkem byla stvoření určená pro otrockou práci ve zlatonosných dolech. Podle Sitchina starověké nápisy popisují zrod lidské civilizace v Sumeru a Mezopotámii pod dozorem a vedením těchto ,Bohů‘; lidští králové byli jmenováni jako prostředníci mezi Anunnaki a pozemšťany. Věřil, že spad z jaderných zbraní použitých ve válce mezi frakcemi mimozemšťanů je ,zlý vítr‘, který zničil město Ur okolo roku 2000 př. n. l. (Sitchin dokonce uváděl přesný rok 2024 př. n. l.), jak je uvedeno v tzv. lamentu Nářek nad zkázou města Ur. Sitchin tvrdil, že se jeho výzkum shoduje s řadou biblických textů, které byly často převzaty z původních sumerských historických textů.

Jeho knihy jsou překládány do většiny světových jazyků, do Braillova písma, a jsou citovány v rádiích a televizních programech.

Obsah

01. Zástup nebeský	7
02. Přišlo to z dalekého vesmíru	9
03. Na počátku	56
04. Poslové Genesis	84
05. Gaia: oddělená planeta	119
06. Svědek Genesis	144
07. Sémě života	178
08. Adam - otrok, udělaný na objednávku	208
09. Matka zvaná Eva	244
10. Když byla moudrost seslána z nebes	269
11. Kosmická základna na Marsu	304
12. Phobos: porucha nebo incident hvězdných válek?	362
13. Ve skrytém očekávání	400